dnes je 28.3.2024

Input:

16.4.4.2 Spory o pravost, výši či pořadí nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem

30.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

16.4.4.2
Spory o pravost, výši či pořadí nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem

JUDr. Jolana Maršíková

Popřít pravost, výši či pořadí pohledávky je oprávněn

insolvenční správce

dlužník [jehož popření je ve smyslu § 192 odst. 3 IZ právně bezúčinné – nemá žádný vliv na zjištění popřené pohledávky, nečiní ji spornou – bezvýjimečně v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem, ohledně pohledávek zajištěných věřitelů pak v případě řešení dlužníkova úpadku oddlužením (§ 410 odst. 2 IZ)],

některý z ostatních přihlášených věřitelů (od 31. 3. 2011).

Ohledně popření pohledávky insolvenčním správcem nebo dlužníkem viz část 5.3.2.

Ohledně popření pohledávky věřitelem viz část 5.3.2.1. Ke sporu o nevykonatelnou pohledávku popřenou jiným věřitelem viz část 5.4.4.

Ohledně účinnosti dlužníkova popření v případě řešení úpadku oddlužením viz část 9.5.1.3. Ohledně účinnosti dlužníkova popření v případě řešení reorganizací viz část 8.5.1.

Poučení věřitele o právu podat žalobu na určení popřené pohledávky

Pokud při přezkumném jednání byla –insolvenčním správcem nebo dlužníkem (jestliže jeho popěrný je nebo se stal právně účinným) – popřena nevykonatelná pohledávka věřitele, pak podle § 197 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014):

−tohoto věřitele, jestliže na daném přezkumném jednání přítomen, insolvenční soud na místě poučí o dalším procesním postupu (viz níže podaný výklad o žalobě na určení pravosti, výše či pořadí popřené pohledávky a důsledcích jejího nepodání), nebo

−tohoto věřitele, jestliže se daného přezkumného jednání neúčastnil, písemně vyrozumí o popření jeho pohledávky insolvenční správce a s tím mu dá poučení o dalším procesním postupu; náležitosti tohoto vyrozumění a poučení stanoví § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb.

Uvedené se neuplatní (není k tomu důvodu) v případě popření pohledávky některým z ostatních přihlášených věřitelů, neboť tehdy zahajuje spor o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky vždy popírající věřitel, jehož popěrný úkon se – za podmínek stanovených v § 200 odst. 5 IZ – považuje za žalobu, kterou u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli popřené pohledávky uplatnil. K tomu viz výklad viz 5.3.2.1 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 42 ICm 3171/2015, 103 VSPH 93/2016-98 (KSCB 27 INS 27621/2014) ze dne 29. 9. 2016 uvedené v části 5.4.4.

K poučení věřitele o jeho právu podat žalobu, k náležitostem správcova vyrozumění o popření viz další výklad v této části.

Žaloba věřitele popřené nevykonatelné pohledávky

Jestliže byla popřena insolvenčním správcem (nebo dlužníkem, pokud jeho popření je nebo se stane právně účinným) nevykonatelná pohledávka, může věřitel této popřené pohledávky uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu (§ 198 odst. 1 IZ). Jedná se o tzv. "odporovou žalobu" (nezaměňovat s odpůrčí žalobou) – viz část 5.4.1.

Žalobu podává proti popírajícímu insolvenčnímu správci, a pokud pohledávku popřel též dlužník – jestliže dlužníkův popěrný úkon nabyl účinků – též i proti popírajícímu dlužníku. Popřel-li nevykonatelnou pohledávku pouze dlužník, věřitel podává žalobu jen vůči němu (nikoli též proti insolvenčnímu správci, který pohledávku nepopřel). Popřou-li za trvání účinků schválení oddlužení nebo při přezkumném jednání, které se konalo před (následným) schválením společného oddlužení, nevykonatelnou pohledávku nezajištěného věřitele oba manželé (dlužníci), musí věřitel podat žalobu o určení pohledávky proti oběma (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 66 ICm 3457/2014, 101 VSPH 211/2016-146 (KSPH 66 INS 14604/2014) ze dne 25. 8. 2016.

K uvedenému viz další výklad v následující pasáži "PRŮBĚH ŘÍZENÍ o žalobě pod heslem "Účastníci řízení".

Danou žalobu tedy podává věřitel popřené pohledávky v případě, že tato pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná, tj. ve smyslu § 191 odst. 2 IZ se považovala pro účely jejího přezkoumání (při přezkumném jednání) za nevykonatelnou.

To není významné toliko v případě popření pohledávky jen co do jejího pořadí, kdy žalobu podává vždy věřitel popřené pohledávky. K tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. 2. 2013, podle nichž spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení je (bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou) vždy sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí rovněž u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na jejichž základě se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou exekučním titulem řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek. V této souvislosti nicméně zdůrazňujeme, že za spor o pořadí pohledávky, jak je definován v § 195 IZ, se nepovažuje spor o pořadí, v jakém zajištěnému věřiteli vzniklo právo na přednostní uspokojení (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp.z. 29 Cdo 2011/2014 ze dne 28. 4. 2016.

