dnes je 2.7.2022

Input:

11.2.1 Insolvenční řízení a podávání daňových přiznání

8.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

11.2.1
Insolvenční řízení a podávání daňových přiznání

Ing. Romana Nováková

Daňové přiznání po rozhodnutí o úpadku

V souladu s § 244 odst. 1 DŘ je daňový subjekt (fyzická i právnická osoba) povinen podat daňové přiznání ve lhůtě do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku za tu část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí, a za kterou dosud nebylo podáno. Vzhledem k tomu, že správce daně je povinen podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky, nelze lhůty podle § 244 odst. 1 DŘnijak prodloužit. Správce daně ve lhůtě pro podání přihlášek pohledávek musí mít vyměřenou veškerou daňovou povinnost dlužníka, kterou nelze považovat za pohledávku za majetkovou podstatou; tedy veškerou daňovou povinnost, která vznikla do dne předcházejícího nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku. Nebylo-li řádné daňové tvrzení v požadované lhůtě podáno, může správce daně stanovit daň podle pomůcek, aniž by musel vydávat nejprve výzvu podle § 145 odst. 1 DŘ

Daňové přiznání podává osoba, která má dispoziční oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou podle § 229 IZ a dalších ustanovení téhož zákona. Touto osobou je v době od povolení reorganizace a od povolení oddlužení dlužník (k výjimkám po schválení oddlužení viz část Účinky spojené s oddlužením a jejich dopad na daňové řízení), v době od prohlášení konkursu (ať již jde o dlužníka právnickou či fyzickou osobou) je to vždy místo dlužníka ustanovený insolvenční správce. Pro zajištění efektivní správy daně je v § 20 odst. 3 DŘ uveden insolvenční správce, vedle svěřenského správce a osoby spravující pozůstalost, jako osoba, která plní povinnosti stanovené daňovým subjektům (v tomto případě dlužníkům), a má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt.

Jestliže dlužník neposkytuje insolvenčnímu správci řádnou součinnost a insolvenční správce tak nemá možnost splnit své povinnosti podle § 244 odst. 1 DŘ(tedy podat včas řádné daňové přiznání za všechna období, za která dosud nebylo podáno), tyto povinnosti insolvenčního správce zanikají. Tuto skutečnost je však insolvenční správce povinen sdělit správci daně, a to ve stejné lhůtě v jaké je povinen podat daňové přiznání. Vyzve-li jej správce daně, je povinen mu poskytnout součinnost za účelem stanovení daně podle pomůcek (§ 98 DŘ).

Lhůty, ve kterých je daňový subjekt povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení v průběhu insolvenčního řízení, zůstávají zachovány.

Speciální úprava ZDP pro dlužníky – fyzické osoby

Daňové přiznání jsou povinni podle § 38g odst. 1 ZDPpodávat dlužníci

- jejichž roční příjmy, které jsou předmětem daně, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně,

- jejichž roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu, nepřesáhly stanovenou hranici 15 000 Kč, ale kteří vykazují daňovou ztrátu.

Pro zpracování daňového přiznání dlužníka fyzické osoby v insolvenčním řízení, ve lhůtách podle § 244 DŘ, je nutno dbát speciální úpravy upravené v § 38gb ZDP, podle které:

  1. nelze uplatnit nezdanitelné části základu daně (např. dary, úroky z úvěru, pojistné na životní pojištění)
  2. nelze uplatnit položky odčitatelné od základu daně (např. daňovou ztrátu za část zdaňovacího období, za které se daňové přiznání podává)
  3. nelze uplatnit slevy na dani (s výjimkou slevy podle § 35ba odst. 1 ZDP – základní slevu na poplatníka - ve výši 1/12 za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání),
  4. nelze uplatnit daňové zvýhodnění (s výjimkou slevy na dani podle § 35c odst. 1 ZDP - vyživované dítě - ve výši 1/12 za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání).

Při stanovení základu daně se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji, u poplatníka vedoucího účetnictví z výsledku hospodaření, a to za tu část zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.

Podle § 244 DŘ se postupuje také u tvrzení u daní vyměřovaných za zdaňovací období, i u daní jednorázových, pokud nebyla dosud podána. Daň z příjmu fyzických osob vyměřená na základě podaného daňového přiznání za část zdaňovacího období podle § 244 odst. 1 DŘ je považována za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období. Je-li tedy za část zdaňovacího období před nabytím účinnosti rozhodnutí o úpadku vyměřena „první” daňová povinnost, stává se tato pohledávkou, kterou si správce daně uplatní přihláškou pohledávky, a po skončení zdaňovacího období, kalendářního roku, je tato „první” daňová povinnost považována za zálohu na „celkovou” daňovou povinnost. Je tomu tak proto, že „celková” daňová povinnost v sobě tuto „první” daňovou povinnost již zahrnuje, a tudíž nemůže být tato „celková” daňová povinnost v plné výši považována za pohledávku za majetkovou podstatou. Vzhledem k tomu, že v souladu s § 16b ZDP je zdaňovacím obdobím fyzické osoby vždy kalendářní rok, nevzniká rozhodnutím o úpadku nové zdaňovací období, respektive zdaňovací období kalendářního roku se nedělí na dvě dílčí samostatná zdaňovací období, jako je tomu u právnických osob, nýbrž dochází k vyměření daně za část zdaňovacího období do dne nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, a následně k vyměření daně za celé zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém k úpadku došlo (u právnických osob proti tomu dochází k rozdělení zdaňovacího období na období před úpadkem a období po úpadku).

