dnes je 29.3.2024

Input:

16.7.6.7.1 "Cramdown" - zvláštní případ schválení reorganizačního plánu

27.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

16.7.6.7.1
"Cramdown" - zvláštní případ schválení reorganizačního plánu

JUDr. Sylva Rychtalíková

Charakteristika zvláštního pravidla schválení reorganizačního plánu

Cramdown je slangový výraz používaný v americkém insolvenčním právu, kterým se vyjadřuje, že věřitelé jsou "vtlačeni" do určitého prostoru, který je jim zákonem vymezen, a tím donuceni k přijetí reorganizačního plánu. Uvedený princip byl převzat i do našeho insolvenčního zákona a je vyjádřen v § 348 odst. 2 IZ ve spojení s § 349 IZ. Jde o pravidlo, podle kterého jsou věřitelé donuceni k přijetí reorganizačního plánu, i když jej odmítli nebo s ním nevyslovili souhlas. Základní podmínkou pro tento postup je však přijetí reorganizačního plánu alespoň jednou skupinou věřitelů, jejichž pohledávky jsou reorganizačním plánem dotčeny, nebo existence skupiny věřitelů, u níž se má za to, že reorganizační plán přijala (tj. skupiny věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny). Účelem splnění této podmínky je zajistit alespoň elementární podporu reorganizačního plánu ze strany věřitelů; tato podmínka je i výrazem legality reorganizačního plánu jako způsobu narovnání mezi dlužníkem a věřiteli. Z této zásady a contrario vyplývá, že insolvenční zákon neumožňuje, aby insolvenční soud schválil reorganizační plán, který nepřijala ani jedna skupina věřitelů, resp. neumožňuje schválit reorganizační plán, který neustanovil skupinu věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.

 

Vyvratitelná právní domněnka

Shora uvedené pravidlo je vyjádřeno formou vyvratitelné právní domněnky, podle které se reorganizační plán považuje ve vztahu k jednotlivým skupinám věřitelů za spravedlivý za podmínek definovaných v § 349 IZ, a tudíž jej insolvenční soud může schválit, i když jej přijala pouze jedna skupina věřitelů.

 

Zvláštní podmínky schválení reorganizačního plánu

Podmínka pro schválení reorganizačního plánu uvedená v § 348 odst. 1 písm. c) IZ (viz část 8.6.7) tak může být dle § 348 odst. 2 IZ nahrazena rozhodnutím insolvenčního soudu o schválení reorganizačního plánu při kumulativním splnění těchto podmínek:

a) reorganizační plán byl přijat alespoň jednou skupinou věřitelů s dotčenými pohledávkami (s výjimkou skupiny věřitelů, do níž jsou zařazeni společníci a členové dlužníka) nebo platí alespoň ohledně jedné skupiny věřitelů zařazené do reorganizačního plánu fikce jeho přijetí podle § 347 odst. 4 IZ (viz část 8.6.6);

b) v rámci každé skupiny věřitelů, která reorganizační plán nepřijala, je zajištěno rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou;

c) ve vztahu ke každé skupině věřitelů, která reorganizační plán nepřijala, je reorganizační plán spravedlivý;

d) lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána.

 

Domněnka spravedlivého reorganizačního plánu

Interpretace tohoto pojmu není ponechána na úvaze soudu, ale je v § 349 IZ normativně definována právními domněnkami, podle nichž se reorganizační plán považuje za spravedlivý:

a) pro skupinu zajištěných věřitelů, mají-li věřitelé získat k zajištění svých pohledávek stejný nebo obdobný druh zajištění, a to v témže pořadí, a ke stejnému nebo obdobnému majetku dlužníka, příp. i k jinému majetku dlužníka, a to nejméně stejné hodnoty, která se stanoví ke dni účinnosti reorganizačního plánu, a současně mají obdržet plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění, tak jak je stanovena ve znaleckém posudku;

b) pro skupinu nezajištěných věřitelů, má-li každý věřitel získat plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu není nižší než nominální hodnota jeho zjištěné pohledávky s úrokem ke dni účinnosti reorganizačního plánu, nebo nemá-li žádný z věřitelů pohledávky podřízené pohledávkám této skupiny obdržet žádné plnění;

institut podřízených pohledávek je přitom pro účely insolvenčního zákona definován v § 172 odst. 2 IZ (jednak se za ně považují pohledávky z podřízeného dluhopisu podle zákona o dluhopisech, jednak pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky dlužníka, příp. všech ostatních pohledávek dlužníka);

c) pro skupinu věřitelů, do níž jsou zařazeni společníci a členové dlužníka, má-li každý z těchto věřitelů ke dni účinnosti reorganizačního plánu obdržet nejméně takové plnění, kterého by se mu zřejmě dostalo, kdyby po skončení řízení, v němž by byl dlužníkův úpadek řešen konkursem, proběhla likvidace takového dlužníka; tato podmínka se neuplatní, je-li dlužník v úpadku pro předlužení, a to vzhledem k tomu, že insolvenční zákon jej v takovém případě nepovažuje za věřitele (viz část 8.6.6).

