5.1.4 Zajištěné pohledávky

5.1.4

Zajištěné pohledávky

JUDr. Jolana Maršíková

Zajištěným věřitelem se pro účely insolvenčního řízení rozumí podle § 2 písm. g) IZ jenom ten věřitel, jehož pohledávka – směřující vůči dlužníkovi nebo jiné osobě – je zajištěna

1) majetkem, který náleží do majetkové podstaty,

2) a to jen:

−zástavním právem,

−zadržovacím právem,

−omezením převodu nemovitostí,

−zajišťovacím převodem práva, nebo

−postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

V tom smyslu (jak plyne z doplnění vtěleného do ustanovení § 166 a § 167 odst. 1 IZ s účinností od 1. 7. 2017) jsou zajištěnými věřiteli také věřitelé podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejich zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v ustanovení § 2 písm. g) IZ. Takovým zajištěným věřitelům - jak určuje ust. § 109 odst. 1 písm. b) IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 – náleží právo na uspokojení ze zajištění i v případě, že ke splnění podmínky vzniku takové zajištěné pohledávky (odkládací podmínky) nebo ke vzniku takové budoucí zajištěné pohledávky dojde až po zahájení insolvenčního řízení. Již se tedy neuplatní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4340/2011 ze dne 26. 8. 2014, uveřejněného pod č. 26/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterých by v uvedených případech (při naplnění odkládací podmínky nebo vzniku budoucí zajištěné pohledávky nastalých až po zahájení insolvenčního řízení) věřitel v insolvenčním řízení právo na uspokojení ze zajištění nezískal.

K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 89/2017 ze dne 30.4.2019 se závěrem:

Je-li podle smlouvy o zřízení zástavního práva zajištěna zástavním právem k nemovitosti pohledávka, která teprve v budoucnu vznikne nebo jejíž vznik je závislý na splnění určité (odkládací) podmínky, vznikne zástavní právo k nemovitosti nejdříve dnem vzniku takové (zajištěné) pohledávky, bez zřetele k tomu, že právní účinky vkladu zástavního práva k nemovitosti do katastru nemovitostí nastaly dříve; to platí i v poměrech insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017.

Dále viz rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 61/2015 ze dne 11. 11. 2015, uveřejněný pod č. 81/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

I podle § 2 písm. g) IZ ve znění účinném před 1. 1. 2014 platilo, že pro účely uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka byl za zajištěného věřitele pokládán věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen (pouze) zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Jde (i před 1. 1. 2014 šlo) o výčet taxativní.

Zajištění pohledávky jiným, než výše uvedeným způsobem, nebo nikoliv majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka nezakládá věřiteli této pohledávky v insolvenčním řízení postavení zajištěného věřitele.

Uvedení zajištění věřitelé mohou být v insolvenčním řízení ze zajištění uspokojeni, jen pokud se v něm práva na uspokojení z tohoto zajištění dovolají, tedy v přihlášce je uplatní – § 166 IZ.

Podle § 166 věty druhé IZ se tedy takto přihlašují také ti zajištění věřitelé, kteří mohou pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tedy věřitelé, kteří mají majetkem dlužníka (majetkem náležejícím do podstaty) zajištěnu – některým ze shora uvedených způsobů – pohledávku směřující za osobou odlišnou od dlužníka.

Z uvedeného plyne, že zajištěnými věřiteli jsou věřitelé, kteří mají svoje existující (popř. podmíněné nebo budoucí) pohledávky – ať již směřují vůči dlužníku nebo jiné osobě – zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty, a to některým ze způsobů vymezených v § 2 písm. g) IZ.

Zajištěnými věřiteli jsou tedy:

a) věřitelé, jejichž pohledávka zajištěná majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka směřuje vůči tomuto dlužníku (je dlužníkem obligačním i zástavním),

b) věřitelé, jejichž pohledávka zajištěná majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka směřuje vůči osobě od něj odlišné (dlužník je jen dlužníkem zástavním, nikoli obligačním) – k tomu viz níže podaný výklad ad "B) Pohledávka zajištěného věřitele uspokojitelná pouze ze zajištění".

