Input:

9.4.1 Způsoby oddlužení

24.11.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.4.1
Způsoby oddlužení

Mgr. Ivana Mlejnková

Podle § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést:

A) zpeněžením majetkové podstaty, nebo

B) plněním splátkového kalendáře, případně

C) plněním splátkového kalendáře kombinovaného se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části (jak je zavedeno s účinností od 1. 7. 2017 doplněním druhé věty § 398 odst. 1 IZ novelou provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) – to však jen na základě návrhu insolvenčního správce a výslovného prohlášení dlužníka, že s tím souhlasí.

K tomu, že podle právní úpravy platné do 30. 6. 2017 zákon kombinaci způsobů oddlužení ad a) a b) neumožňoval, viz archiv II této části pod heslem „Otázka možné kombinace zákonných způsobů oddlužení”.

K případné kombinaci oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části ad C).

Předně je nutno zdůraznit, že tuto alternativu zákon výslovně podmiňuje návrhem insolvenčního správce, se kterým dlužník vyslovil souhlas. Takový návrh učiní správce ve své zprávě pro oddlužení, bude-li sestavována (viz část Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, zvláštní rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení), jinak tak učiní ve své zprávě předkládané podle § 149 odst. 3 IZ před schůzí věřitelů konanou podle § 403 odst. 2 IZ k přijetí způsobu oddlužení. Z uvedeného plyne, že v insolvenčním řízení dlužníka nemůže dojít k přijetí způsobu oddlužení kombinací splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části, pokud to nenavrhl insolvenční správce. Bezvýznamný by proto byl takový návrh, který by vzešel jen od dlužníka samého. Z toho důvodu s takovým návrhem dlužníka nepočítá nová prováděcí vyhláška č. 191/2017 Sb. a stávající povinný formulář návrhu na povolení oddlužení, v němž je dlužníkovi v rámci příslušné kolonky č. 9 „Návrh způsobu oddlužení” předepsána jen možnost volby mezi tím, zda navrhuje oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty, anebo plněním splátkového kalendáře, či zda způsob oddlužení nenavrhuje [viz část Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad B)]. Z toho též vyplývá, že kombinaci obou způsobu oddlužení lze uvažovat až ve fázi po rozhodnutí o úpadku dlužníka, kdy je již insolvenční správce ustanoven, a proto s ní nelze nijak předem počítat při posuzování přípustnosti oddlužení ve fázi před rozhodnutím o úpadku, tedy z hlediska dosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, která pak může být v dané fázi řízení zkoumána jen ve vztahu k případnému oddlužení formou splátkového kalendáře, nebo formou zpeněžení majetkové podstaty, nikoliv ve vztahu k nějaké jejich eventuální kombinaci (k tomu viz část Zamítnutí návrhu ad B).

Dále nutno dodat, že zákonodárce se ohledně kombinace oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části omezil jen na to, že tuto alternativu připustil (doplněním druhé věty § 398 odst. 1 IZ), aniž by definoval (upravil) nějaká specifika jejího právního režimu – účinků schválení takového oddlužení a způsobu jeho provedení. Způsob provedení oddlužení a účinky jeho schválení tak zákon nadále definuje jen pro případ oddlužení prováděného výhradně zpeněžením (celé) majetkové podstaty [§ 398 odst. 2, § 408 IZ – viz zdola ad A) a část Účinky a provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty] nebo výhradně plněním splátkového kalendáře [§ 398 odst. 3, § 409, § 412 IZ – viz zdola ad B) a část Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře], stejně jako odměnu insolvenčního správce upravuje § 3 Odměny (ve spojení s § 38 odst. 1 třetí větou IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017) pouze pro případ oddlužení provedeného výlučně způsobem ad A), nebo výlučně způsobem ad B), jak je vysvětleno viz Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce. Absence právní úpravy postihující specifika kombinace základních způsobů oddlužení – splátkového kalendáře se zpeněžením celé majetkové podstaty anebo pouhé její určené části – zřejmě způsobí jisté aplikační obtíže (nejasnosti), s nimiž se soudní praxe bude muset vypořádat.

A) ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

Při tomto způsobu oddlužení vymezeném v § 398 odst. 2 IZ (nevýznamně upřesněném s účinností od 1. 1. 2014) se při zpeněžení majetkové podstaty postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a toto zpeněžení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (viz části Způsoby zpeněžení majetkové podstaty, Zpeněžení veřejnou dražbou či dražbou provedenou soudním exekutorem , Zpeněžení prodejem podle ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí, Zpeněžení prodejem mimo dražbu, Prodej dlužníkova podniku jedinou smlouvou , Zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty). Rozdíl oproti konkursu je v tom, že není-li dále stanoveno jinak, do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

To znamená, jak plyne též z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 35 INS 235/2013, 3 VSPH 1712/2014-B ze dne 30. 9. 2014, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepodléhá (do usnesení o schválení oddlužení v této formě nelze k postihu zahrnout) budoucí nárok dlužníka na mzdu od jeho zaměstnavatele, jenž zjevně nepředstavuje ani majetek (nárok), který by se mohl stát postižitelnou součástí majetkové podstaty ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ.

