12.9 Dopad insolvenčního řízení dlužníka do účetnictví obchodních partnerů (věřitelů i dlužníků)

12.9

Dopad insolvenčního řízení dlužníka do účetnictví obchodních partnerů (věřitelů i dlužníků)

Ing. Jiřina Tichá

Problematika pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení a opravných položek k nim je podrobně popsána v části 11.4.8.2. K tomu jen následující poznámky:

– V případech, kdy k pohledávce za dlužníkem v insolvenčním řízení nelze vytvářet opravnou položku podle § 8 ZRE, je nutno při řádné inventarizaci vyhodnotit, zda v majetku účetní jednotky stále je a lze tedy zinventarizovat i pohledávku samotnou, tj. zda nepominuly důvody pro existenci vlastní pohledávky a zda neměla být odepsána.

– Opravnou položku nutno zrušit (účtujeme 391/558, konzervativní účetní zápornou částku 558/391) a pohledávku, nebyla-li uhrazena, možno daňově účinně odepsat [podle § 24 odst. 2 ZDP písm. y) bod 2. ZDP, účtujeme 546/31x, resp. 378] "na základě výsledků insolvenčního řízení". Avšak jaké je datum uskutečnění těchto účetních případů? V případě, kdy je úpadek řešen konkursem, domníváme se, že je to dnem nabytí právní moci rozvrhového usnesení, v případě reorganizace je to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o splnění reorganizačního plánu (§ 364 odst. 2 IZ). V případě oddlužení je to opět nabytím právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu při splnění oddlužení podle § 413 IZ.

Praxe ukazuje, že účetní věřitelů, jejichž dlužníci se ocitli v insolvenčním řízení, nejsou vždy obeznámeni s rozhodnou úpravou insolvenčního zákona (jeho změnami oproti zákonu o konkursu a vyrovnání). Nemají tak vždy na zřeteli, že předběžným opatřením podle § 113 odst. 1 IZ (výklad viz Nenávrhová předběžná opatření) může být dlužníkovým věřitelům uloženo – a že od rozhodnutí o řešení úpadku konkursem mají vždy povinnost (§ 249 odst. 2 IZ a část Nároky týkající se majetkové podstaty a jejich uplatňování) – poskytovat napříště plnění nikoliv dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, jinak hrozí, že nebudou svého závazku zproštěni.

Stejně tak je účetní veřejnosti stále málo známa možnost zápočtu pohledávek s dlužníkem v insolvenčním řízení, a to i tehdy, je-li úpadek řešen konkursem. Započíst lze nejen pohledávky v daňovém řízení, ale i pohledávky z obchodních vztahů. K započtení pohledávek v insolvenčním řízení viz výklad viz Nároky týkající se majetkové podstaty a jejich uplatňování a Účinky insolvenčního řízení ve vztahu k dani z přidané hodnoty.

Dalším rozdílem insolvenčního zákona oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, který by si měli uvědomovat účetní obchodních partnerů dlužníka v konkursu, je skutečnost, že prohlášením konkursu se dluhy v účetnictví dlužníkových obchodních partnerů nepovažují za splatné, jak tomu bylo dle zákona o konkursu a vyrovnání (viz § 250 IZ a výklad v části Nároky týkající se majetkové podstaty a jejich uplatňování). Tato skutečnost má vliv zejména na vykázání časové struktury dluhů v příloze k účetní závěrce.

Insolvenční správce v rámci zjišťování majetkové podstaty může některé úkony uskutečněné v minulosti dlužníkem v obchodních vztazích posoudit jako neplatné (§ 231 až § 234 IZ – část Neplatnost právních úkonů (neplatnost právních jednání)), nebo neúčinné (§ 235 až § 243 IZ – části Neúčinnost právních úkonů, odpůrčí žaloba, Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění, Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů a Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů). Neúčinnými vůči věřitelům jsou podle § 111 odst. 3 IZ také právní úkony dlužníka učiněné jím po nastolení účinků zahájení insolvenčního řízení v rozporu se zákazem formulovaným v odstavci 1 a 2 cit. ustanovení (k tomu viz část Omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a Právní úkony dlužníka neúčinné přímo ze zákona). Neúčinnými jsou rovněž právní úkony dlužníka, jimiž nakládal s majetkem náležejícím do majetkové podstaty poté, co toto oprávnění prohlášením konkursu přešlo na insolvenčního správce – s účinností od 1. 1. 2014 jde o jediný případ, kdy neúčinnost dlužníkova právního úkonu nastává bez dalšího ze…