2.3.1
Nařízení Rady (ES) č. 2015/848
JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M.
Předmět úpravy Nařízení
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (dále jen "Nařízení") upravuje pro členské státy Evropské unie (dále jen "EU")
-
příslušnost pro zahájení a vedení insolvenčních řízení a řízení o incidenčních sporech,
-
uznávání rozhodnutí vydaných v těchto řízeních,
-
rozhodné právo pro insolvenční řízení (jeho zahájení, vedení a skončení) a jeho účinky, a to prostřednictvím zčásti přímých norem a zčásti kolizních norem.
Kromě toho stanoví také pravidla pro koordinaci insolvenčních řízení, která se týkají stejného dlužníka nebo několika členů téže skupiny společností.
Toto Nařízení s účinností od 26. 6. 2017 (ohledně svých článků 24 odst. 1, 25 a 86 pak s pozdější účinností) nahradilo předchozí nařízení č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32000R1346
Hlavní změny spočívají v tom, že Nařízení
(i) reviduje definici úpadkového řízení tak, aby zahrnovala hybridní a předúpadková řízení, jejichž cílem je předejít insolvenčnímu řízení a zachránit dlužníka ve finančních potížích, jakož i řízení o oddlužení a jiná úpadková řízení fyzických osob, jež do té doby zahrnuta nebyla (čl. 1, příloha A, preambule 9);
(ii) definuje (upřesňuje) koncept COMI s přihlédnutím k dosavadní judikatuře Soudního dvora EU (dále jen "SDEU") - čl. 3 odst. 1;
(iii) vylepšuje publicitu insolvenčních řízení a ochranu zájmů zahraničních věřitelů v podobě povinnosti členských států zřídit veřejně přístupné rejstříky; podávání přihlášek má zjednodušit standardní formulář a stanovení lhůty pro podání přihlášky; dne 7.7.2014 Komise oznámila pilotní program propojení insolvenčních rejstříků České republiky, Německa, Estonska, Nizozemí, Rakouska, Rumunska a Slovinska na portálu e-justice;
(iv) upravuje propracovaněji interakci hlavního a vedlejšího řízení; došlo k rozšíření druhů možných vedlejších řízení (příloha A), když ta mohou zahrnovat i nelikvidační řízení v případě, že dlužník má provozovnu (jejíž definice byla upravena); je zavedena úprava virtuálního vedlejšího řízení v podobě příslibu nezahájení vedlejšího řízení v zájmu nenavyšování nákladů a administrativního zatížení (čl. 36). Upřesňuje pravidla pro koordinaci hlavního a vedlejších řízení; umožňuje soudu nezahájit vedlejší řízení, pokud takové řízení není nutné pro ochranu zájmů místních věřitelů;
(v) zavádí nová pravidla řízení proti členům (mezinárodní) skupiny společností; jde o zcela nový koncept pravidel spolupráce a koordinace mezi několika hlavními řízeními zahájenými proti členům skupiny, založených na dobrovolnosti, který zpravidla nemá obdoby ani v kontextu vnitrostátních právních úprav, jehož cílem je záchrana celé skupiny.
Nařízení je unijním právním předpisem, jehož výklad a aplikace podléhá zvláštním pravidlům, upraveným právem EU. Role SDEU při výkladu a aplikaci této normy je nezastupitelná.
Úprava v něm obsažená je bezprostředně aplikovatelná (čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie) a v zásadě má přednost před zákonem (obecně srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1964, Flaminio Costa v. E.N.E.L., věc 6/64, a rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 1978, Amministrazione delle Finanze dello Stato v. Simmenthal SpA., věc 106/77). Nařízení je obecně závazné ve všech svých částech a bezprostředně použitelné, tj. k jeho aplikaci není třeba recepce do vnitrostátního práva; ta je dokonce zakázána vzhledem k tomu, že orgány státu jsou povinny aplikovat nařízení samo. Samo o sobě zakládá práva a povinnosti přímo jednotlivcům. Jde o prostředek unifikace zákonné úpravy. Lze jej z pohledu vnitrostátního práva připodobnit k zákonu. Pojmy používané v Nařízení je třeba vykládat autonomně ve vztahu k mezinárodnímu i vnitrostátnímu právu. Pouze takovýto výklad, podávaný SDEU (který je jedinou instancí s pravomocí závazně vykládat komunitární právo a dohlížet na jeho jednotnou a správnou aplikaci), je s to zajistit jednotnou aplikaci v něm obsažené úpravy. Kromě judikatury SDEU k výkladu a aplikaci Nařízení je přiměřeně použitelná i nadále judikatura Soudního dvora ve vztahu k předcházející úpravě obsažené v nařízení č. 1346/2000. Inspirativní může být i judikatura soudů členských zemí, ta však není s to zajistit výklad závazný. Z této judikatury vyplývá, že nařízení je interpretováno a aplikováno pragmaticky, bez přísného dodržování jeho doslovného znění.
