dnes je 29.3.2024

Input:

9.5.1.2.1 Povinnosti dlužníka a insolvenčního správce

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.5.1.2.1
Povinnosti dlužníka a insolvenčního správce

Mgr. Ivana Mlejnková

Pro oddlužení schválené ve formě splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (která dle novely provedené zákonem č. 31/2019 Sb. s účinností od 1.6.2019 nahradila původní formu oddlužení prováděnou výhradně plněním splátkového kalendáře)upravuje ust. § 412 IZ speciálně povinnosti dlužníka a dohledové povinnosti insolvenčního správce stanovené za účelem zajištění řádného průběhu tohoto oddlužení, kontroly jeho plnění a maximálního uspokojení pohledávek věřitelů. Ostatní jejich povinnosti plynoucí z daného způsobu oddlužení jsou stanoveny v dalších ustanoveních IZ.

Dlužník přitom již při podání svého návrhu na povolení oddlužení je povinen připojit k němu čestné prohlášení o tom, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z IZ arozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši [§ 392 odst. 1 písm. c) IZ ve znění účinném od 1.6.2019].

Přitom platí, že jde-li o společné oddlužení manželů vedené v režimu § 394a IZ, pak všechny povinnosti plynoucí ze schváleného způsobu oddlužení musejí plnit oba dlužníci - manželé (a to i kdyby posléze přestali být manžely) – viz výklad v části Společné oddlužení manželů.

Dodáváme, že zmíněná novela IZ účinná od 1.6.2019 se použije (podle svého přechodného ustanovení) jen pro ta insolvenční řízení, v nichž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka (a následně o způsobu oddlužení) až po účinnosti této novely. To znamená, že v oddlužení schváleném před datem 1.6.2019 ve formě plnění splátkového kalendáře se postupuje podle předchozí právní úpravy platné před účinnosti dané novely. K povinnostem dlužníka a insolvenčního správce v rámci uvedené původní formy oddlužení prováděném výhradně plněním splátkového kalendáře viz archiv III této části.

Povinnosti dlužníka

Podle § 412 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) po dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (tedy od nastolení účinků schválení tohoto oddlužení do jeho splnění) je dlužník povinen:

  1. vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost (přiměřenou svým možnostem a schopnostem) a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmů usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost příjem si obstarat,
  2. (ve znění účinném od 1.6.2019) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ačkoli tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře; za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy – k tomu viz níže Ad b),
  3. bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání;
  4. vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku, jestliže insolvenční soud neurčí v usnesení o schválení oddlužení jinou lhůtu, předložit insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců (jelikož novelizace provedená s účinností od 1.6.2019 zřejmě jen nedopatřením odstranila pravidlo, že uvedený přehled má dlužník současně předkládat též insolvenčnímu správci, bude nutné, aby takovou povinnost insolvenční soud dlužníku zvlášť uložil v rozhodnutí o schválení oddlužení, a to ve smyslu doplněné věty za středníkem, třebaže její formulace je přinejmenším nepodařená),
  5. nezatajovat žádný ze svých příjmů [k tomu srovnej takovýto závazek dlužníka vyjádřený jeho předchozím čestným prohlášením uvedeným výše] a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení;
  6. neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody;
  7. nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit

[k tomu srovnej důvod pro zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. b) IZ ve znění účinném od 1.6.2019, část Zrušení schváleného oddlužení],

  1. vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů

(k tomu srovnej takovýto závazek dlužníka vyjádřený jeho výše uvedeným předchozím čestným prohlášením a podmínku splnění oddlužení dle § 412a odst. 1 písm. c/ IZ ve znění účinném od 1.6.2019, část Splnění oddlužení, pasáž [B]).

Ad b) Vydání mimořádných příjmů, majetkových hodnot

Ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty fakticky zakládá - nad rámec původního plánu tohoto oddlužení daného při jeho schválení - postih dalších (nových) majetkových hodnot náležejících dlužníku, které je rovněž povinen použít k uspokojení svých nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení prostřednictvím insolvenčního správce, jemuž je za tím účelem vydá ke zpeněžení (jestliže nemají finanční podobu) a k příslušné distribuci mezi věřitele.

Jde o majetkové hodnoty, které až po schválení oddlužení

  • byly dodatečně zjištěny

– majetek, který dlužník neuvedl (ač měl) v seznamu majetku a který tedy insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení nemohl uložit dlužníku vydat ke zpeněžení dle § 398 odst. 3 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019), protože jeho existence nebyla tehdy známa (k tomu nutno poznamenat, že dlužníkovo zjevně úmyslné zatajení majetku by mohlo zakládat důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 3 IZ pro jeho nepoctivý záměr, část Zrušení schváleného oddlužení),

  • byly dlužníkem získány

hodnoty získané následně dědictvím či darem (s touto úpravou souvisí dále komentované ust. § 412 odst. 3 IZ), mimořádné příjmy dlužníka (s výjimkou plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy), jež získal v průběhu oddlužení nad rámec svých pravidelných příjmů, z nichž platí měsíční splátky pro splátkový kalendář (k tématu mimořádných příjmů viz "Poznámky" níže),

  • byly získány (vydány do majetkové podstaty) jako plnění dlužníka z jeho neúčinného právního úkonu na základě úspěšné odpůrčí žaloby insolvenčního správce, § 239 odst. 4 a část Neúčinnost právních úkonů, odpůrčí žaloba).

