Input:

7.5 Zpeněžení majetkové podstaty

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.5
Zpeněžení majetkové podstaty

Mgr. Ivana Mlejnková

Úprava zpeněžení majetkové podstaty je obsažena v § 283 až § 295 IZ. K tématu rozsahu, zjištění a soupisu majetkové podstaty viz výklad v částech Rozsah majetkové podstaty, Součinnost při zjišťování majetkové podstaty a Soupis majetkové podstaty.

Pojem zpeněžení majetkové podstaty

Ustanovení § 283 odst. 1 IZ definuje pro účely insolvenčního řízení (konkursu) pojem zpeněžení majetkové podstaty, a to tak, že se jím rozumí převedení veškerého majetku, který do majetkové podstaty náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení k tomuto účelu se považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti, i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek. Ujednáními, která by úplatnému postoupení pohledávek dlužníka v konkursu (jejich zpeněžení) bránila, není insolvenční správce omezen.

Zahájení zpeněžování majetkové podstaty

Podle § 283 odst. 2 IZke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů.

Insolvenční soud však může povolit výjimku z tohoto zákazu dřívějšího zpeněžení. Rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž je insolvenčnímu správci povolena výjimka ze zákazu zpeněžit majetkovou podstatu před právní mocí rozhodnutí o prohlášení konkursu nejdříve před první schůzí věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením podle § 283 odst. 2 IZ, má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ) – viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPA 59 INS 14482/2015, 4 VSPH 411/2017-B ze dne 10. 3. 2017.

Bez dalšího není insolvenční správce vázán uvedeným časovým omezením zahájení zpeněžování v případě věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením (k jejich zpeněžení mimo dražbu by nepotřeboval ani souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru – viz § 289 odst. 1 IZ, část Zpeněžení prodejem mimo dražbu). Smyslem této úpravy je zabránit těžko řešitelným situacím, jež by zpeněžení majetkové podstaty nastolilo v případě změny či zrušení rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Nejde-li o výše uvedené výjimky, ke zpeněžování majetkové podstaty může dojít (po první schůzi věřitelů) až poté, co již nabylo právní moci jak rozhodnutí o prohlášení konkursu, tak i rozhodnutí o úpadku.

K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 23/2011 ze dne 30. 11. 2011, uveřejněné pod č. 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citace z odůvodnění):

„Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že nepřehlédl, že usnesením ze dne 24. 9. 2010 insolvenční soud již rozhodl, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs a že toto usnesení již (přes zjevně nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání) nabylo právní moci; případný dlužníkův úspěch v řízení o odvolání proti rozhodnutí o úpadku, by však samozřejmě založil povinnost odvolacího soudu odklidit usnesení o prohlášení konkursu coby závislý ‚výrok‚ (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 283 odst. 2 IZ, jež dovoluje přikročit ke zpeněžení majetkové podstaty teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku, je samozřejmě nezbytné vyložit (v souladu s jeho účelem) pro situaci, kdy je sice v právní moci usnesení o prohlášení konkursu, leč nikoliv rozhodnutí o úpadku, tak, že ke zpeněžení majetkové podstaty nelze (až na tam pojmenované výjimky) přikročit, dokud není v právní moci rozhodnutí o úpadku.”

Zpeněžení majetku zajištěného rozhodnutím vydaným v trestním řízení

Speciální úpravu obsahuje § 283 odst. 3 IZ ve vztahu k majetku, na který se vztahuje rozhodnutí o jeho zajištění vydané v trestním řízení.

Může jít o rozhodnutí, jímž soud v trestním řízení

  • rozhodnul podle § 47 TrŘ o zajištění majetku obviněného k uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem; tehdy jde majetek sloužící k zajištění uvedené pohledávky poškozeného co zajištěného věřitele (k tomu viz výklad v části Postavení obětí trestných činů v insolvenčním řízení),

  • rozhodnul podle § 79a TrŘ(ve znění účinném od 18.3.2017) o zajištění určité věci jako nástroje nebo výnosu z trestné činnosti.

