dnes je 29.3.2024

Input:

7.3.2 Neúčinnost a neplatnost právních úkonů dlužníka

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.3.2
Neúčinnost a neplatnost právních úkonů dlužníka

Mgr. Ivana Mlejnková

Neúčinnost majetkových dispozic dlužníka po prohlášení konkursu

Pokud dlužník nakládal s majetkovou podstatou poté, co prohlášením konkursu toto oprávnění přešlo na insolvenčního správce (§ 246 odst. 1 IZ, část Základní účinky prohlášení konkursu) , takový jeho právní úkon je vůči jeho věřitelům neúčinný dle § 246 odst. 2 IZ. Znění tohoto ustanovení účinné od 1. 1. 2014 výslovně zdůrazňuje, že jde o neúčinnost nastávající ze zákona, tedy bez dalšího, a že ustanovení § 235 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) se zde proto neužije (část Neúčinnost právních úkonů, odpůrčí žaloba). Takový právní úkon dlužníka tedy vždy byl a nadále je ze zákona neúčinný, tj. není třeba úspěšné odpůrčí žaloby k tomu, aby byl považován vůči věřitelům za neúčinný.

Předmět plnění z takto neúčinného právního úkonu proto insolvenční správce – aniž by byl nucen prosadit neúčinnost odpůrčí žalobou – může bez dalšího do majetkové podstaty sepsat a jeho vydání do majetkové podstaty vymáhat. K tomu viz § 205 odst. 4 IZ, podle kterého do majetkové podstaty náleží za podmínek stanovených zákonem i majetek jiných osob než dlužníka, a to zejména plnění z neúčinných právních úkonů; pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka. Stejně tak § 236 odst. 1 IZ stanoví, že v insolvenčním řízení náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Proti soupisu toto plnění do majetkové podstaty lze (za podmínek stanovených v § 225 IZ) brojit excindační /vylučovací/ žalobou (část Spor o vyloučení věci z majetkové podstaty).

Komentovaná úprava obsažená v § 246 odst. 2 IZ tak představuje předvídanou výjimku z pravidla vyjádřeného (s účinností od 1. 1. 2014) v § 235 odst. 2 IZ, podle něhož – není-li dále stanoveno jinak (tj. nejde-li o takto předvídanou výjimku) – i ty právní úkony učiněné dlužníkem až po zahájení insolvenčního řízení, které zákon označuje za neúčinné (jako např. úkony dlužníka učiněné v rozporu se zákazem formulovaným v § 111 IZ – viz zejména část Neúčinnost dlužníkových dispozic po zahájení insolvenčního řízení ), jsou neúčinné, jen pokud se insolvenční správce jejich neúčinnosti odpůrčí žalobou úspěšně dovolá, tj. neúčinnost takových právních úkonů dlužníka se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu, kterým vyhoví odpůrčí žalobě insolvenčního správce (viz část Neúčinnost právních úkonů, odpůrčí žaloba ).

K tomu důvodová zpráva zákona č. 294/2013 Sb. (novely účinné od 1.1.2014) uvádí: "Změna § 246 odst. 2 IZ navazuje na změny promítnuté v textu § 235 odst. 2 IZ. Výjimka z povinnosti řešit neúčinnost vyvolanou porušením pravidla obsaženého v § 246 odst. 2 insolvenčního zákona odpůrčí žalobou (jež povede k tomu, že navrácení majetku do majetkové podstaty se bude řešit jednodušeji /soupisem/ a dotčený subjekt se bude bránit vylučovací žalobou) má své opodstatnění vzhledem k situaci, která je důvodem pro vyslovení neúčinnosti (dlužník je v konkursu a tento veřejně dostupný /přes insolvenční rejstřík/ údaj) by měl každého, kdo je dbalý svých práv, vést k tomu, aby právní úkony týkající se majetkové podstaty nesjednával s dlužníkem). Nutit insolvenčního správce k podání odpůrčí žaloby i v této situaci, kdy jde o neúčinnost očividnou, by bylo neúčelné a mohlo by vést k záměrnému šantročení majetku dlužníkem."

