dnes je 6.10.2022

Input:

17.8.6.1 Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

17.8.6.1
Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

Mgr. Ivana Mlejnková

Úprava odměny a hotových výdajů insolvenčního správce má svůj základ v § 38 IZ, přičemž ve smyslu zmocňovacího ust. § 431 písm. b) IZ jsou způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a podmínky jejich hrazení státem stanoveny ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „OdmV ”). Základní výklad k tomuto tématu je podán viz Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce.

Pro oba základní způsoby oddlužení – plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty – je v OdmV upravena odměna insolvenčního správce § 3 a náhrada hotových výdajů v § 7.

O celkové odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce rozhodne insolvenční soud dle § 413 IZ současně se svým rozhodnutím, jímž vezme na vědomí splnění (dovršení) oddlužení a jímž správce zprostí jeho funkce (viz část 17.8.6.).

Novelizace od 1. 1. 2014 – změna pro oddlužení splátkovým kalendářem

Ve vztahu k oddlužení plněním splátkového kalendáře došlo s účinností od 1.1.2014 (novelou provedenou vyhláškou č. 398/2013 Sb.) ke změně úpravy v určení výše odměny insolvenčního správce [§ 3 písm. b) a c) OdmV] a jeho náhrady hotových výdajů (§ 7 OdmV). Tyto změny jsou komentovány níže v pasáži „II.) ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE”.

Podle přechodných ustanovení uvedené novelizační vyhlášky (obsažených v jejím čl. II.) se úprava podle této novely užije v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem její účinnosti, jestliže do dne její účinnosti ještě nebylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (o prohlášení konkursu, o povolení reorganizace, o povolení oddlužení – viz § 4 odst. 1 IZ).

Dlužno dodat, že danou novelizační vyhláškou byla současně s účinností od 1. 1. 2014 – pouze pro případ řešení úpadku konkursem, nikoli pro oddlužení - změněna úprava odměny insolvenčního správce náležející mu v  tak, že byla zavedena (se změnou znění § 38 odst. 1 IZ) správcova odměna jako „dvousložková”, když vedle dosavadní odměny ze zpeněžení (§ 1 OdmV v novém znění) mu náleží také odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů (upravená v novém § 2a OdmV). Podle přechodných ustanovení novelizační vyhlášky č. 398/2013 Sb. ona druhá (nová) složka konkursní odměny dle § 2a OdmV) náleží insolvenčnímu správci, pokud přede dnem účinnosti novely nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem podle IZ (čímž se míní jejich zařazení do seznamu přihlášených pohledávek). K tomu viz výklad v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem „Odměna z počtu přezkoumaných pohledávek (odměna B)”.

Novelizace od 1.7.2017 – druhá složka odměny při oddlužení

S účinností od 1.7.2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) ovšem bylo ust. § 38 odst. 1 IZ doplněno vložením nové třetí věty, jež stanoví, že ”v případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu”.

Touto změnou zákonaaniž by byla jakkoli promítnuta do OdmV – byla pro každý způsob oddlužení zavedena druhá (nová) složka odměny insolvenčního správce z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, ovšem náležející jen v rozsahu 25 % výše této odměny stanovené pro konkurs § 2a OdmV.

Tato druhá složka odměny insolvenčního správce při oddlužení byla zakotvena (třebaže to z důvodové zprávy novelizačního zákona č. 64/2017 Sb. není zcela patrné) s úvahou, že v právním režimu zavedeném s účinností od 1.7.2017 se přezkoumání přihlášených pohledávek již neděje prostřednictvím přezkumného jednání, nýbrž náhradní „korespondenční” procedurou vedenou v zásadě v režii insolvenčního správce, který tak „odbřemení” soud od přezkumného jednání a přezkum fakticky provede sám bez ingerence soudu. Ve skutečnosti se však tento nový režim přezkoumání přihlášených pohledávek – jak vysvětleno v části 17.8.5.1.3, nově část Přezkoumání pohledávek - neuplatní vždy (přezkumné jednání se neuskuteční, jen pokud rozhodnutí o povolení oddlužení bylo spojeno s rozhodnutím o úpadku dlužníka).

Jak řečeno, správcův nárok na další odměnu při oddlužení byl s účinností od 1.7.2017 založen změnou zákona (ustanovení § 38 odst. 1 IZ) a nebyl nijak projeven v OdmV, která tak k dané změně nemohla zavést speciální přechodné ustanovení (jak se to stalo v roce 2014 při zavedení oné druhé složky správcovy odměny dle § 2a OdmV – pro konkurs - přechodným ustanovením novelizační vyhlášky č. 398/2013 Sb. citovaným shora).

