2.3.1.8
Informování věřitelů a přihlašování jejich pohledávek
JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M.
Informování věřitelů o zahájení řízení - oznámení
O zahájení insolvenčního řízení insolvenční soud (nebo ustanovený insolvenční správce) neprodleně vyrozumí známé zahraniční věřitele dlužníka.
Učiní tak formou odeslání individuálních oznámení obsahujících zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky, a veškeré další předepsané kroky. V oznámení věřitele informuje, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit. Připojí k němu kopii standardního formuláře pro přihlašování pohledávek podle čl. 55 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen "Nařízení") nebo informace o tom, kde je tento formulář dostupný. Nařízení o doručování č. 1393/2017, resp. s účinností od 1.7.2022 nařízení č. 2020/1784, se tu nepoužije (bod 64 preambule).
Toto oznámení se činí prostřednictvím standardního formuláře (čl. 88 Nařízení). Formulář "Oznámení o insolvenčním řízení" ve všech úředních jazycích orgánů Unie se zveřejňuje na portálu evropské e-justice. Doručuje se v úředním jazyce státu, který řízení zahájil (nebo v jednom z úředních jazyků místa, kde bylo insolvenční řízení zahájeno, resp. v jiném jazyce, který daný stát označil za přípustný podle čl. 55 odst. 5, lze-li předpokládat, že tomuto jazyku mohou zahraniční věřitelé snáze porozumět). Podle článku 1 prováděcího nařízení komise (EU) č. 2017/1105, kterým se stanoví formuláře uvedené v Nařízení, formulář (k informování známých zahraničních věřitelů o zahájení insolvenčního řízení) ve smyslu čl. 54 odst. 3 Nařízení je obsažen v příloze I nařízení Komise (EU) 2017/1105 ze dne 12. června 2017. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32017R1105
Použití tohoto formuláře není povinné pouze v insolvenčním řízení fyzické osoby, která není samostatně výdělečně činnou, nejsou-li věřitelé v daném řízení povinni své pohledávky přihlásit.
Nemá-li zahraniční věřitel sídlo v některém z členských států Evropské unie, insolvenční soud mu není povinen doručit zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 a násl. IZ) vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku ani výzvu k podávání přihlášek – viz usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. MSPH 76 INS 11907/2011, 3 VSPH 80/2012-P10 ze dne 24.6.2013.
Přihlašování pohledávek
Každý zahraniční věřitel s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v Evropské Unii (EU), včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, může přihlásit své pohledávky způsobem upraveným právem státu, který řízení zahájil, v kterémkoliv z probíhajících řízení - v hlavním nebo ve vedlejším řízení.
1. Lhůta k podání přihlášky
Podle čl. 55 odst. 6 Nařízení lhůta pro přihlášení pohledávky se stanoví podle práva státu, ve kterém řízení probíhá. Pro zahraničního věřitele nesmí být kratší než 30 dní od zveřejnění oznámení o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku státu, který řízení zahájil, resp. ve smyslu čl. 24 odst. 4 Nařízení než 30 dní ode dne, kdy byl věřitel informován podle článku 54 Nařízení.
Rozsudek ze dne 15. října 2015, Nike European Operations Netherlands, C-310/14 (bod bod 28 odůvodnění ) a rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2016, ENEFI, věc C-212/15 (bod 30 odůvodnění): Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1346/2000 nezavádí harmonizaci lhůt stanovených pro přihlašování pohledávek v úpadkových řízeních, na která se vztahuje oblast působnosti uvedeného nařízení, je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby na základě zásady procesní autonomie taková pravidla stanovil, avšak za podmínky, že nejsou méně příznivá než pravidla upravující podobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti) a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity).
2. Náležitosti přihlášky
Přihláška pohledávky se podává na standardním formuláři podle čl. 88 Nařízení označeném "Přihláška pohledávky". Pohledávku lze přihlásit i bez využití formuláře, přihláška však musí obsahovat všechny v něm předepsané údaje.
