Input:

5.4.2 Spory o pravost, výši či pořadí nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem

22.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4.2
Spory o pravost, výši či pořadí nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem

JUDr. Jolana Maršíková

Popřít pravost, výši či pořadí přihlášené pohledávky je oprávněn

  • insolvenční správce

  • dlužník

  • některý z ostatních přihlášených věřitelů.

- popěrné úkony správce a dlužníka

K důvodům popření pohledávky, způsobu jejich uplatnění a požadavkům na určitost popěrného úkonu insolvenčního správce viz část Důvody popření pohledávky.

Ohledně účinnosti správcova a dlužníkova popření z hlediska jeho vlivu na zjištění popřené pohledávky přitom platí:

  1. popření insolvenčním správcem je vždy (při každém způsobu řešení úpadku dlužníka) účinné, tj. činí pohledávku (co do uplatněného důvodu popření) spornou,
  2. popření dlužníkem
    • - v případě řešení úpadku konkursem nemá vliv na zjištění popřené pohledávky, tj. je bezúčinné (§ 192 odst. 3 IZ)
    • - v případě řešení úpadku reorganizací má (nejdříve) od nastolení účinků jejího povolení (tedy zveřejnění takového rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, § 89 odst. 1 IZ) – jen po dobu jejich trvání - tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem (§ 336 odst. 2 IZ)
    • - v případě řešení úpadku oddlužením (§ 410 odst. 5 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017)
      • ohledně pohledávky uplatněné jako zajištěné nemá vliv na její zjištění, tj. je bezúčinné

      • ohledně pohledávky uplatněné jako nezajištěné má (nejdříve) od nastolení účinků schválení oddlužení (tedy zveřejnění takového rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, § 407 odst. 1 IZ) – jen po dobu jejich trvání - tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem).

K popření pohledávky insolvenčním správcem nebo dlužníkem viz část Osoby oprávněné popřít pohledávku a následky takového popření.

K účinnosti dlužníkova popření v případě řešení úpadku oddlužením viz část Přezkoumání pohledávek .

K účinnosti dlužníkova popření v případě řešení reorganizací viz část Postavení dlužníka po povolení reorganizace.

Výklad k tomu, do kdy může insolvenční správce nebo dlužník účinně vzít zpět svoje popření pohledávky, je podán v závěru části Důvody popření pohledávky.

- přeměna popěrného úkonu věřitele v jeho odporovou žalobu

Pokud pohledávka - vykonatelná či nevykonatelná - byla popřena některým z ostatních přihlášených věřitelů, zahajuje odporový spor o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky vždy popírající věřitel, jehož popěrný úkon se – za podmínek stanovených v § 200 odst. 5 IZ – považuje za žalobu, kterou u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli popřené pohledávky uplatnil (konstrukt přeměny popěrného úkonu věřitele v jeho odporovou žalobu). K tomu viz výklad v závěru části Popření pohledávky věřitelem a část Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem.

Odporová žaloba věřitele

popřené nevykonatelné pohledávky či vykonatelné pohledávky

popřené pouze co do pořadí

1) Jestliže přihlášená pohledávka – přezkoumaná jako nevykonatelná - byla popřena insolvenčním správcem nebo dlužníkem (pokud jeho popření je právně účinným), věřitel této popřené pohledávky může uplatnit své právo žalobou na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky podanou u insolvenčního soudu (§ 198 odst. 1 IZ), tedy u soudu, před nímž insolvenční řízení probíhá [§ 2 písm. b) IZ], a který je k projednání této žaloby příslušný dle § 7a písm. a) IZ a § 7b odst. 4 IZ. Jedná se o tzv.odporovou žalobu” (nezaměňovat s odpůrčí žalobou); řízení o ní je incidenčním sporem [§ 159 odst. 1 písm. b) IZ - část Obecná charakteristika incidenčních sporů].

Jak již řečeno, uvedenou odporovou žalobu podle § 198 odst. 1 IZ nepodává věřitel popřené nevykonatelné pohledávky v případě, že byla popřena (pouze) některým z ostatních přihlášených věřitelů, neboť tehdy (při splnění k tomu stanovených podmínek) dochází k přeměně popěrného úkonu věřitele v jeho odporovou žalobu).

Jak uvedeno ad 1), odporovou žalobu podává věřitel pohledávky popřené insolvenčním správcem nebo dlužníkem, jestliže byla přezkoumána jako nevykonatelná, tj. považovala se (ve smyslu § 191 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1. 1. 2014) pro účely jejího přezkoumání za nevykonatelnou. K režimu posouzení, zda pohledávka přihlášená jako vykonatelná je přesto přezkoumána jako nevykonatelná (zda se považuje za přezkoumanou jako nevykonatelná) je podán výklad v části Odstranění vad přihlášek a sestavení seznamu přihlášek v pasáži „ C) SEZNAM PŘIHLÁŠENÝCH POHLEDÁVEK” pod heslem Přezkoumání pohledávky jako ne/vykonatelné”. K témuž viz také úvod části Spory o pravost či výši vykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem.