Proto otázku použití předmětné nové právní úpravy (nároku na druhou složku odměny při oddlužení) v insolvenčních řízeních, která byla zahájena před účinností dané novely (před datem 1.7.,2017), je třeba posoudit – neboť k dané změně jiné (speciální) přechodné ustanovení není k dispozici - podle obecného přechodné ustanovení novely (obsaženého v čl. II. bodu 1. zákona č. 64/2017 Sb.). Tímto ustanovením byl vztah nové a dosavadní právní úpravy vytyčen tradičním režimem tzv. nepravé zpětné účinnosti (nepravé retroaktivity), tedy tak, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti dané novely se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely, přičemž právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely, zůstávají zachovány. Nepravá retroaktivita spočívá na zásadě, že účastník řízení se v důsledku novely zásadně nemá ocitnout v horším postavení, než jaké mu dávala dosavadní právní úpravy, jinak řečeno, ponovu lze postupovat za předpokladu, že tomu nebrání již nabytá práva účastníků řízení - tedy novou úpravu nelze aplikovat tam, kde by tím byla účastníkům odňata práva, která jim dávala dosavadní právní úprava. S přihlédnutím k tomu se jeví být neadekvátním výklad, že nárok na další odměnu zakotvenou s účinností od 1.7.2017 v § 38 odst. 1 IZ mají insolvenční správci ode dne účinnosti této novely „zpětně” ve všech běžících insolvenčních řízeních, v nichž bylo před novelou povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením a v nichž dosud nebylo o správcově odměně rozhodnuto. Takový přístup k věci by neúnosně měnil právní režim (poměry) probíhajícího oddlužení, a to i se zřetelem k tomu, že nárok na další odměnu insolvenčního správce (co superprioritní pohledávku za podstatou) založený až během oddlužení by mohl ohrozit dosažitelnost minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (která je předpokladem úspěchu dlužníkova oddlužení), nebo by prostě jen zkracoval míru uspokojení nezajištěných věřitelů oproti tomu, s čím od povolení oddlužení (a volby jeho způsobu) právem počítali. Znění ust. § 38 odst. 1 druhé věty IZ přitom nedává oporu ani případnému výkladu (vedenému ve smyslu důvodů této nové úpravy), podle kterého by správci náležela předmětná další složka odměny (jen) v těch běžících insolvenčních řízeních, v nichž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení po účinnosti dané novely a nekonalo se přezkumné jednání (proběhla ona substituční „korespondenční” přezkumná procedura).

Za přiléhavý tak považujeme výklad, že insolvenční správce má nárok na další odměnu dle § 38 odst. 1 třetí věty IZ, tj. ve výši 25% odměny stanovené v § 2a OdmV v těch insolvenčních řízeních zahájených před účinností novely (před datem 1.7.2017), v nichž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení po účinnosti novely (bez ohledu na to, zda se přezkumné jednání koná, či nikoli).

Vyúčtování nároků správce ve Zprávě o splnění oddlužení

K vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů náležejících insolvenčnímu správci v oddlužení je uzpůsoben (ohledně splátkového kalendáře ve smyslu § 38 odst. 3 IZ) nepovinný formulář jeho Zprávy o splnění oddlužení zavedený od 1.7.2017 (k tomu viz část Splnění oddlužení).

I.) ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

a) ODMĚNA (při užití úpravy účinné od 1.7.2017)

Odměna ze zpeněžení

Podle § 3 písm. a) OdmV činí odměna insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou dle § 1 OdmV (jako při konkursu), nejméně však 45.000 Kč.

Tuto odměnu dle § 1 odst. 1 OdmV tvoří součet

  1. odměny určené z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění (jímž je i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot), resp. z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna§ 1 odst. 2 OdmV,
  2. odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele § 1 odst. 3 a 4 OdmV;

součástí tohoto výtěžku může být i majetek zpeněžený dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ – k tomu viz výklad podaný níže v rámci pasáže ad II.) pod heslem „Odměna a náhrada hotových výdajů ze zpeněžení majetku dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ”.

V obou případech přitom pro účely výpočtu odměny (podle znění § 1 odst. 1 OdmV účinného od 1. 1. 2014) zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům [zajištěnému věřiteli ad a) či nezajištěným věřitelům ad b)] i částku připadající na odměnu insolvenčního správce.

Každá z dílčích odměn ze zpeněžení ad a) a b) se určí způsobem popsaným v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem „Odměna ze zpeněžení (odměna A)” a to

- ohledně odměny ad 1) shora v pasáži „Odměna ad a)”

- ohledně odměny ad 2) shora v pasáži „Odměna ad b)”.

Odměna ze zpeněžení tak insolvenčnímu správci v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (stejně jako v konkursu) přísluší buď pouze z částky výtěžku určeného pro nezajištěné věřitele ad b), nebo jejím součtem s odměnou z částky určené k vydání zajištěným věřitelům ad a), pokud při splnění podmínek stanovených v § 408 odst. 3 IZ ke zpeněžení takového majetku došlo (viz část 17.8.5.1.1).

Judikát - k odměně ze zpeněžení zajištění ad 1)

K tématu určení odměny ze zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, které neprovedl insolvenční správce, nýbrž soudní exekutor v exekučním řízení, poukazujeme na závěry usnesení Nejvyššího soudu senzn. 29 NSČR 180/2017 ze dne 29.7.2019, uveřejněného pod č. 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Byl-li majetek tvořící předmět zajištění (zástava) v souladu se zákonem zpeněžen v exekučním řízení a byl-li dosažený výtěžek takového zpeněžení postupem podle § 46 odst. 7 exekučního řádu předán do majetkové podstaty dlužníka, kde má být vydán zajištěnému (zástavnímu) věřiteli, jehož zástavní právo v exekučním řízení zaniklo podle § 337h odst. 1 OSŘ, nenáleží insolvenčnímu správci dlužníka odměna za zpeněžení předmětu zajištění, kterou by si postupem podle § 298 odst. 2 IZ mohl odečíst od výtěžku zpeněžení předmětu zajištění před jeho vydáním zajištěnému věřiteli.

Tímto judikátem byly překonány dřívější odlišné závěry prezentované např. v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 33 INS 21416/2016, 2 VSPH 1164/2018-B-24 ze dne 27.9.2018.

