dnes je 29.3.2024

Input:

15.3.5.2 Projednání insolvenčního návrhu

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.3.5.2
Projednání insolvenčního návrhu

Projednání insolvenčního návrhu

 

Jsou-li splněny všechny podmínky řízení (viz části 4/5.1.2, 4/5.1.3 a 4/5.1.4), zkoumá insolvenční soud, zda je insolvenční návrh řádný a projednatelný.

 

 

A) Odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady

Obsahové vady návrhu

Insolvenční návrh, který

a) neobsahuje všechny náležitosti předepsané pro věřitelský návrh v § 103 a 105 IZ a pro dlužnický návrh v § 103 (k náležitostem návrhu viz část 4/2) nebo

b) je nesrozumitelný nebo

c) je neurčitý

tak, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, insolvenční soud odmítne, a to nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán ( § 128 odst. 1 IZ). Jak bylo vyjádřeno např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, uveřejněném pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je lhůta pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady toliko lhůtou pořádkovou. Pro tento případ insolvenční zákon vylučuje použití § 43 OSŘ; odmítnutí návrhu tedy nepředchází výzva k odstranění vad návrhu či k jeho doplnění. Za takového stavu věci - při neprojednatelnosti insolvenčního návrhu pro jeho obsahové nedostatky - není důvodu vyzývat insolvenčního navrhovatele k předložení zákonem předepsaných příloh - k tomu viz zdola usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A ze dne 25. 5. 2010.

 

Každý insolvenční návrh - tedy návrh dlužníka i návrh věřitele - musí obsahovat tvrzení svědčící o dlužníkově úpadku. Každý insolvenční navrhovatel tedy musí tvrdit konkrétní skutečnosti naplňující buď znaky úpadku dlužníka ve formě insolvence (dle § 3 odst. 1 písm. a), b) a c), kdy znak úpadku ad c) - neschopnost dlužníka plnit své splatné závazky - mohou naplnit tvrzení o existenci některé z domněnek stanovených v odstavci 2 téhož ustanovení), anebo - je-li dlužník podnikatelem - znaky úpadku ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ). K tomu viz např. níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A ze dne 28. 6. 2013. V tom směru jsou požadavky kladené na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu podaného dlužníkem či věřitelem shodné. Insolvenční návrh věřitele musí dle § 103 odst. 2 IZ navíc primárně) obsahovat skutková tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem (zakládající jeho legitimaci k podání insolvenčního návrhu a tedy i k tomu, aby sezkoumání tvrzeného úpadku dlužníka domáhal), jež mohou zčásti poskytovat skutkový podklad pro osvědčení tvrzeného dlužníkova úpadku.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - viz jeho níže citovaná usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26. 2. 2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21. 12. 2011 (R 44/2012).

 

K náležitosti insolvenčního návrhu spočívající v uvedení konkrétních skutkových tvrzení o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29NSČR 7/2008-A ze dne 26. 2. 2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

 

V případě insolvenčního návrhu dlužníka lze co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To za předpokladu, že tyto seznamy vyhovují požadavkům předepsaným pro ně v § 104 odst. 2 a 4 IZ. Mohou takto být do jisté míry nahrazena v samotném insolvenčním návrhu chybějící rozhodná skutková tvrzení o úpadku dlužníka. K tomu viz níže uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 6903/2009, 3 VSPH 131/2010-A ze dne 22. 7. 2010 nebo jeho usnesení sp. zn. KSHK 45 INS 2529/2010, 3 VSPH 256/2010-A ze dne 26. 8. 2010)

 

Takovému výkladu v zásadě přitakal i Nejvyšší soud, když v usnesení sen. zn. 29 NSCR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, uveřejněném pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ke svým závěrům obsaženým v již zmíněném R 91/2009 poznamenal (citace z odůvodnění):

„Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že jeho dosavadní (výše citovaná) judikatura, beze zbytku neuzavřela prostor úvaze o zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) až c), odst. 2 až 4 insolvenčního zákona).

Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů v takovém „seznamu“ obsažených se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.“

 

Další judikatura

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, ze dne 17. 3. 2008 uveřejněné pod č. 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží.