Přihláška pohledávky musí obsahovat: (a) jméno, poštovní adresu, případnou e-mailovou adresu, případné osobní identifikační číslo a bankovní údaje zahraničního věřitele; (b) výši pohledávky s vyčíslením jistiny a případných úroků, označením dne jejího vzniku a splatnosti; (c) je-li uplatňován úrok, úrokovou sazbu včetně údaje, zda se jedná o úrok zákonný nebo smluvní, dobu, za něž je úrok uplatňován a kapitalizovanou částku úroků; (d) jsou-li uplatňovány náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním pohledávky před zahájením řízení, výši těchto nákladů a jejich specifikaci; (e) povahu pohledávky; (f) údaj o tom, zda je uplatňováno přednostní pořadí pohledávky a důvody pro jeho uplatňování; (g) případné věcné zajištění nebo údaj o výhradě vlastnictví včetně označení majetku, na něž se vztahují, den poskytnutí zajištění a registrační číslo, bylo-li zajištění zapsáno do rejstříku a (h) údaj o případném uplatňování započtení včetně výše vzájemných pohledávek ke dni zahájení insolvenčního řízení, den jejich vzniku a výši pohledávky po započtení.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. září 2019, Riel, C‑47/18 (body 51-53, 54, 55 odůvodnění, výrok 3 – citace):
"Článek 4 odst. 2 písm. h) nařízení č. 1346/2000 stanoví zásadu, že pravidla pro přihlašování, prověřování a přiznávání pohledávek určuje právo členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno. Článek 41 tohoto nařízení, který se nachází v kapitole IV tohoto nařízení, nadepsané "Informování věřitelů a přihlašování jejich pohledávek", nicméně stanoví určité požadavky týkající se obsahu přihlášky pohledávky, které musí být, jak uvedl generální advokát v bodech 59 a 72 svého stanoviska, považovány za maximální požadavky ve vztahu k obsahu přihlášky pohledávky, jež může vnitrostátní právní úprava uložit věřitelům, kteří mají obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě, než je stát, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno.
V rámci těchto požadavků článek 41 mimo jiné vyžaduje, aby věřitel zaslal kopie podkladů, pokud existují, a sdělil den vzniku pohledávky.
Kromě toho je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 51 tohoto rozsudku, že v souladu se zásadou stanovenou v čl. 4 odst. 2 písm. h) nařízení č. 1346/2000 pravidla prověřování a přiznávání pohledávek nadále určuje právo členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno.
Článek 41 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že věřitel může v rámci úpadkového řízení přihlásit pohledávku bez formálního uvedení data jejího vzniku, pokud právo členského státu, na jehož území bylo toto řízení zahájeno, neukládá povinnost uvést toto datum a pokud lze toto datum bez zvláštních obtíží vyvodit z podkladů uvedených v tomto článku 41, což přísluší posoudit příslušnému orgánu, který provádí prověřování pohledávek."
Formulář přihlášky musí obsahovat údaj o tom, že poskytnutí bankovních údajů a osobního identifikačního čísla věřitele není povinné.
Podle článku 1 prováděcího nařízení č. 2017/1105 formulář (přihlášky, který mohou použít zahraniční věřitelé pro přihlašování pohledávek) je v souladu s čl. 55 odst. 1 Nařízení obsažen v příloze II nařízení Komise (EU) 2017/1105. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32017R1105 .
Přihláška se podává v kterémkoliv z úředních jazyků orgánů Unie. Insolvenční soud (insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními) však může vyžadovat poskytnutí překladu do úředního jazyka země (místa), ve které je řízení vedeno, resp. do jiného pro účely přihlašování pohledávek označeného přípustného jazyka.
K formuláři přihlášky se připojují kopie případných podkladů. Není-li pohledávka dostatečně doložena, soud, insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními poskytne věřiteli příležitost předložit další důkazy o její existenci a výši.
Pro účely přihlášení pohledávky není povinné zastoupení advokátem ani jiným právním odborníkem.
Důsledky neúplného/vadného vyplnění formuláře upravuje vnitrostátní právo (srov. čl. 64 preambule).
Umožňuje-li to rozhodné vnitrostátní právo, může insolvenční správce přihlašovat pohledávky jménem určitých skupin věřitelů, například zaměstnanců (bod 63 preambule).
Podle čl. 45 Nařízení pohledávky přihlášené v hlavním či vedlejším řízení přihlašuje správce jmenovaný v tomto řízení v jiném řízení, je-li to v zájmu dotčených věřitelů (ti mohou takovou přihlášku vzít zpět nebo přihlášku odmítnout).
Úprava v insolvenčním zákoně - § 430 IZ
Insolvenční zákon (IZ) v části čtvrté společných ustanovení, hlavě II., zakotvuje speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie, která vyjadřuje (transponuje do IZ) některá pravidla vycházející z jinak přímo použitelného předpisu práva Evropských společenství, jímž je Nařízení (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení), které s účinností od 26. 6. 2017 (ohledně svých článků 24 odst. 1, 25 a 86 pak s pozdější účinností) nahradilo původní nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení.
