17.12.3.5 Pletichy v insolvenčním řízení

17.12.3.5

Pletichy v insolvenčním řízení

JUDr. František Púry

A) Zákonné znaky trestného činu

Trestný čin pletich v insolvenčním řízení podle § 226 odst. 1 TZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 1 rok nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo jako věřitel v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení přijme nebo si dá slíbit v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení majetkový nebo jiný prospěch.

Trestný čin pletich v insolvenčním řízení podle § 226 odst. 2 TZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 1 rok nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo věřiteli v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení poskytne, nabídne nebo slíbí v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení majetkový nebo jiný prospěch.

Trestný čin pletich v insolvenčním řízení podle § 226 odst. 3 TZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 2 roky nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo jako insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů v insolvenčním řízení přijme nebo si dá slíbit pro sebe nebo jiného ke škodě věřitelů majetkový nebo jiný prospěch, který mu nepřísluší.

Přísnější trest v podobě odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky hrozí podle § 226 odst. 4 TZ pachateli, který

a) způsobí činem uvedeným v § 226 odst. 1, 2 nebo 3 TZ značnou škodu, nebo

b) získá takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo

c) spáchá takový čin jako úřední osoba.

Vymezení toho, kdo může být úřední osobou, je obsaženo v ustanovení § 127 TZ (je to zejména soudce, státní zástupce, poslanec, senátor, člen vlády, jiná osoba zastávající funkci v orgánu veřejné moci, člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy atd.). Může jít i o úřední osobu cizího státu nebo mezinárodní organizace.

Ještě přísnějším trestem v podobě odnětí svobody na 2 roky až 6 let může být podle § 226 odst. 5 TZ pachatel potrestán, pokud

a) způsobí činem uvedeným v § 226 odst. 1, 2 nebo 3 TZ škodu velkého rozsahu, nebo

b) získá takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Skutková podstata podle § 226 TZ zcela odpovídá dřívější právní úpravě trestného činu pletich v insolvenčním řízení podle § 256b TrZ po jeho novele provedené zákonem č. 296/2007 Sb. (s účinností od 1. 1. 2008). Nově bylo do ustanovení § 226 odst. 4 a 5 TZ zařazeno jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby získání značného prospěchu a prospěchu velkého rozsahu a později novelou i spáchání činu úřední osobou.

B) Výklad zákonných znaků

Trestný čin pletich v insolvenčním řízení podle § 226 TZ lze spáchat jen v průběhu insolvenčního řízení konaného podle IZ, tj. teprve po jeho zahájení a až do ukončení. Ve smyslu § 128 odst. 2 TZ se insolvenčním řízením pro účely ustanovení § 226 TZ rozumí též konkursní a vyrovnací řízení, které se řídilo (a podle § 432 odst. 1 IZ i nadále řídí) ZKV.

Ustanovení § 226 TZ obsahuje 3 samostatné základní skutkové podstaty:

a) pasivní úplatkářství věřitele v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení (odst. 1),

b) aktivní úplatkářství ve vztahu k věřiteli v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení (odst. 2),

c) pasivní úplatkářství insolvenčního správce, člena věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů v insolvenčním řízení ke škodě věřitelů (odst. 3). Ustanovení § 226 odst. 3 TZ nedopadá na aktivní úplatkářství ve vztahu k insolvenčnímu správci, členu věřitelského výboru nebo zástupci věřitelů; některé případy aktivního úplatkářství vůči těmto osobám by však bylo možné postihnout podle obecných ustanovení § 331 a § 332 TZ (viz pod bodem 13.4.8).

Majetkový nebo jiný prospěch, který věřitel, insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů přijme nebo si dá slíbit (§ 226 odst. 1, 3 TZ), resp. který pachatel poskytne, nabídne nebo slíbí věřiteli (§ 226 odst. 2 TZ), má povahu úplatku, tedy jakékoli významnější materiální i nemateriální neoprávněné výhody. Úplatkem se i zde rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není nárok (viz též § 334 odst. 1 TZ). V insolvenčním řízení bude často takovým prospěchem každá výhoda, kterou se zmenšuje újma hrozící konkrétnímu věřiteli z řešení úpadku dlužníka konkursem, reorganizací, oddlužením nebo zvláštními způsoby řešení úpadku některých dlužníků, anebo výhoda, která jde nad rámec odměny insolvenčního správce. Nezáleží na tom, zda úplatek byl poskytnut přímo či zastřeně, a nemusí spočívat jen v poskytnutí úplaty (peněz) v hotovosti.

a) Pasivní úplatkářství věřitele

Podle § 226 odst. 1 TZ pachatel přijme nebo si dá slíbit – v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení – majetkový nebo jiný prospěch v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení. Hlasování věřitelů je způsob rozhodování věřitelů ve věřitelských orgánech podle § 49 až § 53 IZ. Podle § 46 IZ jsou věřitelskými orgány schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů. O souvislost s hlasováním tu půjde tehdy, jestliže jiná osoba (a nemusí to být jen dlužník, jehož úpadek je v insolvenčním řízení řešen) poskytla nebo slíbila majetkový nebo jiný prospěch pachateli, aby ten jako věřitel v insolvenčním řízení vykonal určité hlasovací právo či aby ho nevykonal, anebo aby hlasovací právo vykonal nebo nevykonal v určitém smyslu. Nemusí jít jen o to, aby pachatel vyjádřil souhlas či nesouhlas s určitým rozhodnutím, ale též o prosazení některé jeho modifikace. V konečném důsledku jde o to, aby byl poskytnutým nebo slíbeným prospěchem prostřednictvím věřitele ovlivněn průběh insolvenčního řízení anebo jeho výsledek. Z hlediska trestní odpovědnosti však není podstatné, zda se pachatel zachoval podle přání toho, kdo mu poskytl nebo slíbil majetkový nebo jiný prospěch. Nevyžaduje se ani způsobení jakékoli škody. Způsobení škody nebo získání prospěchu má význam až podle § 226 odst. 4 a 5 TZ.

Přijetí úplatku nebo jeho příslibu je v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení, protože negativně ovlivňuje způsob řešení úpadku. Zásady insolvenčního řízení vymezuje § 5 IZ. Základním pravidlem insolvenčního řízení pak je, aby v něm došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Podle § 165 odst. 1 IZ věřitelé, kteří v insolvenčním řízení uplatňují své pohledávky podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu (§ 306 IZ), plněním reorganizačního plánu při reorganizaci (§ 352 a násl. IZ) nebo plněním při oddlužení (§ 406 a násl. IZ), nestanoví-li zákon jinak. Přijetí majetkového nebo jiného prospěchu nebo jeho příslibu věřitelem je zde tedy vedeno jeho záměrem, aby došlo k uspokojení pohledávky takového věřitele jinak než podle zmíněných zásad a pravidel, např. ve vyšším rozsahu, mimo rozvrh v konkursu, neoprávněně jako zajištěného věřitele apod.

Pachatelem trestného činu podle § 226 odst. 1 TZ může být jen věřitel v insolvenčním řízení (§ 9 písm. c) IZ, § 165 a násl. IZ, § 334 a násl. IZ). Jde o tzv. konkrétní subjekt se zvláštní vlastností ve smyslu § 114 odst. 1, 2 TZ. Od 1. 12. 2016 může být pachatelem tohoto trestného činu i trestně odpovědná právnická osoba (viz část 13.5.1).

b) Aktivní úplatkářství vůči věřiteli

Pachatel trestného činu podle § 226…