Aniž by došlo k rozšíření výčtu zajištěných věřitelů v § 2 písm. g) IZ, zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, s účinností od 1. 8. 2013 – novelizací ustanovení § 167 odst. 2 IZ a § 173 odst. 1 IZ - přiznal postavení obdobné postavení zajištěných věřitelů osobám – věřitelům vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem (viz část Postavení obětí trestných činů v insolvenčním řízení).

Všichni zajištění věřitelé jsou povinni uplatnit svůj nárok přihláškou, v níž se musejí dovolat svého zajištění, a v přihlášce uvést okolnosti, které zajištění pohledávky osvědčují, a připojit listiny, jimiž je zajištění doloženo (§ 166 IZ) – viz část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti a tam obsažený výklad a judikatura k tématu pořadí pohledávky.

K tématu nároků plynoucích z podzástavního práva (tedy práva vzniklého zastavením pohledávky, které svědčí zástavní právo) viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSHK 42 INS 16564/2015, 1 VSPH 730/2019-B-107 ze dne 21.6.2019 citované v závěru této části.

A) Předmět zajištění

Předmětem zajištění mohou být věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které jsou ve vlastnictví dlužníka (třebas i proto, že jejich dřívější převod z dlužníka na jinou osobu je neplatný) nebo které náležejí do majetkové podstaty na základě pravomocného rozhodnutí, jímž se insolvenční správce úspěšně dovolal neúčinnosti právního úkonu dlužníka postupem podle § 235 a násl. IZ (viz část Neúčinnost právních úkonů, odpůrčí žaloba).

Pokud předmětem zajištění je majetek (věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty) ve vlastnictví třetích osob (zajišťujících osob), který tak do majetkové podstaty nenáleží, zajištěný věřitel je podle § 183 odst. 1 IZoprávněn domáhat se uspokojení z tohoto zajištění (mimo insolvenční řízení).

Zajišťující osoby, od kterých takto může věřitel požadovat plnění ze zajištění, přitom podle § 183 odst. 3 IZ mohou do insolvenčního řízení přihlásit jako podmíněnou pohledávku, která jim vznikne, pokud budou plnit místo dlužníka; mohou tak učinit – s účinností od 1. 1. 2014 – bez ohledu na to, zda do insolvenčního řízení přihlásil svoji pohledávku zajištěný věřitel (což byla podle původní úpravy překážka přihlášení podmíněné pohledávky zajišťující osoby).

K tomu viz též výklad viz Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti pod heslem "Přihlášení nároků plnivších spoludlužníků, ručitelů a zástavních dlužníků".

/Situaci, kdy v režimu právní úpravy platné do 31. 12. 2013 zajišťující osoba přihlásila svoji regresní podmíněnou pohledávku vůči dlužníkovi navzdory tomu, že zajištěný věřitel přihlásil zajištěnou pohledávku přihlášením zajištěné pohledávky zajištěným věřitelem, řešilo např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 99 INS 3280/2011, 1 VSPH 734/2011-P17 ze dne 23. 6. 2011, a též jeho usnesení sp. zn. MSPH 93 INS 10315/2011, 1 VSPH 630/2013-P13 ze dne 28. 5. 2013 – viz archiv II. této části/.

Uplatní-li zajišťující osoba v insolvenčním řízení přihláškou svoji podmíněnou pohledávku pro případ, že bude nucena věřiteli ze zajištění plnit, pak (s účinností od 1. 1. 2014) platí, že tuto přihlášenou podmíněnou pohledávku insolvenční správce uvede v seznamu přihlášených pohledávek zvlášť (§ 189 odst. 1 IZ) a podle § 191 odst. 1 IZnebude přezkoumávána na přezkumném jednání po dobu, po kterou bude uplatňovat svůj nárok v insolvenčním řízení zajištěný věřitel (viz část Odstranění vad přihlášek, sestavení seznamu přihlášek a pasáž "SEZNAM PŘIHLÁŠENÝCH POHLEDÁVEK"). Tamtéž je pojednáno o dalším způsobu uplatnění pohledávky třetí osoby, která zajišťovala pohledávku za dlužníkem.