 

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSOS 22 INS 284/2009, 3 VSOL 54/2009- A ze dne 11.3.2009 (citace z odůvodnění):

„Pro vady insolvenčního návrhu uvedené v ustanovení § 128 odst. 1 IZ soud insolvenční návrh bez dalšího odmítne. Tyto vady nemůže insolvenční soud odstraňovat, a to ani s využitím údajů získaných od dlužníka postupem dle § 128 odst. 3 IZ.“

 

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A ze dne 25. 5. 2010 (citace z odůvodnění):

„Dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétně ničeho ani o svých celkových majetkových poměrech (o svém majetku a příjmech), ani o splatnosti svých dluhů, a neoznačil řádně a nepochybně své věřitele. Dlužník tak v insolvenčním návrhu nevylíčil skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Při zjištění takovýchto nedostatků insolvenčního návrhu, jež brání v řízení pokračovat, nebylo důvodu vyzývat dlužníka postupem dle § 128 odst. 2 IZ k doplnění tohoto návrhu o předložení předepsaných příloh (a k doplnění návrhu na povolení oddlužení dle § 393 odst. 1 a 2 IZ), jak to soud usnesením ze dne 7. 10. 2009 učinil, ale bylo namístě, aby soud insolvenční návrh - aniž by dlužníku určil lhůtu k jeho doplnění - dle § 128 odst. 1 IZ odmítl“.

 

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 6903/2009, 3 VSPH 131/2010-A ze dne 22.7.2010 (citace z odůvodnění)

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že -vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob - je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodující skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné - tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet“.

 

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“, anebo že „je předlužen“, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný ( § 104 odst. 4 IZ), povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 IZ) řádně nesplnil.

Lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v § 128 odst. 1 IZ je lhůtou pořádkovou.

 

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 77 INS 4542/2008, 29 NSČR 17/2009 ze dne 26. 9. 2010 uveřejněné pod č. 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:
Pokud se insolvenční navrhovatel dovolává v insolvenčním návrhu některé ze skutečností vyjmenovaných v § 3 odst. 2 IZ, jež zakládá domněnku neschopnosti dlužníka plnit své splatné závazky, a dlužník tuto domněnku při projednávání insolvenčního návrhu nevyvrátí, je tím dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ osvědčena.

 

 

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21. 12. 2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

I. Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

II. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumám, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

 

 

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 91 INS 7069/2010, 3 VSPH 638/2010-A-11 ze dne 26.1.2011 (citace z odůvodnění):

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka..

Navrhovatel v insolvenčním návrhu popsal vznik své pohledávky a její výši, popsal, proč je dlužník jeho dlužníkem, a že jde o pohledávku vykonatelnou, pro níž byla nařízena exekuce a označil další věřitele dlužníka. Dále je v návrhu obsažena jediná, zcela obecná věta parafrázující ovšem pouze text zákona, bez vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka (navrhovatel jen uvedl, že dlužník není schopen dlouhodobě plnit své závazky a tato doba výrazně překračuje dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti).

V insolvenčním návrhu nejsou obsažena a osvědčena tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ, ani některou z domněnek existence úpadku podle druhého odstavce téhož ustanovení.

Insolvenční řízení není nástrojem k vymáhání pohledávek věřitelů, nýbrž zvláštním soudním řízením, které ve smyslu ustanovení § 1 písm. a) IZ směřuje k řešení úpadku, popř. hrozícího úpadku dlužníka. Přitom insolvenční zákon zřetelně preferuje zahájení insolvenčního řízení samotným dlužníkem, motivuje jej k tomu a též mu hrozí sankcemi. Na procesní úkon, jímž hodlá zahájit insolvenční řízení věřitel, se kladou zjevně vyšší nároky, zejména se zřetelem k tomu, jak mohou do poměrů dlužníka a třetích osob vstoupit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení stanovené zejména v § 109 a § 111 IZ.

Insolvenční návrh věřitele tedy neobsahuje potřebná tvrzení, jež by byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit dlužníkův úpadek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, a proto soud prvního stupně správně insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 IZ, aniž nařizoval soudní jednání.“

 

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 6385/2011, 3 VSPH 795/2011-A ze dne 30. 11. 2011 (citace z odůvodnění):

„Vzhledem k popsané závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To mimo jiné znamená, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Tyto závěry jsou zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a to jak s výše cit. R 91/2009, tak se závěry usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010 (publikováno pod 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí), podle nichž v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Shodně již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27. 1. 2010 (publikováno pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Z toho plyne, že osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v návrhu přesně označeny, jejich pohledávky musí být co do svého důvodu a splatnosti náležitě identifikovány, přičemž současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční návrh věřitele neobsahuje povinná tvrzení, jež by byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit dlužníkův úpadek, a protože pro takové nedostatky - jak plyne z výše citované judikatury - v řízení nelze pokračovat, postupoval soud prvního stupně správně, když návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ. Proto i kdyby navrhovatel učinil k odstranění těchto nedostatků nějaká doplnění insolvenčního návrhu v rámci odvolacího řízení (což se ovšem v daném případě ani nestalo), neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu“.

