dnes je 28.3.2024

Input:

17.8.4.1 Způsoby oddlužení

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

17.8.4.1
Způsoby oddlužení

Mgr. Ivana Mlejnková

Podle § 398 odst. 1 IZ oddlužení lze provést následujícími způsoby (formami):

A) zpeněžením majetkové podstaty, nebo

B) plněním splátkového kalendáře, případně

C) plněním splátkového kalendáře kombinovaného se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části (jak je zavedeno s účinností od 1. 7. 2017 doplněním druhé věty § 398 odst. 1 IZ novelou provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) – to však jen na základě návrhu insolvenčního správce a výslovného prohlášení dlužníka, že s tím souhlasí.

Pozn.: K tomu, že podle právní úpravy platné do 30. 6. 2017 zákon kombinaci způsobů oddlužení ad C) neumožňoval, viz archiv II. této části pod heslem "Otázka možné kombinace zákonných způsobů oddlužení“.

Rozhodnutí o tom, jakým způsobem (formou) bude povolené oddlužení provedeno, je zásadně (primárně) v kompetenci dlužníkových nezajištěných věřitelů – viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009, 29 NSČR 12/2013-B ze dne 28. 2. 2013, uveřejněného pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podrobný výklad k tomuto tématu je obsažen v části 17.8.4.2.

K případnému způsobu oddlužení ad C) kombinací plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části nutno zdůraznit, že tuto alternativu zákon výslovně podmiňuje návrhem insolvenčního správce, se kterým dlužník vyslovil souhlas. Takový návrh učiní správce ve své zprávě pro oddlužení, bude-li sestavována (viz část 17.8.3.2.1), jinak tak učiní ve své zprávě předkládané podle § 149 odst. 3 IZ před schůzí věřitelů konanou podle § 403 odst. 2 IZ k přijetí způsobu oddlužení. Z uvedeného plyne, že v insolvenčním řízení dlužníka nemůže dojít k přijetí způsobu oddlužení kombinací splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části, pokud to nenavrhl insolvenční správce. Bezvýznamný by proto byl takový návrh, který by vzešel jen od dlužníka samého. Z toho důvodu s takovým návrhem dlužníka nepočítá nová prováděcí vyhláška č. 191/2017 Sb. a stávající povinný formulář návrhu na povolení oddlužení, v němž je dlužníkovi v rámci příslušné kolonky č. 9 "Návrh způsobu oddlužení“ předepsána jen možnost volby mezi tím, zda navrhuje oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty, anebo plněním splátkového kalendáře, či zda způsob oddlužení nenavrhuje [viz část 9.2.2 ad B)]. Z toho též vyplývá, že kombinaci obou způsobu oddlužení ad C) lze uvažovat až ve fázi po rozhodnutí o úpadku dlužníka, kdy je již insolvenční správce ustanoven, a proto s ní nelze nijak předem počítat při posuzování přípustnosti oddlužení ve fázi před rozhodnutím o úpadku, tedy z hlediska dosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, která pak může být v dané fázi řízení zkoumána jen ve vztahu k případnému oddlužení formou splátkového kalendáře, nebo formou zpeněžení majetkové podstaty, nikoliv ve vztahu k nějaké jejich eventuální kombinaci [k tomu viz část 17.8.3.1 ad B)].

K otázce dalšího možného "zdroje“ pro plnění oddlužení založeného závazkem třetí osoby poskytnout dlužníkovi pro ten účel dar nebo pravidelné peněžité dávky (na základě smlouvy darovací nebo smlouvy o důchodu) viz výklad v části 17.8.2.2 ad C).

Specifika společného oddlužení manželů jsou zvlášť vyložena v části 17.8.2.2.1, nově 9.2.2.1

A) ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

Při tomto způsobu oddlužení vymezeném v § 398 odst. 2 IZ (nevýznamně upřesněném s účinností od 1. 1. 2014) se při zpeněžení majetkové podstaty postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a toto zpeněžení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (viz části 7.5.1, 7.5.1.1, 7.5.1.2, 7.5.1.3, 7.5.1.3.1, 7.5.2). Rozdíl oproti konkursu je v tom, že není-li dále stanoveno jinak, do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

K účinkům spojeným se schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a režimu jeho provedení viz § 408 IZ a výklad v části 17.8.5.1.1. Tamtéž – pod hlesem "Další postižitelné majetkové hodnoty“ – je také podán výklad k tomu, že v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je za součást majetkové podstaty, jež podléhá zpeněžení v rámci tohoto způsobu oddlužení, považován vždy také majetek uvedený v § 412 odst. 1 písm. b) IZ (1. 1. 2014), ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to ve smyslu § 406 odst. 2 písm. b) IZ, změněného však s účinností od 1. 7. 2017 tak, že jde jen o majetek, který dlužník neuvedl – ačkoliv měl – v seznamu majetku, a majetek navrácený z neúčinného právního úkonu dlužníka (viz část 17.8.5.1.2.1). Výklad komentované úpravy § 412 odst. 1 písm. b) IZ je dále obsažen v části 17.8.5.1.2 pod heslem "Majetkové hodnoty použitelné pro plnění splátkového kalendáře“.

Zajištění věřitelé: Jejich pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění – jsou-li takto zjištěny – se při tomto způsobu oddlužení uspokojují obdobně jako v konkursu, tj. z majetku sloužícího k jejich zajištění, a v případném neuspokojeném zbytku i z ostatního výtěžku náležejícího do majetkové podstaty (stejně jako ostatní nezajištěné pohledávky), a to za podmínek popsaných v dalším textu této části pod heslem "Uspokojování zajištěných věřitelů A) + B)“.

Nezajištění věřitelé: Jejich zjištěné pohledávky se při tomto způsobu oddlužení uspokojují z výtěžku zpeněžení majetku podléhajícího oddlužení (nesloužícího k zajištěníobdobně jako v konkursu, tj. po přednostním uspokojení pohledávek v režimu za majetkovou podstatou a uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů se uspokojují poměrně rozvrhem, popřípadě předtím částečným rozvrhem.

