2.3.1.2
Místní (vedlejší) insolvenční řízení
JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M.
Význam místního (vedlejšího) řízení
Vedle ochrany zájmů místních věřitelů vedlejší insolvenční řízení může mít význam z hlediska účinné správy majetkové podstaty. Ve druhém případě jde o situace, kdy je struktura dlužníkovy majetkové podstaty natolik složitá, že je obtížné ji spravovat jako jedinou jednotku, nebo kdy jsou dotčené právní řády natolik odlišné, že mohou nastat obtíže plynoucí z rozšíření účinků práva státu, který řízení zahájil, na jiné členské státy, ve kterých se nachází majetek. Insolvenční správce v hlavním insolvenčním řízení pak může navrhnout zahájení vedlejšího insolvenčního řízení - bod 40 preambule Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen "Nařízení").
Vedlejší insolvenční řízení však může na druhou stranu bránit účinné správě majetkové podstaty. Proto soud, u kterého byl návrh na jeho zahájení podán má možnost na návrh insolvenčního správce v hlavním insolvenčním řízení zahájení vedlejšího insolvenčního řízení zamítnout nebo odložit (preambule bod 41 Nařízení). Podle důvodové zprávy by mohlo tomu tak být například, pokud investor učinil nabídku na koupi společnosti jako trvající účetní jednotky a tato nabídka by místním věřitelům vynesla více než likvidace majetku společnosti.
Zahájení vedlejšího řízení by také nemělo být zapotřebí, pokud správce podstaty v hlavním řízení slíbí místním věřitelům, že s nimi bude v hlavním řízení zacházeno, jako kdyby bylo zahájeno vedlejší řízení, a že práva, která by v takovém případě měli, pokud jde o určení a pořadí jejich pohledávek, budou zachována při rozdělování majetku. V praxi se tato "syntetická vedlejší řízení" vytvořila v několika přeshraničních úpadkových věcech, které byly zahájeny ve Spojeném království (zejména úpadkové řízení proti Collins&Aikman, MG Rover a Nortel Networks). Anglické soudy přijaly, že angličtí správci podstaty byli oprávněni rozdělit část majetku podle práva členského státu, kde se nacházela provozovna. Jelikož právo mnoha členských států takovýto postup v současnosti neumožňuje, nařízení správcům umožňuje učinit ve prospěch místních věřitelů závazek, jenž bude zavazovat majetkovou podstatu.
Příslušnost insolvenčního soudu
Insolvenční řízení může být zahájeno i v jiných státech, než ve kterých je sídlo, resp. hlavní zájmy dlužníka, a to jenom tehdy, pokud tam (na území takového jiného státu) má dlužník provozovnu, a to jako místní insolvenční řízení (jehož účinky jsou omezeny jen na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu) – čl. 3 odst. 2 Nařízení.
A) Jestliže členský stát při splnění uvedené podmínky – že má dlužník na území tohoto státu provozovnu - zahájil místní insolvenční řízení až po (jím uznaném) zahájení hlavního insolvenčního řízení, jde o vedlejší řízení (čl. 34 Nařízení). Podle čl. 3 odstavce 3 Nařízení totiž bylo-li zahájeno hlavní insolvenční řízení, stávají se jakákoli řízení následně zahájená vedlejšími insolvenčními řízeními.
B) Před zahájením hlavního insolvenčního řízení je právo na podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení v členském státě, ve kterém má dlužník provozovnu – tedy právo na zahájení místního insolvenčního řízení - redukováno na nezbytně nutné případy. Omezuje se na místní věřitele a na veřejné orgány nebo na případy, kdy hlavní insolvenční řízení nemůže být zahájeno podle práva členského státu, ve kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka (bod 37 preambule).
Konkrétně pak podle čl. 3 odst. 4 Nařízení místní insolvenční řízení uvedená v čl. 3 odst. 2 mohou být zahájena před zahájením hlavního insolvenčního řízení podle čl. 3 odst. 1 pouze tehdy, pokud
- hlavní insolvenční řízení nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo
- návrh na zahájení místního insolvenční řízení podává
- - věřitel, jehož pohledávky vznikly z provozu provozovny nacházející se v členském státě, v němž je zahájení místního řízení požadováno, či v souvislosti s takovým provozem, nebo
- - veřejný orgán, který má podle práva členského státu, na jehož území se dotyčená provozovna nachází, právo podat návrh na zahájení insolvenčního řízení.