2) To, zda pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná či nevykonatelná, ale není významné v případě, že insolvenční správce či dlužník popřel pohledávku jen co do jejího pořadí, neboť tehdy je na věřiteli popřené pohledávky, aby popřené pořadí příslušnou určovací žalobou obhajoval. K tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. 2. 2013 (citovaného v části Důvody popření pohledávky), uveřejněného pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 66/2013), podle nichž spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení je vždy (s výjimkou popření pořadí jiným přihlášeným věřitelem) sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí rovněž u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na jejichž základě se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou exekučním titulem řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek. Uvedené se uplatní i v případě, že je popřeno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 IZ, tedy u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění dle § 166 věty druhé I, a to bez ohledu na důvody popření (tj. bez ohledu na to, zda je popřena /jen/ pravost /existence/ pohledávky vůči osobnímu dlužníku /odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení/, nebo zda je popřeno/(jen/ právo na uspokojení ze zajištění /aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku/, popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění). Ust. § 196 odst. 2 IZ pro tento případ vysvětluje, že oproti obecnému pravidlu plynoucímu z dikce § 196 odst. 1 věty druhé má popření pořadí pohledávky spočívající v popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky. Na tom, že jde ve smyslu § 195 IZ o popření pořadí pohledávky, při kterém podává žalobu o určení pořadí vždy přihlášený věřitel (lhostejno, zda zajištěná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou), ustanovení § 196 odst. 2 IZ ničeho nemění, a tedy platí, že žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění i zde podává věřitel pohledávky.

Jinak řečeno, odporovou žalobu podle § 198 odst. 1 IZ podává vždy také věřitel vykonatelné pohledávky popřenéinsolvenčním správcem nebo (účinně) dlužníkemtoliko co do jejího pořadí (práva na uspokojení – také nebo pouze – ze zajištění).

Ke způsobu podání žaloby viz část Obecná charakteristika incidenčních sporů, kde je vysvětleno, že v řízení o incidenční žalobě se ohledně podání účastníků (či jiných osob) činěných vůči soudu – tedy ani ohledně podání odporové žaloby - nepoužije úprava § 80a IZ (zavedená s účinností od 1. 7. 2017 novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.).

Soudní poplatek z této žaloby (s účinností od 1. 9. 2011) podle položky 13 sazebníku, jenž tvoří přílohu k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí 5 000 Kč.

Speciální odporový spor o pořadí pohledávky podle § 203a IZ

Zdůrazňujeme, že k řešení případné pochybnosti o tom, zda pohledávka uplatněná podle § 203 IZ je vskutku pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň, anebo o to, zda přihlášená pohledávka je v insolvenčním řízení podle § 170 IZ vyloučena z uspokojení, je určen speciální incidenční spor zahajovaný dotčeným věřitelem dle § 203a IZ, který je též sporem o pořadí pohledávky podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ a projednává se jako odporový spor - viz část Jiné způsoby uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení pod heslem „Spor o pořadí pohledávky - § 203a IZ”.

Poučení věřitele popřené pohledávky o právu podat odporovou žalobu

A) Pokud k popření nevykonatelné pohledávky (či popření vykonatelné pohledávky jen co do pořadí) insolvenčním správcem nebo dlužníkem došlo při přezkumném jednání, pak podle § 197 odst. 2 IZ

věřitele popřené pohledávky přítomného na daném přezkumném jednání insolvenční soud nebo insolvenční správce na místě poučí o dalším procesním postupu (tedy o jeho právu podat příslušnou odporovou žalobou dle § 198 IZ - viz níže podaný výklad o lhůtě k podání této žaloby, žalovaných osobách a důsledcích marného uplynutí lhůty k podání žaloby), nebo

věřitele nepřítomného na daném přezkumném jednání následně písemně vyrozumí o popření jeho pohledávky insolvenční správce a s tím mu dá poučení o dalším procesním postupu;

B) Pokud k popření nevykonatelné pohledávky (či popření vykonatelné pohledávky jen co do pořadí) insolvenčním správcem nebo dlužníkem došlo při osobním jednání insolvenčního správcem s dlužníkem konaném dle § 410 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017 – novela IZ provedená zákonem č. 64/2017 Sb.) v případě oddlužení povoleného spolu s rozhodnutím o úpadku, kdy se neprovádí přezkumné jednání (viz část Rozhodnutí o úpadku pod heslem „Další výroky podle § 136 IZ”), pak tohoto věřitele písemně vyrozumí o popření jeho pohledávky insolvenční správce a s tím mu dá poučení o dalším procesním postupu; kopii tohoto svého vyrozumění včetně dokladu o jeho doručení věřiteli připojí k následné zprávě o přezkumu (viz část Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, zvláštní rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení).

Uvedené platí i v případě vykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem nebo dlužníkem pouze co do jejího pořadí – viz shora.