Původní komentář (důvodová zpráva) je obsažen ve zprávě prof. Miguela Virgose a Etienna Schmita z roku 1996 k tehdy členskými státy EU připravované Úmluvě o insolvenčním řízení, kterou však Velká Británie odmítla podepsat. Online je dokument přístupný např. zde: http://aei-dev.library.pitt.edu/952/1/insolvency_report_schmidt_1988.pdf . Význam tohoto dokumentu podtrhuje skutečnost, že v praxi je považován za autoritativní zdroj interpretace unijního nařízení o insolvenci. Význam důvodových zpráv zdůrazňuje i okolnost, že Soudní dvůr při odůvodňování svých rozhodnutí z nich příležitostně cituje. Důvodová zpráva k aktuálnímu znění Nařízení je pak přístupná online zde: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:52012PC0744 .
Definice pojmů
Při výkladu a aplikaci Nařízení se vychází z definic obsažených v preambuli či v textu nařízení samotného.
Konkrétně pak se rozumí:
-
kolektivním řízením řízení, které buď zahrnuje všechny věřitele dlužníka, anebo zahrnuje jejich významnou část a nedotýká se pohledávek těch věřitelů, kteří nejsou účastníky tohoto řízení;
-
subjekty kolektivního investování subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES a alternativní investiční fondy ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU;
-
dlužníkem s dispozičními oprávněními dlužník, ve vztahu k němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, které nezahrnuje nutně jmenování insolvenčního správce nebo úplný převod práv a povinností ke správě dlužníkova majetku na insolvenčního správce, a dlužníkovi tedy zůstává úplná nebo alespoň částečná kontrola nad jeho majetkem a záležitostmi;
-
insolvenčním řízením kterékoli z řízení uvedených v příloze A nařízení;
-
insolvenčním správcem jakákoli osoba nebo subjekt, jejichž funkcí, a to i dočasně, je (i) prověřovat a přiznávat pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení (příloha B nařízení); (ii) zastupovat kolektivní zájmy věřitelů; (iii) spravovat zcela nebo zčásti majetek, ke kterému byl dlužník zbaven dispozičních oprávnění ; (iv) zpeněžovat majetek uvedený v bodě iii) nebo (v) ohlížet na správu záležitostí dlužníka.
-
soudem (i) v čl. 1 odst. 1 písm. b) a c), čl. 4 odst. 2, článcích 5 a 6, čl. 21 odst. 3, čl. 24 odst. 2 písm. j) a článcích 36 a 39 a článcích 61 až 77 soudní orgán členského státu; (ii) e všech ostatních článcích soudní orgán nebo jiný příslušný subjekt členského státu, který je oprávněn zahájit insolvenční řízení, potvrdit zahájení takového řízení nebo v průběhu takového řízení rozhodovat;
-
rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení mimo jiné (i) rozhodnutí soudu o zahájení insolvenčního řízení nebo o potvrzení zahájení takového řízení a (ii) rozhodnutí soudu o jmenování insolvenčního správce;
-
okamžikem zahájení řízení okamžik, kdy rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení nabývá účinnosti, bez ohledu na to, zda se jedná o konečné rozhodnutí či nikoli;
Za rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení se považuje rozhodnutí vydané soudem členského státu, ke kterému byl za tímto účelem podán návrh na zahájení řízení uvedeného v příloze A téhož nařízení, vycházející z úpadku dlužníka, jestliže toto rozhodnutí zahrnuje zbavení dlužníka práva nakládat se svým majetkem a jmenování správce podstaty (uvedeného v příloze C daného nařízení). Toto zbavení práva nakládat s majetkem znamená, že dlužník pozbude oprávnění vykonávat správu svého majetku (rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. května 2006, Eurofood IFSC, C-341/04, body 52, 54 odůvodnění, výrok 3).