K režimu posouzení, zda pohledávka přihlášená jako vykonatelná je přesto přezkoumána jako nevykonatelná (považuje za přezkoumanou jako nevykonatelná) je podán výklad v části 5.2.3 v pasáži "SEZNAM PŘIHLÁŠENÝCH POHLEDÁVEK", a to s rozlišením režimu podle dřívější a stávající úpravy pod heslem "I. Režim podle úpravy účinné do 31. 12. 2013" a "II. Režim podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014".

Řízení o žalobě je incidenční sporem

K podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky je příslušný insolvenční soud [§ 7a písm. a) IZa § 7b odst. 4 IZ], tj. soud, před nímž insolvenční řízení probíhá [§ 2 písm. b) IZ]. Toto řízení je incidenčním sporem [§ 159 odst. 1 písm. b) IZ].

Soudní poplatek

Soudní poplatek z této žaloby (s účinností od 1. 9. 2011) podle položky 13 sazebníku, jenž tvoří přílohu k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí 5 000 Kč.

Lhůta k podání žaloby

Předmětnou určovací incidenční žalobu musí věřitel popřené nevykonatelné pohledávky podat do 30 dnů od přezkumného jednání, přičemž tato lhůta ovšem neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky (k tomuto vyrozumění viz níže podaný výklad).

Lhůta k podání žaloby je hmotněprávní, a proto žaloba musí být nejpozději posledního dne lhůty doručena insolvenčnímu soudu (tj. nestačí podat ji posledního dne lhůty k poštovní přepravě a lhůta není zachována ani, pokud žaloba dojde do konce této lhůty soudu, který není soudem insolvenčním, tj. tím, před kterým dané insolvenční řízení probíhá).

Opožděně podanou žalobu insolvenční soud odmítne podle § 160 odst. 4 IZ. Předtím však musí zkoumat, zda se věřiteli dostalo náležitého poučení o možnosti podat žalobu. Nebyl-li věřitel insolvenčním správcem v písemném vyrozumění, popř. insolvenčním soudem nebo insolvenčním správcem při přezkumném jednání, řádně poučen, lhůta k podání žaloby nezačala vůbec běžet a žaloba podaná za takového stavu je vždy žalobou podanou včas. K tomu viz další výklad s judikaturou završený pod heslem "Důsledky nepodání žaloby".

K počítání dané lhůty viz níže uvedené závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 60 INS 15444/2011, 1 VSPH 591/2012-P2-7 ze dne 10. 5. 2012, podle nichž lhůta 30 dnů počítaná od přezkumného jednání pro podání určovací žaloby ohledně popřené nevykonatelné pohledávky (§ 198 odst. 1 IZ) nemůže být věřiteli, jenž se přezkumného jednání nezúčastnil, zkrácena v důsledku brzkého doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Z odůvodnění citujeme:

"Pokud jde o § 198 odst. 1 větu první za středníkem IZ, dle níž lhůta 30 dnů neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ, zastává odvolací soud názor, že uvedené ustanovení toliko posouvá (tedy nezkracuje) konec shora popsané obecné lhůty 30 dnů o dalších 15 dnů v těch případech, kdy se věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, přezkumného jednání nezúčastnil, a kterého je proto třeba o tom – prostřednictvím insolvenčního správce – zvláště písemně vyrozumět. Tato úprava je pro věřitele nepřítomného na přezkumném jednání určitým nadstandardem oproti věřiteli, jenž se přezkumného jednání účastnil a jemuž v případě popření jeho nevykonatelné pohledávky již pravidelně běží obecná třicetidenní lhůta k podání určovací žaloby, neboť tento věřitel byl již seznámen s důvody popření své nevykonatelné pohledávky. Smyslem této úpravy je eliminace případů, že by vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ bylo věřiteli doručeno až po uplynutí obecné lhůty 30 dnů pro podání určovací žaloby, což by mělo pro věřitele, který se přezkumného jednání neúčastnil, fatální následek, neboť žalobu by již nestihl včas podat a účinky popření nevykonatelné pohledávky by již nemohl procesními prostředky odvrátit. Z uvedeného nutně vyplývá, že bude-li věřiteli nepřítomnému na přezkumném jednání doručeno vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ ještě v průběhu obecné lhůty 30 dnů pro podání určovací žaloby, nemůže mu toto lhůta skončit v důsledku časného doručení tohoto vyrozumění. Opačný výklad, dle něhož by uvedenému věřiteli měla lhůta pro podání určovací žaloby skončit již v důsledku doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ ještě v průběhu obecné lhůty 30 dnů, by byl v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů [§ 5 písm. a) IZ] a aby věřitelé, kteří mají podle IZ zásadně stejné nebo obdobné postavení, měli v insolvenčním řízení rovné možnosti [§ 5 písm. b) IZ]. Jinými slovy řečeno, lhůta 30 dnů počítaná od přezkumného jednání pro podání určovací žaloby ohledně popřené nevykonatelné pohledávky (§ 198 odst. 1 IZ) nemůže být věřiteli, jenž se přezkumného jednání nezúčastnil, zkrácena v důsledku brzkého doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ."