Náležitosti správcova písemného vyrozumění věřiteli o popření jeho nevykonatelné pohledávky a příslušného poučení stanoví příslušný prováděcí předpis - § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb.

Pro úplnost dodáváme, že výslovné ustanovení o tom, že věřiteli přítomnému na přezkumném jednání se musí dostat patřičného poučení o dalším procesním postupu již na tomto jednání, a to buď ze strany insolvenčního soudu nebo ze strany insolvenčního správce, bylo vtěleno do § 197 odst. 2 IZ až s účinností od 1. 1. 2014, nicméně do té doby ale ke stejnému závěru docházela soudní praxe i bez této výslovné úpravy (usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 15 Cmo 16/2010-52 ze dne 8. 4. 2010, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 42/2010ze dne 30. 8. 2011, uveřejněné pod č. 13/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – viz archiv II. této části.

Vzory správcova vyrozumění

Konkurs - Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem – část Konkurs - Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem.

Konkurs - Vzor vyrozumění o popření pořadí vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem – část Konkurs - Vzor vyrozumění o popření pořadí vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem.

Oddlužení - Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem – část Oddlužení - Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem .

Oddlužení - Vzor vyrozumění o popření pořadí vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem – část Oddlužení - Vzor vyrozumění o popření pořadí vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, případně i dlužníkem.

Reorganizace, popř. jen úpadek - Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem – část Reorganizace, popř. jen úpadek - Vzor vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem.

Reorganizace, popř. jen úpadek - vzor vyrozumění o popření pořadí vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem - část Reorganizace, popř. jen úpadek - vzor vyrozumění o popření pořadí vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem.

Lhůta k podání žaloby

Podle § 198 odst. 1 prvé věty IZ musí věřitel popřené pohledávky příslušnou odporovou žalobu podat

  1. do 30 dnů od přezkumného jednání, na němž byla pohledávka popřena,
  2. v případě oddlužení povoleného spolu s rozhodnutím o úpadku [kdy se přezkumné jednání nekoná – viz shora pod heslem o „Poučení věřitele” ad B)] do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) IZ,

ovšem tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky učiněného podle § 197 odst. 2 IZ [ad a)] nebo § 410 odst. 2 IZ [ad b)].

Dodáváme, že třicetidenní lhůta k podání odporové žaloby v případě ad b) počíná běžet od zveřejnění rozhodnutím o schválení zprávy o přezkumu v insolvenčním rejstříku (neboť již tehdy toto rozhodnutí – proti němuž není přípustné odvolání – nabývá právní moci), nikoli od jeho případného zvláštního doručení. Viz usnesení Vrchního soudu v  č.j. 15 ICm 158/2018, 103 VSPH 300/2018-114 (KSHK 15 INS 13892/2017) Praze ze dne 19.4.2018.

Lhůta k podání žaloby ovšem – ve vztahu k popírajícímu dlužníku - nezačne běžet, dokud jeho popření nenabude účinků (viz úvod této části), a tedy

- v případě dlužníkova popření učiněného (ohledně nezajištěné pohledávky) před schválením oddlužení nezačne běžet dříve, než od nastolení účinků schválení oddlužení (§ 410 odst. 5 ve znění účinném od 1. 7. 2017),

- v případě dlužníkova popření učiněného před povolením reorganizace nezačne běžet dříve, než od nastolení účinků povolení reorganizace (§ 336 odst. 2 IZ).

V případě řešení dlužníkova úpadku konkursem je dlužníkovo popření pohledávky vždy bezúčinné, stejně je tomu i v případě jeho popření zajištěné pohledávky v rámci oddlužení.

Lhůta k podání žaloby je hmotněprávní, tj. žaloba musí být nejpozději posledního dne lhůty doručena insolvenčnímu soudu (tedy nestačí podat ji posledního dne lhůty k poštovní přepravě, a lhůta není zachována ani v případě, že žaloba dojde do konce této lhůty soudu, který není soudem insolvenčním, tj. tím, před kterým dané insolvenční řízení probíhá).

Bez řádného poučení věřiteli neuplyne lhůta k žalobě

Opožděně podanou žalobu insolvenční soud odmítne podle § 160 odst. 4 IZ. Předtím však musí zkoumat, zda se věřiteli dostalo náležitého poučení o možnosti podat žalobu.

Nebyl-li věřitel insolvenčním soudem nebo insolvenčním správcem při přezkumném jednání, či insolvenčním správcem v písemném vyrozumění řádně poučen o možnosti uplatnit své právo žalobou dle § 198 odst. 1 IZ (tedy o tom, v jaké lhůtě - a proti kterým osobám - má příslušnou odporovou žalobu podat), lhůta k podání této žaloby vůbec nezačne běžet a žaloba podaná za takového stavu je vždy žalobou podanou včas. K tomu viz další výklad pod heslem „Důsledky nepodání žaloby”.

K požadavku řádného poučení věřitele popřené nevykonatelné pohledávky pro případ, že půjde o účinné popření dlužníkem, viz dále citované závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 45 INS 857/2008, 1 VSPH 544/2009-P6 ze dne 25. 2. 2010.