- postup po dokončení zpeněžení, splnění oddlužení

Po zpeněžení majetku, který podléhal schválenému oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, se postupuje podle ustanovení IZ o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu (§ 408 odst. 4 IZ), tj. po pravomocném schválení správcovy konečné zprávy insolvenční soud na základě správcova návrhu vydá podle § 306 a 307 IZ rozvrhové usnesení (část 7.8.2), a jakmile dojde k jeho úplnému splnění, je tím splněno i dané oddlužení, což soud vezme na vědomí usnesením podle § 413 IZ (část 9.6), jehož právní mocí insolvenční řízení končí. K tomu podrobněji viz část 17.8.5.1.1.

B) ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE

Při tomto způsobu je dlužník podle § 398 odst. 3 IZ povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky; tato částka – zákonem určená měsíční splátka – se rozvrhne mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení, a to prostřednictvím insolvenčního správce [viz § 406 odst. 3 IZ a část 17.8.5 ad B)].

K účinkům spojeným se schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře a režimu jeho provedení viz § 409 IZ a část 17.8.5.1.2. Tamtéž – pod heslem "Majetkové hodnoty použitelné pro plnění splátkového kalendáře“ – je také podán výklad k tomu, že prostřednictvím § 412 odst. 1 písm. b) IZ (1. 1. 2014) ve znění účinném od 1. 1. 2014 jsou rozšířeny zdroje pro plnění oddlužení ve formě splátkového kalendáře pro uspokojení nezajištěných pohledávek do něj pojatých o majetek uvedený v cit. ustanovení, totiž o majetek navrácený z neúčinného právního úkonu dlužníka, nebo který dlužník získal dědictvím či darem anebo který neuvedl – ačkoliv měl – v seznamu majetku, s tím, že výtěžek z takového zpeněžení pak insolvenční správce rozvrhne – formou mimořádné splátky – mezi nezajištěné věřitele pojaté do splátkového kalendáře v soudem určeném poměru (viz část 17.8.5.1.2.1).

Zajištění věřitelé: Jejich pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění – jsou-li takto zjištěny – se při tomto způsobu oddlužení uspokojují pouze z majetku sloužícího k jejich zajištění, a to za podmínek popsaných v dalším textu této části pod heslem "Uspokojování zajištěných věřitelů A) + B)“.

Nezajištění věřitelé: Jejich pohledávky zahrnuté do schváleného splátkového kalendáře se při tomto způsobu oddlužení uspokojují splátkami z postižitelných příjmů dlužníka (či případného výtěžku ze zpeněžení jiných postižitelných majetkových hodnot) shora uvedeným způsobem (§ 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 IZ) a v poměru určeném insolvenčním soudem v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, při přednostní úhradě pohledávek v režimu za majetkovou podstatou.

K souvislostem splátkového kalendáře a rozhodnutí o schválení oddlužení v této formě (včetně určení rozsahu postižitelné části příjmů podle § 277 a násl. OSŘ, uspokojení přednostních nároků a s tím související výše částky, která na nezajištěné věřitele připadne, jakož i ohledně zacházení s pohledávkami nezajištěných věřitelů, které byly popřeny nebo jsou vázány na podmínku) viz podrobný výklad v části 17.8.5 ad B) a v související pasáži "VYSVĚTLIVKY k oddlužení splátkovým kalendářem“. V této pasáži pod bodem "1b) Příjmy z podnikání“ je také podán výklad ohledně postihu případných podnikatelských příjmů dlužníka v rámci splátkového kalendáře.

Podle § 398 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) na dlužníkovu žádost, kterou podle § 391 odst. 2 IZ řádně a včas uplatnil ve svém návrhu na povolení oddlužení, anebo – jak je umožněno od 1. 7. 2017 – v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 IZmůže insolvenční soud v usnesení, jímž schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, určit jinou (nižší) měsíční splátku, než kolik činí zákonem určená částka. K tomu viz níže uvedený podrobný výklad pod heslem "SOUDEM STANOVENÉ NIŽŠÍ SPLÁTKY při splátkovém kalendáři“.

V části 17.8.5.1.2. pod heslem "Zákonná lhůta 5 let k plnění splátkového kalendáře“ je pak dále vysvětleno, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníkovi ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (usnesení Nejvyššího soudu  sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009, 29 NSČR 12/2013-B ze dne 28. 2. 2013, uveřejněné pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a že před uplynutím uvedené pětileté lhůty může být plnění splátkového kalendáře předčasně ukončeno, jen pokud dlužník uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši (včetně přednostních pohledávek v režimu za majetkovou podstatou).

- splnění oddlužení

Schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře je splněno

  1. uplynutím zákonné lhůty 5 let (tedy 60 měsíců), jež počíná běžet termínem první splátky určeným v rozhodnutí o schválení oddlužení a končí tomu odpovídajícím termínem poslední splátky, nebo
  2. dříve – před uplynutím uvedené lhůty - úplným uhrazením pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře, a stane se tak již tím dnem, kdy k plnému uspokojení daných pohledávek došlo (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 42 INS 3486/2013, 2 VSPH 640/2017-B ze dne 28.4.2017).

Splnění oddlužení insolvenční soud vezme na vědomí usnesením podle § 413 IZjehož právní mocí insolvenční řízení končí (část 9.6)K tomu viz výklad .8.5.1.2.

Uspokojování zajištěných věřitelů ad A) + B)

Zajištěnými věřiteli jsou přihlášení věřitelé s pohledávkami zajištěnými majetkem náležejícím do majetkové podstaty některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ (části 2.1.2 a 5.1.4).

Dlužno dodat, že pokud přihlášenému věřiteli byla v insolvenčním řízení zjištěna jeho pohledávka s uplatněným právem na uspokojení ze zajištění, pak tato pohledávka nemůže být v oddlužení uspokojována jako nezajištěnáani kdyby věřitel právo na uspokojení ze zajištění dodatečně vzal zpět. Jinak řečeno, rozhodným okamžikem pro určení, zda se přihlášený věřitel v rámci daného oddlužení uspokojuje jako zajištěný věřitel, je okamžik zjištění jeho pohledávkyPoté již zajištěný věřitel nemůže vzít zpět právo na uspokojení pohledávky ze zajištění s tím účinkem, že bude v oddlužení uspokojován jako nezajištěný věřitel. K uvedenému viz výklad a judikatura v závěru části 5.2.1 pod heslem "Dodatečné vzdání se zjištěného práva na uspokojení ze zajištění“.