V dané souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. 29 Cdo 3202/2019 ze dne 13.11.2019 také uzavřel, že ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb (o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem) je třeba pro případ, že soudnímu exekutorovi vzniká povinnost vydat veškeré prodejem nemovitosti povinného získané plnění insolvenčnímu správci podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu, vyložit tak, že „vymoženým plněním”, ve smyslu ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu je veškeré plnění, které exekutor po odečtení svých nákladů exekuce vydá insolvenčnímu správci.

Důvody obou výše uvedených usnesení – jejich další související vysvětlení - jsou citovány v odkazované části Náležitosti konečné zprávy a vyúčtování. pasáž „Odměna ad a)”.

Odměna z počtu přezkoumaných pohledávek 25 %

Jak je vyloženo shora pod heslem „Novelizace od 1.7.2017 – druhá složka odměny při oddlužení”, změnou ust. § 38 odst. 1 IZ provedenou s účinností od 1.7.2017 byla pro každý způsob oddlužení zavedena druhá složka odměny insolvenčního správce, jež činí 25 % odměny náležející (při konkursu) z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů podle § 2a OdmV. Tamtéž jsou také objasněny důvody závěru, že tato druhá složka odměny náleží insolvenčnímu správci v těch insolvenčních řízeních zahájených před účinností novely (před datem 1.7.2017), v nichž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení po účinnosti novely (bez ohledu na to, zda se přezkumné jednání koná, či nikoli).

Dílčí odměna stanovená v § 2a OdmV (první a druhé větě) činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky částku 1.000 Kč, nejvýše však celkem 1.000.000 Kč; za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce (či některý ze správců činných v insolvenčním řízení) zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle IZ.

Poněkud problematické je zodpovězení otázky, zda či pro který způsob oddlužení je použitelný předpis poslední (třetí) věty § 2a OdmV, podle kterého „je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč”.

Celé ust. § 2a OdmV, upravující (od 1.1.2014 v nezměněné podobě) druhou složku odměny insolvenčního správce z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, je konstruováno pro případ řešení dlužníkova úpadku konkursem. Jeho užití k určení takové druhé složky odměny pro případ řešení dlužníkova úpadku oddlužením – kdy ovšem takto vypočtená odměna náleží toliko v rozsahu 25 % - plyne pouze z novelizace § 38 odst. 1 IZ (provedené od 1.7.2017 vložením jeho nové třetí věty „v případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu”). Tato změna zákona nebyla v OdmV nijak projevena, tedy ani v jejím ust. § 3 obsahujícím úpravu odměny insolvenčního správce při oddlužení, ani v ust. § 2a, jež ve spojení s novým zněním třetí věty § 38 odst. 1 IZ úpravu odměny při oddlužení provedenou v § 3 OdmV - pro oba způsoby oddlužení - fakticky doplňuje.

Jak je vysvětleno v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem „Odměna z počtu přezkoumaných pohledávek (odměna B)”, druhá věta § 2a OdmV váže minimální výši této správcovy odměny k situaci, kdy v konkursu „nedošlo ke zpeněžení”. Tomu je nutno rozumět tak, že odměna z počtu přezkoumaných přihlášek činí nejméně 45.000 Kč nikoli (pouze) v případě, že v konkursu vůbec k žádnému zpeněžení nedošlo, nýbrž také v případě, že v konkursu nelze určit odměnu ze zpeněžení, protože nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků dle § 1 odst. 2 až 4 OdmV, tj. nedošlo ke zpeněžení zajištění (§ 1 odst. 2 OdmV) a nebylo tu ani jiného zpeněžení či jinak získaných finančních prostředků generujících (po uspokojení zapodstatových pohledávek dle § 168 IZ) výtěžek určený k rozdělení pro nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 a 4 OdmV), takže celková odměna bude určována jen z druhé složky dle § 2a OdmV (přičemž ovšem přezkoumaných pohledávek bylo méně než 45). Cílem této právní úpravy zjevně bylo zajistit, aby správce v konkursu (jestliže proběhne pravidelným způsobem) měl vždy zaručenu alespoň onu minimální odměnu 45.000 Kč.

Protože v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je správcova odměna – z povahy věci – koncipována stejně jako při konkursu, kdy první složku představuje odměna z provedeného zpeněžení dle § 1 OdmV, je nutno dovodit, že pro druhou složku odměny z počtu přezkoumaných pohledávek (zavedenou od 1.7.2017) platí z ust. § 2a OdmV též jeho poslední věta, a to – ve smyslu § 38 odst. 1 třetí věty IZ – tak, že bude-li správcova celková odměna určována jen podle § 2a OdmV ve spojení s § 38 odst. 1 IZ, protože tu není žádného výtěžku pro určení odměny ze zpeněžení (dle § 1 odst. 2 až 4 OdmV), činí tato odměna nejméně 45.000 Kč (tj. i kdyby přezkoumaných pohledávek bylo méně než 45).

