17.12.3.1 Poškození věřitele

17.12.3.1

Poškození věřitele

JUDr. František Púry, Ph.D.

A) Zákonné znaky trestného činu

Trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 TZ spáchá a trestem odnětím svobody až na 2 roky nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že

1. zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část svého majetku,
2. postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného,
3. zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme,
4. předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek,
5. předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti,
6. předstírá splnění závazku, nebo
7. předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik,

a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou.

Trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 TZ spáchá a trestem odnětím svobody až na 2 roky nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že

1. zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo
2. k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má,

a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou.

Přísnější trest v podobě odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let hrozí podle § 222 odst. 3 TZ pachateli, který

1. způsobí činem uvedeným v § 222 odst. 1 nebo 2 TZ značnou škodu, nebo
2. získá takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

Ještě přísnějším trestem v podobě odnětí svobody na 3 roky až 8 let může být podle § 222 odst. 4 TZ potrestán pachatel, pokud

1. způsobí činem uvedeným v § 222 odst. 1 nebo 2 TZ škodu velkého rozsahu,
2. získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo
3. způsobí-li takovým činem jinému úpadek.

Ustanovení § 222 TZ do značné míry odpovídá dřívější právní úpravě trestného činu poškozování věřitele podle § 256 TrZ. Změny spočívají v tom, že alternativa podle § 256 odst. 1 písm. d) TrZ byla vyčleněna do samostatné a obecněji pojaté skutkové podstaty podle § 227 TZ, ale naproti tomu byly v § 222 odst. 1 TZ doplněny další alternativy poškození věřitele, přičemž trestní postih je již v této základní skutkové podstatě (a podobně v § 222 odst. 2 TZ) vázán na způsobení škody nikoli malé. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby pak byly rozšířeny o získání značného prospěchu a prospěchu velkého rozsahu – § 222 odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) TZ – a o způsobení úpadku jinému – § 222 odst. 4 písm. c) TZ.

B) Výklad zákonných znaků

Podstatou trestného činu poškození věřitele podle § 222 TZ je poškozovací jednání směřující sice vůči vlastnímu majetku dlužníka, ale v konečném důsledku poškozující majetek věřitelů, do něhož se nedostane odpovídajícího plnění od dlužníka.

Trestný čin může být spáchán dvěma formami jednání, které jsou samostatnými skutkovými podstatami:

a) poškození vlastního věřitele (§ 222 odst. 1 TZ) – trestného činu se dopouští sám dlužník, resp. osoba za něj jednající, je-li dlužník např. právnickou osobou (§ 114 odst. 1, 2 TZ), a

b) poškození cizího věřitele (§ 222 odst. 2 TZ) – pachatelem trestného činu je jiná osoba než dlužník.

Zákonným znakem zde není mnohost věřitelů ani stav předlužení či platební neschopnost dlužníka (§ 3 odst. 1 a 3 IZ, § 1 odst. 2 a 3 ZKV) – na tyto případy však může dopadat trestní odpovědnost za zvýhodnění věřitele podle § 223 TZ nebo za způsobení úpadku podle § 224 TZ.

Důležitým předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin poškození věřitele podle § 222 TZ je závazkový právní vztah mezi dlužníkem a věřitelem, jehož důsledkem je pohledávka na straně věřitele a dluh na straně dlužníka. Jednání pachatele tedy směřuje proti pohledávce věřitele a ohrožuje, omezuje nebo znemožňuje její uspokojení z dlužníkova majetku. Trestní odpovědnost za trestný čin poškození věřitele podle § 222 TZ – a podobně za trestné činy zvýhodnění věřitele podle § 223 TZ a způsobení úpadku podle § 224 TZ – však není omezena jen na občanskoprávní, obchodní a jiné závazkové právní vztahy. Skutkové podstaty těchto trestných činů používají obecných pojmů věřitel, popřípadě dlužník, které se vyskytují i v právních normách veřejného práva, viz např. ustanovení § 176 odst. 2 písm. c) DŘ, § 180 a násl. DŘ.

