16.2.3.9 Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

16.2.3.9

Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

Mgr. Tomáš Braun

Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 38 IZ). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (OdmV), předjímaná v § 431 písm. c) IZ. Vyhláška upravuje postup při výpočtu odměny insolvenčního správce v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka, tzn., že rozlišuje odměnu při konkursu, reorganizaci a oddlužení. S účinností od 1. 1. 2014 novelizací vyhlášky (provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb.) se přitom pro případ konkursu a reorganizace zavádí nově druhá složka odměny insolvenčního správce, a to z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek. Jde o zřejmý posun oproti předchozí úpravě účinné do 31. 12. 2013, neboť insolvenční správci budou nově honorováni i za činnost spojenou s přezkoumáním přihlášek pohledávek postupem podle § 188 a násl. IZ. Kromě toho, že nově koncipovaný způsob určení odměny bere v potaz náročnost a význam přezkumu přihlášek, je jeho opodstatnění i v tom, že věřitelé mohou podle § 29 odst. 1 IZ vyměnit insolvenčního správce poté, co již přezkoumal přihlášené pohledávky, avšak předtím, než zahájil proces zpeněžování majetkové podstaty.

ODMĚNA PŘI KONKURSU

Způsob určení odměny insolvenčního správce pro případ konkursu výslovně předurčuje ustanovení § 38 odst. 1 IZ tak, že se její výše určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele a také (od 1. 1. 2014 – novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. se současnou změnou vyhlášky) i z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek.

K tématu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce při konkursu (a k novelizaci příslušné úpravy vyhlášky účinné od 1. 1. 2014, včetně přechodných ustanovení dané novely) viz podrobný výklad v části 7.7.1.1.

ODMĚNA PŘI REORGANIZACI

V případě reorganizace náleží insolvenčnímu správci odměna z obratu dlužníka a také opět (jak nově zavedeno s účinností od 1. 1. 2014) i odměna z počtu přezkoumaných přihlášek. K tomu odkazujeme na podrobný výklad v části 8.9.1.1.

ODMĚNA A NÁHRADA HOTOVÝCH VÝDAJŮ PŘI ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE

K určení odměny insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a při oddlužení plněním splátkového kalendáře, jakož i k výši náhrady hotových výdajů insolvenčního správce při jednotlivých způsobech oddlužení, viz podrobný výklad v části 9.6.1.

ODMĚNA PŘI PŘEMĚNĚ REORGANIZACE ČI ODDLUŽENÍ V KONKURS

K určení odměny insolvenčního správce při přeměně oddlužení či reorganizace v konkurs viz podrobný výklad v části 7.7.1.1.

ODMĚNA URČENÁ INSOLVENČNÍM SOUDEM

Vyhláška pamatuje i na situace, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit výše popsaným postupem, tzn. podle § 1 až 4 OdmV. V takovém případě podle § 5 OdmV rozhodne o výši odměny úvahou insolvenční soud, který přitom přihlédne zejména:

1. k délce doby,
2. k rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Z výše uvedeného vyplývá, že ustanovení § 5 OdmV o určení odměny insolvenčním soudem bude např. při konkursu možno aplikovat pouze ve výjimečném případě, kdy odměnu nelze určit ani podle § 1 OdmV (protože tu není žádný rozhodný výtěžek), ani podle § 2a OdmV (protože nebyly správcem přezkoumány žádné přihlášky pohledávek). K tomu podrobněji opět část 7.7.1.1.

ODMĚNA VÍCE SPRÁVCŮ ČINNÝCH V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ

Bylo-li v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, např. proto, že:

• původně ustanovený insolvenční správce byl odvolán (viz § 29 odst. 1 IZ, § 31 odst. 1 IZ a části 3.3.3 a 3.3.4), zproštěn (§ 32 odst. 1 IZ a část 3.3.5) a na jejich místo byl ustanoven nový insolvenční správce, anebo proto, že

• vedle insolvenčního správce v insolvenčním řízení působil také zástupce insolvenčního správce (viz § 33 IZ a část 3.3.6.2), oddělený insolvenční správce (viz § 34 IZ a část 3.3.6.4), zvláštní insolvenční správce (viz § 35 IZ a část 3.3.6.3) nebo předběžný správce (viz § 27 odst. 1 IZ a část 3.3.6.1),

náleží podle § 6 odst. 1 OdmV (ve znění účinném od 1. 1. 2014) každému z nich podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti.

K tomu § 6 odst. 2 OdmV (ve znění účinném od 1. 1. 2014) stanoví další pravidlo týkající se naložení s odměnou podle § 2a OdmV (z počtu přezkoumaných přihlášek), podle kterého zařadilo-li přihlášky pohledávek do seznamu přihlášených pohledávek více insolvenčních správců, náleží každému z nich:

• odměna podle § 2a, nejvýše však podíl z částky 1.000.000 Kč odpovídající počtu přihlášek pohledávek jím zařazených do seznamu přihlášek pohledávek, nebo

• podíl z odměny podle § 2a věty poslední (ve výši 45.000 Kč) odpovídající počtu přihlášek pohledávek jím zařazených do seznamu přihlášek pohledávek.