Uplatnitelné důvody žaloby

V žalobě může věřitel (dle § 198 odst. 2 IZ) jako důvod vzniku pohledávky uplatnit jen skutečnosti, které uvedl v přihlášce nebo nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. K tomu viz další výklad v pasáži "PRŮBĚH ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ".

Náležitosti správcova vyrozumění o popření pohledávky

Ve smyslu výše uvedeného musí správcovo vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky podle § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb.obsahovat zejména:

−označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno,

−označení dlužníka,

−označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno,

−údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky,

−informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí,

−u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena,

−u pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena,

−údaj o tom, zda pohledávku popřel insolvenční správce či dlužník,

−poučení, že pokud věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, nepodá v uvedené lhůtě proti insolvenčnímu správci (případně proti popírajícímu dlužníkovi, jde-li o reorganizaci či oddlužení) u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem,

−poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění,

−poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku,

−datum a podpis insolvenčního správce.

Vzory vyrozumění

Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem, nemá-li jeho popření vliv na zjištění pohledávky, viz část 5.3.3.1.

Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem, pokud jeho popření má vliv na zjištění pohledávky, viz část 5.3.3.2.

Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky pouze dlužníkem, pokud jeho popření má vliv na zjištění pohledávky, viz část 5.3.3.3.

Poučení věřitele přítomného na přezkumném jednání

Výslovné ustanovení o tom, že věřiteli přítomnému na přezkumném jednání se musí dostat patřičného poučení o dalším procesním postupu již na tomto jednání, a to buď ze strany insolvenčního soudu nebo ze strany insolvenčního správce, bylo vtěleno do IZ až s účinností od 1. 1. 2014 prostřednictvím doplněného znění § 197 odst. 2 IZ. Do té doby ale ke stejnému závěru docházela soudní praxe bez výslovné úpravy, jak plyne z níže uvedené judikatury.

Judikatura

V usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 15 Cmo 16/2010-52 ze dne 8. 4. 2010 se zdůrazňuje, že zákon nemůže poskytovat více práv věřitelům, kteří se přezkumného jednání neúčastní, než těm, kteří se takového jednání zúčastnili. Jestliže insolvenční zákon v § 197 odst. 2 stanoví povinnost insolvenčnímu správci písemně vyrozumět nepřítomné věřitele o popření pohledávky, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v opraveném seznamu přihlášených pohledávek, a podle § 198 těmto věřitelům neskončí zákonná 30denní lhůta k podání incidenční žaloby dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení písemného vyrozumění podle § 197 odst. 1 IZ, pak musí insolvenční soud ve stejném režimu postupovat i vůči věřitelům přítomným na přezkumném jednání, kde jejich pohledávku insolvenční správce popřel a protokol o přezkumném jednání musí obsahovat poučení soudu těmto věřitelům o tom, jaké jsou procesní následky popření jejich pohledávky správcem, tedy musí je informovat o jejich právu podat žalobu na určení pravosti pohledávky ve lhůtě stanovené zákonem a o následcích jejího zmeškání. Jinak by byli věřitelé, kteří jsou v insolvenčním řízení pasivní, zvýhodněni oproti věřitelům, kteří se o svou pohledávku starají a vystupují v insolvenčním řízení aktivně a přezkumného jednání se zúčastní.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání.

Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 IZ, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se – ač byli přítomni – náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.

Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 42/2010ze dne 30. 8. 2011, uveřejněné pod č. 13/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Pro závěr, že se přihlášenému věřiteli, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání, jehož se zúčastnil, účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, dostalo již při tomto jednání poučení, jak má dále postupovat v insolvenčním řízení, není významné, jestli mu příslušné poučení poskytl insolvenční soud nebo insolvenční správce.

Zmeškání lhůty k podání žaloby o určení pravosti pohledávky popřené insolvenčním správcem je důvodem k vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky ve smyslu ustanovení § 185 IZ.

Uvedené závěry lze shrnout následovně:

Neposkytl-li insolvenční soud nebo insolvenční správce při přezkumném jednání přítomnému věřiteli, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena, řádné poučení (§ 7 IZ ve spojení s § 5 OSŘ) o možnosti uplatnit své právo žalobou (§ 198 odst. 1 IZ), nepočala tomuto věřiteli běžet propadná lhůta k podání incidenční žaloby.

