4.3 Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení

4.3

Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení

Mgr. Tomáš Braun

Se zahájením insolvenčního řízení se pojí řada hmotněprávních a procesních účinků vymezených v § 109 odst. 1 IZ [viz výklad níže ad A) až D)], jejichž smyslem je zajistit, aby po celou dobu insolvenčního řízení existoval právní režim umožňující řádné naplnění jeho účelu.

Tyto účinky ovšem nenastávají bez dalšího okamžikem zahájení insolvenčního řízení (§ 97 odst. 1 IZ a část Zahájení insolvenčního řízení), nýbrž podle § 109 odst. 4 IZnastávají teprve okamžikem (dnem, hodinou a minutou) zveřejnění oznámení o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku vyhláškou podle § 101 IZ – k tomu viz část Oznámení a vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení.

Takto nastalé účinky zahájení insolvenčního řízení pak podle § 109 odst. 5 IZtrvají

• do skončení insolvenčního řízení (např. v konkursu do právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu podle § 309 odst. 4 IZ – část Zrušení konkursu, anebo v případě schváleného oddlužení rozhodnutím dle § 413 IZ, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení – část Splnění oddlužení), nestanoví-li IZ u některého ze způsobů řešení úpadku jinak (jak je tomu ohledně některých účinků zahájení insolvenčního řízení např. od rozhodnutí o schválení oddlužení – viz části Účinky schválení oddlužení, Provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty),

• jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu (§ 348 IZ).

A) NEMOŽNOST UPLATNIT POHLEDÁVKY A JINÁ PRÁVA ŽALOBOU

Podle § 109 odst. 1 písm. a) IZod zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení nemohou být pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty (nároky, které s majetkem podstaty přímo či nepřímo souvisejí) uplatněny žalobou (tj. individuálně mimo režim insolvenčního řízení), lze-li je uplatnit přihláškou.

Je-li taková žaloba přesto podána, pak řízení o ní soud po právní moci rozhodnutí o úpadku dlužníka zastaví podle § 141a IZ (zavedeného s účinností od 1. 1. 2014) – viz část Účinky rozhodnutí o úpadku ad a) a níže uvedená judikatura.

Mezi pohledávky, jež má na mysli ust. § § 109 odst. 1 písm. a) IZ jako pohledávky, které "lze uplatnit přihláškou" (tj. které je třeba přihlásit, aby mohly být v insolvenčním řízení uspokojeny), nepatří

- z povahy věci pohledávky, které jsou podle § 170 IZvyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení (část Pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení)

- pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 IZ - část Pohledávky za majetkovou podstatou) a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 IZ – část Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou), které se uplatňují (pořadem práva) přímo u osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě (v případě řešení úpadku konkursem u insolvenčního správce, v ostatních případech u dlužníka - § 229 odst. 3 IZ), a to způsobem předepsaným v § 203 IZ [část Jiné způsoby uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení ad A)].

Výše uvedená regulace souvisí s právním režimem zakotveným v § 110 odst. 1 IZ, podle kterého věřitelé dlužníka jsou již od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek. Tím je – ve spojení s ust. § 109 odst. 1 písm. a) IZ – míněno, že ti věřitelé, kteří své přihlášky vůči dlužníku mohou uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení, jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit své pohledávky právě jedině přihláškou podanou do tohoto řízení.

Podle § 110 odst. 2 IZinsolvenční soud vyzve věřitele k podání přihlášek jejich pohledávek

1. buď již v rámci oznámení o zahájení insolvenčního řízení zveřejněnou vyhláškou dle § 101 IZ,
2. nebo později samostatně výzvou zveřejněnou obdobně (v insolvenčním rejstříku).

Náležitosti výzvy k podávání přihlášek pohledávek stanoví § 8 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení

Konečnou (propadnou) lhůtu pro podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení pak insolvenční soud stanoví (pro tuzemské věřitele a věřitele z jiných než členských států EU) až v rozhodnutí o úpadku podle § 136 odst. 2 písm. d) a odst. 3 IZ (viz část Rozhodnutí o úpadku).

Odkazujeme na podrobný výklad, který je

- ohledně lhůty pro přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení podán viz Lhůta pro uplatnění pohledávky přihláškou a výzva k podání přihlášek,

- ohledně způsobu přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení podán v části Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti.

1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P ze dne 4. 9. 2008, uveřejněné pod č. 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citace z odůvodnění):

"Oporu v textu IZ nemá ani názor, že lhůta k podání přihlášky je zachována i tehdy, byla-li u stejného soudu podána v rámci civilního nalézacího řízení žaloba o zaplacení pohledávky (o jejíž přihlášení jde). To vyvrací již text výše citovaného § 109 odst. 1 písm. a) IZ. Není-li podle něj možné podat po zahájení insolvenčního řízení žalobu pro pohledávku, kterou lze uplatnit přihláškou, pak je odtud zjevné i to, že žaloba sama není přihláškou."

2) Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 36 Co 13/2011 ze dne 13. 6. 2011, uveřejněné pod č. 4/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl přihlásit do insolvenčního řízení (§ 104 odst. 1 OSŘ., § 109 odst. 1 písm. a) IZ); to platí i tehdy, byl-li již prohlášen konkurs na majetek dlužníka.

3) Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3963/2011 ze dne 26. 1. 2012, uveřejněný pod č. 70/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

I. Dlužník, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení a který dal zástavnímu věřiteli do zástavy svou pohledávku, není "třetí osobou" ve smyslu ustanovení § 183 odst. 1 IZ. Zastavená pohledávka je stále majetkem dlužníka.

II. Poté, co ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 IZ nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek osobního dlužníka, který dal zástavnímu věřiteli do zástavy svou pohledávku, již zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku zaplacení zastavené pohledávky bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas uspokojena a že zástavní právo k zastavené pohledávce je vůči poddlužníku účinné. Řízení o takové žalobě soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku bez zřetele k tomu, zda již byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka [§ 109 odst. 1 písm. a) IZ ve spojení s § 104 odst. 1 OSŘ]. Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přechází právo domáhat se zaplacení zastavené pohledávky zpět na dlužníka a prohlášením konkursu na majetek dlužníka pak na insolvenčního správce dlužníka (§ 246 odst. 1 IZ).

4) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2756/2013 ze dne 29. 10. 2015 (citace z odůvodnění):

"Řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl přihlásit do insolvenčního řízení (§ 104 odst. 1 OSŘ, § 109 odst. 1 písm. a) IZ), přičemž to platí i tehdy, byl-li již prohlášen konkurs na majetek dlužníka.

Tento závěr vychází z toho, že jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, zakládá zákaz obsažený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ nedostatek podmínek (§ 103 OSŘ) k vedení řízení o žalobě podané věřitelem v rozporu s tímto zákazem. Okamžik, kdy je v insolvenčním řízení postaveno najisto, že přihlášené pohledávky (včetně těch, jež přihlásili zajištění věřitelé) budou uspokojovány v insolvenčním řízení podle pravidel zakotvených v IZ, se pojí právě s právní mocí rozhodnutí o úpadku. Od právní moci rozhodnutí o úpadku je uvedený nedostatek podmínky řízení nedostatkem neodstranitelným a je namístě postup dle ustanovení § 104 odst. 1 OSŘ. Dokud není vyjasněno, zda zahájené insolvenční řízení bude ve své první fázi ukončeno pravomocným rozhodnutím o dlužníkově úpadku, je naopak povinností obecného soudu, u nějž byla podána žaloba odporující pravidlu obsaženému v ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ, ponechat řízení o žalobě v klidu (nečinit žádné procesní úkony, případně řízení přerušit).

Z ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ tedy nevyplývá, že by zahájení insolvenčního řízení mělo mít jakýkoli vliv na řízení, která v době zahájení insolvenčního řízení již probíhala, byť by šlo o řízení o pohledávce, kterou lze uplatnit přihláškou do insolvenčního řízení. Zahájení insolvenčního řízení proto není důvodem pro přerušení v té době již probíhajícího nalézacího řízení, jeho zastavení (insolvenční řízení nepředstavuje žádnou překážku bránící v pokračování řízení) a konečně není ani důvodem pro zamítnutí žaloby."

Podle § 109 odst. 3 IZ lhůty k uplatnění práv, které lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají běžet nebo dále neběží. Toto ustanovení chrání věřitele před promlčením či zánikem jejich pohledávek vůči dlužníkovi, neboť z něj plyne, že zahájením insolvenčního řízení dochází ke stavění promlčecích a prekluzivních lhůt ohledně pohledávek, jež mají být uplatněny (přihláškou) v insolvenčním řízení. To znamená, že pokud tyto lhůty měly začít běžet až po zahájení insolvenčního řízení, jejich běh nezačne, a pokud začaly běžet dříve, od zahájení insolvenčního řízení již dál neběží.

Nutno dodat, že obdobné účinky pak spojuje § 173 odst. 4 IZse samotným podáním přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu (viz opět část Lhůta pro uplatnění pohledávky přihláškou a výzva k podání přihlášek).

Ustanovení § 173a IZ pak určuje, že účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 3 IZ zaniká uplynutím lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k podání přihlášky.

To znamená, že ochranný účinek spočívající ve stavení promlčecích a prekluzivních lhůt ohledně pohledávek, jež mají být uplatněny přihláškou, trvá jen do konce přihlašovací lhůty, s tím, že včasným podáním přihlášky pohledávky, s nímž je spojen účinek podané žaloby podle § 173 odst. 4 IZ, pak běh promlčecích či prekluzivních lhůt ohledně přihlášené pohledávky (logicky) kontinuálně pokračuje.