K účinkům spojeným se schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a jeho režimu viz § 408 IZ a část Účinky a provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Tamtéž – pod hlesem „Další postižitelné majetkové hodnoty” – je také podán výklad k tomu, že v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je za součást majetkové podstaty, jež podléhá zpeněžení v rámci tohoto způsobu oddlužení, považován vždy také majetek uvedený v § 412 odst. 1 písm. b) IZ (1. 1. 2014), ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to ve smyslu § 406 odst. 2 písm. b) IZ, změněného však s účinností od 1. 7. 2017 tak, že jde jen o majetek, který dlužník neuvedl – ačkoliv měl – v seznamu majetku, a majetek navrácený z neúčinného právního úkonu dlužníka (viz část Povinnosti dlužníka a insolvenčního správce během trvání splátkového kalendáře). Výklad komentované úpravy § 412 odst. 1 písm. b) IZ je dále obsažen v části Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře pod heslem „Majetkové hodnoty použitelné pro plnění splátkového kalendáře”.

Zajištění věřitelé: Jejich pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění – jsou-li zjištěny – se uspokojují z majetku sloužícího k zajištění za podmínek popsaných v dalším textu této části pod heslem „Uspokojování zajištěných věřitelů A) + B)”.

Nezajištění věřitelé: Jejich pohledávky – jsou-li zjištěny – se při tomto způsobu oddlužení uspokojují z výtěžku zpeněžení majetku podléhajícího oddlužení (nesloužícího k zajištění) obdobně jako v konkursu, tj. po přednostním uspokojení pohledávek v režimu za podstatou a případném uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů se uspokojují rozvrhem (viz část Uspokojování pohledávek rozvrhem).

B) ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE

Při tomto způsobu je dlužník podle § 398 odst. 3 IZ povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky; tato částka – zákonem určená měsíční splátka – se rozvrhne mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení, a to prostřednictvím insolvenčního správce [(viz § 406 odst. 3 IZ a část Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení ad B)].

K účinkům spojeným se schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře a jeho režimu viz § 409 IZ a část Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tamtéž – pod heslem „Majetkové hodnoty použitelné pro plnění splátkového kalendáře” – je také podán výklad k tomu, že prostřednictvím § 412 odst. 1 písm. b) IZ (1. 1. 2014) ve znění účinném od 1. 1. 2014 jsou rozšířeny zdroje pro plnění oddlužení ve formě splátkového kalendáře pro uspokojení nezajištěných pohledávek do něj pojatých o majetek uvedený v cit. ustanovení, totiž o majetek navrácený z neúčinného právního úkonu dlužníka, nebo který dlužník získal dědictvím či darem anebo který neuvedl – ačkoliv měl – v seznamu majetku, s tím, že výtěžek z takového zpeněžení pak insolvenční správce rozvrhne – formou mimořádné splátky – mezi nezajištěné věřitele pojaté do splátkového kalendáře v soudem určeném poměru (viz část Povinnosti dlužníka a insolvenčního správce během trvání splátkového kalendáře).

Zajištění věřitelé: jejich pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění – jsou-li zjištěny – se uspokojují z majetku sloužícího k zajištění za podmínek popsaných v dalším textu této části pod heslem „Uspokojování zajištěných věřitelů A) + B)”.

Nezajištění věřitelé: jejich pohledávky zahrnuté do schváleného splátkového kalendáře se uspokojují shora uvedeným způsobem v poměru určeném insolvenčním soudem v tomto rozhodnutí, a to po přednostní úhradě pohledávek v režimu za podstatou.

K souvislostem splátkového kalendáře a rozhodnutí o něm (včetně určení rozsahu postižitelné části příjmů podle § 277 a násl. OSŘ, uspokojení přednostních nároků a s tím související výše částky, která na nezajištěné věřitele připadne, jakož i ohledně zacházení s pohledávkami nezajištěných věřitelů, které byly popřeny nebo jsou vázány na podmínku) viz podrobný výklad v části Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení ad B) a v související pasáži „VYSVĚTLIVKY k oddlužení splátkovým kalendářem”. V této pasáži pod bodem „1b) Příjmy z podnikání” je také podán výklad ohledně postihu případných podnikatelských příjmů dlužníka v rámci splátkového kalendáře.

Podle § 398 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) na dlužníkovu žádost, kterou podle § 391 odst. 2 IZ řádně a včas uplatnil ve svém návrhu na povolení oddlužení, anebo – jak je umožněno od 1. 7. 2017 – v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 IZ, může insolvenční soud v usnesení, jímž schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, určit jinou (nižší) měsíční splátku, než kolik činí zákonem určená částka. K tomu viz níže uvedený podrobný výklad pod heslem „SOUDEM STANOVENÉ NIŽŠÍ SPLÁTKY při splátkovém kalendáři”.

Zdůrazňujeme, že dlužník je povinen poskytovat zákonné (či jiné soudem určené) splátky zásadně po celé stanovené pětileté období splátkového kalendáře, a to i kdyby tak měl v důsledku svých pozdějších vyšších příjmů poskytovat svým nezajištěným věřitelům pravidelné plnění v rozsahu vyšším, než jaké na ně připadalo v době v rozhodnutí o schválení oddlužení. Před uplynutím stanovených 5 let může být plnění splátkového kalendáře předčasně ukončeno, jen pokud dlužník uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši – v takovém případě insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení podle § 413 IZ. I tehdy je opodstatněno vydat rozhodnutí o osvobození od placení zbytku dluhů podle § 414 IZ, neboť i když všechny pohledávky pojaté do oddlužení byly vyrovnány, osvobození se podle § 414 odst. 2 a 3 IZ vztahuje i na pohledávky, jež jejich věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili nebo k nimž se nepřihlíželo (a na ručitele mající pro tyto pohledávky vůči dlužníkovi právo postihu), a bez přiznaného osvobození (jehož podmínky dlužník zjevně splnil) by nárok na ně nezanikl. K tomu viz judikát v části Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