- podmínky zpeněžení majetku sloužícího k zajištění

Majetek, který slouží k zajištění, insolvenční správce

  • v případě schváleného oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ad A) podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 zpeněžil bez dalšího vždy, přičemž ustanovením § 408 odst. 3 IZ (1. 1. 2014), ve znění účinném od 1. 1. 2014, je stanovena výjimka z tohoto režimu, podle které insolvenční správce předmět zajištění zpeněží pouze na žádost zajištěného věřitele, tehdy, jestliže je zjevné, že zpeněžením ostatního majetku dojde k úplnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, anebo že zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu zajištění (viz část 17.8.5.1.1),

  • v případě schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře ad B) podle § 409 odst. 3 IZ (20. 7. 2009) (ve znění účinném od 20. 7. 2009) zpeněží po schválení tohoto oddlužení – pokud již byla zjištěna pravost, výše a pořadí zajištěné pohledávky – pouze na žádost zajištěného věřitele (viz část 17.8.5.1.2).

- způsob zpeněžení a vydání výtěžku

Za těchto podmínek (k nimž přistupují jisté odchylky v případě majetku zajištěného v trestním řízení – viz níže) se při obou schválených způsobech oddlužení provede zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jako při konkursu, při respektování pokynů zajištěného věřitele (viz § 293 IZ a část 7.5.1) a výtěžek je pak vydán zajištěnému věřiteli jako v konkursu postupem podle § 298 IZ (viz část 7.6.2). Zpeněžením předmětu zajištění bez dalšího zanikají zajišťovací práva spojená s tímto majetkem - § 167 odst. 4 IZ.

- zvláštní režim v případě majetku zajištěného v trestním řízení

Specifické podmínky, za nichž lze zpeněžit majetek sloužící k zajištění, se uplatní v případě, že jde o majetek dlužníka, k němuž bylo v trestním řízení dlužníka podle § 47 TrŘ zřízeno zajištění nároků poškozených na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem, nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem. Tyto osoby (poškození) tvoří zvláštní skupinu zajištěných věřitelů, pro které platí určité odchylky od obecné úpravy i co do podmínek jejich uspokojení. K tomu viz podrobný výklad .1.4.1.

- uspokojení pouze ze zajištění jen při splátkovém kalendáři

Soudní praxe (ve smyslu shodné judikatury obou vrchních soudů) vycházela od počátku z toho, že zajištěný věřitel má v oddlužení právo na uspokojení své pohledávky vždy jedině z výtěžku zpeněžení zajištění, a že tedy případný zbytek jeho zajištěné pohledávky neuspokojený vydáním výtěžku ze zpeněžení zajištění nelze uspokojovat z ostatního majetku podstaty při žádné formě oddlužení, tj. nejen při oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale též (i s ohledem na obecný právní režim přezkoumání pohledávek s právem na uspokojení ze zajištění pro případ řešení úpadku oddlužením a právní režim projednání a přijetí tohoto způsobu řešení úpadku a volby formy jeho provedení) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Uvedený závěr – prezentovaný např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 67 INS 7819/2015, 2 VSPH 1709/2015-B ze dne 6. 10. 2015 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 34 INS 10436/2013, 3 VSOL 375/2016 ze dne 29. 8. 2016 (viz archiv II. této části) – byl přijat při vědomí koncepce oddlužení, která je – v obou jeho formách – založena na tom, že práva zajištěných věřitelů na uspokojení ze zajištění zůstávají nedotčena a že oddlužení je tak vedeno pro uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky zajištěny nemají nebo se rozhodli své zajištění v insolvenčním řízení neuplatnit, tedy pro uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří proto jediní mají právo hlasovat o způsobu oddlužení (§ 402 IZ) či namítat nesplnění podmínek pro schválení oddlužení (§ 403 odst. 2 IZ) a jimž musí dlužníkova ekonomická nabídka zajistit v oddlužení alespoň zákonnou minimální (třicetiprocentní) míru uspokojení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Proto také dlužník v případě oddlužení (bez ohledu na jeho posléze zvolenou formu) může právně účinným způsobem popírat jen pohledávky nezajištěných věřitelů, nikoliv pohledávky uplatněné s právem na uspokojení ze zajištění (§ 410 odst. 5 IZ).

Tento dosavadní výklad, že také při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se zajištění věřitelé uspokojují pouze ze zpeněžení předmětu jejich zajištěníale byl posléze překonán – resp. shledán platným jen ohledně oddlužení ve formě splátkového kalendáře závěry přijatými v usnesení Nejvyššího soudu č.j. MSPH 78 INS 10174/2014, 29 NSČR 150/2016-B-114 ze dne 29.8.2018 (schváleném v únoru 2019 k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) a vyjádřenými právní větou:

Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením a je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře, pak věřitel, který v insolvenčním řízení uplatnil vůči dlužníku, jenž je jeho osobním i zástavním dlužníkem, pohledávku s právem na uspokojení ze zpeněžení zástavy (zajištění), se uspokojí (může uspokojitjen z výtěžku zpeněžení zástavy (zajištění); to platí bez zřetele k tomu, že výtěžek zpeněžení zástavy (zajištění) nepostačuje k plnému uspokojení pohledávky takového zajištěného věřitele. Jen tehdy, je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením a je-li způsobem oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, se ta část pohledávky zajištěného věřitele, která nebyla uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištění, uspokojí (z výtěžku zpeněžení ostatního majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka) stejně jako ostatní nezajištěné pohledávky; je tomu tak proto, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (§ 398 odst. 2 věta první IZ).

- hyperocha

Jestliže došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění a po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (vydáním příslušné části výtěžku postupem podle § 298 IZ) pozůstává přebytek výtěžku z tohoto zpeněžení, tato HYPEROCHA:

  1. v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude použita k uspokojení nezajištěných věřitelů,
  2. v případě oddlužení splátkovým kalendářem se vrátí dlužníkovi, tedy k uspokojení nezajištěných věřitelů ji nikterak použít nelze (k tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B ze dne 28. 2. 2012, zařazeného v části 9.5.1.2);

tím ale není vyloučeno, aby dlužník souhlasil s tím, že hyperocha bude k uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do splátkového kalendáře použita (mezi věřitele mimořádnou splátkou správcem rozdělena). K tomu viz judikáty uvedené v části 17.8.5.1.2.