 

Zvláštní úprava pro společníky a členy dlužníka

Insolvenční zákon pro tuto skupinu věřitelů konstruuje v § 349 odst. 4 IZ speciální výjimku z výše uvedeného pravidla, a to formou fikceže reorganizační plán se pro tuto skupinu považuje za spravedlivý, nezíská-li podle něj některá skupina nezajištěných věřitelů plnění, jehož celková současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu je alespoň stejná jako celková nominální hodnota všech zjištěných pohledávek v této skupině, včetně úroku k těmto pohledávkám ke dni účinnosti reorganizačního plánu. Pokud tedy ani jedna ze skupin nezajištěných věřitelů nemá podle reorganizačního plánu obdržet plnou hodnotu svých pohledávek, včetně úroků, ke dni jeho účinnosti, platí, že reorganizační plán je pro skupinu shora uvedených věřitelů spravedlivý. Lze předpokládat, že v praxi se tato fikce ve většině případů uplatní.

 

Judikáty

K překonání nesplnění podmínky § 348 odst. 1 písm. c) IZ (nepřijetí reorganizačního plánu všemi skupinami věřitelů) prostřednictvím speciální úpravy § 348 odst. 2 ve spojení s § 349 IZ se vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPH 38 INS 4558/2009, 3 VSPH 699/2010-B ze dne 17. 12. 2010 následující závěry (citace z odůvodnění):

"Zákon rozlišuje – při schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem – zda byl mezi všemi věřitelskými skupinami dosažen konsensus o reorganizačním plánu, anebo nikoliv. V případě úplného věřitelského konsensu insolvenční soud přezkoumá pouze splnění podmínek uvedených v § 348 odst. 1 písm. a), b), d) a e) IZ. Tyto podmínky samozřejmě soud zkoumá ve vztahu ke všem skupinám věřitelů (nesouhlas některé z nich je zde protimluvem). V případě neúplného věřitelského konsensu, tedy kdy nejméně jedna věřitelská skupina plán nepřijala a současně nejméně jedna věřitelská skupina, mimo věřitele podle § 335, reorganizační plán přijala, insolvenční soud přezkoumá jak splnění podmínek podle § 348 odst. 1 písm. a), b), d) a e), tak současně splnění podmínek podle odstavce druhého § 348 IZ. (...)

Formulace zákonných podmínek rovnosti, spravedlnosti a uskutečnitelnosti, jež soud zkoumá podle druhého odstavce ustanovení § 348 IZ, je založena na předpokladu, že věřitelovo odmítnutí reorganizačnímu plánu má svůj důvod buď v nejistotě, zda získá plnění v hodnotě, kterou plán nabízí, protože reorganizační plán není ekonomicky realistický nebo proto, že podíl tohoto věřitele na celkové hodnotě reorganizovaného podniku (majetkové podstaty) je menší, než pokládá věřitel za přiměřené ve srovnání s vyšším dílem věřitele, který je ve srovnatelném postavení (právním i ekonomickém), anebo jiní věřitelé v jiných skupinách získávají díl, který by měl nesouhlasící věřitel podle svého mínění získat sám se zřetelem k tomu, jaké bylo jeho postavení před zjištěním úpadku. (...)

Podmínka výnosnosti, v teorii též formulovaná jako tzv. test nejlepšího zájmu, je založena na zkoumání, zda každý věřitel podle reorganizačního plánu získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Při jejím zkoumání se insolvenční soud neomezuje jen na skupinu věřitelů, která reorganizační plán nepřijala. Při tomto poměřování soud vychází ze dvou zpravidla různých hodnot dlužníkova majetku. Jednak je to "celková současná hodnota plnění", které věřitel na základě reorganizačního plánu má získat, jednak hodnota plnění, které by věřitel zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Aby testem nejlepšího zájmu reorganizační plán prošelmusí být první hodnota (tj. hodnota získaná reorganizací) vyšší než druhá hodnota, tedy potencionální hodnota získaná při zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Při zjišťování hodnoty získané reorganizací se předpokládá analýza současné hodnoty budoucího plnění získané věřitelem podle reorganizačního plánu. Pro zjištění hodnoty plnění, které by věřitel zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, nezbývá než vycházet z odhadu a je nezbytné především vycházet ze znaleckého posudku zpracovaného podle §

Nahrávám...
Nahrávám...