K tomu vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009, 29 NSČR 12/2013-B ze dne 28. 2. 2013, uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníkovi ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Rozhodnutí o tom, jakým způsobem bude povolené oddlužení provedeno (zda se tak stane formou zpeněžení majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře), je zásadně v kompetenci dlužníkových nezajištěných věřitelů. Podrobný výklad k tomuto tématu je obsažen v části Přijetí způsobu oddlužení. Nicméně lze na tomto místě stručně shrnout:

Bude-li oddlužení podle § 397 odst. 1 IZ soudem povoleno, rozhodují o způsobu, jímž bude provedeno, přihlášení nezajištění věřitelé svým hlasováním na schůzi věřitelů či mimo schůzi věřitelů (§ 399 a násl. IZ), a teprve pokud se na způsobu oddlužení podle § 402 odst. 3 IZ neusnesou, rozhodne o něm insolvenční soud (§ 402 odst. 5 IZ). Případným návrhem dlužníka stran //ohledně způsobu jeho oddlužení nejsou věřitelé ani soud při tomto rozhodování nijak vázáni. Výsledek hlasování věřitelů je insolvenční soud povinen respektovat. Proto rozhodnou-li věřitelé o způsobu oddlužení a nevyjdou-li najevo důvody, pro něž je podle § 395 IZ nutno návrh na povolení oddlužení zamítnout, schválí oddlužení s tím, že bude provedeno (nejde-li o již zmíněnou mimořádnou situaci) způsobem, o němž věřitelé rozhodli (§ 406 IZ). Za stejných podmínek soud schválí oddlužení i v případě, že o jeho způsobu rozhoduje sám podle § 402 odst. 5 IZ.

Uspokojování zajištěných věřitelů ad A) + B)

Zajištěnými věřiteli jsou přihlášení věřitelé s pohledávkami zajištěnými majetkem náležejícím do majetkové podstaty některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ (části Vymezení některých základních pojmů insolvenčního zákona a Zajištěné pohledávky).

Pokud zajištěný věřitel v insolvenčním řízení včas [v konečné propadné přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku podle § 136 odst. 1 písm. d) IZ] uplatnil právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění, pak tato pohledávka nemůže být v oddlužení uspokojována jako nezajištěná, ani kdyby se věřitel práva na uspokojení ze zajištění dodatečně vzdal nebo kdyby toto jeho právo nebylo zjištěno. Tímto způsobem se již zajištěný věřitel při oddlužení nemůže v rámci distribučního systému dostat do jiné skupiny. To znamená, že s ním bude (ohledně jeho pohledávky s uplatněným zajištěním) zacházeno pouze jako se zajištěným věřitelem, který má právo na uspokojení této pohledávky jedině z výtěžku zpeněžení zajištění (takže případný zbytek jeho zajištěné pohledávky neuspokojený vydáním výtěžku ze zpeněžení zajištění nelze uspokojovat z ostatního majetku podstaty). Dosavadní praxe ve smyslu judikatury vrchních soudů dovodila, že tento závěr platí nutně (i s ohledem na obecný právní režim přezkoumání pohledávek s právem na uspokojení ze zajištění pro případ řešení úpadku oddlužením a právní režim projednání a přijetí tohoto způsobu řešení úpadku a volby formy jeho provedení) nejen pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale též pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Jde o závěry vycházející z koncepce oddlužení, která je – v obou jeho formách – založena na tom, že práva zajištěných věřitelů na uspokojení ze zajištění zůstávají nedotčena a že oddlužení je tak vedeno pro uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky zajištěny nemají nebo se rozhodli své zajištění v insolvenčním řízení neuplatnit, tedy pro uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří proto jediní mají právo hlasovat o způsobu oddlužení (§ 402 IZ) či namítat nesplnění podmínek pro schválení oddlužení (§ 403 odst. 2 IZ) a jimž musí dlužníkova ekonomická nabídka zajistit v oddlužení alespoň zákonnou minimální (třicetiprocentní) míru uspokojení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Proto také dlužník v případě oddlužení (bez ohledu na jeho posléze zvolenou formu) může právně účinným způsobem popírat jen pohledávky nezajištěných věřitelů, nikoliv pohledávky uplatněné s právem na uspokojení ze zajištění (§ 410 odst. 5 IZ).

K uvedenému viz

výklad a judikatura v části Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti pod heslem „Přihlášení zajištěné pohledávky zcela nebo zčásti jako nezajištěné” a závěrečná pasáž „Dodatečné vzdání se zjištěného práva na uspokojení ze zajištění”,

• dále kupř. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 67 INS 7819/2015, 2 VSPH 1709/2015-B ze dne 6. 10. 2015 citované níže pod heslem „Hyperocha”.

