dnes je 29.3.2024

Input:

15.3.2 Insolvenční návrh

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.3.2
Insolvenční návrh

Insolvenční návrh

 

Jak již bylo zmíněno /1, insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník ( § 97 IZ).

 

1. Požadavek úředně ověřeného A uznávaného ELEKTRONICKÉHO podpisu

Primárním předpokladem k tomu, aby insolvenční návrh vyvolal zákonem předvídané účinky zakotveným v § 97 odst. 2 IZ je, že musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím uznávaným elektronickým podpisem (dle § 97 odst. 2 IZ ve znění účinném do 30. 6. 2012 se vyžadoval tzv. zaručený elektronický podpis). K insolvenčnímu návrhu, který nebude tímto způsobem podepsán insolvenční soud nepřihlédne. Účelem této úpravy je jednoznačně identifikovat osoby, která podaly insolvenční návrhy tak, aby bylo eliminováno jejich zneužívání v konkurenčním boji mezi účastníky hospodářské soutěže, a dlužníkovi a jeho věřitelům umožnit vymáhat případnou škodu vůči neúspěšnému insolvenčnímu navrhovateli postupem dle § 147 IZ (k tomu podrobněji viz část 4/5.4.3).

 

 

A) ÚŘEDNĚ OVĚŘENÝ PODPIS

Úředním ověřením podpisu osoby, která podala (podepsala) insolvenční návrh rozumíme ověření pravosti neboli legalizaci jejího podpisu podle zák.č. 21/2006 Sb., o ověřování. Legalizací se ověřuje, že tato osoba insolvenční návrh před ověřující osobou vlastnoručně podepsala nebo podpis na něm uznala za vlastní. Legalizací se nepotvrzuje správnost ani pravdivost údajů uvedených na insolvenčním návrhu ani jejich soulad s právními předpisy.

 

Judikatura

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 4221/2011, 3 VSPH 657/2011-A ze dne 9. 9. 2011 (citace z odůvodnění):

„Insolvenční řízení lze podle § 97 IZ zahájit jen na návrh, který musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení, není-li návrh takto ověřeným podpisem opatřen, tak se k němu nepřihlíží.

 

Jak již konstatoval Vrchní soud v Praze zejména v rozhodnutí ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. KSHK 40 INS 2342/2009, 1 VSPH 300/2009-A, právní konstrukce tzv. nepřihlížení k insolvenčnímu návrhu pro absenci ověřeného podpisu znamená, že chybí procesní úkon, v jehož důsledku by mohlo být zahájeno insolvenční řízení. Je-li tomu tak, pak tu není insolvenčního řízení, a pak tu logicky též není zákonné opory pro jakékoliv rozhodování soudu. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil bez náhrady za přiměřené aplikace § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ“.

 

2) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 8444/2010, 1 VSPH 895/2012-A ze dne 22. 8. 2012 (citace z odůvodnění):

„Skutečnost, že původní insolvenční návrh navrhovatele a) nemohl pro nedostatek úředně ověřeného podpisu vyvolat účinky zahájení řízení, je také důvodem, proč následně podaný insolvenční návrh navrhovatele b) nemohl (ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1. 3. 2012) zhojit jeho vady, a proč muselo být řízení o návrhu navrhovatele a) v odvolacím řízení zastaveno pro nedostatek podmínek řízení.

Odvolací soud nemohl přihlížet ani k tomu, že v projednávané věci došel dne 23. 7. 2012 (tedy po vydání rozhodnutí o úpadku soudem I. stupně) nový insolvenční návrh navrhovatele a), neboť k němu nelze dle § 107 odst. 4 IZ v tomto řízení již přihlížet“.

 

 

Osoby oprávněné úředně ověřovat podpis

Ověření pravosti podpisu se provádí na žádost, přičemž je nezbytné, aby se žadatel dostavil s originálem listiny, na níž hodlá legalizovat svůj podpis, k osobě k tomu oprávněné, kterou je:

a) orgán státní správy uvedený v § 3 5 zákona o ověřování a to

- krajský úřad,

- obecní úřad obcí s rozšířenou působností,

- obecní úřad (seznam všech obecních úřadů, které provádějí legalizaci lze najít v příloze č. 1 vyhl. č. 36/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu),

- újezdní úřad (jde o orgán státní správy na území vojenského újezdu jako území určeného k zajišťování obrany státu a výcviku ozbrojených sil),

b) notář podle § 74 zák.č. 358/1992 Sb., notářského řádu,

c) velitel lodě podle § 1 vyhl. č. 272/2000 Sb., o ověřování pravosti podpisu nebo shody opisu nebo kopie s listinou velitelem lodě,

d) držitel poštovní licence (např. Česká pošta),

e) Hospodářská komora České republiky.