Ustanovení § 38 odst. 3 IZ umožňuje insolvenčnímu soudu přiměřeně zvýšit nebo snížit odměnu insolvenčního správce a korigovat tak situace, kdy vzhledem ke specifickým okolnostem konkrétního insolvenčního řízení se jeví výše odměny stanovená podle vyhlášky jako nepřiměřená. Zvýšit odměnu je namístě např. tehdy, jestliže výtěžek zpeněžení majetkové podstaty a odměna z něj plynoucí neodpovídají značnému úsilí a pracovnímu nasazení, které insolvenční správce účelně vynaložil při správě majetkové podstaty. Důvodem pro snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností, za což nebyl prozatím jinak adekvátně postižen (např. uložením přiměřené pořádkové pokuty). Insolvenční zákon jako důvod pro snížení odměny výslovně označuje (dosud v praxi poměrně obvyklou) situaci, kdy insolvenční správce bezdůvodně nenavrhl provedení částečného rozvrhu (§ 301 IZ), ačkoli to stav majetkové podstaty umožňoval. Tato úprava tak akcentuje co nejrychlejší (i když jen částečné) uspokojení insolvenčních věřitelů.

Judikatura

Problematikou snížení odměny insolvenčního správce se zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. KSOS 22 INS 16136/2011, 29 NSČR 53/2012-B ze dne 24. 7. 2013, uveřejněném pod č. 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

K "okolnostem případu", jež mohou odůvodňovat (dle § 38 odst. 3 IZ) přiměřené zvýšení nebo snížení odměny insolvenčního správce, nepatří majetkové poměry dlužníka.

Insolvenční zákon sice hotové výdaje insolvenčního správce nedefinuje, avšak z již výše citované vyhlášky OdmV (jež upravuje náhradu tam zmíněných hotových výdajů insolvenčního správce) a za použití analogie s advokátním tarifem (jenž v § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) obsahuje typový výčet hotových výdajů u advokáta) dovozujeme, že mezi hotové výdaje insolvenčního správce patří zejména jeho:

• cestovní výdaje (např. jízdné, stravné, ubytovací výdaje),

• poštovné,

• telekomunikační poplatky (hovorné),

• náklady na opisy a fotokopie.

Jak již bylo řečeno, insolvenční správce má vedle práva na odměnu také právo na náhradu hotových výdajů (§ 38 IZ). Podle § 38 odst. 6 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška OdmV, předjímaná v § 431 písm. b) IZ.

Výše náhrady cestovních výdajů (nákladů) insolvenčního správce se podle ustanovení § 7 odst. 1 OdmV řídí zvláštními právními předpisy. I když toto ustanovení nespecifikuje (obvyklým odkazem na poznámku pod čarou) o jaké zvláštní právní předpisy jde, dovozujeme, že obdobně, jako je tomu např. u advokátů (srov. § 13 odst. 4 advokátního tarifu) nebo u soudních exekutorů (srov. § 13 odst. 6 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora) má vyhláška na mysli ustanovení § 156 až § 189 ZP (zákoníku práce), která v této oblasti nahradila zrušený zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách (srov. § 395 ZP řádek 11). Citovaná ustanovení ZP upravují především jízdné, stravné a ubytovací výdaje.

Pokud insolvenční správce v souvislosti s výkonem své funkce odůvodněně použije silniční motorové vozidlo, např. při zajišťování a soupisu položek majetkové podstaty, které se nacházejí mimo sídlo insolvenčního správce, přísluší mu podle § 157 odst. 3 ZP:

1. základní náhrada, jež v současné době [podle § 157 odst. 4 písm. b) ZP a § 1 písm. b) vyhlášky č. 385/2015 Sb.] činí u osobních silničních motorových vozidel za každý 1 km jízdy 3,80 Kč, a
2. náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu, která se podle § 158 odst. 2 ZP určí násobkem ceny a množství spotřebované pohonné hmoty; neprokáže-li podle § 158 odst. 3 insolvenční správce cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu, určí se výše náhrady průměrnou cenou příslušné pohonné hmoty, jež v současné době [podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 385/2015 Sb.] činí za 1 l např. u benzinu automobilového 95 oktanů 29,70 Kč.

Insolvenční správce má v rámci tuzemských cestovních výdajů rovněž nárok na stravné, které podle § 176 odst. 1 ZP za každý kalendářní den pracovní cesty (odůvodněný výkon funkce mimo sídlo insolvenčního správce) činí:

• 70 Kč až 83 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

• 106 Kč až 127 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,

• 166 Kč až 198…