- zachování nerealizovaného práva na uspokojení ze zajištění

Pokud majetek sloužící k zajištění nebyl v oddlužení zpeněžen (nebyly k tomu splněny zákonné podmínky), zajištěnému věřiteli zůstává zachováno právo domáhat se (po skončení insolvenčního řízení) uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (§ 414 odst. 4 IZ). K tomu viz část 9.6.2.

C) ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE SE ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY nebo její části

Ohledně oddlužení ve formě splátkového kalendáře se současným zpeněžením majetkové podstaty nebo její části se zákonodárce omezil jen na to, že tuto alternativu připustil (doplněním druhé věty § 398 odst. 1 IZ s účinností od 1.7.2017), aniž by definoval (upravil) nějaká specifika jejího právního režimu – účinků schválení takového oddlužení a způsobu jeho provedení.

Způsob provedení oddlužení a účinky jeho schválení tak zákon nadále definuje jen pro případ oddlužení prováděného výhradně zpeněžením (celé) majetkové podstaty [§ 398 odst. 2, § 408 IZ – viz shora ad A) a část 17.8.5.1.1] nebo výhradně plněním splátkového kalendáře [ § 398 odst. 3 IZ, § 409, § 412 IZ – viz shora ad B) a část 9.5.1.2], stejně jako odměnu insolvenčního správce upravuje § 3 OdmV (ve spojení s § 38 odst. 1 IZ - třetí větou ve znění účinném od 1. 7. 2017) pouze pro případ oddlužení provedeného výlučně způsobem ad A), nebo výlučně způsobem ad B), jak je vysvětleno .8.6.1.

Jinak řečeno, absentuje právní úprava, jež by náležitě a ve všech souvislostech postihovala specifika kombinace základních způsobů oddlužení ad C) – splátkového kalendáře se zpeněžením celé majetkové podstaty anebo pouhé její určené části.

S tím související aplikační obtíže a nejasnosti do značné míry odstranily závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. MSPH 79 INS 14449/2012, 29 NSČR 97/2016-B ze dne 26.4.2018, které nastiňují metodu, jak postupovat v případě kombinace způsobů oddlužení a jak řešit odměnu insolvenčního správce.

Podle těchto závěrů je-li oddlužení řešeno oběma formami současně, tj. kombinací plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je insolvenční správce povinen postupovat podle § 398 odst. 2 a § 408 odst. 4 IZ obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu, tj. uzavřít část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 302 až § 307 IZ), a to bez ohledu na stav současně probíhajícího oddlužení plněním splátkového kalendáře (s jedinou výjimkou spočívající v nezbytnosti zohlednit míru dosavadního uspokojení věřitelů splátkovým kalendářem při rozvrhu, tj. aby nezajištění věřitelé neobdrželi celkově více, než kolik činí hodnota jejich zjištěných pohledávek). Odměna insolvenčního správce při oddlužení realizovaném kombinací obou forem oddlužení se pro část oddlužení plněním splátkového kalendáře určuje podle § 3 písm. b) OdmV a pro část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty podle § 3 písm. a) ve spojení s § 1 OdmV. Ustanovení § 3 písm. c) OdmV se neaplikuje.

Z uvedeného plyne, že v případě oddlužení prováděného kombinací obou jeho forem se fakticky provádí zvlášť část oddlužení plnění splátkového kalendáře a zvlášť část zpeněžením majetkové podstaty, jak popsáno shora ad A) a B). To znamená, že poté co je zpeněžen majetek, který podléhá části oddlužení prováděné zpeněžením majetkové podstatybude tato část oddlužení uzavřena předložením a schválením konečné zprávy (§ 302 až 304 IZ), a v tom rámci bude také bude rozhodnuto o nárocích správce za tuto část oddlužení, tedy o jeho odměně dle § 3 písm. a) ve spojení s § 1 OdmV (kdy v případě zpeněžení majetku sloužícího k zajištění bude určena i odměna dle § 1 odst. 2 OdmV) a náhradě jeho hotových výdajů dle § 7 odst. 1 až 3 OdmVPo pravomocném schválení konečné zprávy pak insolvenční soud na základě správcova návrhu vydá podle § 306 a 307 IZpři zohlednění míry dosavadního uspokojení věřitelů splátkovým kalendářem – rozvrhové usneseníO nárocích insolvenčního správce za část oddlužení plněním splátkového kalendáře – o jeho odměně dle § 3 písm. b) OdmV a náhradě hotových výdajů dle § 7 odst. 4 OdmV - pak bude rozhodnuto až po skončení této části oddlužení (resp. obou částí oddlužení), tj. při rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 413 IZjímž vezme na vědomí splnění oddlužení.

K tomu viz též závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 53 INS 2841/2017, 2 VSPH 1645/2018-B-28 ze dne 20.2.208.

SOUDEM STANOVENÉ NIŽŠÍ SPLÁTKY při splátkovém kalendáři

Podle § 398 odst. 4 IZ na základě řádné a včasné žádosti dlužníka může insolvenční soud při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit jinou (nižší) měsíční splátku, než kolik činí zákonem určená měsíční splátka [postižitelná část mzdy podle § 277 až § 279 OSŘ – k tomu viz část 17.8.5 ad A) a tam uvedené "VYSVĚTLIVKY“].

Insolvenční soud tak (za dále popsaných podmínek) učiní, jen pokud se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládatže hodnota plnění, které při oddlužení (splátkovém kalendáři) obdrží nezajištění věřitelébude stejná nebo vyšší

- než 50 % jejich pohledávek,

- než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli [viz souhlas nezajištěného věřitele s nižším plněním udělený dlužníkovi podle § 392 odst. 1 písm. c) a odst. 2 IZ a k tomu podaný výklad v části 17.8.2.2 ad C) POVINNÉ PŘÍLOHY NÁVRHU].

Možnost stanovení nižších než zákonem určených splátek je tedy určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by při zákonem určené splátce došlo k celkovému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v podstatně větším rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální třicetiprocentní limit [§ 395 odst. 1 písm. b), část 17.8.3.1], totiž v rozsahu převyšujícím padesátiprocentní uspokojení.

