16.8.6.1 Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

16.8.6.1

Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

Mgr. Ivana Mlejnková

Úprava odměny a hotových výdajů insolvenčního správce je obsažena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. (dále jen "OdmV ").

Základní výklad k tomuto tématu je podán .3.9.

Pro oba způsoby oddlužení je

- odměna insolvenčního správce upravena v ustanovení § 3 OdmV, které bylo s účinností od 1. 1. 2014 pro oddlužení plněním splátkového kalendáře [v písmenech b) a c)] změněno novelou provedenou vyhláškou č. 398/2013 Sb.,

- náhrada hotových výdajů upravena v ustanovení § 7 OdmV, které bylo s účinností od 1. 1. 2014 pro oddlužení plněním splátkového kalendáře (v odstavci 4) změněno toutéž novelizační vyhláškou.

Podle přechodných ustanovení novelizační vyhlášky č. 398/2013 Sb. (obsažených v jejím čl. II) se úprava podle této novely užije v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem její účinnosti, jestliže do dne její účinnosti ještě nebylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (o prohlášení konkursu, o povolení reorganizace, o povolení oddlužení – viz § 4 odst. 1 IZ).

A) Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Podle § 3 písm. a) OdmV (které nedoznalo žádné změny) činí odměna insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou dle § 1 OdmV (jako při konkursu), nejméně však 45.000 Kč.

Jakkoli s účinností od 1. 1. 2014 (zmíněnou novelou provedenou vyhláškou č. 398/2013 Sb.) byla úprava odměny insolvenčního správce v konkursu změněna tak, že byla zavedena (se změnou znění § 38 odst. 1 IZ) správcova odměna jako "dvousložková", když vedle dosavadní odměny ze zpeněžení vznikla (§ 1 OdmV, v novém znění), také odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů (nový § 2a OdmV), při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty k takové změně nedošlo, tj. i nadále se tu určuje jen jako odměna ze zpeněžení dle § 1 OdmV, ovšem vždy v minimální výši 45.000 Kč.

Odměnu ze zpeněžení dle § 1 OdmV, ve znění účinném od 1. 1. 2014, tvoří – podle odstavce 1 – součet

a) odměny určené z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění (jímž je i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot), resp. z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna – § 1 odst. 1 a 2 OdmV,

b) odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele – § 1 odst. 2 a 3 OdmV;

součástí tohoto výtěžku může být i majetek zpeněžený dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ – k tomu viz níže v rámci ad B) poznámka pod heslem "Odměna a náhrada hotových výdajů ze zpeněžení majetku dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ".

V obou případech přitom pro účely výpočtu odměny zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům [zajištěnému věřiteli ad a) či nezajištěným věřitelům ad b)] i částku připadající na odměnu insolvenčního správce.

Odměna ze zpeněžení tak insolvenčnímu správci v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (stejně jako v konkursu) přísluší buď pouze z částky výtěžku určeného pro nezajištěné věřitele ad b), nebo jejím součtem s odměnou z částky určené k vydání zajištěným věřitelům ad a), pokud při splnění podmínek stanovených v § 408 odst. 3 IZ (viz část 9.5.1.1) ke zpeněžení takového majetku došlo.

Každá z těchto dílčích odměn ze zpeněžení se určí způsobem popsaným v části 7.7.1.1 – výklad k Odměně ze zpeněžení (odměna A). Z tam podaného výkladu se pro určení odměny při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (kdy tato náleží jen ze zpeněžení a vždy činí nejméně 45.000 Kč) samozřejmě neuplatní ta vysvětlení, která se vztahují k minimální výši odměny ze zpeněžení v konkursu a která mají souvislost s druhou složkou konkursní odměny dle § 2a OdmV.

Insolvenčnímu správci náleží náhrada hotových výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ve výši určené dle § 7 odst. 2 až 3 OdmV(k tomu viz výklad .3.9).

Výše popsané určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce se užije i v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů (§ 394a IZ), které probíhá jako jediná společná insolvenční věc obou manželů považovaných za jediného dlužníka a kdy v takovém společném oddlužení samozřejmě vystupuje jen jeden insolvenční správce (viz část 9.2.2.1). Stejně tomu bylo i v případě spojených insolvenčních věcí dlužníků – manželů zahájených v režimu úpravy platné do 31. 12. 2013. Ani v rámci nové právní úpravy společného oddlužení manželů dle § 394a IZ nemá tento institut žádná specifika, která by bylo zapotřebí vyjádřit při konstrukci odměny insolvenčního správce, jež mu při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty náleží. Oddlužením zde prochází jediná majetková podstata, a to ještě s tím, že všechen majetek se považuje za majetek náležející do jejich společného jmění manželů, které nezaniká (tedy splnění tohoto oddlužení není komplikováno ani případným výlučným majetkem některého z manželů, ani vypořádáním SJM).