 

 

Prohlášení advokáta o pravosti podpisu

Advokát je podle § 25a zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii oprávněn nahradit se stejnými účinky úřední ověření podpisu na insolvenčním návrhu vyžadované v § 97 odst. 2 IZ svým prohlášením, pokud insolvenční návrh sám sepsal nebo jej osoba jednající za insolvenčního navrhovatele, jejíhož podpisu se prohlášení o pravosti podpisu týká, před ním podepsala. Prohlášení advokáta o pravosti podpisu je tedy postaveno na roveň úřednímu ověření podpisu a prokazuje, že určitá listina byla jednající osobou určitého dne a na určitém místě skutečně podepsána. Zákon nevylučuje ani prohlášení o pravosti podpisu na plné moci, kterou insolvenční navrhovatel pověřuje advokáta, pokud advokát takovou plnou moc sepsal. Je však vyloučeno, aby advokát činil prohlášení o pravosti svého vlastního podpisu. Možnost ověřit podpis ověřující osoby, která legalizaci provádí totiž zapovídá § 13 písm. a) zákona o ověřování; ověření podpisu na plné moci týkající se stejného advokáta je v rozporu s účelem, pro který se úřední ověření podpisu v daném případě vyžaduje.

 

Úředně ověřený podpis zmocnitele

Ačkoli § 97 odst. 2 IZ výslovně předepisuje úřední ověření podpisu osoby, která podala insolvenční návrh, výslovnou úpravu toho, zda musí být ověřen podpis takové osoby i na připojené plné moci, kterou zmocňuje k podání insolvenčního návrhu zástupce (advokáta), neobsahuje. Je-li takový insolvenční návrh podepsán pouze tímto zástupcem, je podmínka formulovaná v § 97 odst. 2 IZ splněna jen tehdy, je-li úředně ověřen podpis advokáta na insolvenčním návrhu a současně i podpis insolvenčního navrhovatele (zmocnitele) na procesní plné moci. Obdobná úprava je v mimoinsolvenčních poměrech obsažena např. při zakládání obchodních společností v § 57 odst. 2 ObchZ, který pro zastoupení zakladatelů při uzavírání společenské smlouvy předepisuje, aby podpis zmocnitelů na příslušné plné moci k uzavření smlouvy byl úředně ověřen.

 

Judikatura

1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 59 INS 13320/2010, 29 NSČR 51/2011-A ze dne 27. 9. 2011 uveřejněné pod č. 33/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

I. Je-li insolvenční návrh, v němž je ohlášeno zastoupení advokátem a k němuž je připojena řádná procesní plná moc pro tohoto advokáta, podepsán pouze tímto zástupcem, je podmínka formulovaná v § 97 odst. 2 IZ splněna jen tehdy, je-li úředně ověřen podpis advokáta na insolvenčním návrhu a současně i podpis zmocnitele (insolvenčního navrhovatele) na procesní plné moci.

II. Jen proto, že insolvenční soud s insolvenčním návrhem, jenž nebyl opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem, zacházel jako s řádně podepsaným podáním, nemohly pominout účinky uvedené v § 97 odst. 2 IZ spočívající v tom, že se k takovému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží; to platí bez zřetele k tomu, zda insolvenční soud případně nesprávně vydal i vyhlášku, kterou oznámil zahájení insolvenčního řízení.

III. Insolvenčním návrhem, k němuž se pro absenci předepsaného podpisu nepřihlíží, nemůže být účinně zahájeno insolvenční řízení a takový návrh nemůže vytvořit překážku věci zahájené pro později podaný a řádně podepsaný insolvenční návrh“.

2) Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 894/2006 ze dne 23. 5. 2007 (citace z odůvodnění):

Tomuto účelu (rozuměj požadavku úředního ověření podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu) pak nepochybně odpovídá, aby byly úředně ověřeny nejen podpisy zmocněnců na smlouvě o převodu obchodního podílu ale i podpis na plné moci k uzavření takové smlouvy. Jen takový postup totiž může zajistit účel sledovaný právní úpravou, neboť zajišťuje, že plnou moc podepsal společník, který obchodní podíl převádí. Nebylo by ostatně logické, požadovat, aby zmocněnec nechal ověřit svůj podpis na smlouvě o převodu obchodního podílu a tím postavil najisto, že je skutečně osobou, které svědčí udělená plná moc, aniž by bylo najisto postaveno, že osoba, která plnou moc podepsala, je osobou oprávněnou takovou plnou moc udělit."

 

 

Úřední ověření podpisu v cizině

V soudní praxi se vyskytují i případy, kdy podpis podatele na insolvenčním návrhu či podpis zmocnitele na procesní plné moci je úředně ověřen příslušným úřadem (notářem nebo jiným orgánem) cizího státu, tzn. že k ověření došlo mimo Českou republiku. V takovém případě závěr, že jde o úředně ověřený podpis i z pohledu českého insolvenčního práva, lze učinit

a) automaticky bez dalších formalit, jde-li o státy s nimiž má Česká republika v tomto směru uzavřeny dvoustranné smlouvy o právní pomoci - jde např. o Slovensko, Francii, nebo Rumunsko,

b) na základě apostilační doložky vydané příslušným apostilačním úřadem, jde-li o signatářské státy haagské Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, jež byla publikována pod č. 45/1999 Sb.,

c) na základě superlegalizace - tzv. legalizační doložkou zastupitelského úřadu ČR, kterou se potvrzuje, že podpis byl úředně ověřen oprávněnou osobou, resp. příslušným úřadem.

 

 

B) UZNÁVANÝ ELEKTRONICKÝ PODPIS

Ustanovení § 42 odst. 1 OSŘ umožňuje učinit podání u soudu v elektronické podobě. Takové elektronické podání může být opatřeno tzv. prostým, zaručeným nebo uznávaným elektronickým podpisem. Rozdíl mezi prostým a zaručeným elektronickým podpisem lze přirovnat k rozdílu mezi úředně neověřeným a úředně ověřeným podpisem. Zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky:

- je jednoznačně spojen s podepisující osobou,

- umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě,

- byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou,

- je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

 

Podle § 11 odst. 3 zákona o elektronickém podpisu se uznávaným elektronickým podpisem rozumí:

- zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňují jednoznačnou identifikaci podepisující osoby,

- zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie.

 

Rozdíl mezi zaručeným a uznávaným elektronickým podpisem tkví v tom, na jakém certifikátu je podpis založen. V případě uznávaného podpisu musí jít o kvalifikovaný certifikát, který vydala akreditovaná certifikační autorita. V případě zaručeného elektronického podpisu se na certifikát žádné požadavky nekladou (nemusí tedy být kvalifikovaný). Jinými slovy vyjádřeno, uznávaný elektronický podpis má ze všech zaručených elektronických podpisů nejvyšší verifikační hodnotu a proto je způsobilý vyvolat procesní účinky bez dalšího. Tomu odpovídá i úprava obsažená v § 11 odst. 1 zákona o elektronickém podpisu, z níž plyne, že v oblasti orgánů veřejné moci je možné za účelem podpisu používat pouze uznávaný elektronický podpis, a v § 42 odst. 5 OSŘ, jež stanoví, že v případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným elektronickým podpisem se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu.

 

 

Potvrzení doručení elektronického insolvenčního návrhu

K tomu, aby insolvenční soud mohl přijímat podání v elektronické podobě, je dle nařízení vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon o elektronickém podpisu, povinen provozovat jednu nebo více elektronických podatelen, přičemž informace potřebné k doručování takových podání je povinen zveřejnit na své elektronické úřední desce. Těmito informacemi jsou např. elektronická adresa elektronické podatelny insolvenčního soudu, či pravidla pro potvrzování doručení datových zpráv včetně vzoru takové potvrzující zprávy. V souladu s § 2 odst. 5 vyhl. č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách, doručení datové zprávy v elektronické podobě (např. „elektronického“ insolvenčního návrhu) prostřednictvím veřejné datové sítě potvrzuje odesílateli (např. insolvenčnímu navrhovateli) elektronická podatelna insolvenčního soudu - pokud je schopna z přijaté datové zprávy zjistit elektronickou adresu odesilatele - tak, že mu neprodleně zašle datovou zprávu, jejíž součástí je

a) uznávaný elektronický podpis oprávněného zaměstnance insolvenčního soudu nebo uznávaná elektronická značka insolvenčního soudu,

b) datum a čas s uvedením hodiny, minuty a sekundy, kdy byla datová zpráva doručena, a

c) charakteristika doručené datové zprávy umožňující její identifikaci.