Po uplynutí zdaňovacího období, v němž došlo ke zjištění úpadku fyzické osoby, podává osoba s dispozičním oprávněním (§ 229 odst. 3 IZ) daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za celé uplynulé zdaňovací období ve lhůtách pro podání, které vyplývají z § 136 DŘ. Dlužník – fyzická osoba, si v tomto řádném daňovém tvrzení uplatní veškeré nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP, položky odčitatelné od základu daně podle 34 ZDP, slevu na dani podle § 35 ZDP a daňové zvýhodnění podle § 35c ZDP za celé zdaňovací období, pokud splní pro jejich uplatnění zákonem stanovené podmínky. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání ve lhůtách podle § 244 DŘ se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období. V následujících zdaňovacích obdobích, ve kterých probíhá insolvenční řízení, podává osoba s dispozičním oprávněním přiznání k dani z příjmu fyzických osob za každé zdaňovací období zvlášť, případně k jiným daním, je-li k nim dlužník povinen, a to opět ve lhůtách stanovených v § 136 DŘ. V každém uplynulém celém zdaňovacím období má poplatník – při splnění zákonných podmínek – nárok na uplatnění jak nezdanitelné části základu daně, tak položek odčitatelných od základu daně, slevy na dani či daňového zvýhodnění.

Daňové přiznání ve lhůtách podle § 244 odst. 1 DŘnepodávají ti poplatníci daně z příjmů, kteří povinnost podat daňové přiznání podle § 38g odst. 2 ZDP nemají.

Povinnosti zaměstnavatele nemění ani IZ

Insolvenční řízení vedené vůči fyzické osobě s příjmy podle § 6 ZDP nijak nemění povinnosti jeho zaměstnavatele vůči správci daně. Zaměstnavatel při provádění srážek ze mzdy dlužníka poté postupuje podle OSŘ, případně pak podle povinností, které jim určí insolvenční soud.

Povinnosti dlužníků vedoucích účetnictví

Ve vztahu k podávání daňových přiznání ve lhůtách podle § 244 DŘ u těch dlužníků, kteří vedou účetnictví, stanoví § 17 odst. 2 písm. e) ZoÚ, povinnost účetní jednotky uzavřít účetní knihy ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku nebo ke kterému nastanou účinky rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs. Podle § 19 odst. 1 ZoÚ má účetní jednotka povinnost sestavit k rozvahovému dni, tj. ke dni, kdy se uzavírají účetní knihy, mimořádnou účetní závěrku.

Sjednocení lhůt

Ustanovení § 245 DŘ sjednocuje lhůty vztahující se k insolvenčnímu řízení s tím, že daňový subjekt – dlužník - je povinen ve lhůtě podle § 244 odst. 1 DŘ (tedy do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku) podat všechna daňová přiznání, která nebyla dosud podána za předcházející zdaňovací období, a to i v případě, kdy původní lhůta pro jejich podání dosud neuplynula. Pokud tedy nebylo daňové přiznání za již uplynulé zdaňovací období dosud podáno, přestože lhůta k jeho podání ještě neuplynula, je nutno podat ve lhůtě 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku nejen daňové přiznání za toto již uplynulé období, ale i za období končící ke dni předcházejícímu účinnosti rozhodnutí o úpadku. Ani tuto lhůtu nelze prodloužit, jelikož daňovou pohledávku je správce daně povinen si uplatnit přihláškou pohledávky do dvou měsíců ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku.

Příklad

Dne 5.2.2018 se stalo účinným rozhodnutí o úpadku dlužníka ABC, s.r.o., jímž byl současně na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dlužník byl v době úpadku kvartálním plátcem DPH. Ustanovený insolvenční správce je pak povinen podat následující daňová přiznání, vznikly-li podmínky pro jejich podání, a dlužník tak dosud neučinil:

  1. Za období 1.1.2018 až 4. 2. 2018 do 7.3.2018 – daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob, přiznání k dani silniční, vyúčtování daně ze závislé činnosti; vyčíslená daňová povinnost bude pro správce daně podkladem pro přihlášku pohledávky.
  2. Za období 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017 do 7.3.2018 přiznání k dani z přijmu právnických osob za zdaňovací období roku 2017, a to přesto, že obecná lhůta podle § 136 DR skončí až 31.3.2018; resp. 30. 6. 2018 podával-li by daňové přiznání daňový poradce, a dále pak i přiznání k dani silniční, pokud toto nebylo dosud podáno, přestože lhůta již uplynula dne 31. 1. 2018, a vyúčtování daně ze závislé činnosti, kdy lhůta by byla obecně stanovena ke dni 15. 3. 2018. Takto vyměřená daňová povinnost se stává podkladem pro přihlášku pohledávky správce daně,
  3. Za období 1. 1. 2018 až 28. 2. 2018 pak daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, kdy zdaňovací období dlužníka skončilo podle § 99b odst. 1 ZDPH posledním dnem kalendářního měsíce, v němž nastala účinnost rozhodnutí o úpadku, a to nejpozději do 7. 3. 2018 podle § 101b odst. 1 ZDPH. Takto vyměřená daňová povinnost se stává podkladem pro přihlášku pohledávky správce daně.
  4. Za období 5. 2. 2018 až 31. 12. 2018 a následující zdaňovací období pak podává osoba s dispozičním oprávněním daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, silniční daně a vyúčtování daně ze závislé činnosti ve standartních
Nahrávám...
Nahrávám...