Zpeněžení majetku, na který se vztahuje takové zajištění, lze podle § 283 odst. 3 IZ provést jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení. Tato úprava navazuje na ust. § 47 odst. 5 TrŘ a obdobné ust. § 79e odst. 2 TrŘ, podle kterých (ve znění účinném od 18.3.2017) s majetkem (věcí), na který (kterou) se vztahuje rozhodnutí o zajištění podle § 47 odst. 1 a 2 TrŘ či podle § 79a TrŘ, lze v rámci insolvenčního řízení (nebo výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce) nakládat jen po předchozím souhlasu soudu (předsedy senátu) a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s tímto majetkem (věcí) v insolvenčním řízení (nebo exekučním řízení či ve veřejné dražbě) nakládáno k uspokojení pohledávky státu. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem insolvenčního řízení (nebo výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce) se přednostně použije majetek nedotčený (věc nedotčená) rozhodnutím o zajištění.

Dále § 283 odst. 3 IZ určuje, že převyšuje-li výtěžek dosažený zpeněžením tohoto majetku částku určenou k vyplacení, informuje insolvenční správce o této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li tento orgán do 30 dnů insolvenčnímu správci, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, použije se k rozdělení mezi věřitele.

Jestliže ke zpeněžení tohoto majetku nebyl příslušným orgánem činným v trestním řízení souhlas udělen, může insolvenční správce podle § 227 IZpo předchozím souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu tento majetek z majetkové podstaty vyjmout.

Předkupní práva při zpeněžování majetkové podstaty

Podle § 284 odst. 2 IZinsolvenční správce při zpeněžení majetkové podstaty není vázán smluvními předkupními právy, je však (jak výslovně uvedeno s účinností od 1. 1. 2014) vázán zákonnými předkupními právy. Přitom se v § 284 odst. 1 IZ speciálně (s odkazem na § 8 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrostátní plavbě) při zpeněžení majetkové podstaty v konkursu zakládá předkupní právo státu k nemovitostem, které tvoří pozemní část veřejného přístavu.

Předkupní práva nájemců bytů

S účinností od 1. 1. 2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) byla odstraněna dosavadního úprava § 285 odst. 4 IZ týkající se předkupních práv nájemců bytových družstev ve smyslu tehdejšího zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále ZOVB). Tato předchozí (zrušená) úprava stanovila, že insolvenční správce je při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu (§ 22 ZOVB, § 23 odst. 1 a 3 a § 27 ZOVB zákona o vlastnictví bytů), s tím, že byty a nebytové prostory ve vlastnictví bytového družstva, nakládání s nimiž je omezeno právem fyzických osob (členů družstva), které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí těchto bytů a prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 cit. zákona, musí insolvenční správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených uvedeným zvláštním právním předpisem (v § 23 až § 28 cit. zákona). Je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů potřebné, a za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k nabytí do výlučného vlastnictví takovou nabídku do 3 měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení a ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců (§ 22 cit. zákona) se v tom případě nepoužijí.

Nový občanský zákoník (NOZ) účinný od 1. 1. 2014 ale mimo jiné zrušil zmíněný zákon o vlastnictví bytů, a tedy i jeho ochranu obsaženou zejména v § 22 až § 24. Ochranná schémata však nebyla zrušena, nýbrž byla přenesena do § 1187 a § 1188 NOZ. Jakkoliv citovaná úprava obsažená v § 285 odst. 4 IZ do 31. 12. 2013 (vložená do zákona pozměňovacím poslaneckým návrhem) v zásadě popírá podstatu insolvenčního řízení, byť tak činí z důvodů sociálně pochopitelných (a uznaných Ústavním soudem), nebyla opuštěna, nýbrž z ní – ovšem přemístěním do nového znění § 284 odst. 4 poslední věty IZ – bylo zachováno pravidlo, podle něhož je (i nadále) insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán předkupním právem tvořeným právy nájemců podle zákona o vlastnictví bytů. Současně byla s účinností od 1. 1. 2014 vtělena do § 284 v odstavcích 3 až 5 úprava ochrany práv nájemců bytů odpovídající její formulaci v NOZ.

Podle stávajících ustanovení § 284 odst. 3 a 5 IZ tak platí, že insolvenční správce:

  1. je při zpeněžení majetkové podstaty vázán:
    • zákonným předkupním právem nájemce bytu, kterým je fyzická osoba, k jednotce zahrnuté do majetkové podstaty při jejím prvním převodu podle § 1187 NOZ (odstavec 3),

    • povinností nabídnout převod jednotky zahrnuté do majetkové podstaty oprávněným osobám v souladu s § 1188 NOZ; dále je při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem tvořeným právy nájemců podle zákona o vlastnictví bytů (odstavec 4),

  2. zajistí provedení všech jednání, která jsou k provedení převodů podle odstavců 3 a 4 nezbytná; za to mu od osob oprávněných podle odstavců 3 a 4 náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nevyužije-li osoba oprávněná podle odstavce 3 nebo 4 práva na převedení jednotky do 3 měsíců ode dne doručení nabídky insolvenčního správce, může insolvenční správce jednotku zpeněžit postupem podle tohoto zákona (odstavec 5).