K počítání dané lhůty viz níže uvedené závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 60 INS 15444/2011, 1 VSPH 591/2012-P2-7 ze dne 10. 5. 2012, podle nichž lhůta 30 dnů počítaná od přezkumného jednání pro podání určovací žaloby ohledně popřené nevykonatelné pohledávky (§ 198 odst. 1 IZ) nemůže být věřiteli, jenž se přezkumného jednání nezúčastnil, zkrácena v důsledku brzkého doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Z odůvodnění citujeme:

„Pokud jde o § 198 odst. 1 větu první za středníkem IZ, dle níž lhůta 30 dnů neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ, zastává odvolací soud názor, že uvedené ustanovení toliko posouvá (tedy nezkracuje) konec shora popsané obecné lhůty 30 dnů o dalších 15 dnů v těch případech, kdy se věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, přezkumného jednání nezúčastnil, a kterého je proto třeba o tom – prostřednictvím insolvenčního správce – zvláště písemně vyrozumět. Tato úprava je pro věřitele nepřítomného na přezkumném jednání určitým nadstandardem oproti věřiteli, jenž se přezkumného jednání účastnil a jemuž v případě popření jeho nevykonatelné pohledávky již pravidelně běží obecná třicetidenní lhůta k podání určovací žaloby, neboť tento věřitel byl již seznámen s důvody popření své nevykonatelné pohledávky. Smyslem této úpravy je eliminace případů, že by vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ bylo věřiteli doručeno až po uplynutí obecné lhůty 30 dnů pro podání určovací žaloby, což by mělo pro věřitele, který se přezkumného jednání neúčastnil, fatální následek, neboť žalobu by již nestihl včas podat a účinky popření nevykonatelné pohledávky by již nemohl procesními prostředky odvrátit. Z uvedeného nutně vyplývá, že bude-li věřiteli nepřítomnému na přezkumném jednání doručeno vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ ještě v průběhu obecné lhůty 30 dnů pro podání určovací žaloby, nemůže mu toto lhůta skončit v důsledku časného doručení tohoto vyrozumění. Opačný výklad, dle něhož by uvedenému věřiteli měla lhůta pro podání určovací žaloby skončit již v důsledku doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ ještě v průběhu obecné lhůty 30 dnů, by byl v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů [§ 5 písm. a) IZ] a aby věřitelé, kteří mají podle IZ zásadně stejné nebo obdobné postavení, měli v insolvenčním řízení rovné možnosti [§ 5 písm. b) IZ]. Jinými slovy řečeno, lhůta 30 dnů počítaná od přezkumného jednání pro podání určovací žaloby ohledně popřené nevykonatelné pohledávky (§ 198 odst. 1 IZ) nemůže být věřiteli, jenž se přezkumného jednání nezúčastnil, zkrácena v důsledku brzkého doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ.”

Žalovaná osoba (osoby) - pasivní legitimace

Věřitel popřené pohledávky (nevykonatelné pohledávky či vykonatelné pohledávky popřené pouze co do jejího pořadí) jako žalobce podává odporovou žalobu

  1. jen proti insolvenčnímu správci, pokud pohledávku nepopřel také dlužník, anebo jeho popření není právně účinné,
  2. proti insolvenčnímu správci a dlužníku, pokud pohledávku popřeli oba a dlužníkovo popření je právně účinné,
  3. jen proti dlužníku, pokud jeho popření je právně účinné a pohledávku nepopřel též insolvenční správce.

Jestliže ve společném oddlužení manželů (§ 394a IZ) popřou pohledávku oba manželé-dlužníci, žaloba musí směřovat proti oběma (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 66 ICm 3457/2014, 101 VSPH 211/2016-146 (KSPH 66 INS 14604/2014) ze dne 25. 8. 2016.

Jinak řečeno, z uvedených osob (subjektů) je pasivně legitimována jako žalovaný pouze ta osoba, která pohledávku popřela a jejíž popření (již) má popěrné účinky.

Jak vysvětleno pod heslem „Lhůta k podání žaloby”, byla-li pohledávka popřena (pouze nebo také) dlužníkem a jeho popření není účinné v době, kdy končí lhůta stanovená věřiteli k podání odporové žaloby v § 198 odst. 1 IZ, běží věřiteli lhůta 30 dnů k podání žaloby vůči dlužníku až ode dne, kdy dlužníkovo popření nabylo účinků, tj. účinností rozhodnutí o povolení reorganizace nebo rozhodnutí o schválení oddlužení. Jestliže pohledávka byla popřena insolvenčním správcem a dlužníkem, věřitel musí ve lhůtě dle § 198 odst. 1 IZ podat odporovou žalobu proti insolvenčnímu správci (jako žalovanému) a současně i proti dlužníku jen v případě, že jeho popření je (již) účinné. Pokud dlužníkovo popření nabude účinnosti až později, věřitel ve lhůtě vázané na tyto účinky podá odporovou žalobu též vůči dlužníku, či rozšíří žalobu již podanou proti insolvenčnímu správci o dlužníka co dalšího žalovaného (návrhem na jeho přistoupení do řízení dle § 92 odst. 1 OSŘ). Taková situace může nastat v případě oddlužení povoleného s rozhodnutím o úpadku, kdy dlužníkovo popření je činěno při jeho osobním jednání se správcem dle § 410 odst. 2 IZ, po kterém správce předkládá insolvenčnímu soudu zprávu o přezkumu a zprávu pro oddlužení a teprve poté může dojít rozhodnutí o schválení či neschválení oddlužení (viz část Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení a SCHÉMA procedury pro případ rozhodnutí o povolení oddlužení spojeného s rozhodnutí o úpadku zařazené v části Schéma procedury pro případ povolení oddlužení spojeného s rozhodnutím o úpadku).