• dále kupř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 34 INS 10436/2013, 3 VSOL 375/2016 ze dne 29. 8. 2016 (citace z odůvodnění):

„Podle názoru odvolacího soudu z ust. § 389 odst. 2 IZ nevyplývá, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se zajištěná pohledávka, která nebyla uspokojena z výtěžku předmětu zajištění, uspokojí rozvrhem z částky určené k uspokojení věřitelů nezajištěných pohledávek. Je nutno zdůraznit, že věřitel si může zvolit, zda svou pohledávku přihlásí do insolvenčního řízení jako pohledávku zajištěnou či jako pohledávku nezajištěnou. Pokud však včas uplatní své právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, pak v případě řešení úpadku oddlužením s ním bude zacházeno jako se zajištěným věřitelem, který má právo na uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, což podle názoru odvolacího soudu platí jak pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, tak také pro oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry vyjádřenými v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.4.2013, sp. zn. KSHK 45 INS 1677/2012, 3 VSPH 154/2013, z nichž vyplývá, že věřitel, který se přihlásil jako věřitel zajištěný, nemůže být v rámci oddlužení uspokojován jako věřitel s nezajištěnou pohledávkou, ani kdyby se později uplatněného práva na uspokojení ze zajištění vzdal nebo kdyby toto jeho právo nebylo zjištěno. Jde o závěry vyplývající z koncepce oddlužení, která je založena na tom, že práva zajištěných věřitelů na uspokojení ze zajištění zůstávají nedotčena a že oddlužení je tak vedeno pro uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky zajištěny nemají nebo se rozhodli své zajištění v insolvenčním řízení neuplatnit, tedy pro uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří proto jediní mají právo hlasovat o způsobu oddlužení (§ 402 IZ) či namítat nesplnění podmínek pro schválení oddlužení (§ 403 odst. 2 IZ), a jimž musí dlužníkova ekonomická nabídka zajistit v oddlužení alespoň zákonnou minimální míru uspokojení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

Odvolatel přihlásil svou pohledávku č. 2 ve výši 10.554 Kč jako zajištěnou majetkem dlužnice; tato pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna včetně práva na uspokojení ze zajištění. Z výtěžku předmětu zajištění však věřitel uspokojen ohledně této pohledávky nebyl vůbec, přednostně byl uspokojován věřitel č. 2, jehož pohledávka byla uspokojována ze zajištění jako první v pořadí. To, že zjištěná zajištěná pohledávka odvolatele nebyla uspokojena z výtěžku předmětu zajištění, neznamená, že věřitel může být uspokojován jako nezajištěný věřitel. Jelikož věřitel uplatnil včas právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění, nemůže být jeho zjištěná zajištěná pohledávka ve výši 10.554 Kč uspokojena z majetku sloužícího pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, stejně tak jako v rozvrhovém usnesení není zařazen s neuspokojenou částí zjištěné zajištěné pohledávky věřitel č. 2.”

Majetek, který slouží k zajištění, insolvenční správce:

- v případě schváleného oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ad A) podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 zpeněžil bez dalšího vždy, přičemž ustanovením § 408 odst. 3 IZ (1. 1. 2014), ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz část Účinky a provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty), je stanovena výjimka z tohoto režimu, podle které insolvenční správce předmět zajištění nezpeněží, pokud o to zajištěný věřitel požádal a pokud je současně zřejmé, že zpeněžením ostatního majetku dojde k úplnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů anebo že zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu zajištění,

- v případě schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře ad B) podle § 409 odst. 3 IZ (20. 7. 2009) (ve znění účinném od 20. 7. 2009) zpeněží po schválení tohoto oddlužení jen na žádost zajištěného věřitele (viz část Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře).

Za těchto podmínek (k nimž přistupují jisté odchylky v případě majetku zajištěného v trestním řízení – viz níže) se při obou schválených způsobech oddlužení provede zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jako při konkursu, i při respektování pokynů zajištěného věřitele (viz § 293 IZ a část Způsoby zpeněžení majetkové podstaty) a výtěžek je pak vydán zajištěnému věřiteli jako v konkursu postupem podle § 298 IZ (viz část Uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů). K vydání výtěžku zajištěnému věřiteli v rámci splátkového kalendáře viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 2 VSPH 1181/2011-B ze dne 10. 1. 2012 zařazené v části Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Pokud majetek sloužící k zajištění nebyl v oddlužení zpeněžen (nebyly k tomu splněny zákonné podmínky), zajištěnému věřiteli zůstává zachováno právo domáhat se (mimo rámec insolvenčního řízení) uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku§ 414 odst. 4 IZ a část Osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek .

Hyperocha

Jestliže došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění a po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (vydáním příslušné části výtěžku postupem podle § 298 IZ) pozůstává přebytek výtěžku z tohoto zpeněžení, tato HYPEROCHA

a) v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude použita k uspokojení nezajištěných věřitelů,

b) v případě oddlužení splátkovým kalendářem se vrátí dlužníkovi, tedy k uspokojení nezajištěných věřitelů ji nikterak použít nelze (k tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B ze dne 28. 2. 2012, zařazeného v části Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře);

tím ale není vyloučeno, aby dlužník souhlasil s tím, že hyperocha bude k uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do splátkového kalendáře použita (mezi věřitele mimořádnou splátkou správcem rozdělena). K tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 71 INS 3201/2014, 2 VSPH 1506/2015-B ze dne 20. 8. 2015 citované v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce ad B) v souvislosti s určením odměny insolvenčního správce při předčasném ukončení splátkového kalendáře, v jehož rámci byl zpeněžen majetek sloužící k zajištění a hyperocha rozdělená se souhlasem dlužníka mezi nezajištěné věřitele umožnila předčasné plné uspokojení jejich pohledávek.