Věřitelem je osoba, která má vůči pachateli, popřípadě vůči jiné osobě pohledávku, tj. právo na plnění zejména na základě existujícího závazkového právního vztahu, bez ohledu na to, zda důvodem vzniku takového vztahu je smlouva (občanskoprávní, obchodní, pracovní) nebo jiná v zákoně uvedená skutečnost, např. způsobení škody, daňová či celní povinnost [§ 1721 a násl. NOZ, dříve – do 31. 12. 2013 – § 488 a násl. ObčZ a § 261 a násl. ObchZ, dále § 325 a násl. ZP, § 176 odst. 2 písm. c) DŘ, § 180 a násl. DŘ]. Věřitelem je v tomto smyslu i zástavní věřitel (§ 1309 a násl. NOZ, dříve § 152 a násl. ObčZ). Závazkový právní vztah může vzniknout i z obchodování s cennými papíry (§ 514 a násl. NOZ, dříve § 13 a násl. zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů), z dluhopisů (zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů), ze směnky nebo šeku (podle zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Z hlediska trestní odpovědnosti podle § 222 TZ nezáleží na tom, zda jde o závazkový právní vztah vzniklý v souvislosti s podnikáním (§ 420 a násl. NOZ, dříve § 2 odst. 1, 2 ObchZ), resp. se živnostenským podnikáním (§ 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů), nebo jinak bez takové souvislosti. Věřitelem může být osoba fyzická (§ 23 a násl. NOZ, dříve § 7 a násl. ObčZ), osoba právnická (§ 118 a násl. NOZ, dříve § 18 a násl. ObčZ, § 56 a násl. ObchZ), včetně obchodní korporace (zákon č. 90/20012 Sb.), i stát (§ 21 NOZ, dříve § 21 ObčZ), a to podnikatel (§ 420 a násl. NOZ, dříve § 2 odst. 2 ObchZ) nebo jiná osoba, která není podnikatelem.

Existence věřitele předpokládá zároveň i existenci dlužníka (§ 1721 NOZ, dříve § 488 ObčZ), který má vůči věřiteli dluh. Dlužníkem může být rovněž osoba fyzická i právnická a dlužník může být též podnikatelem nebo jím být nemusí. Osoba dlužníka je tedy určena tím, kdo je v daném případě věřitelem, proto může jít o dlužníka z právního vztahu založeného smlouvou (občanskoprávní, obchodní, pracovněprávní), způsobením škody, daňovou, celní či jinou zákonnou povinností atd.

a) Poškození vlastního věřitele

Pachatel (dlužník) zmaří uspokojení svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle § 222 odst. 1 TZ způsobí stav, v němž věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka. Uspokojení je částečně zmařeno, jestliže dlužník takovým jednáním jen omezí tuto možnost, a věřitel v důsledku toho nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, kterého by jinak dosáhl, kdyby zde nebylo mařícího jednání pachatele. Uspokojením pohledávky věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu, např. zaplacení kupní ceny, vrácení půjčených peněz nebo cenných papírů, poskytnutí náhrady škody, vyplacení vkladu z účtu u banky, zaplacení směnečné sumy (viz § 1789 NOZ, dříve § 494 ObčZ). Předpokladem tedy je, že je pohledávka věřitele již splatná (§ 1958 a násl. NOZ, dříve § 563 a násl. ObčZ, § 340 a násl. ObchZ); jednání způsobem uvedeným v § 222 odst. 1 TZ před splatností pohledávky může být pokusem tohoto trestného činu (§ 21 odst. 1 TZ).

Dispozice pachatele (dlužníka) podle § 222 odst. 1 TZ se týkají jeho majetku, který je použitelný k uspokojení pohledávky věřitele. Majetkem se tu rozumí souhrn všech majetkových hodnot, které patří osobě, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot (viz § 495 NOZ, dříve § 6 odst. 1 ObchZ), z nichž lze dosáhnout uspokojení pohledávky věřitele. Přitom jde o majetek patřící dlužníkovi, který je vlastníkem věcí náležejících do tohoto majetku, resp. oprávněným z pohledávek, jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot. V tomto smyslu se za majetek dlužníka považuje s ohledem na ustanovení § 114 odst. 2 TZ i majetek právnické osoby (např. obchodní společnosti, družstva), která je dlužníkem, pokud s tímto majetkem nakládá pachatel jako fyzická osoba jednající za takovou právnickou osobu (např. jako její statutární orgán, resp. člen kolektivního statutárního orgánu).