B) Oddlužení plněním splátkového kalendáře

Podle § 3 písm. b) a c) OdmV (ve znění účinném od 1. 1. 2014) odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí

a) od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře (podle úpravy platné do 31. 12. 2013 šlo jen o období trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) vždy

• za každý započatý kalendářní měsíc 750 Kč, nebo

• (s účinností od 1. 1. 2014) v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů za každý započatý kalendářní měsíc 1.125 Kč (k tomu viz výklad institutu společného oddlužení manželů dle § 394a IZ v části 9.2.2.1),

a dále

b) částku určenou podle § 1 odst. 2 OdmV, jestliže během daného oddlužení došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění

(k tomu viz opět výklad ke konkursní odměně A ze zpeněžení v část 7.7.1.1 a též usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 71 INS 3201/2014, 2 VSPH 1506/2015-B ze dne 20. 8. 2015 zařazené níže pod heslem "Dřívější splnění splátkového kalendáře").

Insolvenčnímu správci náleží náhrada hotových výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře (podle úpravy platné do 31. 12. 2013 šlo jen o období trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), a to

• za každý započatý kalendářní měsíc 150 Kč, nebo

• (s účinností od 1. 1. 2014) v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů za každý započatý kalendářní měsíc 1.125 Kč.

Úprava odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře tedy ve své konstrukci od 1. 1. 2014 doznala změny jen

- co do období, za něž paušální měsíční částka odměny a náhrady hotových výdajů správci náležejí, když toto období nově počíná již od povolení oddlužení (do 31. 12. 2013 náležela až od schválení daného oddlužení, tj. od měsíce, kdy nastaly jeho účinky – viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010 ze dne 25. 8. 2010),

- co do výše paušální měsíční odměny a náhrady hotových výdajů pro případ společného oddlužení manželů (§ 394a IZ), jež probíhá jako jediná společná insolvenční věc obou manželů, kteří jsou považováni za jediného dlužníka, takže pak mají i jediný (společný) splátkový kalendář a ve věci samozřejmě vystupuje jen jeden insolvenční správce;

stejně tomu bylo i u spojených insolvenčních věcí dlužníků – manželů zahájených v režimu úpravy platné do 31. 12. 2013 (před zavedením institutu společného oddlužení manželů), kdy ovšem pro případ takového společného oddlužení manželů – dlužníků správcova odměna ani náhrada hotových výdajů nebyla zvlášť upravena a případné adekvátní zvýšení odměny (odpovídající tomu, že splátkový kalendář plní dva dlužníci) bylo možno řešit užitím moderačního práva insolvenčního soudu dle § 38 odst. 3 IZ (takové závěry vyjádřil Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí, např. v usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11. 3. 2010, nebo usnesení sp. zn. KSUL 77 INS 5859/2010, 3 VSPH 514/2010-A ze dne 20. 1. 2011 – viz archiv této části).

Ohledně nároků insolvenčního správce náležejících mu za užití příslušné právní úpravy (IZ a OdmV) ve znění platném do 31. 12. 2013 v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře judikatura dovodila, že insolvenční správce má (měl) právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odměna insolvenčního správce se v takovém případě – za tuto dobu výkonu jeho funkce – určí (určila) úvahou insolvenčního soudu dle § 5 OdmV vyúčtované hotové výdaje pak v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 OdmV. Tyto závěry byly vyjádřeny v řadě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. v jeho usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010 ze dne 25. 8. 2010, či usnesení sp. zn. 45 INS 3261/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19. 5. 2011 – viz archiv této části.

I v režimu nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se v zásadě uplatní závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 76 INS 1488/2012, 3 VSPH 1752/2013-B ze dne 10. 3. 2014, jimiž se (v rámci příslušných ustanovení IZ a prováděcí vyhlášky platných do 31. 12. 2013) vyslovil též k otázce odměny příslušející insolvenčnímu správci v případě oddlužení splátkovým kalendářem splněným (úplným uspokojením nezajištěných pohledávek pojatých do oddlužení) dříve než za 60 měsíců (citace z odůvodnění):

"Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem (§ 398 odst. 3 IZ) dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28. 2. 2013, uveřejněné pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dříve může být oddlužení plněním splátkového kalendáře splněno úplným uhrazením pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře (včetně všech přednostních pohledávek); stane se tak již tím dnem, kdy k plnému uspokojení daných pohledávek došlo. To platí bez ohledu na to, kdy (později) insolvenční soud podle § 413 IZ vydal usnesení, jímž splnění oddlužení vzal na vědomí, a s jehož právní mocí je pak formálně spojeno ukončení (celého) insolvenčního řízení.

