Input:

13.4.1 Úmyslné porušení povinnosti při správě cizího majetku

16.10.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

13.4.1
Úmyslné porušení povinnosti při správě cizího majetku

JUDr. František Púry, Ph.D.

A) Zákonné znaky trestného činu

Trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 TZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 2 roky nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou.

Přísnější trest v podobě odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let nebo peněžitý trest hrozí podle § 220 odst. 2 TZ pachateli, který

  1. spáchá čin uvedený v § 220 odst. 1 TZ jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
  2. způsobí takovým činem značnou škodu.

Ještě přísnějším trestem v podobě odnětí svobody na 2 roky až 8 let může být podle § 220 odst. 3 TZ pachatel potrestán, pokud způsobí činem uvedeným v § 220 odst. 1 TZ škodu velkého rozsahu.

B) Výklad zákonných znaků

Podstatou trestného činu podle § 220 TZ je jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Obohacení nebo získání jiné výhody může být vyjádřeno buď odlišnou právní kvalifikací (např. jako trestný čin zpronevěry podle § 206 TZ, jestliže si pachatel přisvojí věc nebo jinou majetkovou hodnotu z cizího opatrovaného nebo spravovaného majetku), anebo souběhem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 TZ s dalšími trestnými činy (např. s porušením předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 TZ, se zneužitím informace a postavení v obchodním styku podle § 255 TZ apod.). Majetkem se zde rozumí souhrn všech majetkových hodnot, tj. hmotných i nehmotných věcí, práv a penězi ocenitelných jiných hodnot (viz § 489 a násl. NOZ, dříve – do 31. 12. 2013 – též § 118 a násl. ObčZ, § 6 odst. 1 ObchZ), které náleží určité osobě (§ 495 NOZ). Do majetku v tomto smyslu tedy patří nejen movité a nemovité věci, hmotné a nehmotné věci, včetně jejich součástí a příslušenství (§ 505 a násl. NOZ), ale i cenné papíry (§ 514 a násl. NOZ) atd. Zpravidla je majetek tvořen souhrnem všech aktiv určitého právního subjektu, přičemž nezáleží na tom, zda jsou tyto majetkové hodnoty vedeny v účetnictví nebo v jiné evidenci, či nikoli. Může jít i o majetek, který je ve spoluvlastnictví pachatele a jiných osob (např. věci v podílovém spoluvlastnictví podle § 1115 a násl. NOZ, dříve § 136 a násl. ObčZ), nebo o majetek obchodní korporace, jejímž společníkem je na základě majetkového vkladu též pachatel (zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích).

Cizí majetek jako předmět útoku

Předmětem útoku u trestného činu podle § 220 TZ je cizí majetek, tj. takový, který nepatří vůbec nebo zčásti pachateli. Jde-li o věc, považuje se za cizí ve vztahu k pachateli, jestliže ten není jejím vlastníkem, popřípadě výlučným vlastníkem (§ 1011 a násl. NOZ, dříve § 123 ObčZ). V případě jiných majetkových hodnot půjde o cizí majetek ve vztahu k pachateli, pokud mu výlučně nepatří, resp. je-li oprávněnou osobou z takových majetkových práv jiná osoba než pachatel. Cizím majetkem je proto např. i majetek akciové společnosti ve vztahu k akcionářům téže akciové společnosti, protože tato je samostatnou právnickou osobou s vlastním majetkem odlišným od majetku akcionářů (§ 495 NOZ, § 31 ZOK, dříve § 6 odst. 1, § 60 odst. 1, § 178§ 179 odst. 2 ObchZ); akcionáře vzhledem k právní konstrukci vztahu mezi nimi a akciovou společností nelze považovat za podílové „spoluvlastníky” či „spolumajitele” majetku patřícího akciové společnosti. Podobně to platí též o majetku společnosti s ručením omezeným či družstva ve vztahu k jejich společníkům či členům.

Škodlivý následek

K trestní odpovědnosti se vyžaduje způsobení škody nikoli malé; tou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč (§ 138 odst. 1 TZ). Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo nikoli v takové výši, v jaké k tomu došlo.

Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek

Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se rozumí opatrováním nebo správou cizího majetku. Povinnost může být formulována též jako péče o majetek, péče řádného hospodáře, odborná péče, náležitá péče, obhospodařování majetku, nakládání nebo hospodaření s majetkem, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním, investovat ho atd. Vznik uvedené povinnosti, zejména nastává-li přímo ze zákona, není podmíněn svěřením majetku zvláštním aktem do péče (dispozice) pachatele.

Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek stanovená zákonem

Podle zákona má uloženu povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek řada osob na podkladě různých právních předpisů. Takovou zákonem uloženou povinnost lze dovodit v souvislosti s úpadkovými delikty a s insolvenčním řízením zejména v těchto případech:

  1. jde-li o obecnou povinnost ke správě cizího majetku podle ustanovení § 1400 až § 1447 NOZ, resp. též v rámci svěřenského fondu podle § 1448 až § 1474 NOZ. Správa cizího majetku zde zahrnuje i povinnost správce vykonávat svou působnost a plnit povinnosti s péčí řádného hospodáře (§ 1411 NOZ), přičemž se rozlišuje prostá správa cizího majetku (§ 1405 až § 1408 NOZ) a plná správa cizího majetku (§ 1409 a § 1410 NOZ). Další pravidla správy cizího majetku vyplývají z ustanovení § 1412 až § 1437 NOZ a zahrnují i povinnost správce činit obezřetně investice související se spravovaným majetkem (§ 1432 až § 1435 NOZ);
  2. jde-li o povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek vyvozovanou z jiných, zvláštních ustanovení některých právních předpisů, např.

- u člena statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti nebo družstva ve vztahu k majetku této obchodní společnosti nebo družstva podle ustanovení § 159 odst. 1 NOZ a § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 ZOK (dříve podle § 66 odst. 2, § 567 a § 570 ObchZ a dále též podle § 79a, § 93 odst. 4, § 135 odst. 2, § 194 odst. 5 a § 243 odst. 8 ObchZ), z nichž vyplývá povinnost členů statutárních a jiných orgánů obchodních korporací vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře,

- u zaměstnance nebo vedoucího zaměstnance ve vztahu k majetku jeho zaměstnavatele v rámci pracovněprávních vztahů – § 301 písm. d) ZP a § 302 písm. g) ZP; to platí i ve vztahu k zaměstnanci, který je v pracovním (služebním) poměru ke státu, resp. ke státnímu orgánu, nebo je zaměstnancem krajské či obecní samosprávy, a jemuž je svěřeno hospodaření s majetkem státu, kraje či obce,

- u likvidátora právnické osoby ve vztahu k majetku likvidované právnické osoby (§ 193 NOZ, dříve § 71 odst. 5 ObchZ),

- u insolvenčního správce (§ 21 a násl. IZ, § 2 ZIS), na něhož přecházejí oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (např. podle § 140 odst. 1 IZ, § 246 odst. 1 a násl. IZ); podle § 128 TZ se insolvenčním správcem rozumí i další správci vystupující v insolvenčním řízení a také správce konkursní podstaty nebo vyrovnací správce. Je-li insolvenčním správcem ustavena veřejná obchodní společnost, zahraniční obchodní společnost nebo zahraniční sdružení (§ 2 odst. 2 ZIS), trestní odpovědnost za porušení povinnosti spravovat majetek dlužníka by nesl ten společník nebo člen, který vykonával jménem veřejné obchodní společnosti, zahraniční obchodní společnosti nebo zahraničního sdružení (podle jejich oznámení soudu) funkci insolvenčního správce.

Zákonem uložená povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek je jednak povinnost, která plyne přímo z určitého zákonného ustanovení a je dána již přirozeným vzájemným vztahem lidí mezi sebou nebo vztahem určité osoby k cizímu majetku vyplývajícím z jejího právního postavení, takže není třeba dalšího výroku státního orgánu (jde např. o vztah člena statutárního orgánu právnické osoby k jejímu majetku), ale je to rovněž taková povinnost, jež vznikla tím, že určitá osoba nabyla postavení spojeného s takovou povinností na podkladě zvláštního výroku státního orgánu učiněného podle zákonného zmocnění, a to zpravidla výroku soudu nebo správního úřadu (např. ustavení insolvenčního správce, likvidátora).

Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek vyplývající ze smlouvy

Smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek lze dovodit zejména u těchto osob:

  1. u advokáta, notáře, prokuristy nebo zmocněnce na základě plné moci, jestliže se zmocnění vztahuje i na správu (opatrování) majetku zmocnitele, dále u osoby, které vyplývá povinnost opatrování nebo správy cizího majetku ze smlouvy příkazní nebo dříve i mandátní (§ 2430