Jednání pachatele uvedená v § 222 odst. 1 písm. a) až c) TZ představují zmenšení hodnoty aktiv dlužníkova majetku, z něhož by mohl věřitel uspokojit svou pohledávku. Jde o snížení skutečné (nikoli jen účetní) hodnoty majetku, tedy o reálné zmenšení jeho rozsahu o ty majetkové hodnoty, jimiž by bylo možné dosáhnout uspokojení pohledávky věřitele, a to i jejich případným převodem, darováním, prodejem bez získání odpovídající protihodnoty apod. Způsoby, jimiž se pachatel jako dlužník zbavuje majetku nebo ho zatěžuje na úkor uspokojení pohledávky věřitele, nemusejí být samy o sobě trestnými činy; trestným činem podle § 222 odst. 1 TZ se stávají vzhledem k nepříznivým důsledkům, které mají pro uspokojení pohledávky věřitele.

Jednání pachatele uvedená v § 222 odst. 1 písm. d), e) a g) TZ jsou fingováním pasiv, která mají fiktivně snížit hodnotu dlužníkova majetku oproti skutečnému stavu. Může toho být dosaženo i machinacemi v účetnictví, jestliže je záměrně vykazována nižší než skutečná hodnota majetku použitelného k uspokojení pohledávky věřitele. Konečně jednání uvedené v § 222 odst. 1 písm. f) TZ znamená fingování splnění věřitelovy pohledávky, tj. předstírání, že zanikl dluh dlužníka vůči věřiteli.

Důsledkem jednání pachatele trestného činu poškození věřitele je způsobení škody nikoli malé na cizím majetku, tj. škody dosahující částky nejméně 25.000 Kč (§ 138 odst. 1 TZ). Zpravidla půjde o škodu na majetku dotčeného věřitele spočívající v tom, že neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, takže nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by bylo možno dosáhnout, kdyby si pachatel nepočínal způsobem uvedeným v § 222 odst. 1 TZ. Dosáhne-li výše škody částky nejméně 500.000 Kč, resp. 5.000.000 Kč, jde o značnou škodu, resp. škodu velkého rozsahu (§ 138 odst. 1 TZ), což je důvodem přísnějšího trestního postihu podle § 222 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a) TZ. Získá-li pachatel pro sebe nebo pro jiného prospěch ve výši nejméně 500.000 Kč, resp. 5.000.000 Kč, jde o značný prospěch, resp. prospěch velkého rozsahu (§ 138 odst. 2 TZ), což je důvodem přísnějšího trestního postihu podle § 222 odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) TZ.

Pachatelem trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 TZ může být jen dlužník, resp. fyzická osoba jednající za takového dlužníka, který je právnickou osobou. Jde o tzv. konkrétní subjekt se zvláštní vlastností ve smyslu § 114 odst. 1, 2 TZ. K možnosti spáchat tento trestný čin ve spolupachatelství s jinou osobou, která naplní alternativu podle § 222 odst. 2 TZ, viz níže pod písm. b) této části. Od 1. 12. 2016 může být pachatelem tohoto trestného činu i trestně odpovědná právnická osoba (viz část 13.5.1).

b) Poškození cizího věřitele

Trestný čin spočívající v poškození cizího věřitele podle § 222 odst. 2 TZ má dvě alternativní podoby, jejichž následkem je byť jen částečné zmaření uspokojení pohledávky věřitele jiné osoby než pachatele:

• první spočívá podle písm. a) ve skutečném zmenšení aktiv dlužníkova majetku, z nichž by mohl věřitel dosáhnout uspokojení své pohledávky,

• ve druhé jde podle písm. b) o fingování pasiv, která mají fiktivně snížit skutečnou hodnotu majetku dlužníka, nebo o nadhodnocování výše těchto pasiv či jejich kvality.