Je-li posléze zahájeno hlavní insolvenční řízení, stane se místní insolvenční řízení vedlejším insolvenčním řízením.
V případě, kdy bylo hlavní insolvenční řízení týkající se právnické osoby nebo obchodní společnosti zahájeno v jiném členském státě, než ve kterém se nachází jejich sídlo, mělo by být možné zahájit vedlejší insolvenční řízení v členském státě, v němž se jejich sídlo nachází, pokud dlužník v daném státě vykonává hospodářskou činnost za pomoci lidských zdrojů a majetku, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora Evropské unie (Preambule bod 24).
V rámci likvidace společnosti v jiném členském státě, než ve kterém má statutární sídlo, může být proti této společnosti zahájeno rovněž vedlejší úpadkové řízení ve druhém členském státě, ve kterém má statutární sídlo a právní subjektivitu – viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2014, Burgo Group, věc C-327/13, body 32, 35, 38, 39 odůvodnění a výrok 1.
Provozovna
Provozovnou se podle čl. 2 bodu 10 Nařízení rozumí jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nebo po dobu tří měsíců před podáním návrhu na zahájení hlavního insolvenčního řízení vykonával nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských zdrojů a majetku.
Pojem "provozovna" ve smyslu čl. 3 odst. 2 Nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje existenci struktury obsahující minimální míru organizace a určitou stabilitu s cílem výkonu hospodářské činnosti. Pouhá existence jednotlivých majetkových hodnot nebo bankovních účtů tedy uvedené definici v zásadě neodpovídá. K tomu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 20. října 2011, Interedil, Věc C-396/09.
Pro zahájení vedlejšího řízení tedy nepostačuje existence majetku dlužníka či věřitelů na území toho kterého státu, ale je třeba existence provozovny. Definice provozovny podle Nařízení však neodpovídá definici provozovny ve smyslu judikatury SDEU k čl. 5/5 nařízení Brusel I., resp. aktuálně čl. 7 odst. 5 nařízení č. 1215/2012. To zda majetek umístěný ve státě, kde se nachází provozovna, se vztahuje k této provozovně, je bez významu.
Návrh na zahájení vedlejšího řízení
Vedlejší řízení se zahajuje na návrh insolvenčního správce jmenovaného v hlavním řízení nebo na návrh jiné osoby, která je oprávněna návrh na zahájení insolvenčního řízení podat podle vnitrostátního práva země, ve které je zahájení vedlejšího řízení navrhováno.
Správce může požadovat, aby bylo zahájeno vedlejší řízení, pokud by to usnadnilo správu komplexních věcí, například dochází-li ve státě provozovny k propouštění značného počtu zaměstnanců. V takových případech může být užitečné zahájit vedlejší řízení a jmenovat místního správce podstaty, a zajistit tak účinnou správu majetku dlužníka (viz důvodová zpráva).
Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, Procureur‑generaal bij het Hof van Beroep te Antwerpen v. Zaza Retail BV, věc C‑112/10: Výraz "věřitel", který je obsažen v čl. 3 odst. 4 písm. b) nařízení a je používán pro označení okruhu osob oprávněných podat návrh na zahájení nezávislého územního řízení, musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje orgán členského státu, jehož posláním je podle jeho vnitrostátního práva jednat v obecném zájmu, který nejedná ani jako věřitel, ani jménem a na účet věřitelů -
Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2014, Burgo Group, věc C-327/13 (body 46-51 odůvodnění a výrok 2): Otázka, která osoba nebo orgán jsou oprávněny podat návrh na zahájení vedlejšího úpadkového řízení, musí být posouzena na základě vnitrostátního práva členského státu, na jehož území je zahájení tohoto řízení navrhováno. Právo podat návrh na zahájení vedlejšího úpadkového řízení však nelze omezit pouze na věřitele, kteří mají bydliště nebo statutární sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo pouze na věřitele, jejichž pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny.
Podle čl. 37 odst. 2 Nařízení stal-li se závazným příslib vydaný v souladu s článkem 36 (viz níže), musí být návrh na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení podán do 30 dnů od obdržení oznámení o schválení příslibu.