- domněnka přechodu majetkových dispozic na insolvenčního správce

IZ zakotvuje domněnku ve prospěch přechodu dispozic s majetkovou podstatou na insolvenčního správce, když v § 246 odst. 3 stanoví, že nakládal-li dlužník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí o úpadku stalo účinným, má se v pochybnostech za to, že tak učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, pokud zákon nestanoví jinak. Tato vyvratitelná právní domněnka má insolvenčnímu správci - v případném excindačním řízení - usnadnit důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že k právnímu úkonu dlužníka učiněnému v den, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, resp. rozhodnutí o prohlášení konkursu, došlo po jeho účinnosti, jež nastala dle § 71 odst. 2 a § 89 odst. 1 IZ okamžikem daným dnem, hodinou a minutou jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Pokud tedy dlužník nebo osoba, jíž se jeho právní úkon týkal, neprokáže, že tento úkon dlužníka byl učiněn před uvedeným okamžikem, pokládá se předmětný právní úkon dlužníka za neúčinný, a tím (jak již řečeno) je automaticky dán důvod k tomu, aby insolvenční správce předmět toto neúčinného úkonu dlužníka (takto ušlý majetek) zahrnul do soupisu majetkové podstaty.

Neúčinnost práv na uspokojení ze zajištění

Podle § 248 odst. 2 IZnejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 IZ(zajištění úvěrů uzavřených insolvenčním správcem za účelem udržení provozu podniku náležejícího do majetkové podstaty), prohlášením konkursu se stávají neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. To platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo (dle znění § 248 odst. 2 IZ účinného od 1. 1. 2014) exekutorského zástavního práva na nemovitostech. Tato změna navazuje na současnou změnu (doplnění) ust. § 109 odst. 1 písm. b) IZ (viz část Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení).

Rozhodným okamžikem "získání práv na uspokojení ze zajištění" je nutno rozumět okamžik, kdy toto zajištění vzniklo. Uspokojování zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení upravuje obecně § 167 a násl. IZ, přičemž způsoby zajištění pohledávek, s nimiž se v insolvenčním řízení pojí právo na toto uspokojení, jsou vymezeny v § 2 písm. g) IZ (část Zajištěné pohledávky); problematice uspokojování zajištěných věřitelů v konkursu se pak podrobně věnuje část Uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů.

K neúčinnosti práv ze zajištění soudcovským zástavní právem a rozhodnému okamžiku vzniku zajištění viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 16/2011 (P8) ze dne 30. 11. 2011, uveřejněné pod č. 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 54/2012") s právní větou:

Na základě soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí o jeho zřízení) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, aniž šlo o případ uvedený v § 41 IZ, nenabývá věřitel právo na uspokojení pohledávky z takového zajištění bez zřetele k tomu, zda návrh na zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech podal před zahájením insolvenčního řízení nebo v jeho průběhu.

Nabylo-li rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech náležejících do majetkové podstaty dlužníka právní moci poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, stává se právo věřitele na uspokojení z takového zajištění neúčinným od prohlášení konkursu na majetek dlužníka (srov. § 245 odst. 1 IZ).

Současně Nejvyšší soud v R 54/2012 popsal základní rámec vzájemného vztahu úpravy obsažené v § 109 odst. 1 písm. b) IZna straně jedné [viz část Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, pasáž ad B)] a úpravy obsažené v § 248 odst. 2 IZ tak, že první z označených ustanovení pouze nedovoluje ,nabytíʼ a ,uplatněníʼ zajištění v insolvenčním řízení, kdežto (pozdější) prohlášení konkursu na majetek dlužníka činí takto ,nabytáʼ zajištění neúčinnými v rovině práva hmotného (nedovoluje jejich prosazení ani mimo rámec insolvenčního řízení), tj. má dopady jak do poměrů insolvenčního řízení, tak mimo ně. Ustanovení § 248 odst. 2 IZ je nadto nezbytnou pojistkou pro případy, kdy sounáležitost majetku postiženého takto ,nabytýmʼ zajištěním k majetkové podstatě dlužníka je rozpoznatelná nebo je založena (např. pravomocným výsledkem sporu o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem) až v pozdějších fázích insolvenčního řízení."

K tomu pak Nejvyšší soud v usnesení sen.zn. 29 NSČR 89/2017 ze dne 30.4.2019 - s odkazem na závěry svého usnesení sen. zn. 29 NSČR 34/2016 ze dne 27.3.2018 a rozsudku sen. zn. 29 ICdo 33/2015 ze dne 28.6.2017, uveřejněného pod číslem 138/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ("R 138/2018"), a další svoji prejudikaturu - uzavřel, že " i tam, kde pohledávka přihlášeného věřitele byla zjištěna při přezkumném jednání s právem na uspokojení ze zajištění (představovaném zástavou), může právo na uspokojení ze zajištění posléze zaniknout (např. proto, že se zajištěný věřitel vzdá zástavního práva, nebo že na základě odpůrčí žaloby

Nahrávám...
Nahrávám...