Pokud žalovanými jsou insolvenční správce i dlužník, v incidenčním řízení o žalobě nemají postavení nerozlučných společníků.

K uvedenému viz výklad další v pasáži ”PRŮBĚH ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ” pod heslem „ Nedostatek pasivní legitimace” a judikáty zařazení pod následným heslem „Vysvětlující judikatura”.

Uplatnitelné důvody žaloby

V žalobě může věřitel (dle § 198 odst. 2 IZ) jako důvod vzniku pohledávky uplatnit jen skutečnosti, které uvedl v přihlášce nebo nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. K tomu viz další výklad v pasáži „PRŮBĚH ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ”.

Věřitel je vázán včas uvedeným důvodem pohledávky

Na odporovou incidenční žalobu jsou kladeny stejné požadavky ohledně vymezení důvodu pohledávky, jako je tomu u přihlášky pohledávky [viz část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti ad B)].

V této žalobě na určení pravosti či výše popřené nevykonatelné pohledávky se věřitel může domáhat jen důvodu pohledávky uvedeného v přihlášce, popř. nového důvodu uvedeného nejpozději do přezkoumání pohledávky – viz § 198 odst. 2 IZ, ve kterém je uveden zvláštní případ přípustných skutkových novot.

V tom směru jsou i pro incidenční spor vedený v režimu insolvenčního řízení plně využitelné závěry Nejvyššího soudu obsažené v jeho rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 (Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, judikát č. 35), v rozsudku uveřejněném pod č. 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku sp. zn. 29 Odo 377/2004. V těchto rozhodnutích vyslovil Nejvyšší soud názor, podle něhož je-li žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že plnění je požadováno na základě smlouvy, avšak podle názoru soudu je smlouva neplatná a jiný důvod plnění tvrzen nebyl, nejde o změnu skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok žalobce na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení.

Popřené pořadí pohledávky

K popření pohledávky co do pořadí viz výklad v části Důvody popření pohledávky

Věřitel – žalobce se v žalobě nemůže domáhat určení jiného práva na uspokojení ze zajištění (jiného jeho pořadí), než jaké uplatnil v přihlášce pohledávky nejpozději do skončení lhůty k přihlášení pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku (§ 192 odst. 4 IZ a část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti, zejména tam uvedený výklad pod heslem „ZMĚNA VÝŠE, DŮVODU ČI POŘADÍ PŘIHLÁŠENÉ POHLEDÁVKY”).

Na tomto místě dlužno opět připomenout, že podle § 196 odst. 2 IZpopření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění (§ 166 věta druhá IZ), má tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky. K tomu viz další výklad v pasáži „PRŮBĚH ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ” pod heslem „Popření pořadí u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění”.

.

Vzor žaloby o určení popřené nevykonatelné pohledávky zařazen v části Vzor žaloby o určení popřené nevykonatelné pohledávky.

Důsledky nepodání žaloby ve lhůtě

Jestliže věřitel přihlášené popřené pohledávky, jež byla přezkoumána jako nevykonatelná, anebo věřitel vykonatelné pohledávky popřené účinně pouze co do jejího pořadí, nepodal ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu určovací žalobu podle § 198 odst. 1 IZ (v této propadné lhůtě žaloba insolvenčnímu soudu nedošla), pak nastává bez dalšího ze zákona – podle poslední věty § 198 odst. 1 IZ následek, že:

k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží,

pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném (popírající osobou) při jejím popření.

Nepodá-li včas příslušnou určovací žalobu věřitel pohledávky uplatněné s právem na uspokojení pouze z majetku poskytnutého k zajištění, u které bylo toto právo účinně popřeno, pohledávka se bude považovat za zjištěnou s tímto právem pouze v rozsahu, v němž nebylo popřeno, a v případě plného popření tohoto práva se nebude považovat za zjištěnou. K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 716/2012 ze dne 30.9.2014 prezentované níže pod heslemPopření pořadí u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění”.