K uvedenému viz vysvětlení podané v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 67 INS 7819/2015, 2 VSPH 1709/2015-B ze dne 6. 10. 2015 (citace z odůvodnění):

„Zajištěnými věřiteli jsou věřitelé, jejichž pohledávky jsou některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka; přitom není rozhodné, zda zajištěná pohledávky směřuje vůči dlužníku nebo jiné osobě (viz § 166 IZ). Pokud věřitel v insolvenčním řízení právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění včas uplatní [v propadné přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí dle § 136 odst. 2 písm. d) a odst. 3 IZ], pak pro případ řešení úpadku dlužníka oddlužením s ním bude (ohledně pohledávky s uplatněným zajištěním) zacházeno jako se zajištěným věřitelem [§ 2 písm. g) a § 167 IZ], který má v oddlužení právo na uspokojení jedině z výtěžku zpeněžení zajištění (majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka). Věřitel, který se přihlásil jako věřitel zajištěný, nemůže být v rámci oddlužení uspokojován jako věřitel s nezajištěnou pohledávkou ani, kdyby se později uplatněného práva na upokojení ze zajištění vzdal, nebo kdyby toto jeho právo nebylo zjištěno. To platí pro obě formy oddlužení. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře (které je zásadně založeno jen na postihu budoucích příjmů dlužníka – § 398 odst. 3 a § 409 odst. 1 a 2 IZ) dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jen pokud o to zajištěný věřitel požádá (§ 409 odst. 3 IZ), zatímco při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (jemuž podléhá majetek náležející do podstaty v době schválení tohoto oddlužení – § 398 odst. 2 a § 408 odst. 1 a 2) se jako součást majetku podstaty zpeněžuje i předmět zajištění, ledaže zajištěný věřitel při splnění některé z dalších podmínek stanovených v § 408 odst. 3 IZ požádá, aby tento majetek v oddlužení zpeněžen nebyl. Dojde-li ke zpeněžení zajištění, jeho výtěžek se vydá zajištěnému věřiteli postupem dle § 298 a 299 IZ (jako při konkursu). Případný přebytek výtěžku nepoužitý k uspokojení zajištěného věřitele (hyperocha) se pak v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty použije k uspokojení nezajištěných věřitelů; v případě splátkového kalendáře se hyperocha vrátí dlužníku, tedy k uspokojení nezajištěných věřitelů ji nikterak použít nelze (ledaže s tím dlužník souhlasí a potom se mezi ně hyperocha rozvrhne mimořádnou splátkou). Pokud ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění v průběhu oddlužení nedošlo, po splnění oddlužení deklarovaném rozhodnutím insolvenčního soudu dle § 413 IZ, jímž se insolvenčním řízení končí, i po případném rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek dle § 414a 415 IZ, zůstává zajištěnému věřiteli zachováno právo domáhat se uspokojení jeho zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení majetku sloužícího k zajištění (§ 414 odst. 4 IZ).

Jak plyne z výše uvedeného, koncepce oddlužení (v obou jeho formách) je založena na tom, že práva zajištěných věřitelů na uspokojení ze zajištění zůstávají nedotčena a že oddlužení je tak vedeno pro uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky zajištěny nemají nebo se rozhodli své zajištění v insolvenčním řízení neuplatnit, tedy pro uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří proto jediní mají právo hlasovat o způsobu oddlužení (viz § 402 IZ) či namítat nesplnění podmínek pro schválení oddlužení (§ 403 odst. 2 IZ) a jimž musí dlužníkova ekonomická nabídka zajistit v oddlužení alespoň zákonnou minimální (třicetiprocentní) míru uspokojení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Pro poměry oddlužení zpeněžením majetkové podstaty tak lze uzavřít, že je postaveno na postihu – zpeněžení – majetku náležejícího do majetkové podstaty v době schválení tohoto oddlužení, z něhož ovšem k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do oddlužení, pro jejichž uspokojení je toto oddlužení vedeno, je bez dalšího použitelný jen majetek, k němuž není uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, zatímco majetek sloužící k zajištění (jestliže došlo k jeho zpeněžení) může být k uspokojení nezajištěných věřitelů využit jedině v rozsahu případné hyperochy pozůstávající z výtěžku zpeněžení daného předmětu zajištění po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.”

Zvláštní režim v případě majetku zajištěného v trestním řízení

Specifické podmínky, za nichž lze zpeněžit majetek sloužící k zajištění, se uplatní v případě, že jde o majetek dlužníka, k němuž bylo v trestním řízení dlužníka podle § 47 TrŘ zřízeno zajištění nároků poškozených na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem, nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem. Tyto osoby (poškození) tvoří zvláštní skupinu zajištěných věřitelů, pro které platí určité odchylky od obecné úpravy i co do podmínek jejich uspokojení. K tomu viz podrobný výklad v části Postavení obětí trestných činů v insolvenčním řízení.

Pomoc třetí osoby

K otázce dalšího „zdroje” pro plnění oddlužení založeného závazkem třetí osoby poskytnout dlužníkovi pro ten účel dar nebo pravidelné peněžité dávky (na základě smlouvy darovací nebo smlouvy o důchodu) viz výklad v části Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad C).

Společné oddlužení manželů

Specifika společného oddlužení manželů jsou zvlášť vyložena v části Společné oddlužení manželů.

SOUDEM STANOVENÉ NIŽŠÍ SPLÁTKY při splátkovém kalendáři

Podle § 398 odst. 4 IZ na základě řádné a včasné žádosti dlužníka může insolvenční soud při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit jinou (nižší) měsíční splátku, než kolik činí zákonem určená měsíční splátka [postižitelná část mzdy podle § 277 až § 279 OSŘ – k tomu viz část Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení ad A) a tam uvedené „VYSVĚTLIVKY”].