V dané věci není sporu o tom, že schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo – jak plyne z podání správkyně ze dne 16. 8. 2013 (B-26) – ještě před dovršením jeho pětiletého plánu předčasně splněno, a to již za 16 měsíců jeho trvání v srpnu 2013, kdy se nezajištěným věřitelům pojatým do splátkového kalendáře dostalo 100% uspokojení jejich pohledávek v celkové výši 134.342,93 Kč (a zajištěnému věřiteli byl vydán výtěžek ze zpeněžení zajištění). To s tím, že dlužník v rámci splátkového kalendáře – v souladu s uneseními B-7 a B-22 – uhradil i přednostní nároky insolvenční správkyně z titulu její odměny ze zpeněžení zajištění a též odměny a náhrady hotových výdajů za dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež správkyni příslušejí dle § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Odvolací soud ve vztahu k aplikované právní úpravě platné do 31. 12. 2013 v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení č. j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19. 5. 2011) zdůraznil, že paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) nebo § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky jsou kryty jen správcovy nároky na odměnu a náhradu hotových výdajů ve vztahu k jeho činnosti, jež představuje realizaci splátkového kalendáře (tedy správcovy činnosti, kterou v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí). Protože těmito paušálními částkami není insolvenčnímu správci poskytována odměna a náhrada hotových výdajů za činnost konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem (jež zahrnuje mj. vždy i zjišťování a soupis majetkové podstaty a přezkoumání přihlášených pohledávek), odvolací soud dovodil, že také za toto období předcházející schválení oddlužení splátkovým kalendářem má insolvenční správce právo na odměnu, již mu soud určí v přiměřené výši dle § 5 prováděcí vyhlášky, a na náhradu svých hotových výdajů, již mu soud přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

Je zřejmé, že jakmile je oddlužení plněním splátkového kalendáře splněno (ať již uplynutím standardní pětileté doby jeho trvání, nebo dříve úplným uspokojením nezajištěných věřitelů, jak je tomu v dané věci), insolvenční správce již neplní žádné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře, neboť jeho trvání skončilo a pominuly tak i s ním spojené účinky, včetně povinností dlužníka a insolvenčního správce směřujících k provedení daného způsobu oddlužení. Za této situace insolvenční správce provede jen úkony, jež s ukončením oddlužení souvisí, tj. oznámí (doloží) soudu jeho splnění a vyúčtuje svoji odměnu a hotové výdaje příslušející mu dle § 3 prováděcí vyhlášky (s uvedením rozsahu, v jakém mu již byly zapraveny), popř. se zúčastní jednání k rozhodnutí dle § 413 IZ, jestliže je k tomu soud nařídí.

Ve světle výše uvedeného napadené usnesení zjevně nemůže obstát.

Předně – jak plyne z obsahu spisu – soud prvního stupně po splnění oddlužení rozhodl napadeným usnesením podle § 413 věty druhé IZ o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně bez toho, že by podle § 413 věty prvé IZ vydal usnesení, jímž by vzal splnění oddlužení na vědomí. To přitom měl učinit neprodleně (a bez dalšího) poté, co se o splnění oddlužení dozvěděl. Teprve s takovým rozhodnutím (jež ale soud ani dosud nevydal) přicházelo v úvahu rozhodování o nárocích insolvenční správkyně (a o jejím zproštění funkce).

Současně je ovšem zřejmé, že důvodem pro zvýšení odměny insolvenční správkyně postupem podle § 38 odst. 3 věty druhé IZ nemohou být okolnosti, na nichž soud toto rozhodnutí postavil.

Výše dílčí odměny insolvenčního správce náležející ze zpeněžení zajištění je určena příslušnou prováděcí vyhláškou, a soud prvního stupně neuvedl žádné mimořádné okolnosti věci, které by měly vést ke zvýšení této odměny správkyně nad částku, již daný zvláštní právní předpis pro ten případ stanoví. Totéž platí o odměně správkyně, jež jí podle § 3 písm. c) prováděcí vyhlášky náleží v paušální výši 750,- Kč (plus DPH) za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tedy v dané věci toliko za 16 započatých měsíců trvání tohoto oddlužení. Okolnost, že splátkový kalendář byl splněn dříve než za 60 měsíců, sama o sobě žádný důvod pro zvýšení odměny insolvenčního správce nepředstavuje. Je zcela absurdní honorovat správce – k tíži dlužníka – za činnost, kterou by býval mohl konat při pokračování splátkového kalendáře, a kterou ovšem pro jeho předčasné ukončení (splnění) nekonal.

V případě završení dlužníkova insolvenčního řízení splněním oddlužení prováděného formou splátkového kalendáře jsou nároky insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce – jak vysvětleno shora – kompletně saturovány jeho odměnou a náhradou hotových výdajů, určenou mu v souvislosti s činností konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem, a týmiž nároky náležejícími správci paušálními částkami za každý započatý měsíc trvání účinků tohoto oddlužení. U prvně zmíněné části odměny je z povahy věci vyloučeno uvažovat o jejím přiměřeném zvýšení, když je určena dle § 5 prováděcí vyhlášky úvahou soudu. Taková moderace přichází v úvahu jen u druhé části odměny stanovené podle vyhlášky paušálními částkami, a to ovšem jen za předpokladu, že příslušná správcova činnost, za kterou mu tato odměna náleží (tedy jeho činnost k plnění schváleného oddlužení), byla komplikována nějakými zvláštními okolnostmi, pro něž paušální vyhlášková odměna spravedlivému…