2.3.1.7.1
Pravomoci insolvenčního správce
JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M.
Insolvenční správce v hlavním řízení
Podle článku 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen "Nařízení") základním pravidlem je to, že insolvenční správce jmenovaný v hlavním řízení je oprávněn ke všem úkonům, ke kterým jej opravňuje právo státu, kde bylo řízení zahájeno, i v jiném členském státě, dokud v tomto státě není na základě návrhu zahájeno jiné insolvenční řízení nebo schváleno ochranné opatření bránící jejich výkonu. S výhradou článku 8 (věcná práva třetích osob) a 10 (výhrada vlastnictví) může insolvenční správce zejména přemístit majetek dlužníka z území členského státu, ve kterém se nachází (čl. 21).
Insolvenční správce v místním řízení
Insolvenční správce jmenovaný soudem příslušným podle čl. 3 odst. 2 Nařízení, tedy v místním insolvenční řízení může v kterémkoli jiném členském státě soudní nebo mimosoudní cestou žádat, aby po zahájení insolvenčního řízení byl movitý majetek přemístěn z území členského státu, který řízení zahájil, na území tohoto jiného státu. Může také v zájmu věřitelů podávat žaloby na neplatnost právního jednání.
Rozsáhlá oprávnění správce mimo jiné zajišťují žádoucí propojení hlavního a vedlejšího řízení. V čl. 41 Nařízení je upravena vzájemná informační povinnost a povinnost spolupráce správců hlavního a vedlejších řízení.
Při výkonu svých pravomocí musí insolvenční správce jednat v souladu s právem členského státu, na jehož území zamýšlí jednat, zejména pokud jde o zpeněžení majetku. Tyto pravomoci nesmějí zahrnovat donucovací opatření, nejsou-li nařízena soudem daného členského státu, ani právo rozhodovat v soudních řízeních či sporech.
Správce má tedy v zásadě ve všech státech stejná oprávnění.
V podrobnostech je dále oprávněn zejména:
-
zasahovat do vedlejších úpadkových řízení, která probíhají ve stejné době (čl. 36, 37, 43);
-
s výhradou čl. 8 a 10 žádat po věřiteli, kterému se podaří po zahájení insolvenčního řízení dosáhnout úplného nebo částečného uspokojení svých pohledávek na úkor dlužníkova majetku nacházejícího se na území jiného členského státu, vrácení toho, co nabyl (čl. 23);
-
žádat, aby rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení bylo zapsáno do rejstříku vlastnických práv k nemovitostem, obchodního rejstříku nebo jakéhokoli jiného veřejného rejstříku, není-li takový zápis podle daného…