Výše uvedené platí jen za předpokladu, že věřitel popřené pohledávky byl insolvenčním soudem anebo správcem o svém právu podat příslušnou odporovou žalobu a též o důsledcích nepodání této žaloby řádně poučen. Stalo-li se tak, věřitel odvrátí zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ jedině tím, že u insolvenčního soudu odporovou žalobu řádně a včas podá.

K tomu viz kupř. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 91 INS 20401/2011, 3 VSPH 1335/2012 ze dne 13. 1. 2014 se závěrem, že za situace, kdy věřitel obdržel od insolvenčního správce vyrozumění o popření jeho nevykonatelné pohledávky (pohledávky přezkoumané jako nevykonatelná) s poučením o právu podat incidenční žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, měl věřitel postupovat v souladu s poučením insolvenčního správce a ve lhůtě podle § 198 IZ proti insolvenčnímu správci žalobu podat, a to nezávisle na tom, že podal u insolvenčního soudu návrh podle § 265 IZ, aby insolvenční soud nařídil obecnému soudu pokračovat v přerušeném řízení (jež bylo vedeno o popřené pohledávce a prohlášením konkursu bylo přerušeno). Závěr, zda popřená pohledávka je v insolvenčním řízení pravou pohledávkou, lze učinit pouze na základě rozhodnutí soudu v incidenčním sporu (případně s využitím výsledků řízení dokončeného před obecným soudem na pokyn insolvenčního soudu). Pokud věřitel podal pouze návrh podle § 265 IZ, aniž podal žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, k jeho pohledávce se nepřihlíží a bylo namístě ji podle § 185 IZ odmítnout.

K dané problematice srovnej také usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 44 INS 4027/2010, 3 VSPH 1217/2010-P3 ze dne 21. 3. 2011 a další judikaturu uvedenou v části Odstranění vad přihlášek a sestavení seznamu přihlášekad C) pod heslem „Přezkoumání pohledávky jako ne/vykonatelné”.

PRŮBĚH ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ

V řízení o zjištění popřené nevykonatelné pohledávky insolvenční soud (jak dále podrobněji vysvětleno) zkoumá:

−zda byla žaloba podána řádně a včas a jsou-li splněny ostatní podmínky řízení,

−zda se věřitel domáhá zjištění své pohledávky z důvodu, který uplatnil v přihlášce nebo nejpozději při přezkumném jednání,

−zda popřená pohledávka – nejde–li pohledávku popřenou pouze co do jejího pořadí - je skutečně pohledávkou nevykonatelnou (bude-li v průběhu řízení zjištěno, že pohledávka je vykonatelná, pak důkazní břemeno ve sporu přechází na insolvenčního správce, který bude muset prokázat důvod popření – tím může být podle § 199 odst. 3 IZ pouze ten důvod, který uvedl při přezkumném jednání),

−zda je žaloba podána proti všem pasivně legitimovaným osobám (jimiž mohou být buď jen popírající insolvenční správce, nebo jen popírající dlužník, nebo oba),

−zda byl popřen důvod pohledávky, její výše či pořadí (v jakém ohledu či rozsahu je popřená pohledávka sporná, jaký je předmět řízení, a zda v případě vícerých popírajících – žalovaných jsou jejich popěrné důvody shodné, nebo se liší).

Přitom platí, že účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí.

Zastavení řízení

Insolvenční soud řízení o odporové žalobě zastaví, pokud:

−jejímu projednání brání nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit (§ 160 odst. 5 IZ),

nebyl zaplacen příslušný soudní poplatek za podání žaloby (pokud žalobce není od placení tohoto poplatku osvobozen),

žaloba byla žalobcem vzata zpět.

Odmítnutí žaloby

Insolvenční soud podle § 160 odst. 4 IZodmítne odporovou žalobu, která

  • - byla podána opožděně, tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 198 odst. 1 IZ (viz shora pod heslem „Lhůta k podání žaloby”),
  • - má nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které brání v řízení o ní pokračovat (§ 43 OSŘ),
  • - byla podána osobou k tomu neoprávněnou, anebo tato osoba (věřitel) oprávnění k takové žalobě ztratila proto, že v důsledku zániků účinků dlužníkova popření se pohledávka považuje za zjištěnou (viz následující judikát).

Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 121/2016 ze dne 29.11.2018 se závěrem, že pominou-li účinky schválení oddlužení (v důsledku změny způsobu řešení úpadku dlužníka z oddlužení na konkurs), přestává popření pohledávky dlužníkem mít (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky. Od toho okamžiku žaloba věřitele se stane žalobou, kterou se věřitel domáhá určení pravosti své již zjištěné pohledávky. Odpovídající reakcí na takový stav věci je (stejně jako kdyby tomu tak bylo již při podání žaloby) odmítnutí žaloby coby podané osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§ 160 odst. 4 IZ).

Dodáváme (viz úvod této části o účinnosti popření pohledávky dlužníkem při oddlužení a při reorganizaci), že uvedený závěr by nutně musel platit i pro případ dlužníkova popření nevykonatelné pohledávky v reorganizaci, jestliže by pominuly účinky povolení reorganizace a popření pohledávky dlužníkem tak pak přestalo mít (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky.