Podle závěrů obsažených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 37 INS 7184/2010, 2 VSPH 1024/2011-A ze dne 19. 9. 2011 se věřitel práva na uspokojení pohledávky ze zajištění může domáhat standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné podle § 166 IZ a jeho pohledávka bude přezkoumána postupem podle § 188 a § 190 a násl. IZ. Uspokojení jeho pohledávky mimo insolvenční řízení prodejem nemovitosti připustit nelze, neboť by to mělo za následek změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů. Dosud nezpeněžený majetek dlužníka, který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Věřitel bude povinen strpět prodej zástavy insolvenčním správcem a uspokojení jeho pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v § 299 odst. 1 IZ.

Institutem zajišťovacího převodu práva – v režimu dřívějšího občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. – ObčZ) – se podrobně zabýval Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. 103 VSPH 301/2014, 29 ICm 3760/2013 (KSCB 27 INS 13380/2011) ze dne 26. 11. 2014, z něhož citujeme:

"Podstatu a právní režim institutu zajišťovacího převodu práva dle § 553 ObčZ vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15. 10. 2008, uveřejněném pod č. 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ze závěrů tohoto rozsudku zejména vyplývá, že zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení § 553 ObčZ se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou (spočívající v dlužníkově řádném splnění zajištěného závazku), jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Zajišťovacím převodem vlastnického práva nabývá věřitel vlastnické právo k předmětu převodu jen ‚podmíněně‚, a to do doby, než bude zřejmé, zda se splní rozvazovací podmínka zániku zajištěného dluhu (k tomu viz též závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Odo 3766/2010 ze dne 8. 9. 2011). Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 ObčZ nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná (pro svoji neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ). Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Z obsahového hlediska totiž vykazuje taková smlouva všechny znaky nepřípustného ujednání o propadné zástavě [srov. § 169 písm. e) ObčZ], stiženého proto sankcí absolutní neplatnosti dle § 39 ObčZ. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění."

B) Pohledávka zajištěného věřitele uspokojitelná pouze ze zajištění

Jak výše uvedeno, právo uplatnit přihláškou nárok na uspokojení své pohledávky ze zajištění nemá pouze zajištěný věřitel, vůči němuž je dlužník jak v pozici obligačního (osobního) dlužníka, tak v pozici zajišťující osoby, tedy v případech, kdy věřitel má vůči dlužníkovi pohledávku, která je zajištěna dlužníkovým majetkem. Podle § 166 IZ věty druhé může uplatnit svůj nárok přihláškou i zajištěný věřitel, který může svou pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit pouze z majetku sloužícího k zajištění. Tedy půjde o případ, kdy insolvenční řízení je vedeno proti dlužníkovi, který není obligačním dlužníkem (osobou, vůči níž věřitelova zajištěná pohledávka směřuje), ale pouze osobou, jež svým majetkem věřitelovu pohledávku za třetí osobou [některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ] zajišťuje. Věřitel se v okamžiku, kdy je rozhodnuto o úpadku takového dlužníka, dostává do situace, kdy hrozí následné zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem spojené se zánikem zřízeného zajištění. Z titulu uhrazovací funkce tohoto zajištění proto může v daném insolvenčním řízení požadovat uspokojení zajištěné pohledávky z předmětu zajištění náležejícího do podstaty. Jiný majetek dlužníka (majetek podstaty) k uspokojení takovéto pohledávky použít nelze (tj. v daném případě zajištěný věřitel s případným zbytkem své pohledávky neuspokojeným ze zpeněžení předmětu zajištění nemůže nijak participovat na výtěžku ze zpeněžení ostatního majetku podstaty).

Otázkou povahy pohledávky, jež může být podle § 166 věty druhé IZ uspokojena pouze z předmětu zajištění (viz část Zajištěné pohledávky), a lhůty pro její přihlášení se podrobně zabýval Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSCŘ 39/2014 ze dne 27. 11. 2014, uveřejněném pod č. 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Zástavní věřitel, jenž má vůči dlužníku pouze "zástavní pohledávku" (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoliv však osobním dlužníkem), je v případě, že zástava je v době rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka, povinen přihlásit "zástavní pohledávku" do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku.