K podstatě institutu nižších splátek poukazujeme na výklad podaný v soudní judikatuře citované v závěru této části.

******

Upozornění

Viz závěru této části je komentováno dočasné zvláštní opatření ve vztahu k plnění splátkového kalendáře dle § 14 odst. 1, 2 "lex COVID" (zákona č. 191/2020 Sb. účinného od 24.4.2020) – změna usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pro změnu okolností rozhodujících pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek. Jde o zvláštní zákonné opatření, jež se týká oddlužení ve formě splátkového kalendáře schváleného a realizovaného v právním režimu platném do 31.5.2019 (tedy před novelou IZ provedenou zákonem č. 31/2019 Sb.) a má představovat dočasnou výluku z komentovaného institutu soudem stanovené nižší splátky zakotveného v § 398 odst. 4 IZ (v jeho znění účinném do 31.5.2019),

*********

Řádná a včasná žádost dlužníka

Žádost o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek je podle § 398 odst. 4 IZ řádná a včasná, jestliže ji dlužník uplatnil:

a) ve svém návrhu na povolení oddlužení (k čemuž je v povinném formuláři návrhu určena kolonka č. 14), a to způsobem předepsaným v § 391 odst. 2 IZtj. uvede výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlí důvody, které vedly k jeho úpadku [podrobněji viz část 17.8.2.2, a d B) pod heslem "Žádost o nižší splátky při splátkovém kalendáři“],

b) anebo – jak je zavedeno s účinností od 1. 7. 2017 doplněním první věty § 398 odst. 4 IZ – nejpozději při následném jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ, tedy po povolení oddlužení, pokud bylo spojeno s rozhodnutím o jeho úpadku (neboť jen tehdy se uvedené jednání koná – k tomu viz výklad v části 9.5.1.3), to však jedině pokud toto pozdější podání žádosti odůvodňují okolnosti dané věci, tj. pokud objektivně vzato důvody pro žádost o nižší splátky nastaly až po podání návrhu na povolení oddlužení (typicky když v mezidobí došlo k rozhodné změně příjmů dlužníka). Nutno dovodit, že také v tomto případě musí dlužník žádost uplatnit způsobem předepsaným v § 391 odst. 2 IZ; dlužno dodat, že pro jednání insolvenčního správce s dlužníkem podle § 410 odst. 2 IZ je zaveden formulář (třebaže nepovinný), který ale ve své stávající podobě s uplatněním dlužníkovy žádosti o stanovení nižších splátek nepočítá.

Opožděná žádost

Jestliže dlužníkova žádost o stanovení nižších než zákonem určených splátek není ve smyslu výše uvedeného – ad a) nebo b) – uplatněna včasinsolvenční soud k ní nikterak nepřihlíží (§ 398 odst. 4 poslední věta IZ), aniž by bylo třeba o tom jakkoliv rozhodovat.

Insolvenční soud nicméně v zájmu právní jistoty může uvedený zákonný následek – zejména v případě ad b) shora, tedy pokud by neshledal odůvodněným akceptovat jako včasnou dlužníkovu žádost uplatněnou až při jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ vyjádřit rozhodnutím, v němž vysloví, že k dlužníkově opožděné žádosti nepřihlíží. Pak jde o rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné – viz usnesení Vrchní soudu v Praze sp. zn. KSUL 77 INS 23837/2011, 2 VSPH 796/2012-B ze dne 25. 6. 2012.

Tím není dotčeno právo dlužníka domáhat se revize tohoto stanoviska insolvenčního soudu (tj. prosazovat projednání žádosti, již má dlužník za včasnou) prostřednictvím odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (viz další výklad), ve kterém tato jeho žádost – k níž soud z uvedeného důvodu nepřihlížel – nebyla zohledněna.

Vadná žádost

Pokud je dlužníkova žádost včasná, ale z hlediska obsahových náležitostí vyžadovaných v § 391 odst. 2 IZ vykazuje zásadní nedostatky bránící jejímu projednání (posouzení), insolvenční soud dlužníka vyzve k jejímu doplnění za přiměřeného užití § 43 OSŘ (§ 7 odst. 1 IZ) s poučením, že jinak se k žádosti nepřihlíží.

Stejně by insolvenční soud postupoval v případě, že dlužníkkterý je osobou podléhající povinné elektronické komunikaci podle § 80a IZ (zavedeného s účinností od 1. 7. 2017), podal včasnou žádost samostatně později než v rámci návrhu na povolení oddlužení, tedy ve lhůtě ad b) shora (nejpozději při následném jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ), ale nikoliv předepsaným elektronickým způsobem (§ 80a odst. 1 IZ), aniž by bylo objektivních překážek, které mu v tom bránily a kterých by se současně s podáním dovolal – viz § 80a odst. 2 IZ a výklad v části 17.8.2.2 ad A).

Rozhodnutí o žádosti

O dlužníkově řádné a včasné žádosti o určení nižších než zákonných měsíčních splátek insolvenční soud rozhodne v rámci usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (bude-li toto usnesení podle § 406 odst. 3 IZ vydáno).

Žádosti lze vyhovět jen za primárního předpokladu, že během plnění splátkového kalendáře nezajištění věřitelé na svoje pohledávky – vzhledem k jejich celkové výši a očekávané výši splátek, které budou k jejich uspokojení k dispozici – obdrží plnění nejméně v rozsahu 50 % (nebo v rozsahu nižším, na němž se s dlužníkem dohodli).

Při posouzení žádosti soud dále přihlédne:

a) k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku,

b) k celkové výši dlužníkových závazků,

c) k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů,

d) k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků,

e) k doporučení věřitelů, tedy k výsledku hlasování nezajištěných věřitelů – provedeného na schůzi věřitelů nebo (korespondenčně) mimo schůzi věřitelů – o tom, zda doporučují dlužníkově žádosti vyhovět či nikoliv (k tomu viz část 17.8.4.2).

Pokud se jedná o oddlužení povolené spolu s rozhodnutím o úpadku (§ 148 odst. 3 IZ), soud vezme v úvahu také stanovisko insolvenčního správce vyjádřené v jeho zprávě pro oddlužení podle § 398a odst. 2 IZ – k tomu viz část 17.8.3.2.1.

