dnes je 29.3.2024

Input:

17.8.6.2.1 Zánik osvobození

23.5.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

17.8.6.2.1
Zánik osvobození

Mgr. Ivana Mlejnková

Podle ustanovení § 417 IZ – za podmínek v něm uvedených – může dojít k zániku osvobození přiznaného dlužníku podle § 414 či podle § 415 IZ anebo (s účinností od 24.4.2020) dle § 15 zákona č. 191/2020 Sb., "lex COVID" [k tomu viz část Osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek v pasáži ad B) Osvobození dle zvláštního opatření § 15 "lex COVID"], a to

a) na základě rozhodnutí insolvenčního soudu (odejmutí osvobození), nebo

b) ze zákona.

Zánik osvobození na základě rozhodnutí – odejmutí

Přiznané osvobození insolvenční soud podle § 417 odst. 1 IZ svým rozhodnutím dlužníkovi odejme, a to jen k návrhu podanému některým z dotčených věřitelů do 3 let od pravomocného přiznání osvobozeníjestliže na základě tohoto návrhu vyjde najevo, že

  • ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka (viz výklad v části Osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek), nebo

  • dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům.

To však neplatípokud věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníkovi.

K podmínkám odejmutí osvobození viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 62/2016 ze dne 31. 8. 2016, uveřejněné pod č. 135/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Ustanovení § 417 odst. 1 IZ umožňuje insolvenčnímu soudu odejmout dlužníku osvobození od placení pohledávek (přiznané podle § 414 a § 415 IZjen na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů (mezi které patří i věřitelé, kteří nepřihlásili do insolvenčního řízení pohledávku, ač tak učinit měli) do tří let od jeho pravomocného přiznání a za splnění podmínky, že námitku, podle níž ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům, takový věřitel nemohl uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození.

K tomu Nejvyšší soud vysvětlil (citace z odůvodnění):

"Mohla-li společnost uplatnit námitky, podle nichž dlužnice v návrhu na oddlužení neuvedla svůj obchodně právní závazek vůči společnosti (a ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození od placení pohledávek tak došlo na základě podvodného jednání dlužnice), dříve, než insolvenční soud rozhodl o tom, že dlužnici osvobozuje od placení pohledávek, pak obsahově totožné námitky nemohou být důvodem pro následné odejmutí osvobození od placení pohledávek.

Naopak, akceptace opačného právního názoru dovolatelky by vedla k nepřijatelným důsledkům, spočívajícím v možnosti následné revize pravomocných rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek, a to buď na základě týchž okolností, které insolvenční soud hodnotil již při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek, nebo na základě okolností, které věřitel včas neuplatnil, ač tak učinit mohl.

Vzhledem k tomu, že v poměrech dané věci společnost v průběhu insolvenčního řízení (již v době před rozhodnutím insolvenčního soudu o schválení oddlužení a osvobození dlužnice od placení pohledávek) uplatnila námitku, podle níž dlužnice v návrhu na povolení oddlužení (úmyslně) neuvedla (obchodně právní) závazek vůči společnosti, není pochyb o tom, že insolvenční soud byl informován o okolnostech, ze kterých společnost dovozuje splnění podmínek pro odnětí osvobození dlužnice od

Nahrávám...
Nahrávám...