Takové pravidlo ale nelze dovodit pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tento způsob oddlužení není postaven na zpeněžení. Základní správcova odměna je tu představována paušálními částkami náležející za každý měsíc trvání tohoto oddlužení od jeho povolení; takovou odměnu podle počtu trvání měsíců daného oddlužení lze určit vždy a žádný minimální „dolní” limit pro ni není stanoven, protože k tomu není důvodu (k tomu viz další výklad podaný v pasáži ad II.) po heslem „Paušální měsíční odměna”). Z toho hlediska nemá významu, zda snad během splátkového kalendáře došlo navíc ke zpeněžení zajištění, z něhož insolvenčnímu správci náleží odměna dle § 1 odst. 2 OdmV, nebo ke zpeněžení majetku dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jehož výnos byl rozdělen mezi nezajištěné věřitele mimořádnou splátkou, kdy nároky správce související s tímto mimořádným zpeněžením jsou řešeny způsobem popsaným níže ad II.) pod heslem „Odměna a náhrada hotových výdajů ze zpeněžení majetku dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ”. Jinak řečeno, v případě oddlužení ve formě splátkového kalendáře bude odměna z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek činit vždy právě 25% z odměny určené dle § 2a věty první a druhé OdmV, předpis minimálního dolního limitu této odměny dle poslední věty § 2a OdmV se tu neuplatní.

b) NÁHRADA HOTOVÝCH VÝDAJŮ

Insolvenčnímu správci náleží náhrada hotových výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ve výši určené dle § 7 odst. 1 až 3 OdmV - k tomu viz výklad viz Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce.

Společné oddlužení manželů

Výše popsané určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce se užije i v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů (§ 394a IZ), které probíhá jako jediná společná insolvenční věc obou manželů považovaných za jediného dlužníka a kdy v takovém společném oddlužení samozřejmě vystupuje jen jeden insolvenční správce (viz část Společné oddlužení manželů). Stejně tomu bylo i v případě spojených insolvenčních věcí dlužníků – manželů zahájených v režimu úpravy platné do 31. 12. 2013. Ani institut společného oddlužení manželů dle § 394a IZ (zavedený s účinností od 1.1.2014) nemá žádná specifika, která by bylo zapotřebí vyjádřit při konstrukci odměny insolvenčního správce, jež mu při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty náleží. Oddlužením zde prochází jediná majetková podstata, a to ještě s tím, že všechen majetek se považuje za majetek náležející do jejich společného jmění manželů, které nezaniká (tedy splnění tohoto oddlužení není komplikováno ani případným výlučným majetkem některého z manželů, ani vypořádáním SJM).

II.) ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE

a) ODMĚNA (při užití úpravy účinné od 1.7.2017)

Paušální měsíční odměna

Podle § 3 písm. b) a c) OdmV (ve znění účinném od 1. 1. 2014) odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí

a) od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře (podle úpravy platné do 31. 12. 2013 šlo jen o období trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) vždy

  • za každý započatý kalendářní měsíc 750 Kč, nebo

  • (s účinností od 1. 1. 2014) za každý započatý kalendářní měsíc 1.125 Kč v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů (k tomu viz výklad institutu společného oddlužení manželů dle § 394a IZ v části Společné oddlužení manželů),

a dále

b) částku určenou podle § 1 odst. 2 OdmV, jestliže během daného oddlužení došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění

[k tomu viz opět výklad v část Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem „Odměna ze zpeněžení (odměna A)” - „odměna ad a)”, a též usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 71 INS 3201/2014, 2 VSPH 1506/2015-B ze dne 20. 8. 2015 zařazené níže pod heslem „Dřívější splnění splátkového kalendáře”].

Ohledně určení odměny ze zpeněžení předmětu zajištění, které neprovedl insolvenční správce, nýbrž soudní exekutor v exekučním řízení, odkazujeme na závěry judikátů Nejvyššího soudu prezentovaných ad I.) shora - usnesení sen.zn. 29 NSČR 180/2017 ze dne 29.7.2019, uveřejněné pod č. 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sp.zn. 29 Cdo 3202/2019 ze dne 13.11.2019,

Odměna z počtu přezkoumaných přihlášek 25%

Také pro oddlužení plněním splátkového kalendáře je změnou ust. § 38 odst. 1 IZ provedenou s účinností od 1.7.2017 zavedena druhá složka odměny insolvenčního správce, jež činí 25% odměny náležející (při konkursu) z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů podle § 2a OdmV - tedy z odměny náležející za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky částkou 1.000 Kč, nejvýše však celkem 1.000.000 Kč; za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce (či některý ze správců činných v insolvenčním řízení) zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle IZ.

Odměna z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek bude v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře činit vždy právě 25 % z odměny určené dle § 2a věty první a druhé OdmV. Jak vysvětleno v pasáži ad I.) pod heslem „Odměna z počtu přezkoumaných pohledávek 25%”, minimální limit dle § 2a poslední věty OdmV, dle kterého daná odměna činí nejméně 45.000 Kč „nedošlo-li ke zpeněžení”, resp. nelze-li určit odměnu dle § 1 odst. 2 až 4 OdmV, se uplatní v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, z povahy věci se však nemůže uplatnit v případě oddlužení ve formě splátkového kalendáře.

V úvodu této části pod heslem „Novelizace od 1.7.2017 – druhá složka odměny při oddlužení” jsou přitom objasněny důvody závěru, že tato složka odměny náleží insolvenčnímu správci v těch insolvenčních řízeních zahájených před účinností novely (před datem 1.7.2017), v nichž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení po účinnosti novely (bez ohledu na to, zda se přezkumné jednání koná, či nikoli).