Stanovisko věřitelů přijaté jejich hlasováním má pouze formu doporučení, zda dlužníkově žádosti o nižší splátky vyhovět, a insolvenční soud jím proto při posouzení této žádosti není vázán. Jde pouze o jednu z okolností, z nichž insolvenční soud při svém rozhodování o žádosti vychází. Obdobně je tomu se stanoviskem insolvenčního správce vyjádřeným v jeho zprávě pro oddlužení.

Stanovení konkrétní výše nižší splátky

Jak bylo řečeno shora, možnost stanovení nižší splátky při splátkovém kalendáři se principiálně týká dlužníka, při jehož příjmech by zákonem určená splátka (postižitelná část příjmů) představovala pro nezajištěné věřitele ve výsledku celkové uspokojení jejich pohledávek v rozsahu přesahujícím 50 %. Dlužníkovým návrhem na konkrétní jinou (nižší) výši měsíčních splátek ovšem není insolvenční soud vázán (k tomu viz např. níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 32068/2012, 3 VSPH 555/2013-B ze dne 19. 8. 2013).

To znamená, že shledá-li podmínky pro určení nižších splátek vymezené v § 398 odst. 4 IZ splněnými, může v intencích okolností, které jsou pro posouzení této žádosti podstatné, v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit měsíční splátku v jiné výši, než jakou dlužník navrhl (v návrhu na povolení oddlužení, popř. – nejpozději – při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 IZ). To však vždy minimálně ve výši, která (při respektování úplného placení přednostních nároků, viz část 17.8.5 a její "VYSVĚTLIVKY“) zajistí uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 % (či v jiné minimální výši, na níž se s dlužníkem dohodli). Fakticky tak půjde o splátku, kterou insolvenční soud – s přihlédnutím k rozhodným okolnostem – určí konkrétní "fixní“ částkou, jež odpovídá takové (procentní) míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou (v rozmezí zákonného minimálního padesátiprocentního limitu a míry uspokojení odpovídající zákonné splátce z dlužníkových příjmů) shledal být jako věci odpovídající. Jinak řečeno, soud (popsanou úvahou) určí v daném rozmezí míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (např. 65 %), a podle ní stanoví – jako maximální možnou srážku – konkrétní pevnou měsíční splátku, která takový rozsah uspokojení (včetně plné úhrady přednostních pohledávek) za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře naplní. Rozhodnutí o nižší než zákonné srážce pak soud promítne i do příkazu plátci dlužníkova příjmu. K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 41 INS 7657/2013, 3 VSPH 1413/2013-B ze dne 7. 11. 2013.

K možnosti změny výše splátek v závislosti na změně okolností, které jsou pro určení jejich výše a jejich další trvání rozhodné a které nastaly až po schválení splátkového kalendáře, viz § 407 odst. 3 IZ a výklad k němu v závěru části 17.8.5.1.2 pod heslem "ZMĚNA ROZHODNUTÍ O SCHVÁLENÍ SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE“. Ve vztahu k dané problematice se změna schváleného splátkového kalendáře může týkat např. situace, kdy byla soudem stanovena jiná měsíční splátka, ale příjmy dlužníka se posléze snížily natolik, že jim odpovídající zákonná splátka poklesla pod onu soudem stanovenou splátku, která tak nemůže být nadále poskytována, anebo může jít o situaci, kdy teprve později bude soudem jiná splátka stanovena, jestliže důvody takového postupu nastaly (viz níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 1718/2013 ze dne 17. 1. 2014).

Podle § 391 odst. 2 IZ úpravou možných nižších než zákonem určených splátek při plnění splátkového kalendáře není dotčen § 395 IZ. To podle našeho názoru neznamená nic jiného, než že bez ohledu na případné podání dlužníkovy žádosti o nižší splátky vždy bude insolvenční soud při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení posuzovat jeho přípustnost (jakožto celku) z hlediska důvodů pro jeho zamítnutí, jež vymezuje § 395 IZ (viz část 17.8.3.1), tj. stran absence nepoctivosti dlužníkova záměru a předpokladu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení minimálně v rozsahu 30 %.

Obšírné vysvětlení důvodů a principů institutu nižších splátek (jiných než zákonem určených) zakotveného v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZjeho uplatnění v rámci změny rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem podle § 407 odst. 3 IZ (včetně výkladu v závěru, že poskytuje zejména (již zmíněné) viz níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 1718/2013 ze dne 17. 1. 2014. Zde je též zdůrazněno, že zákonnou srážku skýtající uspokojení nezajištěných věřitelů menší než 50 % (v žádném z uvedených případů) snížit nelze, leda s jejich souhlasem.

Nevyhovění žádosti

Pokud insolvenční soud nevyhoví žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře uloží dlužníkovi, aby po dobu pěti let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelům zákonem určenou, a nikoliv dlužníkem navrženou měsíční splátku. Insolvenční soud ovšem může vyhovět této dlužníkově žádosti jen zčásti, tj. může mu ve splátkovém kalendáři určit splátku sice nižší než zákonnou, avšak vyšší, než jakou dlužník požadoval. Důvody nevyhovění dlužníkově žádosti o nižší než zákonné splátky soud vyloží v odůvodnění usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Právo odvolání

Podle § 406 odst. 4 poslední věty IZ [část 17.8.5 ad B)] mají právo podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání:

dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud (zčásti nebo vůbec) nevyhověl, anebo

věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Nižší splátky – JUDIKATURA

K institutu nižších splátek při splátkovém kalendáře se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 53/2012 ze dne 24. 7. 2014, uveřejněném pod č. 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Ustanovení § 398 odst. 4 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují. Žádá-li dlužník ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 IZ a § 398 odst. 4 IZ pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, insolvenční soud žádosti nevyhoví, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek.

K tomu citujeme z odůvodnění:

"Úprava obsažená v § 398 odst. 4 IZ byla vtělena do insolvenčního zákona zákonem č. 217/2009 Sb. (jenž potud nabyl účinnosti 20. 7. 2009). Vládní návrh zákona č. 217/2009 Sb. projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 5. volebním období 2006–2010 jako tisk č. 770/0, přičemž podle obecné části důvodové zprávy (b. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy):

c) Oddlužení formou splátkového kalendáře bude upraveno tak, aby podporovalo řešení úpadku dlužníky – fyzickými osobami i s přihlédnutím k nezbytně nutné míře zachování jejich sociálního statusu. Bude-li to s přihlédnutím k celkové sumě pohledávek dlužníkových věřitelů a k zákonem požadované míře uspokojení věřitelů dovolovat skladba dlužníkových stálých příjmů, soud bude moci na návrh dlužníka ve vymezeném rozsahu upravit výši splátek při oddlužení (§ 398 odst. 4 IZ). Dojde tím ke zmírnění sociálních dopadů úpadků na další sociální skupiny prostřednictvím institutu oddlužení.