Nejvyšší soud, v návaznosti na ustálený výklad ohledně režimu přihlášení pohledávky v insolvenčním řízení, formuloval svá východiska a závěry, jež lze shrnout následovně:

• - I zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení (ve shodě s dikcí § 166 IZ) přihláškou pohledávky (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 16/2011 ze dne 30. 11. 2011 uveřejněné pod č. 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
• - Nabyl-li dlužník vlastnické právo k věci zatížené zástavním právem až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (a ustanoveními o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek), neznamená to, že by věřitel, který svou pohledávku řádně a včas přihlásil, byl bez dalšího zbaven práva dovolat se zajištění. Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění, a poučit jej, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištění neuplatnil (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28. 11. 2012, uveřejněné pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
• - I v insolvenčním řízení platí, že – dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě) – insolvenční správce sepíše předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Přihlášení takové pohledávky zajištěným věřitelem pohledávky není podmíněno tím, zda a kdy insolvenční správce sepíše majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty dlužníka (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 23/2012 ze dne 18. července 2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2014, pod číslem 98).
• - Jakkoliv se výklad podaný v R 54/2012, R 112/2012 i v usnesení sen. zn. 29 NSČR 23/2012 vždy pojil s pohledávkou zajištěného věřitele (šlo o zástavního věřitele a o věřitele pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem vlastnického práva), který byl současně osobním věřitelem dlužníka ([insolvenční dlužník byl nejen dlužníkem z titulu zajištění, nýbrž též věřitelovým dlužníkem osobním), ustanovení § 166 věty druhé IZ výslovně ukládá (předepisuje) uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení formou přihlášky i zajištěnému věřiteli, který může pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění [zajištěnému věřiteli, který není dlužníkovým osobním věřitelem (dlužník není jeho osobním dlužníkem)]; jinak se na uspokojení své pohledávky z majetku tohoto dlužníka v jeho insolvenčním řízení podílet nemůže.
• - Z R 54/2012 i R 112/2012 vyplývá, že je-li (insolvenční) dlužník zástavním dlužníkem i osobním dlužníkem zajištěného věřitele (zástavního věřitele), je zajištěný věřitel povinen přihlásit zajištěnou (osobní) pohledávku do insolvenčního řízení do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku – právo na uspokojení pohledávky ze zajištění je pak považováno za přihlášení přednostního pořadí pohledávky do insolvenčního řízení, k němuž rovněž musí dojít v propadné přihlašovací lhůtě (srovnej – k porovnání s R 54/2012 – změněnou dikci § 192 IZ).
• - Má-li zástavní věřitel (zajištěný věřitel) vůči (insolvenčnímu) dlužníkovi pouze zástavní pohledávku [není-li (insolvenční) dlužník osobním dlužníkem, nýbrž pouze zástavním dlužníkem], pak důvod vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu § 174 odst. 2 věty druhé IZ [skutečnosti, na nichž se (zástavní) pohledávka zakládá] splývá s uplatněním práva na uspokojení pohledávky ze zajištění (s uplatněním přednostního pořadí pohledávky). Zvláštní povahu této pohledávky respektuje i pravidlo obsažené v § 196 odst. 2 IZ (srov. i výklad podaný v R 66/2013). I pro přihlášku takové pohledávky platí propadná lhůta k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení určená v rozhodnutí o úpadku, neboť v tom směru IZ pro daný případ (jde-li o tuzemského zajištěného věřitele) nestanoví žádnou výjimku, tedy nestanoví jinou přihlašovací lhůtu, než která platí pro tuzemské věřitele s osobními pohledávkami za dlužníkem (ať již současně zajištěnými majetkem náležejícím do majetkové podstaty či nikoliv).
• - Právní skutečností, s níž IZ spojuje běh přihlašovací lhůty pro zajištěného věřitele, který může pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, není ani soupis majetkové podstaty dlužníka – názor, že přihlášení zajištěné pohledávky je podmíněno tím, zda a kdy insolvenční správce sepíše majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty dlužníka, odmítl Nejvyšší soud (jako nesprávný) již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 23/2012 (třebaže tam šlo o pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva), neboť jde o závěr obecně platný i pro jiné způsoby zajištění (včetně zajištění zástavním právem). Zajištění věřitelé nejsou po skončení přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku oprávněni disponovat formou dodatečného uplatnění lepšího (přednostního) pořadí uspokojení ani s pořadím zajištěné pohledávky (srov. § 192 IZ). Ani úprava obsažená v § 178 a § 179 IZ tak nezakládá důvod pro odlišné zacházení se zajištěným věřitelem s osobní pohledávkou za dlužníkem na straně jedné a se zajištěným věřitelem, který nemá osobní pohledávku za dlužníkem, na straně druhé. Pro obě kategorie zajištěných zástavních věřitelů též platí, že je-li (insolvenční) dlužník zástavním dlužníkem zajištěného věřitele (zástavního věřitele), není skutečnost, že zajištěná pohledávka nebude uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy proto, že zástava nebyla (nemohla být) sepsána do majetkové podstaty dlužníka (nebo že z ní byla vyloučena nebo vyňata), důvodem pro uplatnění sankce podle § 178 věty druhé IZ nebo podle § 179 věty druhé IZ; u zajištěného věřitele, který není osobním věřitelem dlužníka, pak nemá smysl zkoumat postupy podle § 178 věty první nebo podle § 179 věty první IZ, když uspokojení jeho pohledávky je závislé právě a jen na zpeněžení zajištění [ocitne-li se zajištění mimo majetkovou podstatu dlužníka (nebude-li v ní zpeněženo), neobdrží zajištěný věřitel bez osobní pohledávky za dlužníkem na uspokojení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka ničeho, bez ohledu na to, že již případně byla zjištěna].