Výše druhé složky správcovy odměny z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek věřitelů může být určena teprve poté, co přezkoumání přihlášených pohledávek proběhlo, a proto se nemůže do té doby projevit

- ve výši případných měsíčních záloh na odměnu správce, jež by mu soud dle § 38 odst. 4 IZ povolil čerpat během trvání splátkového kalendáře a jež proto budou odpovídat paušální odměně dle § 3 písm. a) nebo b) OdmV [k tomu viz výklad v části 17.8.5. pod heslem „VYSVĚTLIVKY k oddlužení splátkovým kalendářem” - bod 2)],

- ani ve výši částek, které správce (s účinností od 1.7.2017) podle § 38 odst. 6 IZ ze splátek inkasovaných k plnění splátkového kalendáře odkládá jako rezervu na úhradu jeho odměny a náhrady hotových výdajů v rozsahu 6ti násobku paušální měsíční výše těchto nároků stanovené OdmV [k tomu viz výklad v části 17.8.5., pasáž ad B) - 2) pod heslem „Odkládání rezervy na budoucí úhradu nároků správce” + také výklad – jeho část týkající se daného režimu věci platného do 31.5.2019 – podaný nově v části 9.5., pasáž ad B) -2), VYSVĚTLIVKY ke splátkovému kalendáři, bod 6) pod heslem „odkládání zákonné zálohy na budoucí úhradu nároků správce”].

b) PAUŠÁLNÍ NÁHRADA HOTOVÝCH VÝDAJŮ

Insolvenčnímu správci podle § 7 odst. 4 OdmV náleží náhrada hotových výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře (podle úpravy platné do 31. 12. 2013 šlo jen o období trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), a to

  • za každý započatý kalendářní měsíc 150 Kč, nebo

  • (s účinností od 1. 1. 2014) v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů za každý započatý kalendářní měsíc 225 Kč.

Zdůrazňujeme, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře uvedená paušální měsíční náhrada pokrývá veškeré hotové výdaje insolvenčního správce, včetně jeho cestovného, tj. ustanovení § 7 odst. 1 až 3 OdmV se tu nepoužijí.

K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 34686/2013, 2 VSPH 640/2017-B-31 ze dne 28. 4. 2017 (citace z odůvodnění):

„Současně však soud prvního stupně v rámci schválení uvedených nároků správce v bodě II. výroku napadeného usnesení jako součást náhrady správcových hotových výdajů schválil (bez odůvodnění) i jeho vyúčtovanou náhradu cestovného (za cestu k přezkumnému jednání) ve výši 1.378,- Kč +DPH 289,- Kč, tj. 1.667,- Kč včetně DPH, ačkoli k tomu nebylo právního důvodu, neboť v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře – jak vysvětleno shora – jsou veškeré správcovy hotové výdaje spojené s jeho činností v insolvenčním řízení, včetně cestovného, plně kryty paušální náhradou dle § 7 odst. 4 vyhlášky (ustanovení § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky se tu nepoužijí). Přitom nepadá v úvahu moderace takto stanovených (celkových) hotových výdajů, neboť moderační právo má soud podle § 38 odst. 3 věty druhé IZ jen ohledně správcovy odměny stanovené vyhláškou.”

Tyto závěry jsou vyjádřeny a dále rozvedeny např. v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 34974/2013, 2 VSPH 1447/2018-B-36 ze dne 22.11.2018 (citace z odůvodnění):

Z výše citované rozhodné právní úpravy vyplývá, že pro případ oddlužení schváleného ve formě splátkového kalendáře upravuje vyhláška výši náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za jeho činnost vykonávanou při tomto oddlužení speciálně v § 7 odst. 4, a to zde stanovenými měsíčními paušálními částkami, které insolvenčnímu správci náležejí - jde-li o oddlužení povolené v době od 1.4.2014, jako je tomu v dané věci - od měsíce, v němž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře. V rámci tohoto způsobu oddlužení má insolvenční správce nárok na náhradu hotových výdajů určenou dle obecné úpravy § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky – totiž v jejich důvodně vynaložené a prokázané výši, s limity zde uvedenými – jedině v případě, že jde o hotové výdaje vzniklé správci v souvislosti s jím provedeným zpeněžením majetku podstaty [ať již ze zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, které si vyžádal zajištěný věřitel dle § 409 odst. 3 IZ, nebo majetku postiženého dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ]. Jinak – tedy s uvedenou výjimkou hotových výdajů souvisejících s případným zpeněžením majetku – pro oddlužení plněním splátkového kalendáře platí, že veškeré (ostatní) hotové výdaje správce spojené s jeho činností v daném insolvenčním řízení, včetně všech jeho výdajů na cestovné, jsou plně kryté (saturované) paušální náhradou dle § 7 odst. 4 vyhlášky (ustanovení § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky se tu nepoužijí), a že jejich celkovou paušální výši náležející takto podle vyhlášky (včetně případných prokázaných účelně vynaložených hotových výdajů souvisejících se zpeněžením) insolvenční správce vyúčtuje ve zprávě o splnění oddlužení (viz § 38 odst. 3 věta prvá IZ) a insolvenční soud rozhodne o celkové výši jejich náhrady (bez ohledu na to, v jaké výši již byla zapravena případnými zálohami povolenými dle § 38 odst. 4 IZ) v usnesení vydaném dle § 413 IZ, jímž vezme na vědomí splnění oddlužení. Přitom nepadá v úvahu žádná moderace takto stanovené náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, neboť moderační právo má soud podle § 38 odst. 3 věty druhé IZ jen ohledně správcovy odměny stanovené vyhláškou. K uvedenému viz konstatní závěry Vrchního soudu v Praze, vyjádřené např. v jeho usnesení ze dne 28. 4. 2017, č.j. KSPH 42 INS 34686/2013, 2 VSPH 640/2017-B-31.