Insolvenční soud tak (za dále popsaných podmínek) učiní, jen pokud se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení (splátkovém kalendáři) obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší

- než 50 % jejich pohledávek,

- než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli [viz souhlas nezajištěného věřitele s nižším plněním udělený dlužníkovi podle § 392 odst. 1 písm. c) a odst. 2 IZ a k tomu podaný výklad v části Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad C) POVINNÉ PŘÍLOHY NÁVRHU].

Možnost stanovení nižších než zákonem určených splátek je tedy určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by při zákonem určené splátce došlo k celkovému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v podstatně větším rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální třicetiprocentní limit [§ 395 odst. 1 písm. b), část Zamítnutí návrhu], totiž v rozsahu převyšujícím padesátiprocentní uspokojení.

K podstatě institutu nižších splátek poukazujeme na výklad podaný v soudní judikatuře citované v závěru této části.

Řádná a včasná žádost dlužníka

Žádost o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek je podle § 398 odst. 4 IZ řádná a včasná, jestliže ji dlužník uplatnil:

a) ve svém návrhu na povolení oddlužení (k čemuž je v povinném formuláři návrhu určena kolonka č. 14), a to způsobem předepsaným v § 391 odst. 2 IZ, tj. uvede výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlí důvody, které vedly k jeho úpadku [podrobněji viz část Způsob podání, forma a náležitosti návrhu, a d B) pod heslem „Žádost o nižší splátky při splátkovém kalendáři”],

b) anebo – jak je zavedeno s účinností od 1. 7. 2017 doplněním první věty § 398 odst. 4 IZnejpozději při následném jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ, tedy po povolení oddlužení, pokud bylo spojeno s rozhodnutím o jeho úpadku (neboť jen tehdy se uvedené jednání koná – k tomu viz výklad v části Přezkoumání pohledávek ), to však jedině pokud toto pozdější podání žádosti odůvodňují okolnosti dané věci, tj. pokud objektivně vzato důvody pro žádost o nižší splátky nastaly až po podání návrhu na povolení oddlužení (typicky když v mezidobí došlo k rozhodné změně příjmů dlužníka). Nutno dovodit, že také v tomto případě musí dlužník žádost uplatnit způsobem předepsaným v § 391 odst. 2 IZ; dlužno dodat, že pro jednání insolvenčního správce s dlužníkem podle § 410 odst. 2 IZ je zaveden formulář (třebaže nepovinný), který ale ve své stávající podobě s uplatněním dlužníkovy žádosti o stanovení nižších splátek nepočítá.

Opožděná žádost

Jestliže dlužníkova žádost o stanovení nižších než zákonem určených splátek není ve smyslu výše uvedeného – ad a) nebo b) – uplatněna včas, insolvenční soud k ní nikterak nepřihlíží (§ 398 odst. 4 poslední věta IZ), aniž by bylo třeba o tom jakkoliv rozhodovat.

Insolvenční soud nicméně v zájmu právní jistoty může uvedený zákonný následekzejména v případě ad b) shora, tedy pokud by neshledal odůvodněným akceptovat jako včasnou dlužníkovu žádost uplatněnou až při jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZvyjádřit rozhodnutím, v němž vysloví, že k dlužníkově opožděné žádosti nepřihlíží. Pak jde o rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné – viz usnesení Vrchní soudu v Praze sp. zn. KSUL 77 INS 23837/2011, 2 VSPH 796/2012-B ze dne 25. 6. 2012.

Tím není dotčeno právo dlužníka domáhat se revize tohoto stanoviska insolvenčního soudu (tj. prosazovat projednání žádosti, již má dlužník za včasnou) prostřednictvím odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (viz další výklad), ve kterém tato jeho žádost – k níž soud z uvedeného důvodu nepřihlížel – nebyla zohledněna.

Vadná žádost

Pokud je dlužníkova žádost včasná, ale z hlediska obsahových náležitostí vyžadovaných v § 391 odst. 2 IZ vykazuje zásadní nedostatky bránící jejímu projednání (posouzení), insolvenční soud dlužníka vyzve k jejímu doplnění za přiměřeného užití § 43 OSŘ (§ 7 odst. 1 IZ) s poučením, že jinak se k žádosti nepřihlíží.

Stejně by insolvenční soud postupoval v případě, že dlužník, který je osobou podléhající povinné elektronické komunikaci podle § 80a IZ (zavedeného s účinností od 1. 7. 2017), podal včasnou žádost samostatně později než v rámci návrhu na povolení oddlužení, tedy ve lhůtě ad b) shora (nejpozději při následném jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ), ale nikoliv předepsaným elektronickým způsobem (§ 80a odst. 1 IZ), aniž by bylo objektivních překážek, které mu v tom bránily a kterých by se současně s podáním dovolal – viz § 80a odst. 2 IZ a výklad v části Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad A).

Rozhodnutí o žádosti

O dlužníkově řádné a včasné žádosti o určení nižších než zákonných měsíčních splátek insolvenční soud rozhodne v rámci usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (bude-li toto usnesení podle § 406 odst. 3 IZ vydáno).

Žádosti lze vyhovět jen za primárního předpokladu, že během plnění splátkového kalendáře nezajištění věřitelé na svoje pohledávky – vzhledem k jejich celkové výši a očekávané výši splátek, které budou k jejich uspokojení k dispozici – obdrží plnění nejméně v rozsahu 50 % (nebo v rozsahu nižším, na němž se s dlužníkem dohodli).