V § 222 odst. 2 TZ jde sice rovněž o skutečné nebo fiktivní dispozice činěné ve vztahu k majetku dlužníka, ten je ovšem z hlediska pachatele tohoto trestného činu majetkem cizím.

Ohledně ostatních znaků tohoto trestného činu se pak uplatní to, co bylo uvedeno u poškození vlastního věřitele výše pod písmenem a) této části.

Pachatelem trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 TZ může být jen jiná osoba než dlužník, resp. jiná fyzická osoba, než která jednala za dlužníka – právnickou osobu ve smyslu § 114 odst. 2 TZ. Kdyby se jiný věřitel přičinil o to, aby dlužník, který je v úpadku, přednostně uspokojil jeho pohledávku na úkor ostatních věřitelů, jejichž uspokojení by tím zmařil, a jestliže by se o to dlužník alespoň pokusil, jednalo by se o návodce k trestnému činu zvýhodnění věřitele podle § 24 odst. 1 písm. b) a § 223 TZ. Jiná osoba než dlužník může spáchat trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 TZ i ve spolupachatelství ve smyslu § 23 TZ s dlužníkem, který je pachatelem trestného činu poškození věřitele podle alternativy uvedené v § 222 odst. 1 TZ; to má význam z hlediska skutečnosti, že oba spolupachatelé odpovídají za celou škodu způsobenou společným jednáním věřiteli [např. pro účely přísnější právní kvalifikace podle § 222 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a) TZ]. Od 1. 12. 2016 může být pachatelem tohoto trestného činu i trestně odpovědná právnická osoba (viz část 13.5.1).

A) K podstatě trestného činu poškození věřitele podle § 222 TZ jsou použitelné následující judikáty vydané částečně ještě k výkladu a aplikaci ustanovení § 256 TrZ o trestném činu poškozování věřitele, ale také už novější rozhodnutí (ad 10):

1) Podle rozhodnutí č. 12/2002 Sb. rozh. tr. za zcizení části vlastního majetku dlužníkem ve smyslu ustanovení § 256 odst. 1 písm. a) TrZ [nyní ve smyslu § 222 odst. 1 písm. a) TZ], jímž může být i jen částečně zmařeno uspokojení věřitele, je možno považovat prodej osobního automobilu a použití takto získaných finančních prostředků na nájem – leasing – jiného osobního automobilu. Zatímco totiž osobní automobil, který je vlastnictvím dlužníka, může být použit na uspokojení věřitele, osobní automobil, jenž má dlužník pronajatý a je tedy ve vlastnictví pronajímatele, takto být použit nemůže.

2) Podle rozhodnutí č. 17/2004 Sb. rozh. tr. platí, že zajištěním zaplacení směnek institutem směnečného rukojemství (§ 32 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů) za úvěrové smlouvy poskytnuté jiné osobě se směnečný rukojmí stává samostatným dlužníkem věřitele. Pokud směnečný rukojmí následně darováním části svého majetku zmaří uspokojení tohoto věřitele, pak za splnění dalších zákonných podmínek naplní znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) TrZ [nyní poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) TZ], neboť zmaří uspokojení svého věřitele, a nikoliv věřitele jiné osoby ve smyslu ustanovení § 256 odst. 2 písm. a) TrZ [nyní podle § 222 odst. 2 písm. a) TZ].

3) V rozhodnutí 26/2007 Sb. rozh. tr. byl vysloven právní názor, podle kterého jestliže obviněný jako dlužník jiné osoby založil obchodní společnost a bez odpovídající protihodnoty převedl do jejího majetku určitou věc použitelnou k uspokojení pohledávky věřitele (např. motorové vozidlo), naplnil tím zákonný znak trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) TrZ [nyní poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) TZ] spočívající ve "zcizení části svého majetku". Zatímco věc, která je ve vlastnictví dlužníka jako fyzické osoby, může být použita k uspokojení jeho věřitele, věc, jež takový dlužník převedl do majetku obchodní společnosti (byť jde např. o jednočlennou společnost s ručením omezeným), je ve vlastnictví této společnosti, která má…