2.3.1.5 Insolvenční řízení proti skupině

2.3.1.5

Insolvenční řízení proti skupině

JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen "Nařízení") vytváří (srov. také důvodovou zprávu) specifický právní rámec pro řešení úpadku členů skupiny společností. Alternativní možnost v podobě standardního individuálního přístupu však zůstává současně zachována.

Jde o pravidla, která

• insolvenčním správcům a insolvenčním soudům ukládají povinnost vzájemně spolupracovat a komunikovat stejným způsobem, jako je tomu v případě hlavního a vedlejšího řízení (čl. 56-59, preambule 52 Nařízení, dále viz část 2.3.1.2),

• stanoví zvláštní pravomoci insolvenčního správce v řízení proti členům skupiny společností (čl. 60 Nařízení), a

• upravují specifický systém koordinace řízení proti skupině společností.

Skupinou společností se podle článku 2 odst. 13 Nařízení rozumí mateřský podnik a všechny jeho dceřiné podniky.

Praktické zkušenosti s aplikací těchto pravidel jsou prozatím omezené a je otázkou, zda toto (nové) výslovné zakotvení úpravy řízení proti skupině může a bude mít i praktický dopad a význam. Každopádně podle čl. 90 odst. 2 Nařízení nejpozději 27. června 2022 má Komise předložit Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování koordinačních řízení proti skupinám. V případě potřeby má být zpráva doprovázena návrhem na změnu stávajících pravidel.

Nařízení touto úpravou nemění stávající praxi u vysoce integrovaných skupin společností v podobě stanovení střediska hlavních zájmů všech členů skupiny na jednom a tomtéž místě, a tudíž zahajování řízení pouze v jedné jurisdikci. Podle bodu 53 preambule pravidla řízení proti skupině nebrání zahájení insolvenčního řízení proti několika společnostem náležejícím do téže skupiny v jediné jurisdikci, shledá-li soud, že místo, kde jsou soustředěny jejich hlavní zájmy, se nachází v jediném členském státě, ani jmenování stejného insolvenčního správce ve všech dotčených řízeních, není-li to neslučitelné s pravidly platnými pro daná řízení.

Jde o situace jako ve věci "Eurotunnel group", kde byl zjištěn úpadek v roce 2006 (tedy ještě za účinnosti předchozího úpadkového nařízení) s tím, že Obchodní soud v Paříži zahájil insolvenční řízení podle francouzského práva ohledně všech dotčených společností. Nikoliv tedy pouze hlavních dvou holdingových společností, ale také dalších společností se sídly ve Francii, Velké Británii, Španělsku, Německu, Belgii a v Nizozemí.

Nařízení umožňuje členským státům stanovit vnitrostátní pravidla, která by doplnila pravidla spolupráce, komunikace a koordinace upravená Nařízením, omezí-li se taková úprava na vnitrostátní pravomoc a jejich použití nebude mít dopad na účinnost pravidel obsažených v nařízení (bod 61 preambule). Pravidla spolupráce, komunikace a koordinace se použijí pouze v případě zahájení řízení ve více než jednom členském státě (čl. 62 preambule).

A) Spolupráce a komunikace

Insolvenční správci členů skupiny společností jsou povinni (s cílem účelného vedení řízení) spolupracovat jakoukoli vhodnou formou slučitelnou s pravidly jejich činnosti, která nevede ke střetu zájmů.

Konkrétně si navzájem co nejdříve (a) sdělují informace, které mohou mít význam pro druhé řízení pod podmínkou, že byla přijata vhodná opatření na ochranu důvěrných informací; (b) zvažují, zda existuje možnost koordinace správy záležitostí členů skupiny, na něž se vztahují insolvenční řízení, a dohledu nad těmito záležitostmi, a pokud ano, tuto správu a dohled koordinují; (c) zvažují, zda je zde možnost restrukturalizace členů skupiny, na něž se vztahují insolvenční řízení, a pokud ano, koordinují návrhy a sjednávání koordinovaného restrukturalizačního plánu. V posledních dvou případech se mohou správci dohodnout, že udělí dodatečné pravomoci správci jmenovanému v jednom z dotčených řízení, pokud takovou dohodu nezakazují pravidla platná pro každé z těchto řízení. Mohou se rovněž dohodnout na rozdělení některých úkolů mezi sebe, pokud takové rozdělení umožňují pravidla platná pro každé z dotčených řízení.

Soudy, u nichž insolvenční řízení ve vztahu k členům skupiny probíhají, spolupracují v rozsahu, v jakém je taková spolupráce vhodná pro usnadnění účelného vedení řízení, není neslučitelná s pravidly, která se na ně vztahují, a nevede ke střetu zájmů. Za tímto účelem mohou soudy jmenovat nezávislou osobu nebo subjekt, které budou jednat pod jejich vedením, není-li to neslučitelné s pravidly, která se na ně vztahují.