Při posouzení žádosti soud dále přihlédne:

a) k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku,

b) k celkové výši dlužníkových závazků,

c) k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů,

d) k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků,

e) k doporučení věřitelů, tedy k výsledku hlasování nezajištěných věřitelů – provedeného na schůzi věřitelů nebo (korespondenčně) mimo schůzi věřitelů – o tom, zda doporučují dlužníkově žádosti vyhovět či nikoliv (k tomu viz část Přijetí způsobu oddlužení).

Pokud se jedná o oddlužení povolené spolu s rozhodnutím o úpadku (§ 148 odst. 3 IZ), soud vezme v úvahu také stanovisko insolvenčního správce vyjádřené v jeho zprávě pro oddlužení podle § 398a odst. 2 IZ – k tomu viz část Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, zvláštní rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení.

Stanovisko věřitelů přijaté jejich hlasováním má pouze formu doporučení, zda dlužníkově žádosti o nižší splátky vyhovět, a insolvenční soud jím proto při posouzení této žádosti není vázán. Jde pouze o jednu z okolností, z nichž insolvenční soud při svém rozhodování o žádosti vychází. Obdobně je tomu se stanoviskem insolvenčního správce vyjádřeným v jeho zprávě pro oddlužení.

Stanovení konkrétní výše nižší splátky

Jak bylo řečeno shora, možnost stanovení nižší splátky při splátkovém kalendáři se principiálně týká dlužníka, při jehož příjmech by zákonem určená splátka (postižitelná část příjmů) představovala pro nezajištěné věřitele ve výsledku celkové uspokojení jejich pohledávek v rozsahu přesahujícím 50 %. Dlužníkovým návrhem na konkrétní jinou (nižší) výši měsíčních splátek ovšem není insolvenční soud vázán (k tomu viz např. níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 32068/2012, 3 VSPH 555/2013-B ze dne 19. 8. 2013).

To znamená, že shledá-li podmínky pro určení nižších splátek vymezené v § 398 odst. 4 IZ splněnými, může v intencích okolností, které jsou pro posouzení této žádosti podstatné, v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit měsíční splátku v jiné výši, než jakou dlužník navrhl (v návrhu na povolení oddlužení, popř. – nejpozději – při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 IZ). To však vždy minimálně ve výši, která (při respektování úplného placení přednostních nároků, viz část Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení a její „VYSVĚTLIVKY”) zajistí uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 % (či v jiné minimální výši, na níž se s dlužníkem dohodli). Fakticky tak půjde o splátku, kterou insolvenční soud – s přihlédnutím k rozhodným okolnostem – určí konkrétní „fixní” částkou, jež odpovídá takové (procentní) míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou (v rozmezí zákonného minimálního padesátiprocentního limitu a míry uspokojení odpovídající zákonné splátce z dlužníkových příjmů) shledal být jako věci odpovídající. Jinak řečeno, soud (popsanou úvahou) určí v daném rozmezí míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (např. 65 %), a podle ní stanoví – jako maximální možnou srážku – konkrétní pevnou měsíční splátku, která takový rozsah uspokojení (včetně plné úhrady přednostních pohledávek) za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře naplní. Rozhodnutí o nižší než zákonné srážce pak soud promítne i do příkazu plátci dlužníkova příjmu. K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 41 INS 7657/2013, 3 VSPH 1413/2013-B ze dne 7. 11. 2013.

K možnosti změny výše splátek v závislosti na změně okolností, které jsou pro určení jejich výše a jejich další trvání rozhodné a které nastaly až po schválení splátkového kalendáře, viz § 407 odst. 3 IZ a výklad k němu v závěru části Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře pod heslem „ZMĚNA ROZHODNUTÍ O SCHVÁLENÍ SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE”. Ve vztahu k dané problematice se změna schváleného splátkového kalendáře může týkat např. situace, kdy byla soudem stanovena jiná měsíční splátka, ale příjmy dlužníka se posléze snížily natolik, že jim odpovídající zákonná splátka poklesla pod onu soudem stanovenou splátku, která tak nemůže být nadále poskytována, anebo může jít o situaci, kdy teprve později bude soudem jiná splátka stanovena, jestliže důvody takového postupu nastaly (viz níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 1718/2013 ze dne 17. 1. 2014).

Podle § 391 odst. 2 IZ úpravou možných nižších než zákonem určených splátek při plnění splátkového kalendáře není dotčen § 395 IZ. To podle našeho názoru neznamená nic jiného, než že bez ohledu na případné podání dlužníkovy žádosti o nižší splátky vždy bude insolvenční soud při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení posuzovat jeho přípustnost (jakožto celku) z hlediska důvodů pro jeho zamítnutí, jež vymezuje § 395 IZ (viz část Zamítnutí návrhu), tj. stran absence nepoctivosti dlužníkova záměru a předpokladu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení minimálně v rozsahu 30 %.

Obšírné vysvětlení důvodů a principů institutu nižších splátek (jiných než zákonem určených) zakotveného v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ i jeho uplatnění v rámci změny rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem podle § 407 odst. 3 IZ (včetně výkladu v závěru, že poskytuje zejména (již zmíněné) viz níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 1718/2013 ze dne 17. 1. 2014. Zde je též zdůrazněno, že zákonnou srážku skýtající uspokojení nezajištěných věřitelů menší než 50 % (v žádném z uvedených případů) snížit nelze, leda s jejich souhlasem.