Jestliže si insolvenční správce se specializací na oddlužení vedle svého sídla zřídí k výkonu své činnosti také provozovny v různých místech (jako je tomu v dané věci) a tím docílí svého zápisu do seznamu správců pro obvody vícerých krajských soudů, musí počítat s tím, že pro insolvenční řízení, v nichž se úpadek dlužníka řeší (může řešit) oddlužením, bude ustanoven do funkce různými krajskými soudy a že s tím mohou být spojeny jeho zvýšené cestovní výlohy spojené s účastí na nařízených insolvenčních jednáních (či na osobním jednání s dlužníkem), které pak nemusí pokrýt paušální náhrada hotových výdajů náležející mu dle § 7 odst. 4 vyhlášky.

Lze tedy uzavřít, že se insolvenční správce nejenže předčasně (již v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře), ale především zjevně nedůvodně domáhal toho, aby mu insolvenční soud – nad rámec jeho nároku plynoucího z § 7 odst. 4 vyhlášky - přiznal zvláštní náhradu jeho hotových výdajů za cestu k nařízenému jednání o plnění schváleného oddlužení (za cestu, kterou uskutečnil nikoli sám správce – příslušný ohlášený společník, ale jím pověřený zaměstnanec). Insolvenční soud tudíž nepochybil, když správci tuto neprávem požadovanou náhradu nepřiznal, třebaže s odůvodněním ne zcela přiléhavým.”

Shrnutí změn nastalých od 1. 1. 2014

Z výše uvedeného plyne, že právní úprava paušální měsíční odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře ve své konstrukci od 1. 1. 2014 doznala změny jen v těchto aspektech:

  • co do období, za něž paušální měsíční částka odměny a náhrady hotových výdajů správci náležejí, když toto období nově počíná již od povolení oddlužení (do 31. 12. 2013 náležela až od schválení daného oddlužení, resp. od měsíce, v němž dlužník je povinen uhradit první splátku viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSCB 28 INS 11377/2011, 2 VSPH 2072/2017-B-23 ze dne 21.12.2017 (viz níže ohledně nároků správce v režimu právní úpravy úplatné do 31.13.2013);

  • co do výše paušální měsíční odměny a náhrady hotových výdajů pro případ společného oddlužení manželů (§ 394a IZ), jež probíhá jako jediná společná insolvenční věc obou manželů, kteří jsou považováni za jediného dlužníka, takže pak mají i jediný (společný) splátkový kalendář a ve věci samozřejmě vystupuje jen jeden insolvenční správce;

stejně tomu bylo i u spojených insolvenčních věcí dlužníků – manželů zahájených v režimu úpravy platné do 31. 12. 2013 (před zavedením institutu společného oddlužení manželů), kdy ovšem pro případ takového společného oddlužení manželů – dlužníků správcova odměna ani náhrada hotových výdajů nebyla zvlášť upravena a případné adekvátní zvýšení odměny (odpovídající tomu, že splátkový kalendář plní dva dlužníci) bylo možno řešit užitím moderačního práva insolvenčního soudu dle § 38 odst. 3 IZ (takové závěry vyjádřil Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí, např. v usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11. 3. 2010, nebo usnesení sp. zn. KSUL 77 INS 5859/2010, 3 VSPH 514/2010-A ze dne 20. 1. 2011 – viz archiv I této části).

K odměně a náhradě hotových výdajů v režimu úpravy platné do 31. 12. 2013

Ohledně nároků insolvenčního správce náležejících mu za užití příslušné právní úpravy (IZ a OdmV) ve znění platném do 31. 12. 2013 v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře judikatura dovodila, že správce má (měl) právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odměna insolvenčního správce se v takovém případě – za tuto dobu výkonu jeho funkce – určí (určila) úvahou insolvenčního soudu dle § 5 OdmV vyúčtované hotové výdaje pak v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 OdmV. Tyto závěry byly vyjádřeny v řadě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. v jeho usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010 ze dne 25. 8. 2010, či usnesení sp. zn. 45 INS 3261/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19. 5. 2011 – viz archiv I této části.

Za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, který nebyl předčasně ukončen, pak náleží (náležela) insolvenčnímu správci odměna a náhrada hotových výdajů (v příslušných paušálních částkách toliko za dobu 60 měsíců, jež odpovídá počtu splátek, které dlužník v rámci splátkového kalendáře hradí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28. 2. 2013, uveřejněné pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakkoli ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 OdmV (v rozhodném znění účinném do 31. 12. 2012, resp. do 31 .12. 2013) jsou formulována tak, jako by správce měl nárok na paušální měsíční částky odměny a náhrady již za kalendářní měsíc, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. v němž bylo toto usnesení zveřejněno v insolvenčním rejstříku (§ 407 odst. 1 IZ), nelze přehlédnout, že k realizaci splátkového kalendáře – a tedy i ke správcově činnosti s tím spojené - dochází teprve od následujícího měsíce, ke kterému soud ve smyslu § 404 odst. 3 písm. a) poslední věty IZ určuje termín úhrady první splátky. Jde o ustálené judikatorní závěry vyjádřené např. v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSCB 28 INS 11377/2011, 2 VSPH 2072/2017-B-23 ze dne 21.12.2017.