K požadavku řádného poučení věřitele popřené nevykonatelné pohledávky pro případ, že půjde o účinné popření dlužníkem, viz dále citované závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 45 INS 857/2008, 1 VSPH 544/2009-P6 ze dne 25. 2. 2010.

Vzor žaloby o určení popřené nevykonatelné pohledávky zařazen v části 5.4.2.1.

Důsledky nepodání žaloby ve lhůtě

Jestliže věřitel přihlášené pohledávky, jež byla přezkoumána jako nevykonatelná, nepodal ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu určovací žalobu podle § 198 odst. 1 IZ (v této propadné lhůtě žaloba insolvenčnímu soudu nedošla), pak nastává bez dalšího ze zákona – podle poslední věty § 198 odst. 2 IZ následek, že:

k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží,

pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném (popírající osobou) při jejím popření.

To platí za předpokladu, že věřitel popřené nevykonatelné pohledávky byl – insolvenčním soudem anebo správcem – o svém právu podat incidenční žalobu na určení pravosti popřené pohledávky a důsledcích nepodání této žaloby řádně poučen. Stalo-li se tak, věřitel odvrátí zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ jedině tím, že u insolvenčního soudu určovací žalobu řádně a včas podá.

K tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 44 INS 4027/2010, 3 VSPH 1217/2010-P3 ze dne 21. 3. 2011 a další judikaturu uvedenou v části 5.2.3 pod heslem "Zařazení pohledávky do seznamu jako ne/vykonatelné".

Další judikatura

V usnesení sp. zn. 15 Cmo 156/2010-118 ze dne 14. 1. 2011 Vrchní soud v Praze dovodil, že zvolil-li insolvenční správce tím, že sám podal žalobu na popření pohledávky, kterou měl za vykonatelnou, způsob, jímž má být otázka uspokojitelnosti uplatněného nároku postavena najisto, nemohl již později vyzvat věřitele k podání incidenční žaloby. Pokud tak přesto učinil a věřitel na základě výzvy takovou žalobu skutečně podal, brání jejímu projednání překážka již (insolvenčním správcem) zahájeného řízení.

Z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 91 INS 20401/2011, 3 VSPH 1335/2012 ze dne 13. 1. 2014 plyne, že za situace, kdy věřitel obdržel od insolvenčního správce vyrozumění o popření jeho nevykonatelné pohledávky (pohledávky přezkoumané jako nevykonatelná) s poučením o právu podat incidenční žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, měl věřitel postupovat v souladu s poučením insolvenčního správce a ve lhůtě podle § 198 IZ proti insolvenčnímu správci žalobu podat, a to nezávisle na tom, že podal u insolvenčního soudu návrh podle § 265 IZ, aby insolvenční soud nařídil obecnému soudu pokračovat v přerušeném řízení (jež bylo vedeno o popřené pohledávce a prohlášením konkursu bylo přerušeno). Závěr, zda popřená pohledávka je v insolvenčním řízení pravou pohledávkou, lze učinit pouze na základě rozhodnutí soudu v incidenčním sporu (případně s využitím výsledků řízení dokončeného před obecným soudem na pokyn insolvenčního soudu). Pokud věřitel podal pouze návrh podle § 265 IZ, aniž podal žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, k jeho pohledávce se nepřihlíží a bylo namístě ji podle § 185 IZ odmítnout.

PRŮBĚH ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ

V řízení o zjištění popřené nevykonatelné pohledávky insolvenční soud (jak dále podrobněji vysvětleno) zkoumá:

−zda byla žaloba podána řádně a včas a jsou-li splněny ostatní podmínky řízení,

−zda se věřitel domáhá zjištění své pohledávky z důvodu, který uplatnil v přihlášce nebo nejpozději při přezkumném jednání,

−zda popřená pohledávka je skutečně pohledávkou nevykonatelnou (bude-li v průběhu řízení zjištěno, že pohledávka je vykonatelná, pak důkazní břemeno ve sporu přechází na insolvenčního správce, který bude muset prokázat důvod popření – tím může být podle § 199 odst. 3 IZ pouze ten důvod, který uvedl při přezkumném jednání),

−zda je žaloba podána proti všem pasivně legitimovaným osobám (jimiž mohou být buď jen popírající insolvenční správce, nebo jen popírající dlužník, nebo oba),

−zda při přezkumném jednání byl popřen důvod pohledávky, její výše či pořadí (v jakém ohledu či rozsahu je popřená pohledávka sporná, jaký je předmět řízení, a zda v případě vícerých popírajících – žalovaných jsou jejich popěrné důvody shodné, nebo se liší).