Nevyhovění žádosti

Pokud insolvenční soud nevyhoví žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře uloží dlužníkovi, aby po dobu pěti let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelům zákonem určenou, a nikoliv dlužníkem navrženou měsíční splátku. Insolvenční soud ovšem může vyhovět této dlužníkově žádosti jen zčásti, tj. může mu ve splátkovém kalendáři určit splátku sice nižší než zákonnou, avšak vyšší, než jakou dlužník požadoval. Důvody nevyhovění dlužníkově žádosti o nižší než zákonné splátky soud vyloží v odůvodnění usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Právo odvolání

Podle § 406 odst. 4 poslední věty IZ [část Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení ad B)] mají právo podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání:

- dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud (zčásti nebo vůbec) nevyhověl, anebo

- věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Nižší splátky – JUDIKATURA

K institutu nižších splátek při splátkovém kalendáře se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 53/2012 ze dne 24. 7. 2014, uveřejněném pod č. 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Ustanovení § 398 odst. 4 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují. Žádá-li dlužník ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 IZ a § 398 odst. 4 IZ pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, insolvenční soud žádosti nevyhoví, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek.

K tomu citujeme z odůvodnění:

„Úprava obsažená v § 398 odst. 4 IZ byla vtělena do insolvenčního zákona zákonem č. 217/2009 Sb. (jenž potud nabyl účinnosti 20. 7. 2009). Vládní návrh zákona č. 217/2009 Sb. projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 5. volebním období 2006–2010 jako tisk č. 770/0, přičemž podle obecné části důvodové zprávy (b. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy):

c) Oddlužení formou splátkového kalendáře bude upraveno tak, aby podporovalo řešení úpadku dlužníky – fyzickými osobami i s přihlédnutím k nezbytně nutné míře zachování jejich sociálního statusu. Bude-li to s přihlédnutím k celkové sumě pohledávek dlužníkových věřitelů a k zákonem požadované míře uspokojení věřitelů dovolovat skladba dlužníkových stálých příjmů, soud bude moci na návrh dlužníka ve vymezeném rozsahu upravit výši splátek při oddlužení (§ 398 odst. 4 IZ). Dojde tím ke zmírnění sociálních dopadů úpadků na další sociální skupiny prostřednictvím institutu oddlužení.

Ve zvláštní části důvodové zprávy k bodům 25. až 44. (změny § 391, § 398, § 399, § 400, § 401, § 402, § 405, § 406, § 407, § 409, § 410 a § 414 IZ) se ke změnám ustanovení § 398 IZ dále uvádí, že:

Základní změnou je odklon od striktního uplatňování zásady, podle které dlužník musí mezi věřitele rozdělovat část svého příjmu ve stejném rozsahu, v jakém by jeho příjem mohl být postižen výkonem rozhodnutí pro přednostní pohledávku. Za zákonem stanovených podmínek formulovaných především v § 398 odst. 4 bude dlužníkovi umožněno rozdělovat mezi věřitele částku nižší, ovšem jen tehdy, nabízí-li jinak podstatně vyšší míru celkového uspokojení svých nezajištěných věřitelů (50 % a více) než při základní variantě (30 % a více).

Předpokladem pro stanovení jiné výše měsíční splátky dlužníku je podle změn textu § 391 odůvodněná a včasná žádost dlužníka obsažená ve formulářovém návrhu na povolení oddlužení. (...)

Doplněný odstavec 4 v § 398 vymezuje okolnosti, z nichž bude insolvenční soud vycházet při stanovení jiné měsíční splátky, která bude rozdělována mezi věřitele. Nezajištění věřitelé, s nimiž se dlužník nedohodl jinak, budou uspokojováni vždy nejméně v rozsahu 50 % jejich pohledávek. Soud dále přihlédne k příčinám úpadku dlužníka, k jeho celkové majetkové situaci a k opatřením, která dlužník činí ke zlepšení své majetkové situace. Dále se zde řeší osud opožděné žádosti dlužníka o jiné splátky.« I text důvodové zprávy potvrzuje, že úprava obsažená v § 398 odst. 4 IZ je výjimkou z pravidla zakotveného v § 398 odst. 3 větě první IZ. Ustanovení o výjimce přitom nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována (obdobně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněného pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z ustanovení § 398 odst. 4 předposlední věty IZ se pak výslovně podává, že i když lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které podle včasné dlužníkovy nabídky (§ 398 odst. 4 věta první a poslední IZ) obdrží při oddlužení nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (§ 398 odst. 4 věta druhá IZ), není insolvenční soud povinen rozhodnout o dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek (o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek) podle této žádosti (návrhu) není vázán dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek. Ustanovení § 398 odst. 4 IZ vybízí insolvenční soud k tomu, aby při tomto posouzení použil kritérium vymezené v jeho větě druhé jako základní a ukládá mu, aby dále přihlédl ke kritériím vymezeným ve větě třetí. Lze shrnout, že pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu stanoví insolvenční soud dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné následující skutečnosti (kritéria):

1) Dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění.

2) Důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku.

3) Celková výše dlužníkových závazků.

4) Dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů.

5) Opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků.

6) Doporučení věřitelů.

Proto také ustanovení § 391 odst. 2 IZ předepisuje dlužníku, který žádá insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, aby v takovém případě v návrhu na povolení oddlužení (vedle uvedení výše navrhovaných měsíčních splátek nebo způsobu jejich určení) vysvětlil důvody, které vedly k jeho úpadku (a popsal tak jednu z okolností rozhodných pro posouzení důvodnosti své žádosti).

Úprava obsažená v ustanovení §