Ve zvláštní části důvodové zprávy k bodům 25. až 44. (změny § 391, § 398, § 399, § 400, § 401, § 402, § 405, § 406, § 407, § 409, § 410 a § 414 IZ) se ke změnám ustanovení § 398 IZ dále uvádí, že:

Základní změnou je odklon od striktního uplatňování zásady, podle které dlužník musí mezi věřitele rozdělovat část svého příjmu ve stejném rozsahu, v jakém by jeho příjem mohl být postižen výkonem rozhodnutí pro přednostní pohledávku. Za zákonem stanovených podmínek formulovaných především v § 398 odst. 4 bude dlužníkovi umožněno rozdělovat mezi věřitele částku nižší, ovšem jen tehdy, nabízí-li jinak podstatně vyšší míru celkového uspokojení svých nezajištěných věřitelů (50 % a více) než při základní variantě (30 % a více).

Předpokladem pro stanovení jiné výše měsíční splátky dlužníku je podle změn textu § 391 odůvodněná a včasná žádost dlužníka obsažená ve formulářovém návrhu na povolení oddlužení. (...)

Doplněný odstavec 4 v § 398 vymezuje okolnosti, z nichž bude insolvenční soud vycházet při stanovení jiné měsíční splátky, která bude rozdělována mezi věřitele. Nezajištění věřitelé, s nimiž se dlužník nedohodl jinak, budou uspokojováni vždy nejméně v rozsahu 50 % jejich pohledávek. Soud dále přihlédne k příčinám úpadku dlužníka, k jeho celkové majetkové situaci a k opatřením, která dlužník činí ke zlepšení své majetkové situace. Dále se zde řeší osud opožděné žádosti dlužníka o jiné splátky.« I text důvodové zprávy potvrzuje, že úprava obsažená v § 398 odst. 4 IZ je výjimkou z pravidla zakotveného v § 398 odst. 3 větě první IZ. Ustanovení o výjimce přitom nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována (obdobně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněného pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z ustanovení § 398 odst. 4 předposlední věty IZ se pak výslovně podává, že i když lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které podle včasné dlužníkovy nabídky (§ 398 odst. 4 věta první a poslední IZ) obdrží při oddlužení nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (§ 398 odst. 4 věta druhá IZ), není insolvenční soud povinen rozhodnout o dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek (o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek) podle této žádosti (návrhu) není vázán dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek. Ustanovení § 398 odst. 4 IZ vybízí insolvenční soud k tomu, aby při tomto posouzení použil kritérium vymezené v jeho větě druhé jako základní a ukládá mu, aby dále přihlédl ke kritériím vymezeným ve větě třetí. Lze shrnout, že pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu stanoví insolvenční soud dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné následující skutečnosti (kritéria):

1) Dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění.

2) Důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku.

3) Celková výše dlužníkových závazků.

4) Dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů.

5) Opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků.

6) Doporučení věřitelů.

Proto také ustanovení § 391 odst. 2 IZ předepisuje dlužníku, který žádá insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, aby v takovém případě v návrhu na povolení oddlužení (vedle uvedení výše navrhovaných měsíčních splátek nebo způsobu jejich určení) vysvětlil důvody, které vedly k jeho úpadku (a popsal tak jednu z okolností rozhodných pro posouzení důvodnosti své žádosti).

Úprava obsažená v ustanovení § 398 odst. 4 větě třetí a čtvrté IZ tak ponechává insolvenčnímu soudu jistou míru uvážení k tomu, aby v mezích zákonem definovaných (široce pojatých) kritérií [z nichž některá (např. doporučení věřitelů) se v daném insolvenčním řízení nemusí vůbec projevit] v každém jednotlivém případě určil, zda a v jakém rozsahu stanoví dlužníku v mezích vytyčených ustanovením § 398 odst. 4 větou třetí insolvenčního zákona nižší než zákonem určené měsíční splátky.“

Ke svému závěru, že insolvenční soud žádosti o nižší splátky nevyhoví, pokud nelze důvodně předpokládat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů stejné nebo vyšší než 50 %, Nejvyšší soud dodal, že "výjimku z výjimky zakotvené v § 398 odst. 4 IZ co do nejnižší hodnoty plnění při snížených měsíčních splátkách povolit nelze.

Další judikatura – při režimu včasnosti žádosti platném do 30. 6. 2017

K podstatě institutu nižších splátek a k okolnostem, za nichž lze mít za včasnou (akceptovatelnou a projednatelnou) i žádost o nižší splátky uplatněnou později než v návrhu na povolení oddlužení, viz dále závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 16496/2012, 3 VSPH 321/2013-B ze dne 28. 6. 2013 (citace z odůvodnění):

"Předpoklad, z něhož vyšel soud prvního stupně, totiž že skutečnosti dlužnicí uvedené v žádosti o stanovení nižších splátek nezakládají (posuzováno obsahově) změnu poměrů ve smyslu ustanovení § 407 odst. 3, a tudíž důvod ke změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je správný. V okolnostech rozhodných pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek totiž ke změně nedošlo, tím méně ke změně podstatné. Dlužnice svou žádost odůvodnila tím, že oproti příslibu pomoci od příbuzných, danému jí před zahájením insolvenčního řízení, nese břímě splátek zcela sama. Tento ,příslibʻ ovšem nebyl vyjádřen v návrhu na povolení oddlužení některou z možných právních forem spoludlužnictví či ručení ve smyslu ustanovení § 392 odst. 3 IZ, a ani nebyl doložen jiným právním titulem, od něhož by se případně též odvíjely očekávané příjmy dlužnice ve smyslu ustanovení § 398 odst. 3 IZ (srov. usnesení VS ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A).