Odmítnutí žaloby

Insolvenční soud podle § 160 odst. 4 IZ odmítne odporovou žalobu, která:

  • - byla podána opožděně, tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 198 odst. 1 IZ (viz shora pod heslem "Lhůta k podání žaloby"),
  • - má nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které brání v řízení o ní pokračovat (§ 43 OSŘ),
  • - byla podána osobou k tomu neoprávněnou.

Zastavení řízení

Insolvenční soud řízení o odporové žalobě zastaví, pokud:

−jejímu projednání brání nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit (§ 160 odst. 5 IZ),

nebyl zaplacen příslušný soudní poplatek za podání žaloby (pokud žalobce není od placení tohoto poplatku osvobozen),

žaloba byla žalobcem vzata zpět.

Přípravné jednání

K možnosti nařídit v rámci projednávání žaloby o určení popřené pohledávky přípravné jednání podle § 114c OSŘ se odmítavě vyjádřil Vrchní soud v usnesení sp. zn. 77 ICm 3034/2011, 103 VSPH 364/2013 (KSUL 77 INS 13111/2011) ze dne 12. 12. 2013. Z odůvodnění je možno ocitovat:

"Předpokladem nařízení přípravného jednání je skutková a právní složitost případu. Jde-li o věc zcela jednoduchou, u které lze předpokládat, že o ní bude rozhodnuto při jediném jednání, pak by přípravné jednání nařízeno být nemělo. V incidenčních sporech o pravost přihlášené pohledávky [§ 159 odst. 1 písm. a) IZ)] je tento předpoklad umocněn zejména tím, že přihláškou nevykonatelné pohledávky (dle požadavků ustanovení § 174 a násl. IZ), obsahem žaloby na určení její pravosti (v níž může žalobce uvést jako důvod vzniku pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod jejího vzniku uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání) a popěrným úkonem insolvenčního správce by měla být procesní stanoviska stran incidenčního sporu a rozsah prokazovaných skutečností konkretizovány natolik, že uvedené podmínky pro nařízení přípravného jednání zásadně nebudou splněny (k tomu přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 ICdo 5/2012)."

Věřitel je v incidenčním sporu vázán včas uvedeným důvodem pohledávky

Na incidenční žalobu jsou kladeny stejné požadavky ohledně vymezení důvodu pohledávky, jako je tomu u přihlášky pohledávky (viz část 5.2.1).

Jak uvedeno shora pod heslem "Uplatnitelné důvody žaloby", v žalobě na určení pravosti či výše popřené nevykonatelné pohledávky se věřitel může domáhat jen důvodu pohledávky uvedeného v přihlášce, popř. nového důvodu uvedeného nejpozději do přezkoumání pohledávky – viz § 198 odst. 2 IZ, ve kterém je uveden zvláštní případ přípustných skutkových novot.

V tom směru jsou i pro incidenční spor vedený v režimu insolvenčního řízení plně využitelné závěry Nejvyššího soudu obsažené v jeho rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 (Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, judikát č. 35), v rozsudku uveřejněném pod č. 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku sp. zn. 29 Odo 377/2004. V těchto rozhodnutích vyslovil Nejvyšší soud názor, podle něhož je-li žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že plnění je požadováno na základě smlouvy, avšak podle názoru soudu je smlouva neplatná a jiný důvod plnění tvrzen nebyl, nejde o změnu skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok žalobce na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení.

Insolvenční správce není v incidenčním sporu o nevykonatelnou pohledávku vázán odůvodněním popření, které uvedl při přezkumném jednání.

Otázkou, zda žalovaný insolvenční správce je v řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky omezen v rozsahu tvrzení uplatňovaných při obraně proti podané incidenční žalobě na skutečnosti, které uplatnil nejpozději při přezkumném jednání, nebo zda je přípustné uplatnit další skutečnosti proti popřené pohledávce v rámci řízení o určení pravosti této pohledávky, se zabýval Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. 129 ICm 1929/2012, 101 VSPH 80/2013 (KSPL 29 INS 15979/2011) ze dne 20. 3. 2013. Dospěl přitom k následujícím závěrům (citace z odůvodnění):

"Z ust. § 198 IZ vyplývá, že rozsah tvrzení je zákonem omezen jednoznačně na straně žalobce, neboť ten může uplatňovat ve své žalobě na určení pravosti nevykonatelné pohledávky jen skutečnosti, jež jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Žádné procesní omezení účastníka popírajícího nevykonatelnou pohledávku insolvenční zákon neupravuje.

Odlišná situace je tam, kde insolvenční správce popře vykonatelnou pohledávku věřitele. V takovém případě je insolvenční správce (jako žalobce) omezen dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jak v důvodech, jež lze pro popření vykonatelné pohledávku uplatnit, tak i v rozsahu žalobních tvrzení, jimiž mohou být dle odst. 3 téhož ustanovení pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podobně i v případě popření pohledávky věřitelem stanoví § 200 odst. 2 insolvenčního zákona omezení rozsahu tvrzení pro popírajícího věřitele vzhledem ke skutečnosti, že jeho popěrný úkon se po uplynutí zákonné lhůty stává ze zákona incidenční žalobou.