Judikatura

1) Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1774/2016 ze dne 24. 4. 2018 uveřejněný pod č. 68/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citace z odůvodnění):

"Logikou věci je dáno, že úprava, která poté, co nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nedovoluje uplatnit žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení) pohledávku, již lze uplatnit přihláškou [§ 109 odst. 1 písm. a) IZ], musí obsahovat zákonné pojistky, jež zabrání (mohou zabránit) tomu, aby příslušné právo v době, kdy není individuálně žalovatelné, neprekludovalo nebo se nepromlčelo. Tomu odpovídá především ustanovení § 109 odst. 3 IZ, jež coby další účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení určuje, že lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží (dochází ke stavení těchto lhůt). Tím se věřitelům vytváří dostatečný časový rámec k tomu, aby mohli dostát povinnostem spojeným s podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, jakož i k tomu, aby podání přihlášky mohli případně odložit až na dobu, kdy bude postaveno najisto, že dlužník je v úpadku [na dobu po rozhodnutí o úpadku, od kterého se odvíjí konečná (propadná) lhůta k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení].

Další pojistkou proti prekluzi nebo promlčení práva uplatněného v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky pak je ustanovení § 173 odst. 4 věty první IZ (jež určuje, že přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu).

Ustanovení § 173a IZ (doplněné do insolvenčního zákona s účinností od 1. 1. 2014) je, jak uvádí důvodová zpráva k tomuto ustanovení, logickým doplněním pravidla obsaženého v § 109 odst. 3 IZ, když po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek již prostřednictvím tam uvedené úpravy není důvod poskytovat ochranu těm věřitelům, kteří konali nedbale a ač tak v zájmu uspokojení své pohledávky měli či mohli učinit, svá práva v insolvenčním řízení neuplatnili".

2) Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 135/2018 ze dne 27. 5. 2020 se závěrem:

Nastolením účinků zahájení insolvenčního řízení se staví dle ust. § 109 odst. 3 IZ promlčecí doba (lhůta) všech pohledávek vůči dlužníkovi, které lze uplatnit jen přihláškou. Tento ochranný účinek trvá dle ust. § 173a IZ do konce přihlašovací lhůty, podáním přihlášky pohledávky však nastává účinek podané žaloby dle § 173 odst. 4 IZ.

B) NEMOŽNOST UPLATNIT A NABÝT PRÁVA NA USPOKOJENÍ ZE ZAJIŠTĚNÍ JINAK NEŽ PODLE IZ

Podle § 109 odst. 1 písm. b) části věty před středníkem IZ od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení lze právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených IZ.

Podle IZ takto po zahájení insolvenčního řízení lze uplatnit a nabýt právo na uspokojení ze zajištění v  těchto případech: zajištění pohledávek z úvěrového financování zřízeného insolvenčním správcem podle § 41 IZ, zajištění podle § 366 odst. 1 IZ nebo (s účinností od 1. 7. 2017) zajištění podmíněných pohledávek a zajištění budoucích pohledávek (viz níže).

Soudcovské a exekutorské zástavní právo na nemovitostech

Vyloučení možnosti uplatnit a nabýt právo na uspokojení ze zajištění od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení platí podle § 109 odst. 1 písm. b) části věty před středníkem IZ výslovně také

• pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech (§ 338b OSŘ)

• nebo (jak je doplněno od 1. 1. 2014) pro zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech (§ 73a EŘ),

které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení.

K tomu viz § 248 odst. 2 IZ zakotvující neúčinnost takovýchto zajištění získaných věřiteli po nastolení účinků zahájení insolvenčního řízení, jež se uplatní pro případ prohlášení konkursu na majetek dlužníka. O tom je pojednáno viz Neúčinnost a neplatnost právních úkonů dlužníka.

1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPH 39 INS 4718/2009, 29 NSČR 16/2011-P ze dne 30. 11. 2011, uveřejněné pod č. 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

I. Na základě soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí o jeho zřízení) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, aniž šlo o případ uvedený v § 41 IZ, nenabývá věřitel právo na uspokojení pohledávky z takového zajištění bez zřetele k tomu, zda návrh na zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech podal před zahájením insolvenčního řízení nebo v jeho průběhu.

II. Nabylo-li rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech náležejících do majetkové podstaty dlužníka právní moci poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, stává se právo věřitele na uspokojení z takového zajištění neúčinným od prohlášení konkursu na majetek dlužníka (srov. § 245 odst. 1 IZ).

2) Usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 14 Co 434/2010 ze dne 4. 3. 2011 (citace z odůvodnění):

"Návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinné, vůči níž před podáním návrhu bylo zahájeno insolvenční řízení, nelze tudíž vyhovět, a to ani poté, co bylo rozhodnuto insolvenčním soudem o povolení reorganizace jako v předmětné věci (aniž dosud byl schválen reorganizační plán). Proto je třeba takový návrh zamítnout."

