2.3.1.4
Incidenční spory
JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M.
Jak již bylo dříve judikováno v rozsudku Soudního dvora ze dne 12. února 2009, Seagon, ve věci C-339/07, jsou soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno insolvenční řízení, příslušné pro vedení řízení o žalobách, které z insolvenčního řízení přímo vyplývají a úzce s ním souvisejí (čl. 6, bod 35 preambule Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení - dále jen "Nařízení").
Jde o vylučovací žaloby proti žalovaným v jiných členských státech a žaloby týkající se závazků, které vznikají v průběhu insolvenčního řízení, jako je například záloha na náklady řízení. Naopak žaloby na plnění závazků vyplývajících ze smlouvy, kterou dlužník uzavřel před zahájením řízení, do této kategorie nespadají (z insolvenčního řízení přímo nevyplývají).
Pokud taková žaloba souvisí s jinou žalobou založenou na obecném občanském a obchodním právu, má insolvenční správce možnost podat obě žaloby k soudu bydliště žalovaného, považuje-li tento postup za účelnější. Nebo je-li podávána žaloba proti několika žalovaným, k soudům členského státu, na jehož území má bydliště kterýkoliv z nich, jsou-li dané soudy příslušné podle nařízení (EU) č. 1215/2012.
Toto pravidlo (viz důvodová zpráva) umožňuje správci podat u stejného soudu např. žalobu proti vedení společnosti z titulu odpovědnosti za škodu na základě insolvenčního práva spolu s žalobou založenou na společenstevním právu nebo na obecné odpovědnosti za škodu. To platí i pro dlužníka s dispozičními oprávněními, pokud vnitrostátní právo umožňuje dlužníkovi s dispozičními oprávněními podávat žalobu jménem majetkové podstaty. Pro tyto účely se má za to, že žaloby navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních (článek 6 odst. 3 Nařízení).
Žaloby přímo odvozené od insolvenčního řízení a úzce s ním související tedy nespadají pod nařízení 1215/2012, resp. dříve Brusel I (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 22. února 1979, Henri Gourdain v. Franz Nadler, věc 133/78).
Z uvedeného vyplývá, že kromě toho, že Nařízení co do úpravy soudní příslušnosti (mezinárodní pravomoci) doplňuje nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jde dokonce dále, neboť nejenže upravuje otázky jurisdikce a uznávání rozhodnutí, ale upravuje i kolizní normy za účelem ochrany získaných práv. Harmonizované kolizní normy garantují nabytá práva tím, že v případě insolvence, práva, která vznikla v každém státě, budou uznána v ostatních. Vymezení vztahu mezi oběma těmito úpravami (nařízeními) co do otázky jejich působnosti se věnuje judikatura SDEU:
Žaloba se pojí s úpadkovým řízením, jestliže přímo vyplývá z úpadku a úzce souvisí s konkursním nebo vyrovnacím řízením - viz rozsudek ze dne 12. února 2009, Seagon, C-339/07 (bod 19, jakož i tam citovaná judikatura).
Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. prosince 2017, Valach a další, C-649/16 (bod 24 a citovaná judikatura): Nařízení č. 1215/2012 a nařízení č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení musí být vykládána tak, aby bylo zabráněno jakémukoli překrývání právních pravidel, která tyto akty obsahují, a jakémukoliv právnímu vakuu. Žaloby vyloučené z působnosti nařízení č. 1215/2012 na základě jeho čl. 1 odst. 2 písm. b) z důvodu, že se týkají "insolvenčních řízení a podobných řízení", tedy spadají do působnosti nařízení č. 1346/2000. Nařízení č. 1215/2012 se pak symetricky vztahuje na žaloby, které nespadají do působnosti nařízení č. 1346/2000.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, German Graphics Graphische Ma‑ schinen GmbH v. Alice van der Schee, věc C‑292/08: Výjimka upravená v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 44/2001 ve spojení s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 musí být vykládána, s ohledem na ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. b) posledně uvedeného nařízení, v tom smyslu, že se nepoužije v případě žaloby prodávajícího podané z titulu výhrady vlastnictví proti kupujícímu, který je v úpadku, pokud se věc, které se výhrada vlastnictví týká, nachází v okamžiku zahájení insolvenčního řízení v členském státě, ve kterém bylo toto řízení zahájeno. Určující pro posouzení, zda se předmětná výjimka použije, je intenzita vazby mezi takovou žalobou a insolvenčním řízením. Směřuje-li žaloba pouze k zajištění aplikace ujednání o výhradě vlastnictví, tato vazba není ani dostatečně přímá ani dostatečně úzká k tomu, aby použití nařízení č. 44/2001 bylo vyloučeno. Taková žaloba představuje samostatný nárok, neboť nevychází z insolvenčního práva a nevyžaduje zahájení insolvenčního řízení ani zapojení insolvenčního správce. Pouhá skutečnost, že insolvenční správce je účastníkem řízení, nepostačuje k tomu, aby toto řízení bylo považováno za řízení vyvolané úpadkem a za řízení s úzkou vazbou na řízení o zpeněžení podstaty.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, German Graphics Graphische Ma‑ schinen GmbH v. Alice van der Schee, věc C‑292/08: Článek 25 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že formulace "pokud je tato úmluva použitelná" znamená, že předtím, než bude moci být učiněn závěr, že se ustanovení upravující uznávání a výkon obsažená v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech použijí na jiná rozhodnutí než ta, která jsou uvedena v čl. 25 odst. 1 nařízení č. 1346/2000, je třeba ověřit, zda tato rozhodnutí nejsou vyloučena z věcné působnosti nařízení č. 44/2001.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. dubna 2012, F Tex SIA v. Lietuvos‑Anglijos UAB "Jadecloud‑Vilma", věc C 213/10: Pod pojem občanská nebo obchodní věc ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení Rady č. 44/2001 spadá i řízení o žalobě podané proti třetí osobě postupníkem, který nabyl pohledávku od insolvenčního správce, která je založena na právu správce odporovat právním úkonům podle vnitrostátního práva upravujícího dané insolvenční řízení.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2014, Nickel & Goeldner Spedition GmbH v. "Kintra" UAB, věc C‑157/13: Občanskou či obchodní věcí je i žaloba na uspokojení pohledávky z poskytnutí služeb v podobě nákladní dopravy, podaná insolvenčním správcem podniku v úpadku ustanoveným do funkce v rámci insolvenčního řízení zahájeného v jednom členském státě, která směřuje proti příjemci těchto služeb usazenému v jiném členském státě.
Odpůrčí žaloba
Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2009, Seagon, ve věci C-339/07: Soudy členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, jsou příslušné rozhodnout o odpůrčí žalobě podané v úpadkovém řízení a směřující proti žalovanému, který má statutární sídlo v jiném členském státě (
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2018, Wiemer & Trachte, C-296/17 (bod 43 odůvodnění a výrok): Příslušnost soudů členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, k rozhodování o odpůrčí žalobě podané v úpadkovém řízení a směřující proti žalovanému, který má sídlo nebo bydliště v jiném členském státě, je výlučnou příslušností (
Usnesení Nejvyššího soudu ČR, sen. zn. 29 ICdo 7/2015 ze dne 16. února 2015: Soud České republiky, na jejímž území bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek (insolvenčního) dlužníka, je příslušný (má pravomoc) rozhodnout o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem dlužníka jako spor vyvolaný tímto insolvenčním řízením (incidenční spor) proti žalovanému, který má sídlo na území Slovenska.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 1. 2014, Ralph Schmid /správce podstaty v úpadkovém řízení na majetek Aletty Zimmermman/ v. Lilly Hertel, věc C‑328/12: Podle článku 3 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení, jsou příslušné rozhodnout o odpůrčí žalobě podané v úpadkovém řízení proti žalovanému, který nemá bydliště na území členského státu.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. prosince 2019, Tiger e.a., věc C-493/18 (body 25, 29, 31-35 odůvodnění a výrok 1): Žaloba insolvenčního…