Soudy mezi sebou navzájem či s takovou osobou mohou přímo komunikovat nebo žádat o informace či pomoc s respektem k procesním právům účastníků řízení a k pravidlům důvěrnosti informací. Spolupracují všemi vhodnými prostředky za účelem koordinace jmenování insolvenčních správců; sdělování informací; koordinace správy majetku a záležitostí členů skupiny a dohledu nad jejich majetkem a záležitostmi; koordinace průběhu jednání; koordinace schvalování protokolů, které jim správci předloží, je-li to nezbytné.

Insolvenční správce jmenovaný v insolvenčním řízení proti členovi skupiny společností spolupracuje a komunikuje s kterýmkoliv soudem, u kterého byl podán návrh na zahájení řízení proti jinému členovi téže skupiny nebo který takové řízení zahájil, a může takový soud žádat o informace o jím vedeném řízení nebo o pomoc v řízení, ve kterém byl jmenován. Opět v rozsahu vhodném pro usnadnění účelného vedení řízení tak, aby nedošlo ke střetu zájmů a k rozporu s pravidly platnými pro daná řízení.

Vzniklé náklady na spolupráci a komunikaci ať už na straně soudu či správce jsou náklady jednotlivých řízení.

B) Pravomoci insolvenčního správce v řízení proti členům skupiny společností

Insolvenční správce jmenovaný v řízení proti členovi skupiny může v rozsahu vhodném pro usnadnění účelného vedení řízení

(a) být slyšen v každém řízení, které bylo zahájeno proti kterémukoliv jinému členovi téže skupiny (je oprávněn účastnit se i schůze věřitelů);

(b) podat návrh na zahájení koordinačního řízení proti skupině podle čl. 61 Nařízení;

(c) navrhnout odklad jakéhokoli opatření ohledně zpeněžení majetku v řízení, které bylo zahájeno proti kterémukoliv jinému členovi téže skupiny za podmínky, že

• - pro všechny či některé členy skupiny, proti nimž byla zahájena insolvenční řízení, byl navržen restrukturalizační plán podle čl. 56 odst. 2 písm. c) Nařízení, který nabízí přiměřenou naději na úspěch;
• - tento odklad je nezbytný v zájmu zajištění řádného provedení restrukturalizačního plánu;
• - restrukturalizační plán by byl ku prospěchu věřitelů v řízení, ve kterém je odklad požadován, a
• - ani insolvenční řízení, ve kterém byl insolvenční správce jmenován ani řízení, pro něž se navrhuje odklad, nepodléhá koordinaci podle nařízení.

Soud, který zahájil řízení o odkladu, zcela nebo zčásti odloží jakékoli opatření týkající se zpeněžení majetku v daném řízení, dospěje-li k závěru, že jsou pro to splněny podmínky. Před nařízením odkladu vyslechne správce jmenovaného v řízení, v souvislosti s nímž je přerušení požadováno. Odklad lze nařídit na vhodnou dobu nepřekračující tři měsíce, která je slučitelná s pravidly platnými pro dané řízení. K zajištění zájmů věřitelů může soud s nařízením odkladu správci uložit přijetí vhodných opatření podle vnitrostátního práva. Odklad lze prodloužit (i opakovaně) při splnění stanovených předpokladů odkladu na dobu celkem nepřesahující 6 měsíců.

Řízení o návrhu správce jmenovaného v řízení proti členovi skupiny na odklad jakéhokoli opatření ohledně zpeněžení majetku v řízení, které bylo zahájeno proti jiným členům téže skupiny, na něž se koordinační řízení proti skupině nevztahuje, je alternativním mechanismem k dosažení koordinované restrukturalizace skupiny v případě členů skupiny, kteří se koordinace neúčastní. Takový postup je přípustný, byl-li členům dotčené skupiny předložen restrukturalizační plán, který je ve prospěch věřitelů v řízení, ve kterém je odklad navrhován a je-li nezbytný k zajištění řádného provedení daného plánu (srov. bod 60 preambule).

Tyto procesní nástroje mají umožnit správci, který má největší zájem na úspěšné restrukturalizaci všech dotčených společností předložit svůj plán restrukturalizace v řízení proti členovi skupiny i v případě, kdy správce podstaty jmenovaný v tomto řízení nechce spolupracovat nebo je proti tomuto plánu.

C) Koordinace – koordinační řízení

Koordinační řízení proti skupině je dobrovolné (bod 56 preambule Nařízení) a zahajuje se na návrh. Mělo by sloužit k usnadnění účelného vedení insolvenčních řízení týkajících se členů skupiny a mít obecně příznivý dopad na věřitele. Cílem Nařízení je zajistit, aby soud, u kterého byl podán návrh na zahájení koordinačního řízení proti skupině, před jeho zahájením tato kritéria posoudil (bod 57 preambule).

Návrh na zahájení koordinačního řízení proti skupině podává správce jmenovaný v insolvenčním řízení zahájeném proti některému členu skupiny, a to u kteréhokoli soudu příslušného vést řízení proti některému členu skupiny, případně u soudu, na jehož pravomoci se zúčastnění správci dohodli podle čl. 66…