Rozhodnutí o příslušnosti k řízení
Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení soud, u kterého byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, přezkoumá z úřední povinnosti, zda je příslušný podle článku 3. V rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení soud uvede důvody, na nichž se zakládá jeho příslušnost, a zejména uvede, zda je příslušnost založena na čl. 3 odst. 1, nebo odst. 2., tj. zda jde o hlavní nebo vedlejší insolvenční řízení.
O návrhu na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení soud vyrozumí insolvenčního správce (nebo dlužníka s dispozičními oprávněními) v hlavním řízení a umožní jim vyjádřit se (být slyšeni) za účelem získání přehledu o tom, zda jsou zde případně možnosti záchrany či reorganizace dlužníka.
Příslib insolvenčního správce místním věřitelům - virtuální vedlejší řízení
Insolvenční správce v hlavním insolvenčním řízení dle článku 36 Nařízení může učinit příslib místním věřitelům, že s nimi bude zacházeno, jako by bylo zahájeno vedlejší insolvenční řízení (virtuální vedlejší řízení).
Tehdy soud na návrh tohoto insolvenčního správce vedlejší insolvenční řízení nezahájí, resp. takový návrh zamítne (preambule bod 42), shledá-li, že příslib dostatečně chrání společný zájem místních věřitelů (čl. 38 odst. 2). Při posuzování tohoto zájmu by měl soud zohlednit skutečnost, že příslib schválila kvalifikovaná většina místních věřitelů.
Jde o to, že v zájmu nezahájení vedlejšího řízení (např. z důvodu hospodárnosti) může správce v hlavním řízení učinit příslib ohledně majetku nacházejícího se v členském státě, kde by mohlo vedlejší řízení být zahájeno. Pro účely příslibu místním věřitelům majetek a práva, které se nacházejí v členském státě, v němž má dlužník provozovnu, tvoří podkategorii majetkové podstaty (preambule bod 43). Při rozdělování daného majetku nebo výtěžku z jeho zpeněžení pak správce dbá práv týkajících se tohoto rozdělení a pořadí pohledávek, která by věřitelé měli podle vnitrostátního práva, pokud by bylo v daném členském státě zahájeno vedlejší insolvenční řízení. V příslibu musí být specifikovány věcné předpoklady, z nichž vychází, zejména pokud jde o hodnotu majetku, který se v dotčeném členském státě nachází, a možnosti jeho zpeněžení.
Příslib se činí v úředním jazyce dané země, v písemné formě a podléhá dalším formálním a materiálním požadavkům na schválení rozdělení majetku stanoveným právem země, ve které je vedeno hlavní řízení. Musí být schválen známými místními věřiteli v souladu s pravidly hlasování o restrukturalizaci upravenými právem země, kde mohlo být zahájeno vedlejší řízení (kvalifikovanou většinou). Hlasovat lze i prostředky komunikace na dálku, umožňuje-li to dané vnitrostátní právo. Správce známé místní věřitele informuje o příslibu, o pravidlech a postupu pro jeho schválení, o jeho schválení či odmítnutí. Místní věřitele informuje o plánovaném rozdělení majetku a výtěžku v souladu s rozhodným právem.
Při nesplnění požadavků rozhodného práva a podmínek příslibu, kterýkoli místní věřitel může rozdělení napadnout u soudů země, ve které bylo zahájeno hlavní řízení. Takový návrh má odkladný účinek.
Rozdělení výtěžku ze zpeněžení majetku, pořadí pohledávek a práva věřitelů k takovému majetku se řídí právem členské země, v níž mohlo být vedlejší řízení zahájeno. Rozhodným okamžikem pro určení majetku je okamžik učinění příslibu.
Za místního věřitele se v souladu s vnitrostátním právem považuje i orgán zřízený v členském státě, v němž mohlo být zahájeno vedlejší insolvenční řízení, který je podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32015R0848 povinen zaručit úhradu nesplacených pohledávek zaměstnanců, jež vyplývají z pracovních smluv nebo z pracovních poměrů.