 

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A ze dne 28. 6. 2013 (citace z odůvodnění):

„Se soudem prvního stupně lze souhlasit pouze potud, že bez údajů o splatnosti dlužníkových závazků nelze činit závěry o tom, zda se nachází v úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 IZ. V dané věci ale dlužník v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků uvedl údaje, z nichž u většiny vykázaných závazků podává jak jejich důvod, tak i jejich splatnost nastalá před dobou delší než 30 dnů, resp. delší než 3 měsíce; u závazků vůči posledně uvedenému věřiteli pak dlužník uvedl zcela konkrétní data splatnosti nastalé již v roce 2008. Ze svých věřitelů pak dlužník přinejmenším 2 označil všemi v úvahu přicházejícími identifikačními údaji, u dalších je jejich identita jako státních institucí i bez uvedení jejich sídla nebo IČO nepochybná. Odvolací soud tedy neshledal závad ani v označení vícerých (míněno alespoň dvou) věřitelů dlužníka, zvláště když požadavek označení osob způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ je výslovně vztažen jen na osobu insolvenčního navrhovatele a dlužníka či jejich zástupců, nikoli - jak dovozuje soud prvního stupně - i na další osoby uvedené v insolvenčním návrhu, tedy např. na dlužníkovy věřitele. Takový požadavek zákon dále vyslovuje jen ohledně označení osob uvedených v dlužníkových seznamech ( § 104 odst. 4).

Za této situace považuje odvolací soud dlužníkem nabídnutá skutková tvrzení za dostatečná k závěru, že má více věřitelů, vůči nimž má závazky splatné déle než 3 měsíce. Tato skutečnost dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ zakládá domněnku, že dlužník úhrady těchto závazků není schopen, a tuto domněnku nic nevyvrací, když dlužník podle svých tvrzení a řádného seznamu majetku žádný majetek nevlastní ani nevykazuje žádné příjmy. Nadto ale tato tvrzení dlužníka (právnické osoby) nepochybně naplňují též znaky úpadku ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ, které soud prvního stupně zjevně nezvažoval a pro které nemá splatnost dlužníkových závazků žádného významu. Proto neměl opory závěr soudu prvního stupně, že bez údajů o splatnosti dlužníkových závazků není možno jeho úpadek posoudit“.

Obdobné závěry jsou vyjádřeny např. i v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 60 INS 26101/2012, 3 VSPH 1617/2012-A ze dne 10. 5. 2013.

 

Důvody, pro které lze insolvenční návrh pro vady odmítnout, se podrobně zabýval Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , MSPH 91 INS 4684/2011, 29 NSČR 52/2011-A ze dne 31. 1. 2012, ve kterém připomněl závěry prezentované již v jeho předchozích rozhodnutích a k nim dodal (citace z odůvodnění):

„Požadavek, aby měl dlužník více věřitelů, je ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a) IZ splněn, má-li vůči dlužníku vedle insolvenčního navrhovatele pohledávku po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti i nejméně 1 další věřitel. Nejde-li o případ uvedený v ust. § 143 odst. 2 věty druhé IZ, nebrání závěru, že insolvenční návrh obsahuje tvrzení, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po platnosti okolnost, že insolvenční navrhovatel a jeden další věřitel jsou každý majitelem části původně jediné pohledávky, k jejímuž rozdělení došlo postoupením pohledávky“.

 

V usnesení sp. zn. MSPH 95 INS 11931/2011, 29 NSČR 20/2012-A, ze dne 28. 3. 2012 Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud další insolvenční návrh, který se považuje ve smyslu ust. § 107 odst. 1 IZ za přistoupení k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního insolvenčního návrhu zhojeny. K tomuto tématu viz také usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 95 INS 11931/2011, 29 NSČR 21/2012 ze dne 28. 3. 2012. Oba tyto judikáty jsou citovány /2.1 (ad B/ pod č. 1. a 2.).

 

Podmínky formulované v ustanovení § 128 odst. 1 IZ pro odmítnutí insolvenčního návrhu je tedy třeba zkoumat se zřetelem k obsahu insolvenčního návrhu přistoupivšího navrhovatele, jehož prostřednictvím mohou být nedostatky obsahových náležitostí původního insolvenčního návrhu zhojeny. Pokud oba návrhy společně umožňují závěr, že dlužník má alespoň 2 věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, insolvenčnímu soudu nic nebrání, aby na podkladě těchto insolvenčních návrhů věc řádně projednal (a insolvenční návrhy tedy neodmítl). Viz např. závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 40 INS 12772/2011, 3 VSPH 261/2012-A ze dne 18. 12. 2012.

 

Nedostatky v přílohách k návrhu

V případech, kdy

a) nejsou k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy (v případě věřitele přílohy vyžadované v § 103 odst. 3 a § 105 IZ a v případě dlužníka přílohy v § 103 odst. 3 a v § 104 IZ) nebo

b) připojené přílohy neobsahují stanovené náležitosti,

určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění

Nahrávám...
Nahrávám...