NahoruPopírání přihlášených daňových pohledávek a důsledky jejich
popření
Popření
pohledávky
Insolvenční
zákon umožňuje, aby pohledávka, jež byla správcem daně řádně a včas přihlášena,
byla popřena co do pravosti, výše i pořadí (viz část 5/3.2). Podle insolvenčního
zákona však ztrácejí možnost popírat přihlášené pohledávky věřitelé. Toto
oprávnění zůstává toliko insolvenčnímu správci a dlužníkovi. Dlužníkův popěrný úkon má ovšem v insolvenčním řízení omezené uplatnění -
tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem má dlužníkovo popření, jen
pokud bude úpadek řešen reorganizací ( § 336 odst. 2 IZ) nebo oddlužením formou splátkového kalendáře ( § 410 odst. 2 IZ), v ostatních případech jeho popření nemá na zjištění
pohledávky vliv ( § 200 IZ). Předmětem popření bude nevykonatelná pohledávka přihlášená správcem daně
ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku. Všeobecně platí, že pro
posouzení, zda do insolvenčního řízení byla přihlášena pohledávka vykonatelná či
nikoli, je rozhodný stav řízení o pohledávce ke dni vydání rozhodnutí o
úpadku; to neplatí jen pro ta řízení, která se prohlášením konkursu nepřerušují.
O popření
pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka
nevznikla nebo že již zcela zanikla nebo že se zcela promlčela ( § 193 IZ). Bude-li pohledávka popřena co do výše, jde o uplatnění námitky, že
přezkoumávaná pohledávka tu sice je, avšak nikoli v takové výši, jakou
uvádí přihlašovatel ( § 194 IZ). Je-li pohledávka popřena co do pořadí, nesouhlasí popírající
s uplatněným pořadím pohledávky ( § 194 IZ), což v případě pohledávky přihlášené správcem daně znamená, že je
popírající přesvědčen o tom, že správci daně nenáleží v insolvenčním řízení jím
uplatněné právo na uspokojení ze zajištění. K tomuto tématu viz část
5/3.3.
Nepřerušení daňového
řízení
V případě řešení
dlužníkova úpadku konkursem z § 266 odst. 1 písm. c) IZ vyplývá, že bude-li řízení o stanovení daňové povinnosti
podle zákona o správě daní a poplatků zahájeno již před prohlášením konkursu,
nedochází v souvislosti s prohlášením konkursu k jeho
přerušení (stejně tak může správce daně vést daňové řízení i
v průběhu insolvenčního řízení, kdy úpadek dlužníka bude řešen
reorganizací nebo oddlužením). Ve smyslu stanoviska Rc 52/98, které
je v daném kontextu stále použitelné, platí, že pro závěr, zda jde o
pohledávku přiznanou pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, je rozhodující
stav v době prohlášení konkursu. Jde-li však o rozhodnutí vydaná
v řízeních, která se prohlášením konkursu nepřerušují, popř. v řízeních,
v nichž bylo v souladu se zákonem pokračováno nebo která byla
v souladu se zákonem zahájena po prohlášení konkursu, je rozhodný stav
v době konání přezkumného jednání. Takovýmto řízením je pochopitelně i řízení
daňové - s přihlédnutím ke skutečnosti, že úpadek dlužníka bude řešen
konkursem. Platí-li tedy zásada, že daňové řízení zahájené před prohlášením
konkursu se prohlášením konkursu nepřerušuje, má to pro správce daně ten
význam, že si v době od přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení do
jejího přezkumu může zajistit výhodnější pozici pro případ popření takto přihlášené
pohledávky. Daňové řízení o nevykonatelné daňové pohledávce tedy pokračuje
i po prohlášení konkursu a správce daně může až do přezkoumání jím přihlášené
daňové pohledávky měnit skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá. Díky tomu
má správce daně možnost, aby nejpozději při přezkumném jednání osvědčil, že jím
přihlášená daňová pohledávka se…