17.8.4.3 Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení

17.8.4.3

Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení

Mgr. Ivana Mlejnková

Skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení, tj. skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly návrh na povolení oddlužení

1. odmítnout pro subjektivní nepřípustnost oddlužení ve smyslu § 389 IZ [viz část 9.2.1 ad A)] nebo
2. zamítnout pro nesplnění podmínek přípustnost oddlužení vymezených v § 395 IZ (viz část 9.3.1)

a které vyšly najevo až po povolení oddlužení, jsou podle § 405 odst. 1 IZ (1. 1. 2014) (ve znění účinném od 1. 1. 2014) důvodem pro rozhodnutí insolvenčního soudu o neschválení oddlužení [o něm část >9.5 ad A)].

Nutno dodat, že důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení mohou být i další skutečnosti, jako je poznatek o vadnosti návrhu [část 9.2.2 ad A) + B) + C)], o jeho opožděnosti [část 9.2.1 ad B)], nebo o tom, že nebyl sepsán a podán osobou podle § 390a odst. 1 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 (část >9.2.1.1). Takové skutečnosti bránící tomu, aby oddlužení bylo povoleno (aby návrhu bylo vyhověno), ale při řádném běhu věci jsou (vždy mají být) zjištěny a náležitě procesně reflektovány již po podání návrhu, tj. nepředpokládá se, že by takové skutečnosti vyšly najevo až po povolení oddlužení (třebaže to není vyloučeno). K důsledkům toho, že insolvenční soud navzdory trvající absenci předepsaných náležitostí návrhu na povolení oddlužení či jeho příloh (nesprávně) oddlužení povolil viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 16/2010 ze dne 26. 10. 2010, citované v části 9.2.2 ad A)+ B) + C), a též výklad v části 9.3.2.

Skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení podle § 389 IZ nebo podle § 395 IZmohou věřitelé uplatnit jako důvod pro neschválení oddlužení prostřednictvím námitek, nicméně ještě předtím na takové skutečnosti – jestliže podle jeho zjištění jsou dány – má upozornit insolvenční správce (§ 403 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 – viz novelu IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.). Zásadní význam námitek věřitelů zejména ve vztahu k závěru insolvenčního soudu o subjektivní přípustnosti oddlužení posuzované insolvenčním soudem ve fázi po povolení oddlužení je pak vysvětlen v další pasáži této části.

Na uvedené skutečnosti, odůvodňující jinak odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (bránící schválení oddlužení), má insolvenční správce podle § 403 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) upozornit:

−nejpozději před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení, jestliže schůze věřitelů za účelem projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí byla insolvenčním soudem svolána a nebyla zrušena (z důvodu uvedeného v § 399 odst. 3 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017, tedy proto, že způsob oddlužení byl předepsanou většinou přijat hlasováním nezajištěných věřitelů mimo schůzi věřitelů) – k tomu viz část 9.4.2,

−ve zprávě pro oddlužení, kterou podává insolvenčnímu soudu podle § 398a IZ (zavedeného s účinností od 1. 7. 2017) v případě, že rozhodnutí o povolení bylo spojeno s rozhodnutím o úpadku (třebaže i tehdy se schůze věřitelů o způsobu oddlužení může konat, pokud nezajištění věřitelé nejpozději do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku svolání této schůze navrhli kvalifikovanou většinou podle § 399 odst. 1 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 a nejde o situaci podle § 399 odst. 3 IZ, za které již ke konání schůze není důvodu) – k tomu viz část >9.3.2.1 a část 9.4.2.

Uvedené skutečnosti, odůvodňující jinak odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (bránící schválení oddlužení), mohou podle § 403 odst. 2 první věty IZ(1. 1. 2014) (ve znění účinném od 1. 1. 2014) namítat (a vyvolat tak jejich případné projednání) jedině věřitelé, kteří hlasovali o způsobu oddlužení a kteří k tomu také byli oprávněni, a těmi mohli být jen nezajištění věřitelé. (k tomuto hlasování viz opět část 9.4.2).