Zahájení insolvenčního (úpadkového) řízení ve smyslu unijního práva představovaného článkem 2 písm. e) a f) nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 nebo článkem 2 body 7) a 8) stávajícího Nařízení nelze ztotožnit s okamžikem zahájení insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 97 odst. 1 IZ (části věty za středníkem), ani s okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (§ 101 odst. 1 IZ). Nevydá-li insolvenční soud v době od zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku, žádné jiné (dřívější) rozhodnutí zahrnující zbavení dlužníka práva nakládat se svým majetkem, a jmenování správce podstaty uvedeného v příloze C nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 nebo insolvenčního správce uvedeného v příloze B nynějšího Nařízení, rozumí se “okamžikem zahájení řízení“ ve smyslu obou těchto nařízení pro poměry upravené insolvenčním zákonem okamžik zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 105/2018 ze dne 28.5.2020, uveřejněné pod č. 9/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
-
členským státem, ve kterém se nachází majetek, v případě (i) akcií na jméno jiných než uvedených v bodě ii) členský stát, na jehož území má společnost vydávající akcie své sídlo; (ii) finančních nástrojů, u kterých je vlastnické právo prokazováno záznamem v rejstříku nebo na účtu vedených zprostředkovatelem nebo na jeho jméno ("zaknihované cenné papíry"), členský stát, ve kterém je veden rejstřík nebo účet se záznamy; (iii) hotovosti na bankovních účtech u úvěrové instituce členský stát uvedený v čísle IBAN účtu, nebo, v případě hotovosti na bankovních účtech u úvěrové instituce, která nemá číslo IBAN, členský stát, v němž má úvěrová instituce, u níž je účet veden, ústředí, nebo pokud je účet veden u pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny, členský stát, v němž se daná pobočka, zastoupení nebo provozovna nachází; (iv) majetku nebo práv, v souvislosti s nimiž se vlastnictví nebo nároky zapisují do veřejného rejstříku a které nejsou majetkem ani právy uvedenými v bodě i), členský stát, pod jehož pravomoc rejstřík spadá; (v) evropských patentů členský stát, pro který byl evropský patent udělen; (vi) autorských práv a souvisejících práv členský stát, na jehož území má vlastník těchto práv obvyklé místo pobytu nebo sídlo; (vii) hmotného majetku, který není majetkem uvedeným v bodech i) až iv), členský stát, na jehož území se daný majetek nachází; (viii) pohledávek vůči třetím osobám, které nejsou pohledávkami vztahujícími se k majetku uvedenému v bodě iii), členský stát, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy povinné třetí osoby, určený v souladu s čl. 3 odst. 1.
-
provozovnou jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nebo po dobu tří měsíců před podáním návrhu na zahájení hlavního insolvenčního řízení vykonával nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských zdrojů a majetku;
-
místním věřitelem věřitel, jehož pohledávky vůči dlužníkovi vznikly z provozu provozovny nacházející se v jiném členském státě, než ve kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo v souvislosti s takovým provozem;
-
zahraničním věřitelem věřitel, včetně správců daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě, než je stát, který zahájil řízení;
-
skupinou společností mateřský podnik a všechny jeho dceřiné podniky;
-
mateřským podnikem podnik, který má přímou nebo nepřímou kontrolu nad jedním či více dceřinými podniky. Podnik, který sestavuje konsolidovanou účetní závěrku v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, se považuje za mateřský podnik.
Působnost Nařízení
1. Teritoriální působnost
Z hlediska teritoriální působnosti je Nařízení aplikovatelné ve všech členských zemích EU mimo Dánska. Ve vztahu k Velké Británii platí však pouze pro insolvenční řízení, ve kterých hlavní řízení bylo zahájeno před uplynutím přechodného období stanoveného v dohodě o vystoupení Velké Británie z Evropské unie (31. prosince 2020).
Nařízení se týká pouze řízení, kde hlavní zájmy dlužníka jsou umístěny v EU (bod 25 preambule), čímž je také vymezen vztah k zemím mimo EU. Upravuje tedy pouze věci, účinky či konflikty uvnitř EU.