 

Z § 134 odst. 5 instrukce 505/2001-Org., vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy vyplývá, že při úspěšném ověření elektronického podpisu se na vytištěné podání vyznačí doložka „PODPIS OVĚŘEN" a vytiskne se identifikátor elektronické podatelny (dále jen "identifikátor"), který se k podání připojí. Při neúspěšném ověření elektronického podpisu - pokud je při kontrole zjištěno, že datová zpráva neobsahuje platný kvalifikovaný certifikát nebo adresu veřejně přístupného seznamu kvalifikovaných certifikátů a jednoznačné identifikační číslo kvalifikovaného certifikátu - se na vytištěné podání vyznačí doložka "PODPIS NEOVĚŘEN" a vytiskne se identifikátor, který se k podání připojí. O tomto zjištění zaměstnanec v elektronické podatelně informuje odesílatele podání.

 

Z výše uvedeného dovozujeme, že pokud elektronická podatelna insolvenčního soudu úspěšně neověří uznávaný elektronický podpis na insolvenčním návrhu a o tomto zjištění informuje odesílatele, pak se k takovému „elektronickému“ insolvenčnímu návrhu s ohledem na § 97 odst. 2 IZ nepřihlíží.

 

Judikatura

1) Obdobné závěry týkající se elektronického podání opatřeného zaručeným elektronickým podpisem, obsahujícím přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, učinil Vrchní soud v Praze v usnesení z 28.10.2008, sp.zn. KSUL 70 INS 1845 /2008, 1 VSPH 225/2008-P37, 1 VSPH 226/2008-P38 (citace z odůvodnění):

„Jakmile informační systém soudu podání nevyhodnotil jako podání s platným elektronickým podpisem, pracovnice podatelny neprodleně odeslala zástupci věřitele datovou zprávu opatřenou zaručeným elektronickým podpisem oprávněného zaměstnance krajského soudu. Hlavičku podání označila jako odpověď na přijaté datové zprávy ze dne 11. 7. 2008 v 15:12 a 15:14 hod. Se zřetelem k tomu má odvolací soud za nepřípadnou námitku odvolatele, že v přijaté poště se zobrazila pouze standardní informace o přijetí elektronické pošty do podatelny soudu prvního stupně. Charakteristika této datové zprávy byla nepochybně zjevná již z jejího označení Podepsáno: Nastaly potíže s podpisem. Podrobnosti zobrazíte klepnutím na tlačítko podpisu. Z uvedeného nelze dovodit jiný závěr, než je ten, že podpis nebyl ověřen předepsaným způsobem.

Jestliže věřitel podal přihlášku včas v elektronické podobě (nikoliv se zaručeným podpisem), avšak písemné podání shodného znění předložil soudu až po uplynutí třídenní lhůty, nelze k podání učiněnému v elektronické podobě přihlížet; přihláška by za této situace přesto byla podána včas tehdy, jestliže písemné podání shodného znění bylo podáno u soudu (na poště nebo u jiného orgánu, který má povinnost je doručit) v době, kdy lhůta k podání přihlášek ještě běžela. Písemné přihlášky pohledávek ovšem věřitel předal k poštovní přepravě až dne 16. 9. 2008, po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, tedy opožděně“.

 

 

2)Tento závěr se však (logicky) neprosadí, pokud k „neověření“ zaručeného elektronického podpisu došlo chybou na straně insolvenčního soudu. Ústavní soud k tomu např. ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 1882/08 ze dne 6. 10. 2008 uvedl, že:

„V návaznosti na dosavadní judikaturu Ústavního soudu lze konstatovat, že k porušení práva na poskytnutí soudní ochrany (a v konečném důsledku k porušení práva na spravedlivý proces) dojde především tehdy, jestliže je stěžovateli upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, tento soud zůstane v řízení delší dobu nečinný nebo bezdůvodně odmítne jednat a rozhodnout o podaném návrhu.Taková situace v posuzovaném případě nastala. Městský soud v Praze podání stěžovatelky, která mu byla doručena řádně se zaručeným elektronickým podpisem, chybou na své straně vyhodnotil jako podání bez zaručeného elektronického podpisu, resp. zaručený elektronický podpis, jímž byla opatřena, vyhodnotil jako vadný. Důsledkem tohoto pochybení bylo, že Městský soud v Praze k podáním stěžovatelky nepřihlížel, čímž stěžovatelce upřel možnost, aby její žaloby byly řádně projednány“.