Ohledně podání žaloby osobou k tomu neoprávněnou dále (opět) odkazujeme na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. 2. 2013 (R 66/2013), a jeho závěr, že také v případě popření pořadí pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění (§ 166 věta druhá IZ) podává odporovou žalobu vždy věřitel pohledávky. Žalobu na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou insolvenčním správcem, jenž s účinky podle ustanovení § 196 odst. 2 IZ popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, soud jako podanou neoprávněnou osobou odmítne (§ 160 odst. 4 IZ, věta první); ust. § 198 odst. 3 IZ v daných poměrech aplikovat nelze. Skutečnost, že taková žaloba byla insolvenčním správcem podána dříve, než podal žalobu na určení práva na uspokojení ze zajištění věřitel, tak není překážkou, která by bránila tomu, aby následně podanou žalobu soud projednal a rozhodl o ní (není překážkou podle § 83 odst. 1 OSŘ).

Přípravné jednání

K možnosti nařídit v rámci projednávání žaloby o určení popřené pohledávky přípravné jednání podle § 114c OSŘ se odmítavě vyjádřil Vrchní soud v usnesení sp. zn. 77 ICm 3034/2011, 103 VSPH 364/2013 (KSUL 77 INS 13111/2011) ze dne 12. 12. 2013. Z odůvodnění citujeme:

„Předpokladem nařízení přípravného jednání je skutková a právní složitost případu. Jde-li o věc zcela jednoduchou, u které lze předpokládat, že o ní bude rozhodnuto při jediném jednání, pak by přípravné jednání nařízeno být nemělo. V incidenčních sporech o pravost přihlášené pohledávky [§ 159 odst. 1 písm. a) IZ)] je tento předpoklad umocněn zejména tím, že přihláškou nevykonatelné pohledávky (dle požadavků ustanovení § 174 a násl. IZ), obsahem žaloby na určení její pravosti (v níž může žalobce uvést jako důvod vzniku pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod jejího vzniku uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání) a popěrným úkonem insolvenčního správce by měla být procesní stanoviska stran incidenčního sporu a rozsah prokazovaných skutečností konkretizovány natolik, že uvedené podmínky pro nařízení přípravného jednání zásadně nebudou splněny (k tomu přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 ICdo 5/2012).”

Popírající (žalovaný) není vázán odůvodněním svého popření

Popírající insolvenční správce (či dlužník) není v incidenčním odporovém sporu vázán odůvodněním popření, které uvedl při jejím přezkumu.

K tomu viz výklad o popěrných úkonech v části Důvody popření pohledávky, kde jsou prezentovány také závěry usnesení Nejvyššího soud sp.zn. 29 NSČR 75/2016 ze dne 24.4.2018, podle nichž určitým popěrným úkonem insolvenčního správce je již jen prohlášení, že popírá pohledávku zcela (respektive v plné výši) co do pravosti, bez uvedení bližšího důvodu popření. Tím je pohledávka popřena co do základu, tj. co do skutečností uvedených coby důvod přihlášení pohledávky v její přihlášce. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016). Konkrétní důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné), může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení.

K tomu rovněž viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 716/2012 ze dne 30.9.2014 s následujícími závěry:

Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do jeho skončení). V mezích „určitého” popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu (srov. § 199 odst. 3 IZ). Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení.

K takovým závěrům dospěl předtím Vrchní soud v Praze již v usnesení sp. zn. 129 ICm 1929/2012, 101 VSPH 80/2013 (KSPL 29 INS 15979/2011) ze dne 20. 3. 2013, v němž se zabýval otázkou, zda žalovaný insolvenční správce je v řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky omezen v rozsahu tvrzení uplatňovaných při obraně proti podané incidenční žalobě na skutečnosti, které uplatnil nejpozději při přezkumném jednání, nebo zda je přípustné uplatnit další skutečnosti proti popřené pohledávce v rámci řízení o určení pravosti této pohledávky, se zabýval. Citace z odůvodnění:

„Z ust. § 198 IZ vyplývá, že rozsah tvrzení je zákonem omezen jednoznačně na straně žalobce, neboť ten může uplatňovat ve své žalobě na určení pravosti nevykonatelné pohledávky jen skutečnosti, jež jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Žádné procesní omezení účastníka popírajícího nevykonatelnou pohledávku insolvenční zákon neupravuje.

Odlišná situace je tam, kde insolvenční správce popře vykonatelnou pohledávku věřitele. V takovém případě je insolvenční správce (jako žalobce) omezen dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jak v důvodech, jež lze pro popření vykonatelné pohledávku uplatnit, tak i v rozsahu žalobních tvrzení, jimiž mohou být dle odst. 3 téhož ustanovení pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podobně i v případě popření pohledávky věřitelem stanoví § 200 odst. 2 insolvenčního zákona omezení rozsahu tvrzení pro popírajícího věřitele vzhledem ke skutečnosti, že jeho popěrný úkon se po uplynutí zákonné lhůty stává ze zákona incidenční žalobou.