Zajištění podmíněné a budoucí pohledávky

Zajištěnými věřiteli se v insolvenčním řízení věřitelé, jejichž pohledávky (vůči dlužníku, či jiné osobě), jsou zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, a to některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ (viz část Zajištěné pohledávky). Jak plyne z doplnění vtěleného do ustanovení ust. § 166 a § 167 odst. 1 IZ s účinností od 1. 7. 2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) zajištěnými věřiteli (jestliže se v přihlášce pohledávky svého zajištění dovolali) jsou také věřitelé podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejich zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g) IZ.

Takovým zajištěným věřitelům - podle § 109 odst. 1 písm. b) části věty za středníkem IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) - náleží právo na uspokojení ze zajištění i v případě, že k vzniku jejich podmíněné zajištěné pohledávky (tedy odkládací podmínky) nebo ke vzniku takové budoucí zajištěné pohledávky dojde až po zahájení insolvenčního řízení.

Nadále již tedy nebudou uplatnitelné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4340/2011 ze dne 26. 8. 2014, uveřejněném pod č. 26/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterých by v uvedených případech (při splnění odkládací podmínky vzniku zajištěné pohledávky nebo vzniku budoucí zajištěné pohledávky nastalých až po zahájení insolvenčního řízení) věřitelé právo na uspokojení ze zajištění v insolvenčním řízení nezískali. Nová úprava tak bude mít přímý dopad např. na uspokojení pohledávek z bankovních záruk zajištěných zástavním právem zajišťujícím budoucí (podmíněné) pohledávky banky z plnění poskytnutých na základě v budoucnu vystavených záručních listin.

K tématu viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 89/2017 ze dne 30.4.2019 se závěrem:

Je-li podle smlouvy o zřízení zástavního práva zajištěna zástavním právem k nemovitosti pohledávka, která teprve v budoucnu vznikne nebo jejíž vznik je závislý na splnění určité (odkládací) podmínky, vznikne zástavní právo k nemovitosti nejdříve dnem vzniku takové (zajištěné) pohledávky, bez zřetele k tomu, že právní účinky vkladu zástavního práva k nemovitosti do katastru nemovitostí nastaly dříve; to platí i v poměrech insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017.

C) ZÁKAZ PROVÁDĚNÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ A EXEKUCE POSTIHUJÍCÍ MAJETEK DLUŽNÍKA

Podle § 109 odst. 1 písm. c) věty první IZ po zveřejnění oznámení o zahájení insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Prostřednictvím tohoto pravidla se prosazuje priorita insolvenčních řešení před exekučním uspokojováním jediného oprávněného věřitele (přednost kolektivního řízení před řízením individuálním). Tento princip se promítá i v dalších níže komentovaných změnách ustanovení § 109 IZ provedených s účinností od 1. 1. 2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.).

Uvedené pravidlo neplatí bezvýjimečně. Podle § 109 odst. 1 písm. c) věty druhé IZ totiž výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, lze provést nebo vést pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169 IZ), a to na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ – s omezeními tímto rozhodnutím založenými.

Tato úprava souvisí především s ustanoveními § 203 odst. 4 a 5 IZ(komentovanými podrobně v části Jiné způsoby uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení), která – stručně řečeno – určují, že pokud osoba s dispozičními oprávněními (viz § 229 IZ) neuspokojí pohledávky věřitelů za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň v plné výši a včas, mohou se (neuspokojení) věřitelé vůči ní domáhat jejich splnění žalobou s tím, že insolvenční soud po právní moci rozhodnutí o této žalobě na návrh oprávněné osoby (věřitele) nebo osoby s dispozičními oprávněními (dlužníka nebo insolvenčního správce) určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství a současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) věty třetí IZ, není dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se nadále nařizuje nebo zahajuje - a v případech IZ výslovně stanovených provádí - proti povinnému (tj. proti dlužníkovi, nikoliv proti insolvenčnímu správci).

Podle § 109 odst. 2 věty první IZ úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Smyslem této úpravy je výslovně ozřejmit formou negativního vymezení (negativní definice) rozdíl mezi nařízením a prováděním exekuce (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4802/2008 ze dne 30. 11. 2010, uveřejněného pod č. 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento rozdíl lze demonstrovat např. na výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů dlužníka. Od okamžiku zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka lze v takovém případě coby součást úkonů spojených s nařízením výkonu rozhodnutí nadále provádět srážky z dlužníkovy mzdy; tyto prostředky však nelze vyplatit oprávněnému (v tomto ohledu by již šlo o provedení výkonu rozhodnutí).

Další výklad k…