Příslib finanční pomoci, jež má podobu jakéhosi morálního závazku, v insolvenčním řízení však závazně neprojevený, nemůže být okolností rozhodnou pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek. Ostatně nelze přehlédnout, že případné dary či jinou formu finanční pomoci získanou za trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře, je dlužník povinen použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (§ 412 odst. 1 písm. b IZ), nikoliv pro zlepšení své sociální situace.

Z uvedeného plyne, že výdělkové poměry a jimi předurčená sociální situace dlužnice byla a je nyní stejná jako v době, kdy soud schválil způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře (říjen 2012). Tento závěr se promítá do posouzení žádosti dlužnice o stanovení jiné (než zákonné) výše měsíčních splátek, jež nebyla podána v návrhu na povolení oddlužení. Dlužnice v kolonce č. 15 zaškrtla odpověď ,neʻ na otázku, zda navrhuje, aby soud určil nižší splátky. Současně však v tomto návrhu uvedla tytéž informace o svých příjmech a pravidelných výdajích, jako v posléze podané – a na první pohled opožděné – žádosti o stanovení nižších splátek. Z nich již tehdy skutečně vyplývalo, že na nákup potravin (o jiných výdajích ani nemůže být řeči) dlužnici měsíčně zbývá necelých 1.000 Kč, z čehož hradí i potřeby studující dcery. Jinak řečeno již z vylíčení rozhodujících skutečností dlužnicí vyplývalo, že objektivně vzato tu důvody pro stanovení nižších splátek byly již v době zahájení insolvenčního řízení. Jestliže tedy soud stanovil splátkový kalendář dlužnice na základě předpokladu, že z jejího příjmu budou sráženy částky v zákonem předpokládané výši, pak tak činil s vědomím, že takovému závazku sotva dlužnice může dostát, aniž by se ocitla ve stavu hmotné nouze.

Je zřejmé, že dlužnice ve svých sociálních poměrech nedocenila, do jaké situace ji může přivést snaha vedená zjevně poctivým záměrem uspokojit splátkovým kalendářem pohledávky přihlášených věřitelů v plné výši. To by jí však nemělo být přičteno k tíži. Insolvenční zákon trestá nepoctivost; poctivost odměňuje při oddlužení osvobozením dlužníka od placení pohledávek (§ 414). Smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek typicky těm dlužníkům, v jejichž poměrech by zákonné splátky nutně nastolily sociální situaci neřešitelnou v konečném důsledku jinak než konkursem. To nemusí být jen dlužníci s nadstandardně vysokými příjmy; za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek věřitelů zákon zjevně dává přednost zachování základního sociálního statusu též u dlužníka, který by se plněním zákonných splátek dostal do hmotné nouze.

Právě stavem hmotné nouze lze situaci dlužnice předběžně označit. Zákon č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, totiž v ustanovení § 2 odst. 2 za osobu nacházející se v hmotné nouzi považuje každého, u něhož je vážně ohroženo zabezpečení základních životních podmínek, jelikož jehož příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje po odečtení přiměřených nákladů na bydlení částky živobytí, za předpokladu že si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Oddlužení je institutem nikoliv toliko ekonomickým, nýbrž též – a to spíše – sociálním; odvolací soud je přesvědčen, že posuzovat opodstatněnost dlužníkovy žádosti o stanovení jiné výše splátek jen podle toho, zda byla z hlediska slov užitých v § 398 odst. 4 IZ podána včas, možné není. Hodnota dosažitelná tím, že v odůvodněných případech bude zachován základní sociální status dlužníka při splnění požadavku, že nezajištění věřitelé obdrží minimálně 50 % svých pohledávek, je vyšší, než ulpívání na svým způsobem samoúčelném východisku, že pro žádost o stanovení jiné výše splátek je vyhrazen jen sám návrh na povolení oddlužení.

Při poměřování těchto ,hodnotʻ nutno přihlížet i k zákonným východiskům konceptu oddlužení. Tímto způsobem řešení dlužníkova úpadku se uspořádají majetkové poměry dlužníka ve vztahu k nezajištěným věřitelům, avšak též na jejich úkor. Dlužník, který řádně plnil splátkový kalendář a přesto – vzhledem k výši jeho příjmů – byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny jen zčásti (minimálně z 30 % resp. z 50 %), je přesto osvobozen od placení pohledávek za splnění podmínek stanovených v § 414 IZ. Do poměrů třetích osob, tedy ani státu, by oddlužení vstupovat nemělo potud, že by se nemělo dít na jejich účet. Tím má být podpořen předešlý závěr, že plněním splátek v zákonné výši by se dlužník neměl ocitnout ve stavu hmotné nouze; pak by nejen jeho oddlužení, avšak též upokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, proběhlo také ,na účetʻ třetích osob, tedy státu.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na právním závěru, jenž neobstojí. Podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí stanovené v § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ ovšem splněny nejsou. Není možné, aby žádost o stanovení nižších splátek obsahově posuzoval soud odvolací, jestliže se jí soud prvního stupně vůbec nezabýval, maje ji za opožděnou. Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně, vázán právním názorem odvolacího soudu, o žádosti dlužnice o stanovení nižších splátek rozhodne s přihlédnutím, ke skutečnostem stanoveným v § 398 odst. 4 IZ. Nedojde-li v poměrech dlužnice ke změně, lze mít za přiměřenou tu výši splátky, kterou ve svém návrhu nabízí sama dlužnice, jejíž poctivý přístup k oddlužení potvrzuje též insolvenční správce (viz jeho zpráva o plnění oddlužení ze dne 29. 4. 2013). Vše samozřejmě za předpokladu, že nezajištění věřitelé obdrží minimálně 50 % svých pohledávek.“

V usnesení sp. zn. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 1718/2013 ze dne 17. 1. 2014 Vrchní soud v Praze – jehož závěry jsou shrnuty v části 17.8.5.1.2 pod heslem "ZMĚNA ROZHODNUTÍ O SCHVÁLENÍ SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE“ – dále rozvinul svůj náhled na důvody a principy institutu nižších splátek (jiných než zákonem určených splátek) zakotveného v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ a na jeho uplatnění v rámci změny rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem podle § 407 odst. 3 IZ (citace z odůvodnění):

"Z předmětné úpravy

Nahrávám...
Nahrávám...