Ze shora uvedeného vyplývá, že ve všech případech, kdy je podávána incidenční žaloba, vztahuje se omezení rozsahu tvrzení (zákonná koncentrace řízení) na ty účastníky, kteří incidenční žalobu podávají nebo se za žalobce ze zákona považují. Tato zásada se však v insolvenčním zákoně neuplatní proti insolvenčnímu správci (případně dlužníku), jenž popřel nevykonatelnou pohledávku věřitele a v insolvenčním řízení má postavení žalovaného. Odvolací soud je toho názoru, že pokud insolvenční zákon v hlavě 5. jeho procesní právo tvrdit rozhodné skutečnosti na svou obranu v incidenčním sporu o pravost nevykonatelné pohledávky neupravuje, pak je třeba dle § 7 insolvenčního zákona přiměřeně aplikovat na jeho procesní postavení § 118b OSŘ, jenž stanoví lhůtu pro uvedení rozhodných skutečností (koncentraci řízení) do skončení prvního jednání (není-li soudem stanovena lhůta dle § 118a odst. 1 téhož zákona). Jediným rámcem tvrzení žalovaného proto zůstává rozsah popření sporné pohledávky (důvod, výše, pořadí) případně omezení, jež vyplývají z dalších procesních ustanovení občanského soudního řádu."

Popřené pořadí pohledávky

K popření pohledávky co do pořadí viz výklad v části 5.3.3

Věřitel – žalobce se v žalobě nemůže domáhat určení jiného práva na uspokojení ze zajištění (jiného jeho pořadí), než jaké uplatnil v přihlášce pohledávky nejpozději do skončení lhůty k přihlášení pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku (§ 192 odst. 4 IZ a část 5.2.1, zejména tam uvedený výklad pod heslem "ZMĚNA VÝŠE, DŮVODU ČI POŘADÍ PŘIHLÁŠENÉ POHLEDÁVKY").

Na tomto místě dlužno připomenout, že podle § 196 odst. 2 IZ (jak je uvedeno v části 5.3.3) popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, má tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky.

Spor o pořadí pohledávky podle § 203a IZ

Zdůrazňujeme, že jako incidenční (odporový) spor podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ se projednává i spor o pořadí pohledávky podle § 203a IZ, tedy spor o to, zda pohledávka uplatněná podle § 203 IZ je vskutku pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň, anebo zda se v insolvenčním řízení podle § 170 IZ neuspokojuje viz část 5.2.6 pod heslem "Spor o pořadí pohledávky".

Zamítnutí žaloby pro předčasnost

Zjistí-li insolvenční soud při projednání žaloby o určení popřené nevykonatelné pohledávky, že přihláška popřené pohledávky vykazovala vady, pro které pohledávka nebyla způsobilá přezkoumání, a že insolvenční správce nevyzval věřitele postupem podle § 188 odst. 2 IZ k odstranění těchto vad přihlášky a vadnou přihlášku zařadil na přezkumné jednání, na němž pak byla pohledávka popřena, žalobu o určení popřené pohledávky zamítne pro předčasnost. Je pak na insolvenčním správci, aby vedl věřitele předepsaným postupem k odstranění vad jeho přihlášky a podle výsledku s ní naložil, tj. budou-li vady přihlášky věřitelem včas odstraněny, předloží přihlášku pohledávky insolvenčnímu soudu k dodatečnému přezkoumání, a v opačném případě mu ji předloží k rozhodnutí podle § 188 odst. 2 a § 185 IZ (tedy k rozhodnutí, že se k přihlášené pohledávce nepřihlíží a že se tato odmítá). Typickou vadou přihlášky, jež brání přihlášenou pohledávku přezkoumat, je nedostatečná specifikace důvodu pohledávky. K tomu viz část 5.2.1 a také např. závěry vyjádřené v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 42 ICm 1886/2010, 103 VSPH 2/2012 (KSHK 42 INS 3512/2008) ze dne 30. 1. 2013.

Podle závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 28 ICm 1108/2010, 101 VSPH 139/2013-172 (KSCB 28 INS 2546/2010) ze dne 14. 5. 2013 je insolvenční správce jako žalovaný v řízení o určení pravosti a výše pohledávky procesně legitimován k podání odvolání do zamítavého rozsudku soudu prvního stupně pro předčasnost.