V posledně odkazované části je citováno usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 ICdo 6/2014, 13 ICm 1771/2010 (KSOS 13 INS 2847/201) ze dne 22.12.2014, uveřejněné pod č. 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Věřitelem, který nehlasoval o způsobu oddlužení, se pak rozumí jak věřitel, který nehlasoval ("zdržel se hlasování") tím, že zůstal zcela nečinný (nevyužil možnosti hlasovat mimo schůzi věřitelů a na schůzi věřitelů se nedostavil), tak věřitel, který svou "aktivitu" navenek projevil jen tím, že se sice dostavil na schůzi věřitelů, ale přesto nehlasoval o způsobu oddlužení (výslovně prohlásil, že se hlasování zdržuje)."

Ohledně toho, že k námitce nepřípustnosti oddlužení není oprávněn nezajištěný věřitel, který nehlasoval o způsobu oddlužení, poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSHK 35 INS 17480/2016, 2 VSPH 206/2016-B-17 ze dne 27. 2. 2017 citované v závěru této části.

Předmětné námitky nepřípustnosti oddlužení mohou uvedení věřitelé – podle § 403 odst. 2 druhé věty IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 – uplatnit nejpozději:

• - do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení (jestliže se tato schůze konala – viz shora); tehdy může jít o námitky uplatněné ústně přímo na schůzi věřitelů do jejího skončení, anebo učiněné písemně (soudu došlé) ve stejné lhůtě, popř. učiněné oběma způsoby,
• - do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku, jestliže schůze věřitelů nebyla svolána, resp. nekonala se (viz shora); tehdy z povahy věci může jít jen o námitky učiněné v uvedené lhůtě písemným podáním.

Nutno upozornit, že pokud věřitel činí námitky písemným podáním a je osobou podléhající povinné elektronické komunikaci s insolvenčním soudem podle § 80a IZ (zavedeného s účinností od 1. 7. 2017), je povinen učinit toto podání vždy elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 IZ (pokud podle druhé věty cit. ustanovení není objektivních překážek, které by mu v tom bránily a pro které by insolvenční soud – jestliže věřitel onu překážku spolu s podáním uplatnil – mohl akceptovat jeho podání v listinné podobě). Jestliže by v uvedeném případě nebyl elektronický způsob věřitelova podání dodržen, jednalo by se o vadu podání ve smyslu § 80a odst. 2 IZ, kterou by insolvenční soud (jelikož tu IZ nestanoví jinak) odstraňoval postupem podle § 43 OSŘs tím, že dokud nebude předmětná vada odstraněna, k podané námitce se podle § 43 odst. 2 věty druhé OSŘ nepřihlíží. Výklad k povinné elektronické komunikaci je obsažen v části 9.2.2 ad A).

K popsanému novému právnímu režimu věci zavedenému s účinností od 1. 7. 2017 je nutno poznamenat následující:

1. Pro případ rozhodnutí o úpadku spojeného s rozhodnutím o povolení oddlužení insolvenční soud podle nového znění § 136 odst. 1 písm. i) IZ, vyzve nezajištěné věřitele, aby do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku navrhli konání schůze věřitelů podle § 399 odst. 1 IZ nebo hlasovali podle § 400 IZ – tj. mimo schůzi věřitelů (korespondenčně) – o způsobu oddlužení. Ustanovení § 136 odst. 1 písm. i) IZ (ani žádné jiné zákonné ustanovení) však nepočítá s upozorněním soudu (výzvou, poučením), že nezajištění věřitelé ve stejné lhůtě, v jaké mohou mimo schůzi věřitelů hlasovat o způsobu oddlužení, mohou také vznést námitku nepřípustnosti oddlužení podle nového znění § 403 odst. 2 IZ. Nezajištěným věřitelům se však nepochybně musí dostat i poučení o tom, že pro případ svého korespondenčního hlasování o způsobu oddlužení ve stejné lhůtě – nejpozději do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení – mohou podat také případné námitky nepřípustnosti oddlužení podle nového znění § 403 odst. 2 IZ, a tudíž je třeba, aby insolvenční soud – třebaže s tím zákon výslovně nepočítá – do rozhodnutí o úpadku spojeného s povolením oddlužením i takové poučení (či odpovídající výzvu) vtělil.
2. Není zřejmé, do kdy mohou nezajištění věřitelé podat námitky nepřípustnosti oddlužení, pokud nenastane žádná ze skutečností, s níž nové znění § 403 odst. 2 druhá věta IZ lhůtu pro podání těchto námitek (jejich včasnost) pojí – totiž pokud se nebude konat schůze věřitelů k hlasování o způsobu oddlužení ani nebude předložena (a tudíž ani zveřejněna) zpráva pro oddlužení.