Na schválení příslibu se použije vnitrostátní právo. Zejména v případech, kdy pravidla hlasování pro přijetí restrukturalizačního plánu vyžadují podle vnitrostátního práva předchozí schválení pohledávek věřitelů, by tyto pohledávky měly být pro účely hlasování o příslibu považovány za schválené. Jsou-li podle vnitrostátního práva dány pro přijímání restrukturalizačních plánů různé postupy, měly by členské státy určit konkrétní postup, který bude v této souvislosti relevantní (preambule bod 44).
Za škodu způsobenou místním věřitelům nesplněním svých povinností stanovených čl. 36 Nařízení nese správce odpovědnost.
K zajištění dodržení podmínek příslibu mohou místní věřitelé u soudů země, kde probíhá hlavní řízení navrhnout přijetí vhodných opatření podle práva státu, kde bylo zahájeno hlavní řízení k zajištění podmínek příslibu. K zajištění dodržování podmínek příslibu správcem mohou místní věřitelé podat u soudu země, ve které mohlo být zahájeno vedlejší řízení, návrh na předběžné či ochranné opatření.
Dojde-li nakonec k zahájení vedlejšího řízení, v hlavním řízení správce převede po příslibu přemístěný majetek či výtěžek jeho zpeněžení správci ustanovenému ve vedlejším řízení.
Odklad zahájení vedlejšího insolvenčního řízení
Podle čl. 38 odst. 3 Nařízení bylo-li přiznáno dočasné přerušení řízení na vymáhání individuálních nároků s cílem umožnit jednání mezi dlužníkem a jeho věřiteli, může soud na návrh insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními odložit zahájení vedlejšího insolvenčního řízení o dobu nepřekračující tři měsíce za podmínky, že jsou přijata vhodná opatření na ochranu zájmu místních věřitelů.
V takovém případě by všichni věřitelé, na něž by mohl mít výsledek jednání o restrukturalizačním plánu vliv, měli být o jednání informováni a měli by mít možnost se ho účastnit (preambule bod 45).
K ochraně zájmů místních věřitelů po dobu odkladu může soud v souladu s vnitrostátními procesními předpisy nařídit ochranná (či jiná předběžná) opatření v podobě zákazu přemisťovat nebo zcizovat majetek (mimo běžnou podnikatelskou činnost) nacházející se v zemi, kde má dlužník provozovnu. Smyslem je dle bodu 46 preambule zabránit insolvenčnímu správci v hlavním insolvenčním řízení nekalým způsobem zpeněžovat nebo přemísťovat majetek nacházející se v členském státě, kde je umístěna provozovna, s cílem zmařit účinné uspokojení těchto zájmů, pokud by následně bylo zahájeno vedlejší insolvenční řízení.
Ve stanovených případech soud z vlastní iniciativy nebo k návrhu věřitele rozhodnutí o odkladu zruší (uzavření dohody v rámci jednání mezi dlužníkem a jeho věřiteli ve smyslu čl. 38 odst. 3 Nařízení, negativní dopad odkladu na práva věřitele-zejména pokud bylo jednání přerušeno nebo je zjevné, že se pravděpodobně nepodaří jednání uzavřít, nebo pokud insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními porušil zákaz zcizení majetku nebo jeho přemístění z území členského státu, ve kterém se nachází provozovna).
Vyhovění návrhu
Jsou-li splněny Nařízením stanovené předpoklady (viz. čl. 38), insolvenční soud návrhu na zahájení vedlejšího řízení vyhoví.
Podle č.l. 34 Nařízení přitom platí, že bylo-li zahájení hlavního řízení podmíněno zjištěním úpadku dlužníka, pak ve vedlejším řízení se již úpadek dlužníka nezkoumá.
Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 22. 11. 2012, Bank Handlowy w Warszawie SA, PPHU ADAX/Ryszard Adamiak v. Christianapol sp. z o. o., věc C‑116/11 (bod 63 odůvodnění a výrok 2) článek 27 předchozího nařízení č. 1346/2000, ve znění nařízení č. 788/2008, je nutno vykládat v tom smyslu, že umožňuje zahájení vedlejšího úpadkového řízení v členském státě, kde se nachází provozovna dlužníka, třebaže hlavní řízení má ochranný účel. Soud rozhodující o návrhu na zahájení vedlejšího úpadkového řízení nemůže ve smyslu čl. 27 nařízení č. 1346/2000 ve znění nařízení č. 788/2008 zkoumat platební neschopnost dlužníka, proti němuž bylo zahájeno…