Dále se odvolací soud v tomto rozhodnutí vyslovil k nedostatku správcova popěrného úkonu spočívajícím v absenci jeho konkrétního odůvodnění (citace z odůvodnění):

"Jakkoli odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že postup insolvenčního správce, který popření nevykonatelné pohledávky neodůvodnil, je vadný, nemá tato vada popěrného úkonu vliv na samotné účinky popření pohledávky a žalobce nezbavuje povinnosti podat proti žalovanému, jako popírajícímu insolvenčnímu správci, žalobu na určení pravosti jeho pohledávky. V případě podání žaloby o určení pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky věřitelem je totiž koncentrace řízení ve vztahu k tvrzení insolvenčního správce soustředěna nikoli do momentu přezkumu, ale vztahuje se až k momentu prvního nařízeného jednání ve věci (k tomu více srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2013 č. j. 101 VSPH 80/2013, KSPL 29 INS 15979/2011). Není proto vyloučeno, aby insolvenční správce při své obraně proti žalobě o určení pravosti nevykonatelné pohledávky uplatnil vůči popřené pohledávce další nové výhrady, které při jejím popření dříve neuplatnil, případně své důvody popření doplnil."

Účastníci řízení

Žalobu podává věřitel popřené nevykonatelné pohledávky – žalobce.

Osobou, vůči níž má žaloba směřovat (osobou pasivně legitimovanou), tedy žalovaným má být ten, kdo pohledávku (účinně) popřel. Jestliže by žalobce podal žalobu vůči osobě, jež pasivně legitimována není, insolvenční soud vůči ní žalobu zamítne. K důsledkům podání žaloby jen vůči jedné z vícerých pasivně legitimovaných osob viz další výklad.

Popře-li nevykonatelnou pohledávku insolvenční správce, je osobou, vůči níž musí být žaloba podána (je pasivně legitimován).

Popře-li nevykonatelnou pohledávku dlužník, je pasivně legitimován (žaloba musí proti němu směřovat) v případě, že jeho popření bylo právně účinné.

K tomu pro případ řešení dlužníkova úpadku reorganizací viz část 8.5.1. a pro případ řešení úpadku oddlužením část 9.5.1.3. V případě řešení dlužníkova úpadku konkursem je popření pohledávky dlužníkem vždy bezúčinné, na její zjištění nemá žádný vliv (§ 192 odst. 3 IZ). O tom, kdy je dlužníkův popěrný úkon právně účinný, je pojednáno též v části 5.3.2.

Jestliže ve společném oddlužení manželů popřou nevykonatelnou pohledávku účinně oba manželé-dlužníci, žaloba musí směřovat proti oběma (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 66 ICm 3457/2014, 101 VSPH 211/2016-146 (KSPH 66 INS 14604/2014) ze dne 25. 8. 2016.

Z odkazovaných výkladů plyne, že je-li

−úpadek dlužníka řešen reorganizací (povolena jeho reorganizace), nebo

−schváleno řešení úpadku dlužníka oddlužením (s účinností od 20. 7. 2009 při oddlužení v kterékoli jeho formě), avšak jen jde-li o pohledávky nezajištěných věřitelů (§ 410 odst. 2 IZ),

má popření pohledávky dlužníkem stejné účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem.

Při oddlužení je ale dlužníkovo popření vždy bezúčinné, pokud by popíral pohledávku zajištěného věřitele.

Popře-li nevykonatelnou pohledávku (právně účinným způsobem) pouze dlužník (manželé-dlužníci), je v incidenčním sporu pasivně legitimován (jako žalovaný) toliko tento popírající dlužník (manželé-dlužníci), nikoliv též insolvenční správce – k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15 Cmo 245/2009 ze dne 15. 2. 2010.

Popře-li nevykonatelnou pohledávku (právně účinným způsobem) dlužník (manželé-dlužníci) a současně insolvenční správce, musí být žaloba podána proti popírajícímu insolvenčnímu správci i proti popírajícímu dlužníku (manželům-dlužníkům). Žalovaný insolvenční správce a dlužník však nemají postavení nerozlučných společníků s tím, že kdyby jejich popěrné důvody nebyly totožné, pak i v případě, že jeden z žalovaných se svými popěrnými důvody neuspěje a ve vztahu k němu bude pohledávka (pravomocně) určena, bude v daném incidenčním řízení ve věci pokračováno s druhým žalovaným. Shledá-li insolvenční soud důvodným popření pohledávky byť i jediným popírajícím, nemůže být pohledávka považována za zjištěnou.

K uvedenému viz níže prezentované "Vysvětlující judikáty", z nichž citované R 33/2016 vysvětluje též důsledky podání žaloby jen vůči jedné z uvedených pasivně legitimovaných osob.