Judikáty (k právní úpravě § 285 odst. 4 IZ do 31. 12. 2013)

Výklad k nárokům nájemců dlužníka – bytového družstva, zejm. k režimu nároků správce (jeho odměny a náhrady nákladů nezbytně vynaložených na provedení úkonů potřebných k bezplatnému převodu bytů nebo nebytových prostor oprávněným osobám) poskytuje usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1068-B ze dne 31. 1. 2011. V něm Vrchní soud v Praze odmítl odvolání dlužníka (bytového družstva) proti usnesení, jímž insolvenční soud určil výši odměny insolvenčního správce a náhrady nezbytných nákladů při převodu bytové jednoty oprávněné osobě. Učinil tak se závěrem, že k odvolání tu není dlužník oprávněn (není k němu subjektivně legitimován), neboť určení těchto nároků insolvenčního správce se nijak nedotýká majetkové podstaty ani práv či povinností dlužníka – uspokojení nároku oprávněné osoby předjímaného ustanovením § 285 odst. 4 IZ se vždy děje pouze na náklady konkrétní oprávněné osoby, nikoliv k tíži majetkové podstaty. K tomu Vrchní soud v Praze vysvětlil (citace z odůvodnění):

„Náklady spojené se všemi úkony, jež jsou v konkrétní situaci potřebné k tomu, aby byt nebo nebytový prostor byl insolvenčním správcem nabídnut oprávněné osobě, jakož i odměnu insolvenčního správce, je povinna uhradit oprávněná osoba (srov. zákonnou dikci ‚za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených k provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu‚).

Nárok oprávněné osoby na převod bytu či nebytového prostoru do jejího výlučného vlastnictví je zvláštním druhem zákonného předkupního práva. Toto právo zasahuje do zpeněžování majetkové podstaty jen potud, že zákon předem výlučně určuje osoby, které jsou v procesu zpeněžování majetkové podstaty oprávněny nabýt vlastnictví k bytům, popř. nebytovým prostorám podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 ZOVB zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Jde o převod bezplatný, což v poměrech insolvenčního práva znamená jediné; ačkoliv je zpeněžována majetková podstata, není tu výtěžku použitelného pro účely uspokojení pohledávek věřitelů. Jde ovšem o nárok (právo) podmíněné, a to tím, že oprávněná osoba zaplatí náklady, jež si vyžádají všechny potřebné úkony insolvenčního správce, nutné k naplnění nároku oprávněné osoby a též odměnu insolvenčního správce za toto ‚zpeněžení‚.

Insolvenční správce není oprávněn, byť dočasně (míněno zálohově), hradit náklady potřebných úkonů z majetkové podstaty (tedy ani z případné zálohy na náklady insolvenčního řízení). K tomu, aby mohl insolvenční správce přistoupit k jednotlivým potřebným úkonům, je nezbytné, aby na náklady s tím spojené složila oprávněná osoba potřebnou částku předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude odvislá od toho, v jakém stadiu se dosud nalézal proces uspokojování nároků oprávněné osoby; např. ještě ani nemusel být započat proces vyčleňování bytových jednotek či prostor, v jiném insolvenčním řízení věc již může být ve stadiu připraveného návrhu smlouvy o převodu. Je vhodné a zákonné konstrukci nároku oprávněné osoby odpovídající, jestliže závazek oprávněné osoby k úhradě nákladů a odměny insolvenční správce též vyjádří v návrhu smlouvy o převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby.

Jestliže oprávněná osoba insolvenčnímu správci předem neposkytne potřebné finanční prostředky a insolvenční správce proto nebude oprávněn přistoupit k jednotlivým potřebným úkonům, pak to brání uspokojení jejího nároku. Insolvenční správce již není vázán předkupním právem oprávněné osoby a zpeněží tuto část majetkové podstaty obvyklým způsobem.

Z uvedeného plyne, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty; ustanovení § 285 IZ je součástí dílu pátého, jež upravuje zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu insolvenčního správce za zpeněžování majetkové