Součástí této speciální právní úpravy, která transponuje do IZ příslušná ustanovení Nařízení, je také ust. § 430 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017. Podle tohoto ustanovení o zahájení insolvenčního řízení (v České republice) a o vydání rozhodnutí o úpadku příslušný insolvenční soud neprodleně vyrozumí známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie (odst. 1 IZ). Takovouto povinnost vyrozumět známé věřitele (dle odst. 2 IZ) splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí
-
rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení (§ 101 IZ),
-
rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (§ 136 IZ),
-
a současně standardní formulář oznámení a standardní formulář pro přihlašování pohledávek podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, jímž je Nařízení.
V zásadě obdobné bylo předchozí znění § 430 IZ účinné do 30. 6. 2017 vycházející z původního nařízení. Nové znění tohoto ustanovení je přizpůsobeno současnému Nařízení, a to jednak (v odstavci 1) tím, že se vztahuje na známé věřitele všech členských států Evropské unie (nikoli již s výjimkou Dánska), a dále tím, že v odstavci 2 upravujícím povinnost insolvenčního soudu vyrozumět známé věřitele zvláštním doručením označených písemností je kompletován výčet těchto písemností o standardní formulář oznámení a standardní formulář pro přihlašování pohledávek (podle článku 54 Nařízení). Uvedenou druhou změnou ale nedošlo fakticky k ničemu jinému, než že přímo do odstavce 2 byla - při označení příslušných formulářů odpovídajících již novému Nařízení - vtělena úprava původního separátně stojícího (zrušeného) odstavce 3, kterým se insolvenčnímu soudu ukládalo doručit známým věřitelům zvlášť (vedle ostatních písemností uvedených v odstavci 2) i výzvu k podávání přihlášek pohledávek, totiž výzvu učiněnou dle čl. 40 a 42 původního nařízení č. 1346/2000 prostřednictvím tehdy předepsaného formuláře.
Ustanovení § 430 IZ tedy novelizací účinnou od 1. 7. 2017 nedoznalo zásadních obsahových změn, než v rozšíření jeho dosahu též na známé věřitele s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v Dánsku a v tom, že insolvenční soud ke splnění své informační povinnosti vůči známým věřitelům z jiných členských států Evropské unie (mimo jiné) - namísto dřívější formulářové výzvy dle čl. 40 a 42 původního nařízení č. 1346/2000 (původní odst. 3, ve spojení s odst. 2) - doručí zvlášť standardní formulář oznámení a standardní formulář pro přihlašování pohledávek podle článku 54 Nařízení (nynější odst. 2). S touto výhradou se tudíž i nadále uplatní dřívější judikatorní závěry přijaté k výkladu § 430 IZ.
1. Judikatorní výklad
Pro výklad problematiky přihlašování pohledávek zahraničními věřiteli dle IZ (v České republice) poukazujeme na níže uvedené závěry soudů ČR, které se vesměs vztahují k předchozímu nařízení č. 1346/2000 a předchozímu znění § 430 IZ, leč tato úprava v rámci dané problematiky (jak již řečeno) nedoznala významnější změny a tak rovněž prezentované dřívější judikatorní závěry jsou tak v zásadě použitelné i v poměrech současného Nařízení a současného znění § 430 IZ.
K otázce, kdo se rozumí "známým věřitelem dlužníka" ve smyslu § 430 IZ, viz závěry formulované již v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 13/2010 ze dne 31.5.2012, uveřejněném pod č. 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:
Známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám – při obvyklém chodu věcí – alespoň insolvenčnímu správci) přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, respektive ustanovení článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li např. věřitele - fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.
Obdobně viz závěry zsnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSCR 17/2017 ze dne 30.3.2017 a jeho usnesení sen. zn. 29 NSCR 125/2014 ze dne 30.11.2016:
Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2010 ze dne 25. 7. 2012: Za známého věřitele dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, se v insolvenčním řízení v době do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení pokládá i takový věřitel, o kterém se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka v této fázi insolvenčního řízení ničeho nedozvěděl jen proto, že dlužník řádně nevedl účetnictví nebo jiné záznamy o stavu jeho majetku a závazků.
Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 55/2011 ze dne 26. 6. 2013: Nevyplynula-li existence "známého věřitele" z obsahu insolvenčního spisu, je soud povinen zabývat se dále tím, zda nevyplývá z účetnictví vedeného dlužníkem, popř. jiných dlužníkem vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence), o to více v situaci, kdy dotčený věřitel na skutečnost, že jeho existence je z účetnictví dlužníka zřejmá, poukazuje.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 27 INS 3323/2008, 1 VSPH 11/2010-P48 ze dne 11.1.2010: Insolvenční soud má podle § 430…