Odměna a náhrada hotových výdajů při zpeněžení majetku dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ

V průběhu splátkového kalendáře je insolvenční správce podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ (1.1.2014), ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz část 17.8.5.1.2.1), povinen zpeněžit majetek uvedený v cit. ustanovení, tj. majetek navrácený z neúčinného právního úkonu dlužníka, nebo který dlužník získal dědictvím či darem anebo který neuvedl – ač měl – v seznamu majetku, a jeho výtěžek pak jako mimořádný příjem dlužníka užít k uspokojení nezajištěných věřitelů pojatých do splátkového kalendáře, a to rozdělením mezi tyto věřitele v soudem určeném poměru formou mimořádné splátky. Podrobný výklad komentované úpravy je obsažen v části 17.8.5.1.2. pod heslem „Majetkové hodnoty použitelné pro plnění splátkového kalendáře”.

Použití obdobného postupu zákon s účinností od 1. 1. 2014 předpokládá i v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to ovšem jen ohledně majetku, který dlužník neuvedl – ač měl – v seznamu majetku, a majetek navrácený z neúčinného právního úkonu dlužníka viz výklad v části 17.8.5.1.1. pod hlesem „Další postižitelné majetkové hodnoty”.

Odměna a náhrada při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se uvedený majetek dle § 412 odst. 1 písm. b) IZzpeněží jako součást ostatního majetku podléhajícího tomuto způsobu oddlužení (nesloužícího k zajištění), takže i jeho výtěžek je součástí výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, ze kterého se určí příslušná dílčí odměna ze zpeněžení dle § 1 odst. 3 a 4 OdmV (a s ní pak i celková odměna) insolvenčního správce způsobem popsaným shora ad I.); i náhrada hotových výdajů se určí tam uvedeným způsobem.

Zákon výslovně nestanoví, jak má insolvenční správce toto zpeněžení provést v případě splátkového kalendáře (protože při tomto způsobu oddlužení se obecně nepočítá se zpeněžením jiného majetku, než předmětu zajištění), nicméně soudní praxe dovodila, že takové zpeněžení je nutno provést obdobně jako při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, tedy podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu [viz výklad v částech 17.8.4.1. ad A) a 17.8.5.1.1.].

Odměna a náhrada při oddlužení splátkovým kalendářem

Z titulu daného zpeněžení provedeného v rámci oddlužení splátkovým kalendářem ale OdmV ve znění účinném do 31.5.2019 neurčovala způsob stanovení výše odměny insolvenčního správce (nepočítá se správcovou odměnou z jiného zpeněžení, než ze zpeněžení zajištění), ani náhrady hotových výdajů správce s tím spojených, přestože takové (mimořádné) výdaje zjevně nejsou (a ani nemohou být) kryty jen měsíční paušální náhradou stanovenou pro dobu trvání splátkového kalendáře v § 7 odst. 4 OdmV. Následnou dílčí změnupro případné zpeněžení provedené v daném oddlužení až od data 1.6.2019 – zavedla novela OdmV účinná od uvedeného data – viz závěr této pasáže pod heslem „zvláštní odměna za zpeněžení provedené po datu 1.6.2019”.

Soudní praxe vycházela – již pro režim do 31.5.2019 - z toho, že správce má nárok na odměnu za zpeněžení majetku podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, neboť opačný výklad (totiž že za takové zpeněžení nemá být odměněn) by byl v rozporu s § 38 IZ, jakož i s čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Proto Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPH 39 INS 19062/2013, 4 VSPH 1139/2015-B ze dne 8. 12. 2015 dospěl závěru, že insolvenční správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v § 412 odst. 1 písm. b) IZ, že tyto jeho nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b), c) a § 7 odst. 4 OdmV, a že výši odměny správce za jeho činnost v souvislosti se tímto zpeněžením (jež nepředstavuje pravidelnou realizaci splátkového kalendáře) určí insolvenční soud podle § 5 OdmV s tím, že by se neměla výrazněji odchylovat od výše odměny určené podle § 1 odst. 2 OdmV, tedy odměny určené z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 37 INS 8497/2014, 1 VSOL 1071/2015).

- zvláštní odměna za zpeněžení do 31.5.2019 nenáleží, možná moderace

Nejvyšší soud ale v usnesení sen. zn. 29 NSCR 27/2017 ze dne 28.11.2018 přijal – pro zpeněžení provedené do 31.5.2019 - poněkud jiný závěr (k němuž se následně přihlásil např. v usneseních sen. zn. 29 NSČR 156/2017, ze dne 28.11.2018 a sen. zn. 29 NSČR 79/2018 ze dne 19.12.2018), a sice že při oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenčnímu správci nenáleží odměna za zpeněžení majetkové hodnoty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené podle § 3 písm. b) OdmV za podmínek stanovených § 38 odst. 3 IZ. Citace z odůvodnění

„Pro určení odměny insolvenčního správce je rozhodující, jakým způsobem je úpadek dlužníka řešen a podle toho lze odměnu určit aplikací § 38 IZ ve spojení s vyhláškou a v ní nastavenými kritérii pro způsob výpočtu odměny. Žádná jiná pravidla se neuplatní (pochopitelně nelze ani přiměřeně aplikovat úpravu odměny soudních exekutorů, jak by se snad naznačovalo z argumentace dovolatelky). Při oddlužení je tak podle § 38 IZ možné určit odměnu pouze dle § 3OdmV , přičemž pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, kde není zpeněžován majetek tvořící předmět zajištění, lze odměnu určit jen dle § 3 písm. b/ vyhlášky.