S ohledem na to, jak jsou v insolvenčním zákoně stanoveny lhůty pro uplatnění pohledávek přihláškou, lhůty pro určení termínu přezkumného jednání a lhůty pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, bude se ve většině případů konat přezkumné jednání v době, kdy již bude zřejmé, zda popření pohledávky dlužníkem má či nemá v insolvenčním řízení účinky a zda má být ve sporu o zjištění pohledávky vedle insolvenčního správce žalován i dlužník. V případě, že by účinky popření pohledávky dlužníkem v důsledku povolení reorganizace či v důsledku rozhodnutí o schválení oddlužení nastaly až po přezkumném jednání, patrně bude muset insolvenční správce nositele popřené nevykonatelné pohledávky ještě jednou vyrozumět, tentokrát o tom, že žaloba má být rozšířena o popírajícího dlužníka jako dalšího účastníka řízení na straně žalované. To neplatí – jak již bylo řečeno – při oddlužení (v jakékoli jeho formě), pokud jde o dlužníkovo popření pohledávky, již věřitel uplatnil v přihlášce jako zajištěnou, neboť takové dlužníkovo popření nemá popěrné účinky a dlužník ve sporu z popření takové pohledávky tudíž není pasivně legitimován – viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 205/2014, 76 ICm 1298/2013 (KSLB 82 INS 22211/2012) ze dne 10. 11. 2014.

Vysvětlující judikatura

Rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 56 ICm 1948/2013, 104 VSPH 536/2015-94, (KSPA 56 INS 32350/2012) ze dne 5. 10. 2015, jehož závěry lze shrnout následovně:

Popře-li nevykonatelnou pohledávku jak insolvenční správce, tak dlužník v reorganizaci, musí být žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky podána (v rozsahu dotčeného popěrným úkonem toho kterého z nich) proti oběma popírajícím (proti insolvenčnímu správci a dlužníku). Nepodá-li věřitel nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem i dlužníkem v reorganizaci včas žalobu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky vůči některému z popírajících (vůči insolvenčnímu správci nebo vůči dlužníku), pak v rozsahu popření pohledávky tím z popírajících, vůči kterému věřitel žalobu nepodal, nastávají účinky uvedené ve větě třetí § 198 odst. 1 IZ.

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 45 INS 857/2008, 1 VSPH 544/2009-P6 ze dne 25. 2. 2010, jehož závěry lze shrnou následovně:

I. Jestliže insolvenční správce ve vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ neinformoval věřitele ve smyslu § 410 odst. 2 IZ o účincích popření jeho pohledávky dlužníkem pro případ, že bude schváleno jeho oddlužení, a věřitele neupozornil, že žalobu má podat i proti popírajícímu dlužníkovi, pak věřiteli doručením tohoto neúplného správcova vyrozumění nepočala běžet patnáctidenní lhůta k podání žaloby vůči dlužníkovi (§ 198 odst. 2 IZ).

II. Pro insolvenční řízení nemá účinky rozhodnutí o určení pravosti věřitelovy popřené pohledávky, jestliže takové rozhodnutí bylo vydáno v incidenčním řízení, jehož se na straně žalované účastnil pouze popírající insolvenční správce.

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 36 ICm 4292/2013, 12 VSOL 34/2015 (KSOS 26418/2013) ze dne 31. 8. 2015 se závěrem:

V řízení o určení pravosti, výše či pořadí nevykonatelné pohledávky věřitele (žalobce) nemají popírající insolvenční správce a dlužník v oddlužení (žalovaní) postavení nerozlučných společníků. Je-li tato pohledávka určena (pravomocně) jen ve vztahu k jednomu z žalovaných, lze v řízení pokračovat věcným projednáním žaloby vůči druhému žalovanému. Pro osud popřené pohledávky je totiž určující, zda obstojí všechny popěrné úkony. Shledá-li insolvenční soud důvodným popření pohledávky byť i jediným popírajícím, nemůže být pohledávka považována za zjištěnou.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 24/2013 ze dne 23. 7. 2015, uveřejněný pod č. 33/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Popře-li nevykonatelnou pohledávku jak insolvenční správce, tak dlužník v oddlužení, musí být žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky včas podána (v rozsahu dotčeném popěrným úkonem toho kterého z nich) proti oběma popírajícím (proti insolvenčnímu správci i proti dlužníku). Nepodá-li věřitel nevykonatelné pohledávky, popřené insolvenčním správcem i dlužníkem v oddlužení, včas žalobu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky vůči některému z popírajících (vůči insolvenčnímu správci nebo vůči dlužníku), pak v rozsahu popření pohledávky tím z popírajících, vůči kterému věřitel žalobu nepodal, nastávají účinky uvedené v § 198 odst. 1 větě třetí IZ. Včasnou žalobu podanou přihlášeným věřitelem ve stejném rozsahu vůči druhému popírajícímu insolvenční soud zamítne.

To znamená, že účinek předjímaný (pro případ, že věřitel nevykonatelné pohledávky nepodá včas žalobu o její určení) ustanovením věty třetí § 198 odst. 1 IZ (že k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží a že pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě

Nahrávám...
Nahrávám...