Ohledně zpeněžení uvedeného dodatečně vydaného majetku insolvenčním správcem a ohledně způsobu, jakým bude mezi nezajištěné věřitele provedena distribuce dosaženého výtěžku či vydaného finančního majetku (příjmu), u kterého nedochází ke zpeněžení, odkazujeme na podrobný výklad v části Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstatyv pasáži [2] pod heslem "Plnění z mimořádných příjmů, majetkových hodnot".

Dodáváme, že do ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ bylo s účinností od 1.1.2019) doplněno, že dlužník je povinen vydat insolvenčnímu správci také případnou část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů. Jde tu zřejmě o vazbu na současnou novelizaci ust. § 274 IZ týkající se zaniklého předluženého SJM dlužníka a jeho manžela, která podle všeho nebyla vtělena do zákona v zamýšlené podobě a v zakotvené podobě v zásadě není realizovatelná, jak vysvětleno viz Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů.

Poznámky k mimořádným příjmům

- náhradová plnění

Plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění (ve smyslu části čtvrté, dílu patnáctého zákona NOZ) a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy jsou (pro oddlužení schválené od 1.6.2019) výslovně vyloučeny z kategorie mimořádných příjmů podléhajících využití mimořádnou splátkou (tedy náležejících k použití pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka zahrnutých do oddlužení). Tyto kategorie totiž fakticky nepředstavují příjmy, neboť jejich účelem není navýšit hodnotu majetku dlužníka, nýbrž poskytnout finanční prostředky na obnovu poškozených nebo zničených věcí, eventuálně kompenzovat nemajetkovou újmu, která dlužníkovi vznikla. Uvedené prostředky by proto měly být použity v souladu s jejich účelovým určením, tedy nikoliv primárně na úhradu pohledávek věřitelů. Pokud jde o plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a o plnění z titulu práva na náhradu škody, jejich vyloučení z kategorie mimořádných příjmů není omezeno jen na případy obydlí dlužníka, které podle § 398 odst. 6 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) nebude insolvenčním soudem uloženo vydat ke zpeněžení a na věci, které tvoří součást jeho vybavení. Náhrada nemajetkové újmy by také měla být primárně použita v souladu se svým účelovým určením, a to například k úhradě léčebných výloh, nákupu léků a zdravotních pomůcek nebo vyvážením handicapu vzniklého ztížením společenského uplatnění. Jinak řečeno, komentovaná výjimka reflektuje smysl pojištění, resp. náhrady škody, který spočívá pouze v nahrazení určité újmy, a dále se zohledňuje určitý sociální aspekt daného problému.

- zadržené nepoužité exekuční srážky

Jak plyne z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 39 INS 14325/2011, 3 VSPH 450/2012 ze dne 5. 12. 2012, schválil-li insolvenční soud dlužníkovo oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak platí, že finanční prostředky, jež byly v minulosti sraženy z příjmu dlužníka k provedení nařízené exekuce a oprávněnému nebyly vyplaceny, je třeba použít k plnění splátkového kalendáře tak, že je insolvenční soud rozvrhne v příslušném poměru k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

- daňový bonus

K plnění splátkového kalendáře lze využít – co mimořádný příjem předvídaný v § 412 odst. 1 písm. b) IZtaké dlužníkem přijaté plnění z titulu daňového bonusu dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 93 INS 19653/2011, 1 VSPH 241/2013-B ze dne 18. 3. 2013, z jehož odůvodnění citujeme:

"Podle § 35c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti na území České republiky nebo členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu (dále jen "daňové zvýhodnění“) ve výši 13.404 Kč ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Poplatník o daňové zvýhodnění sníží daň vypočtenou podle § 16, případně sníženou podle § 35 nebo § 35ba nebo § 35bb. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu.

Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění podle odstavce 1 vyšší než daňová povinnost vypočtená podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60.300 Kč ročně (odst. 3).