Ačkoli obecně lze i dobrovolné peněžité plnění dlužníkova dlužníka považovat za zpeněžení majetkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 141/2016), jsou argumenty dovolatelky podpořené poukazem na § 283 odst. 1 IZ v dané věci irelevantní. Je tomu tak proto, že žádné ustanovení insolvenčního zákona ani vyhlášky neupravuje odměnu insolvenčního správce za jakoukoli jeho činnost dle § 412 odst. 1 písm. b/ IZ (ať už jde o zpeněžení či jen o rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele). Potud je zapotřebí korigovat závěry odvolacího soudu o možné aplikaci § 3 písm. a/ OdmV.

Nejvyšší soud připouští, že může nastat situace, že insolvenční správce vykoná po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře činnosti nad rámec svých běžných povinností, jež spočívají kromě povinností dle § 36 IZ zejména v dohledu nad činností dlužníka (§ 412 odst. 2 IZ) a ve výplatě měsíčních splátek (§ 398 odst. 3 věta druhá IZ). Pod okruh činností vykonaných nad rámec běžných povinností by mohlo spadat i zpeněžování dle § 412 odst. 1 písm. b/ IZ. V takovém případě může insolvenční soud podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem (zástupcem věřitelů; ledaže tuto funkci nevykonává sám insolvenční soud dle § 66 IZ, jak tomu bylo v dané věci) odměnu insolvenčního správce určenou dle § 3 písm. b)OdmV přiměřeně zvýšit podle § 38 odst. 3 IZ. Jiným způsobem není možné odměnu nad rámec § 3 písm. b)OdmV insolvenčnímu správci přiznat, resp. navýšit (viz R 10/2015 či R 82/2016). Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na to, že vyhláška insolvenčnímu správci přiznává v § 3 písm. b/ odměnu při oddlužení plněním splátkového kalendáře, není ani možné aplikovat § 5 vyhlášky (tedy nelze postupovat obdobně jako při konkursu dle R 64/2011), stejně jako není přijatelná analogická aplikace (ani rozšiřující výklad) § 3 písm. c/ vyhlášky.

Jinak řečeno, přímo za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) dle § 412 odst. 1 písm. b/ IZ insolvenčnímu správci odměna nenáleží. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené dle § 3 písm. b/ vyhlášky za podmínek stanovených § 38 odst. 3 IZ.

Při úvaze o zvýšení odměny dle § 38 odst. 3 IZ musí insolvenční soud vzít v potaz všechny okolnosti daného případu, přičemž podstatný bude rozsah činnosti insolvenčního správce ve vztahu k mimořádnému příjmu dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ. Bude tak rozhodující náročnost činnosti, např. zda činil při zpeněžování větší množství úkonů (jaké jsou spojené např. se zpeněžováním nemovitostí), nebo zda a jak se např. svou činností přičinil o to, že mimořádný příjem byl do majetkové podstaty získán. Aktivita insolvenčního správce nad rámec jeho běžných povinností, hlavně mimo standardní dohlédací činnost, tedy je relevantním faktorem při úvaze o možném zvýšení odměny.

(…) Z výše uvedeného výkladu se totiž podává, že o zvýšení odměny ve vazbě na § 412 odst. 1 písm. b) IZ lze uvažovat pouze tehdy, vykonal-li insolvenční správce v souvislosti s mimořádnou majetkovou hodnotou nějakou činnost nad rámec jeho běžných povinností. Pod běžnou dohlédací činnost insolvenčního správce v oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 412 odst. 2 IZ lze zahrnout mimo jiné i zkoumání poctivosti jednání dlužníka, zjišťování neúčinných úkonů či kontrola dlužníkova nakládání s majetkem, přičemž pod posledně uvedenou činnost lze zahrnout i posuzování, zda dlužník nenabyl nějaký majetek darem či dědictvím, zda jejich přijetí neodmítl, apod..”

V uvedených intencích tak lze mít za relevantní i výstup dřívějšího usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 60 INS 12065/2014, 4 VSPH 808/2017-B-23 ze dne 5.5.2017, podle kterého z částky, kterou dlužník poskytl do majetkové podstaty jako nabytou děděním postupem podle § 412 IZ, nenáleží insolvenčnímu správci odměna za zpeněžování, a to s tím, že tu samozřejmě (opět) není vyloučeno případné zvýšení odměny náležející dle OdmV postupem dle § 38 odst. 3 IZ.

Dále Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 43/2019 ze dne 30.3.2020 - v souvislosti se svým závěrem o absenci správcova nároku na zvláštní odměnu za zpeněžení majetkové hodnoty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ a o možném moderačním zvýšení jeho celkové odměny - také dodal, že pokud soud, který uložil insolvenčnímu správci rozdělit mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku (celé) plnění a nevyhověl jeho návrhu na čerpání zálohy na odměnu, současně připustil možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce podle § 38 odst. 3 IZ, nemohl rozhodnout o rozdělení celého výtěžku zpeněžení majetkové hodnoty mezi nezajištěné věřitele, aniž by se vypořádal s otázkou, z jakých prostředků by mohlo být (případné) zvýšení odměny insolvenčního správce (reálně) uhrazeno. Když tak neučinil, rozhodl způsobem, v jehož důsledku by v majetkové podstatě nemusely „zbýt” prostředky na úhradu (případného) zvýšení odměny insolvenční správkyně. Na shora uvedeném nic nemění ani možnost úhrady odměny insolvenčního správce státem (§ 38 odst. 2 IZ), když primárně slouží k úhradě odměny výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. V popsané situaci tak má soud zvážit, v jaké části lze rozdělit mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku

Nahrávám...
Nahrávám...