Ze shora uvedeného vyplývá, že ve všech případech, kdy je podávána incidenční žaloba, vztahuje se omezení rozsahu tvrzení (zákonná koncentrace řízení) na ty účastníky, kteří incidenční žalobu podávají nebo se za žalobce ze zákona považují. Tato zásada se však v insolvenčním zákoně neuplatní proti insolvenčnímu správci (případně dlužníku), jenž popřel nevykonatelnou pohledávku věřitele a v insolvenčním řízení má postavení žalovaného. Odvolací soud je toho názoru, že pokud insolvenční zákon v hlavě 5. jeho procesní právo tvrdit rozhodné skutečnosti na svou obranu v incidenčním sporu o pravost nevykonatelné pohledávky neupravuje, pak je třeba dle § 7 IZ přiměřeně aplikovat na jeho procesní postavení § 118b OSŘ, jenž stanoví lhůtu pro uvedení rozhodných skutečností (koncentraci řízení) do skončení prvního jednání (není-li soudem stanovena lhůta dle § 118a odst. 1 téhož zákona). Jediným rámcem tvrzení žalovaného proto zůstává rozsah popření sporné pohledávky (důvod, výše, pořadí) případně omezení, jež vyplývají z dalších procesních ustanovení občanského soudního řádu.”

Zjištění vykonatelnosti pohledávky není důvodem k zamítnutí žaloby

Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby; žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 odst. 3 IZ, tedy důvod způsobilý k úspěšnému popření vykonatelné pohledávky, a v tom směru se na něj přenáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní – viz část Spory o pravost či výši vykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem.

Toto pravidlo se nijak neuplatní (z povahy věci) v případě dodatečného zjištění vykonatelnosti pohledávky popřené pouze co do jejího pořadí viz opakovaně zmíněné závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. 2. 2013 (R 66/2013).

K tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu v ze dne 23.1.2019, sen.zn. 29 ICdo 144/2017 [viz Odstranění vad přihlášek a sestavení seznamu přihlášek v pasáži „ C) pod heslem Přezkoumání pohledávky jako ne/vykonatelné”], podle nichž (i v režimu právní úpravy účinné od 1.1.2014) platí, že pokud insolvenční soud do skončení přezkumného jednání svým usnesením neodstraní pochybnosti o tom, zda se pohledávka považuje (má považovat) pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou (vyvolané tím, že insolvenční správce zpochybní vykonatelnost pohledávky, kterou současně popře co do pravosti nebo výše) [§ 191 odst. 2 věta třetí IZ], je pro další postup rozhodné, že insolvenční správce věřitele vyrozuměl, že jeho pohledávka byla popřena jako nevykonatelná. Žalobu podanou věřitelem na základě takového poučení (vyrozumění) nelze poté, co v průběhu řízení vyjde najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, jen proto zamítnout nebo odmítnout. Žalovaný (insolvenční správce) je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ; srov. § 198 odst. 3 IZ.

Popření pořadí u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění

Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 716/2012 ze dne 30.9.2014 s následujícími závěry:

V režimu ust. § 196 odst. 2 ÏZ úplné popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nebrání insolvenčnímu soudu v tom, aby - zjistí-li, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištění je dáno (poměřováno důvody popření) pouze u části zajištěné pohledávky - vyhověl žalobě o určení pravosti a pořadí zajištěné pohledávky pouze zčásti a ve zbytku žalobu zamítl.

Ukáže-li se důvod „plného” popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění v režimu ustanovení § 196 odst. 2 IZ (jenž by v případě, že by byl uznán „plně” opodstatněným, vedl k závěru, že přihlášený věřitel nemá právo na uspokojení pohledávky ze zajištění ani zčásti) opodstatněným (pouze) ve vztahu k části pohledávky, insolvenční soud žalobě o určení pravosti a pořadí zajištěné pohledávky zčásti (v rozsahu, v němž popření není důvodné) vyhoví a zčásti (v rozsahu, v němž popření je důvodné) ji zamítne, přičemž co do zamítavého výroku vyzní rozhodnutí insolvenčního soudu stejně, jako kdyby insolvenční správce důvodně popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění jen zčásti.

Zamítnutí žaloby pro předčasnost

Zjistí-li insolvenční soud při projednání žaloby o určení popřené nevykonatelné pohledávky, že přihláška popřené pohledávky vykazovala vady, pro které pohledávka nebyla způsobilá přezkoumání, a že insolvenční správce nevyzval věřitele postupem podle § 188 odst. 2 IZ k odstranění těchto vad přihlášky a vadnou přihlášku zařadil na přezkumné jednání, na němž pak byla pohledávka popřena, žalobu o určení popřené pohledávky zamítne pro předčasnost. Je pak na insolvenčním správci, aby vedl věřitele předepsaným postupem k odstranění vad jeho přihlášky a podle výsledku s ní naložil, tj.