C) Ocenění předmětu zajištění

Je-li uplatněno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, je insolvenční správce podle § 219 odst. 4 IZ povinen zajistit ocenění předmětu zajištění znalcem. Bude-li z posudku zjištěno, že hodnota zajištění je nižší než výše zajištěné pohledávky, pak podle § 167 odst. 3 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) se tato pohledávka považuje co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. Toto platí až do zpeněžení zajištění.

Znalcem zjištěná hodnota zajištění však nikterak neovlivňuje:

−výsledek přezkumného jednání, neboť není důvodem pro popření práva na uspokojení ze zajištění informace, že hodnota zajištění je nižší než zajištěná pohledávka,

−míru uspokojení zajištěného věřitele, když ta závisí na výtěžku dosaženém zpeněžením zástavy.

Znalcem zjištěná hodnota zajištění má vliv pouze na:

−výkon hlasovacího práva – k tomu viz např. závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 25 INS 8335/2009, 2 VSOL 471/2012-P1 ze dne 24. 7. 2012 (citace z odůvodnění):

"Nejde totiž o ustanovení, podle něhož by bylo lze uspokojovat zajištěného věřitele, resp. podle něhož by se rozhodovalo o vydání výtěžku zpeněžení zajišťovacích instrumentů. K takovému účelu toto ustanovení neslouží. Jeho hlavním smyslem je objektivizovat hodnotu zajištění nezávisle na jeho ocenění uvedenou v přihlášce do doby, než bude hodnota zajištění zjištěna jeho realizací (tj. zpeněžením zajištění). Určení hodnoty zajištění slouží především pro potřebu výkonu hlasovacího práva na schůzích věřitelů, zejména tam, kde se hlasuje podle jednotlivých skupin nezajištěných a zajištěných věřitelů, např. § 57, § 148 odst. 2, § 151 odst. 1, § 337, § 344 a násl. IZ. Rozhodovat podle něj o vydání výtěžku zpeněžení zajištění však možné není."

−úročení pohledávky zajištěného věřitele v průběhu insolvenčního řízení podle § 171 IZ (viz níže).

D) Uspokojení zajištěného věřitele

V případě řešení úpadku konkursem, anebo pokud jde o řešení úpadku dlužníka oddlužením provedeným zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkovým kalendářem, jestliže v něm zajištěný věřitel o uspokojení ze zajištění požádal a byly k tomu splněny i ostatní zákonné podmínky (viz části Provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty), mají zajištění věřitelé právo na vydání čistého výtěžku zpeněžení (pozůstávajícího po odečtení příslušných nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištění a příslušné dílčí odměny správce náležející z tohoto zpeněžení) podle § 298 IZ – viz podrobný výklad v části Uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů .

Podle § 167 odst. 1 IZ jsou zajištění věřitelé uspokojováni ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla pohledávka zajištěna, a to v pořadí podle doby vzniku zástavního práva nebo doby vzniku…