K tomu může dojít v případě, že rozhodnutí o povolení oddlužení nebylo spojeno s rozhodnutím o úpadku, ale bylo vydáno až později samostatným rozhodnutím, takže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku nevyzval insolvenčního správce k předložení zprávy pro oddlužení [§ 136 odst. 1 písm. i) IZ se neuplatnilo] a místo toho podle § 136 odst. 1 písm. f) IZsvolal schůzi věřitelů k hlasování o přijetí způsobu oddlužení, která ale byla následně zrušena podle § 399 odst. 3 IZ proto, že některý ze způsobů oddlužení byl přijat kvalifikovanou většinou hlasů nezajištěných věřitelů podle § 402 odst. 3 IZ jejich hlasováním mimo schůzi věřitelů (korespondenčně). Zákonodárce při změnách zákona provedených s účinností od 1. 7. 2017 na tuto situaci zjevně nepamatoval a tak bez náhrady odstranil dosavadní úpravu, jež by uvedenou situaci řešila, neboť počítala s tím, že v případě podle § 399 odst. 3 IZ (kdy se schůze věřitelů pro přijetí způsobu oddlužení jejich hlasováním mimo schůzi nekoná) mohou nezajištění věřitelé uplatnit námitky nepřípustnosti oddlužení do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování mimo schůzi věřitelů v insolvenčním rejstříku. Obdobně bylo do 30. 6. 2017 pro ten případ – jen s kratší lhůtou – upraveno povinné upozornění insolvenčního správce na skutečnosti bránící schválení oddlužení.

Podle § 403 odst. 2 druhé věty IZ se nepřihlíží k námitkám

−uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení (tj. nezajištěnými věřiteli, jež by jinak byli oprávněni hlasovat, či osobami k hlasování neoprávněnými – zajištěnými věřiteli a osobami dlužníkovi blízkými či tvořícími s ním koncern), nebo

−uplatněným po shora uvedené lhůtě.

Jak je uvedeno shora pod heslem "Lhůta pro podání námitek, s účinností od 1. 7. 2017 se nepřihlíží také k písemně učiněným námitkám, které věřitel podléhající povinné elektronické komunikaci nepodal předepsaným elektronickým způsobem (§ 80a odst. 1 IZ), ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo, a soudu se postupem podle § 43 OSŘnepodařilo zjednat nápravu.

V části 9.2.1 ad A) v pasáži "PRÁVNÍ ÚPRAVA OD 1. 1. 2014" jsou vyloženy změny ve vymezení subjektivní přípustnosti oddlužení zavedené s účinností od 1. 1. 2014 spočívající v tom, že oddlužení je přípustné u právnické osoby – nepodnikatele a u každé fyzické osoby, pokud tato osoba nemá žádný dluh z podnikání (§ 389 odst. 1 IZ), nebo jen takový, který řešení dlužníkova úpadku oddlužením nebrání podle § 389 odst. 2 IZ. Podnikatelský dluh nepřekáží oddlužení (nezakládá jeho subjektivní nepřípustnost), jestliže jde o dluh zajištěný [o pohledávku zajištěnou některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ], či o nezajištěný dluh neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízení zakončeném zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku [tedy podle § 308 odst. 1 písm. c) a d) IZ], anebo jehož věřitel s dlužníkovým oddlužením souhlasí [§ 389 odst. 1 písm. a) IZ].