Podle § 35d odst. 2 zákona o daních z příjmů se záloha sníží u poplatníka s podepsaným prohlášením k dani podle § 38k odst. 4 o částku ve výši odpovídající 1/12 částky stanovené v § § 35ba odst. 1 písm. a), c) až f) a o daňové zvýhodnění ve výši odpovídající 1/12 částky stanovené v § 35c (dále "měsíční daňové zvýhodnění"). Měsíční daňové zvýhodnění plátce poskytne poplatníku formou měsíční slevy na dani, měsíčního daňového bonusu nebo měsíční slevy na dani a daňového bonusu. Měsíční sleva na dani podle § 35c se poskytuje maximálně do výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba ZDP.

Je-li výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Plátce daně je povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené zákonem při výplatě příjmů ze závislé činnosti nebo z funkčních požitků za podmínek stanovených v § 35d ZDP.

Měsíční slevu na dani je proto dle odvolacího soudu nutné brát v úvahu při výpočtu čisté mzdy, neboť jde o podmínky pro konečnou výši zálohy na daň. Tato záloha může být v důsledku slevy i nulová. Daňový bonus není součástí záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, ale je zvláštním plněním poskytovaným poplatníkům státem. Do čisté mzdy za účelem srážek ze mzdy daňový bonus nelze zahrnout.

Pokud by dlužník získal příjem, který nemá charakter mzdy nebo příjmu, který mzdu nahrazuje (např. úhrada pohledávky z titulu dříve uzavřené kupní smlouvy nebo úhrady pohledávek z dříve prováděné podnikatelské činnosti, popř. příjmy z autorských práv), i tyto musí použít na úhradu závazků. Rozsah částky, kterou z těchto příjmů musí použít na splátky, však již nebude podléhat pravidlům pro výpočet exekučních srážek ze mzdy.

Dlužník je povinen všechny mimořádné příjmy a aktiva získaná darem nebo z dědictví použít na mimořádné splátky nad rámec splátkového kalendáře. Půjde zejména o dary zákonem výslovně uvedené nebo majetek z dědictví, ale i veškeré jiné mimořádně získané hodnoty a příjmy, např. výhry ze soutěží nebo loterií, příjmy z prodeje svého majetku.

Odvolací soud má za to, že daňové zvýhodnění, byť se v odborné literatuře hovoří o daňovém zvýhodnění "na dítě", nelze považovat za dávku určenou k výživě dítěte, ale jde o institut, který umožňuje při splnění určitých podmínek (daňový poplatník – dlužník vyživuje dítě) optimalizaci daňového zatížení daňového subjektu. Ostatně, § 35c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. hovoří o nároku poplatníka na daňové zvýhodnění na dítě, nikoli o nároku dítěte na daňové zvýhodnění, dítě není tím, koho by zákon daňově zvýhodnil, je toliko "právním důvodem" pro takové zvýhodnění. Proto, mimo jiné, lze s ohledem na absenci konkrétního zákonného ustanovení považovat daňový bonus za mimořádné plnění určené daňovému subjektu – dlužníku, které lze použít jako mimořádnou splátku při oddlužení. Pokud jde např. o slevu na manžela, taktéž nejde o plnění určené k výživě manžela, ale o legislativně-daňový postup při optimalizaci daňové zátěže. Jestliže je dítě v jedné domácnosti vyživováno více poplatníky, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z těchto poplatníků. Z toho vyplývá, že pokud jeden z manželů uplatňoval daňové zvýhodnění ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období u svého plátce daně, nemůže toto zvýhodnění uplatnit druhý z manželů. I tento postup podporuje závěr, že daňový bonus je nástrojem daňové optimalizace a nelze jej chápat jako "dávku" státu určenou k výživě dítěte.

Ani argumentaci dlužníků, že v dobré víře předmětnou částku zkonzumovali ve prospěch nezletilých dětí, přitom nepokládá odvolací soud za postačující pro zpochybnění postoje soudu insolvenčního, jenž neshledal podmínky pro revokaci usnesení ze dne 31. května 2012, nicméně s ohledem na poměrně výraznou právní složitost řešeného případu je namístě dovodit, že dlužníkům by za takového stavu věci mělo být umožněno zaplatit předmětnou částku 34.812 Kč insolvenčnímu správci ve výrazně delším časovém horizontu (popř. ve splátkách) než v původně stanovené lhůtě tří dnů."

- nelegálně získané finanční prostředky

Finanční prostředky, které by dlužník získal v průběhu oddlužení nelegální/protiprávní činností, nejsou příjmem - tedy ani mimořádným příjmem - použitelným pro splátky v oddlužení - viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 227/2016 ze dne 30.8.2018.

Další vysvětlující judikáty

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 474/2013, 3 VSPH 2107/2013-B ze dne 29. 1. 2014 (zařazené v části Zrušení schváleného oddlužení, heslo "Judikáty – výklad" pod č. 1), v němž je ohledně okolností rozhodných z hlediska zkoumání nepoctivého záměru řešen poznatek o převodu nemovitosti dlužníka na osobu blízkou před zahájením insolvenčního řízení

Nahrávám...
Nahrávám...