V případě, že hlavní zájmy dlužníka jsou umístěny v členském státě EU a Nařízení je aplikovatelné, bez ohledu na to, zda dlužník má majetek nebo věřitele v členských zemích, úprava se omezuje pouze na regulaci vztahů s ostatními členskými státy. Vztahy k třetím zemím je třeba řešit samostatně. Z toho důvodu aplikaci Nařízení je třeba doplnit úpravou obsaženou v normách mezinárodního práva soukromého země, kde je řízení vedeno.
Je-li místo hlavních zájmů dlužníka umístěno mimo členské země EU, nelze vůbec postupovat podle Nařízení a je třeba aplikovat vnitrostátní právo, včetně pravidel mezinárodního práva soukromého a procesního.
2. Osobní působnost
Z hlediska osobní působnosti se nařízení vztahuje na fyzické osoby, právnické osoby, podnikatele i nepodnikatele (soukromé osoby).
Z pohledu časové působnosti nařízení dopadá na přeshraniční insolvenční řízení zahájená po 26. červnu 2017. Přitom nařízení č. 1346/2000 se nadále použije na insolvenční řízení, která spadají do jeho působnosti, zahájená před 26. červnem 2017, nikoliv však dříve než (čl. 43, 47 nařízení č. 1346/2000) 31. května 2002.
Článek 43 první věta nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že uvedené nařízení se použije tehdy, jestliže nebylo přijato žádné rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení před jeho vstupem v platnost, dne 31. května 2002, i když podání návrhu na rozhodnutí o zahájení řízení tomuto datu předcházelo - viz rozsudek soudního dvora ze dne 17. ledna 2006, Staubitz-Schreiber, C-1/04 (bod 21 odůvodnění).
Z věcného hlediska se vztahuje na úpadková řízení taxativně vymezená v příloze A (v České republice konkurz, reorganizace, oddlužení). Nemusí se jednat o soudní řízení v našem pojetí, ale také o dobrovolné mimosoudní řízení jako v Anglii a Irsku. Je-li dotčené řízení uvedeno v příloze A, nařízení se aplikuje, aniž by soudy jiného členského státu dále přezkoumávaly, zda jsou splněny podmínky uvedené v nařízení (preambule 9 - 17).
Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2012, Ulf Kazimierz Radziejewski proti Kronofogdemyndigheten i Stockholm, věc C‑461/11: Švédské řízení o oddlužení nezbavuje dlužníka práva nakládat se svým majetkem, takže jej nelze kvalifikovat jako úpadkové řízení ve smyslu článku 1 nařízení č. 1346/2000 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. května 2006, Eurofood IFSC, C-341/04, bod 46). Švédské řízení o oddlužení se ostatně nenachází v příloze A nařízení č. 1346/2000. Jelikož se toto nařízení použije pouze na řízení vyjmenovaná v uvedené příloze, nespadá řízení o oddlužení dotčené v původním řízení do působnosti tohoto nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2012, Ulf Kazimierz Radziejewski proti Kronofogdemyndigheten i Stockholm, věc C‑461/11, body 23-24 odůvodnění). Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání aplikaci takové právní úpravy, která podmiňuje povolení oddlužení bydlištěm v dotčeném členském státě.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. 11. 2012, Bank Handlowy w Warszawie SA, PPHU ADAX/Ryszard Adamiak v. Christianapol sp. z o. o., věc C‑116/11 (bod 33 odůvodnění): Je-li řízení uvedeno v příloze A nařízení, musí na něj být nahlíženo tak, že spadá do působnosti nařízení. Toto uvedení na seznam má přímý a závazný účinek, spojený s ustanoveným nařízením.
Podle bodu 7 preambule nařízení 2015/848 insolvenční řízení a podobná řízení jsou vyňata z působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Na tato řízení by se mělo vztahovat toto nařízení. Výklad tohoto nařízení by měl v největší možné míře vyloučit případné právní mezery mezi těmito dvěma nástroji. Pouhá skutečnost, že určitý vnitrostátní postup není uveden v příloze A tohoto nařízení, by však neměla znamenat, že se na něj vztahuje nařízení (EU) č. 1215/2012.
Nařízení se vztahuje na řízení, jejichž zahájení se zveřejňuje, aby se věřitelé mohli o řízení dozvědět a mohli přihlásit své pohledávky, čímž se zajistí kolektivní povaha řízení, a aby věřitelé měli příležitost napadnout…