V úvodní pasáži téže části je přitom pod heslem "Rozhodné dluhy z podnikání" shromážděn výklad (judikatura) týkající se vymezení dlužníkových podnikatelských dluhů rozhodných z hlediska § 389 IZ(tedy toho, které dluhy mají ve sledovaných souvislostech povahu dluhů z podnikání).

V části 9.2.1 ad A) v pasáži "PRÁVNÍ ÚPRAVA OD 1. 7. 2017" jsou pak popsány důsledky dílčí (leč významné) změny § 389 odst. 2 písm. a) IZ zavedené s účinností od 1. 7. 2017, kterou se vůči dlužníkovu věřiteli s nezajištěnou pohledávkou pocházející z podnikání [nejde-li o pohledávku podle § 389 odst. 2 písm. b) IZ, u níž je případná podnikatelská povaha bezvýznamná] zavádí nově fikce jeho souhlasu s oddlužením, pokud nejpozději s přihláškou pohledávky nesdělil výslovný (zdůvodněný) nesouhlas s oddlužením (jakýkoliv jeho pozdější nesouhlas bude již irelevantní).

Tamtéž je také vysvětleno, že:

• - uvedený (včasný) nesouhlas nemusí být automaticky překážkou oddlužení; insolvenční soud může zvážit, zda vzhledem ke zdůvodnění nesouhlasu a okolnostem věci věřitelova nezajištěná pohledávka z podnikání takovou překážku představuje, a to nejspíše podle kritérií vytčených v publikovaném usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21. 4. 2009 (R 79/2009), které tak v uvedeném směru bude v režimu nové právní úpravy opět použitelné,
• - nadále se přitom uplatní také dosavadní judikatorní závěry týkající se vymezení dlužníkových podnikatelských dluhů rozhodných z hlediska § 389 IZ, jež jsou citovány v úvodní pasáži části 9.2.1 ad A) pod heslem "Rozhodné dluhy z podnikání",
• - naopak se v novém režimu zavedeném od 1. 7. 2017 již nadále nemohou uplatnit závěry publikovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 918/2015-A ze dne 23. 9. 2015 (R 49/2016).

V návaznosti na výše zmíněné je pak v části 9.3.2 vyloženo, že insolvenční soud podle § 397 odst. 1 IZ – jak plyne též z § 136 odst. 3 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 – oddlužení povolí i v pochybnostech o jeho subjektivní přípustnosti ve smyslu § 389 IZ(tedy o tom, zda dlužník je oprávněn k návrhu na povolení oddlužení), a že tato pochybnost může nadále fakticky spočívat jen v otázce, zda dlužník nemá dluhy z podnikání, které (ve smyslu § 389 odst. 2 IZa contrario) činí jeho oddlužení subjektivně nepřípustným (jeho oddlužení brání). Pokud by insolvenční soud již při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení dospěl k nepochybnému závěru o subjektivní přípustnosti oddlužení, oddlužení by nepovolil a místo toho by dlužníkův návrh podle § 390 odst. 3 IZ odmítl.

V odkazovaných dvou částech je pak také vysvětleno, že fakticky zůstal zachován dosavadní procesní režim potud, že pokud soud oddlužení povolí, bude otázka subjektivní přípustnosti oddlužení – ať již o ní soud měl pochybnost či nikoliv – definitivně uzavřena až v pozdější fázi řízení, v souvislosti s hlasováním věřitelů o způsobu oddlužení. To s tím, že pokud po povolení oddlužení věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, podle § 403 odst. 2 věty druhé IZ (1. 1. 2014) řádně a včas nenamítli skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (tedy neuplatnili námitku subjektivní nepřípustnosti oddlužení ani pro dluhy z podnikání), podle § 403 odst. 2 poslední věty IZ (zavedeného s účinností od 1. 1. 2014 a nadále nezměněného) platí, že souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Ohledně těchto věřitelů tak nastává fikce jejich souhlasu s oddlužením ve smyslu § 389 odst. 2 písm. a) IZ, pokud ovšem tuto fikci nezaložili vůči sobě dříve již tím, že nejpozději s přihláškou své pohledávky nesdělili výslovný (zdůvodněný) nesouhlas s oddlužením podle nového znění § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Jinak řečeno, i kdyby věřitel…