 

Nepřihlížení k návrhu

Nebude-li insolvenční návrh obsahovat úředně ověřený podpis nebo uznávaný elektronický podpis jeho podatele, insolvenční soud k němu nebude přihlížet tzn., že bude dále postupovat tak, jako by takový insolvenční návrh vůbec nebyl učiněn. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení však nenastanou rovněž v situaci, kdy insolvenční soud zjistí nedostatek úředně ověřeného podpisu nebo zaručeného elektronického podpisu až dodatečně, např. poté, co zveřejní vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. O tom, že se k takovým insolvenčním návrhům nepřihlíží, insolvenční soud podatele, popř. další účastníky řízení, vhodným způsobem vyrozumí.

 

Uznávaný elektronický podpis zmocnitele

Ačkoli § 97 odst. 2 IZ výslovně předepisuje uznávaný elektronický podpis osoby, která podala insolvenční návrh, výslovnou úpravu toho, zda musí být uznávaným elektronickým podpisem takové osoby opatřená i připojená plná moc, kterou zmocňuje k podání insolvenčního návrhu zástupce (advokáta), neobsahuje. Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 13890/2011, 2 VSPH 1287/2012-A ze dne 26. 2. 2013 na dané téma uzavřel, že je-li insolvenční návrh elektronicky podepsán pouze zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné moci, je podmínka uvedená v § 97 odst. 2 IZ splněna jen tehdy, je-li zaručeným (uznávaným) elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele opatřena rovněž procesní plná moc připojená k insolvenčnímu návrhu.

 

 

Nutno ovšem zdůraznit, že pokud je insolvenční návrh opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která v řízení vystupuje jako zmocněnec navrhovatele, avšak své oprávnění jednat před soudem za navrhovatele jako jeho zástupce nedoloží (nepředloží procesní plnou moc nebo ta není podepsána osobou oprávněnou takovouto plnou moc udělit), nejedná se o nedostatek náležitosti podpisu návrhu podle § 97 odst.2 IZ, ale o odstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku průkazu plné moci právního zástupce. V tom případě insolvenční soud vyzve navrhovatele či označeného zástupce k předložení řádné plné moci nebo k doložení oprávnění osoby, která plnou moc za navrhovatele podepsala, k takovému jednání. Pokud se ani přes takové opatření nepodaří tento nedostatek podmínky řízení odstranit, je třeba řízení zastavit podle § 104 odst. 2 OSŘ (k tomu viz. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 46 INS 1162/2008,1 VSOL 121/2008-A ze dne 30. 10. 2008).

 

2. náležitosti návrhu

Insolvenční návrh musí mít obsahové náležitosti stanovené v § 103 IZ. Některé z nich jsou společné pro oba typy insolvenčních návrhů (viz další výklad ad A), některé jsou zvlášť určeny jen pro věřitelský insolvenční návrh (viz další výklad ad B). K návrhu musí být připojeny listinné důkazy, kterých se navrhovatel dovolává, přičemž v případě návrhu dlužníka musí být připojeny i přílohy předepsané v § 104 IZ tj. seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (viz další výklad ad C) a v případě návrhu věřitele (pokud uplatňuje pohledávku podléhající přihlášení) musí být připojena jeho přihláška pohledávky (viz další výklad ad D).

Vzor insolvenčního návrhu podaného dlužníkem je zařazen /2.3 a vzor insolvenčního návrhu podaného věřitelem /2.4 , vzory seznamu majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka v částech 4/2.5, 4/2.6 a 4/2.7 .

 

A) SPOLEČNÉ OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI NÁVRHU

Insolvenční návrh dlužníka a věřitele musí podle § 103 IZ (jenž vychází z § 79 OSŘ) obsahovat vedle obecných náležitostí podání dle § 42 odst. 4 OSŘ následující zvláštní náležitosti.

 

a) Označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, popř. též jejich zástupců

Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem), jde-li o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Stát (je-li navrhovatelem), musí být označen příslušnou organizační složkou státu (např. ministerstvem), která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

 

Judikatura

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 28 INS 13929/2010, 1 VSPH 1171/2010-A ze dne 17.12.2010 (citace z odůvodnění):

„Z insolvenčního návrhu (A-1) odvolací soud zjistil, že v něm navrhovatel označil dlužnici jako Ladislavu Körnerovou Jelínkovou, RČ..., bytem D... Z informačního systému evidence obyvatel dále zjistil, že podle navrhovatelem uvedeného RČ je v něm dlužnice evidována jako Ladislava Šimánková, roz. Šimánková, RČ..., rozvedená od 9 8. 2006, adresa trvalého pobytu D..., původní příjmení Jelínková do 17. 7. 1999, původní příjmení Körnerová Jelínková do 2. 1. 2010. Za popsaného stavu nemá odvolací soud žádné pochybnosti o totožnosti dlužnice označené navrhovatelem s osobou téhož RČ zapsanou v evidenci obyvatel, neboť jde o (stále) stejnou fyzickou osobu. Skutečnost, že navrhovatel označil dlužnici pod jemu známým dřívějším příjmením, nelze dle přesvědčení odvolacího soudu klást k jeho tíži, neboť do informačního systému evidence obyvatel nemá navrhovatel legální přístup (srov. § 8 a § 8b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů)".

 

2) Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1503/2006 ze dne 18. 9. 2008 (citace z odůvodnění):

Žalobce v žalobě o náhradu škody označil žalovanou uvedením její obchodní firmy a sídla, tak jak to vyžaduje ustanovení § 79 odst. 1 OSŘ, přičemž - jak vyplývá ze skutkových zjištění - v době zahájení řízení existoval subjekt, charakterizovaný těmito údaji, který měl způsobilost být účastníkem řízení. Jestliže za této situace žalobce v označení žalované v žalobě uvedl i její identifikační číslo, tj. údaj v daném případě zákonem k identifikaci účastníka nevyžadovaný, ač toto číslo náleželo právnické osobě již zaniklé, téhož jména a sídla, nelze dojít bez dalšího k závěru, že jím takto označený subjekt není způsobilým účastníkem řízení ve smyslu § 104 odst. 1 OSŘ".

 

3) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 28 INS 3392/2010, 1 VSHP 309/2010-A ze dne 18. 5. 2010 (citace z odůvodnění):

„Odvolací soud je toho názoru, že sice bylo povinností navrhovatelky v insolvenčním návrhu uvést i dovětek o likvidaci dlužníka, který mohla z obchodního rejstříku zjistit, ale zároveň dovozuje, že pro účel podání samotného insolvenčního návrhu by tento nedostatek sám o sobě neměl být důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu, neboť dlužníka je možno i bez tohoto dovětku dostatečně identifikovat".

 

4) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 88 INS 10675/2011, 3 VSHP 916/2011-A ze dne 11. 11. 2011 (citace z odůvodnění):

To, že dlužnice v insolvenčním návrhu opomněla zdůraznit, že jí uvedená adresa je adresou korespondenční, a za situace, kdy měl insolvenční soud k dispozici rodné číslo dlužnice a adresu jejího trvalého pobytu, nepředstavuje nedostatek náležitosti insolvenčního návrhu, jenž by bránil insolvenčnímu soudu pokračovat v insolvenčním řízení".

 

b) Tvrzení o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka

V insolvenčním návrhu musí být dále vylíčeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek tj. okolnosti, z nichž závěr o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá.

 

Judikatura

1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27. 1. 2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

I. U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

K tomu Nejvyšší soud dodal (citace z odůvodnění):

„Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky ( § 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ)."

II. U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, proto, že mu úpadek teprve hrozí ( § 3 odst. 4 IZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala „podstatné části" dlužníkových peněžitých závazků.

 

2) Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20. 5. 2010 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou :

I. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku", nebo mu „úpadek hrozí", případně, že dlužník „je insolventní", nebo že „je v platební neschopnosti", anebo že „je předlužen", není uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

II. Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný ( § 104 odst. 4 IZ, povinnost předložit seznam spolu insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 IZ) řádně nesplnil).

III. Lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v § 128 odst. 1 IZ je lhůtou pořádkovou.

3) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26. 2. 2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu..

4) Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21. 12. 2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou :

Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

5) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 548/2009, 1 VSPH 152/2009-A ze dne 30.7.2009 (citace z odůvodnění):

„Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16, ze dne 26. února 2009), podle nichž - vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob - na

Nahrávám...
Nahrávám...