4.6.1 Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku

4.6.1

Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku

Mgr. Ivana Mlejnková

Ustanovení § 4 odst. 1 IZ stanoví, že způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení (v legislativní zkratce označovaném jen jako "způsob řešení úpadku") se rozumí:

1. konkurs (§ 244 až § 313 IZ),
2. reorganizace (§ 316 až § 364 IZ),
3. oddlužení (§ 389 až § 418 IZ),
4. zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty (míněn úpadek finančních institucí upravený v § 367 až § 388 IZ – viz část Úpadek finančních institucí) nebo pro určité druhy případů (míněn nepatrný konkurs upravený v § 314 až § 315 IZ).

Rozhodnutím o způsobu řešení úpadku se podle § 4 odst. 2 IZ rozumí:

1. rozhodnutí o prohlášení konkursu – jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku (§ 244 IZ),
2. rozhodnutí o povolení reorganizace (§ 328 IZ),
3. rozhodnutí o povolení oddlužení (§ 397 odst. 1 IZ).

Ustanovení § 148 odst. 1 až 3 IZvymezuje, v jakých případech (za jakých podmínek) insolvenční soud rozhodne o některém z výše uvedených způsobů řešení úpadku již s rozhodnutím o úpadku.

Insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku spojí (tj. v tomto rozhodnutí obsáhne):

a) rozhodnutí o prohlášení konkursu (popř. i rozhodnutí o tom, že se jedná o nepatrný konkurs podle § 314 IZ – viz část Nepatrný konkurs), pokud dlužníkem je osoba, u které je vyloučeno jiné (sanační) řešení úpadku, tedy

• je vyloučeno řešení úpadku reorganizací

- dlužník není podnikatelem (nemá podnik), nebo je právnickou osobu v likvidaci, obchodníkem s cennými papíry nebo osobou oprávněnou k obchodování na komoditní burze (§ 316 odst. 2, 3 IZ); u těchto osob je reorganizace nepřípustná bez dalšího a nezvratně - k tomu viz níže uvedené "JUDIKÁTY", zejm. "SHRNUJÍCÍ JUDIKÁT (R 96/2011)" a k němu připojený přehled jeho závěrů,

• je vyloučeno též řešení úpadku oddlužením, protože

- soud s rozhodnutím o úpadku (nebo ještě předtím) dlužníkův návrh na povolení oddlužení odmítnul pro jeho vady (část Způsob podání, forma a náležitosti návrhu), pro jeho opožděnost či pro subjektivní nepřípustnost oddlužení (část Legitimace a lhůta k podání návrhu), nebo vzal na vědomí zpětvzetí tohoto návrhu (část Zpětvzetí návrhu ), anebo tento návrh zamítnul pro objektivní nepřípustnost oddlužení (část Zamítnutí návrhu), a při tomto odklizení podaného návrhu na povolení oddlužení současně – jak platí od 1.7.2017 (viz novelu IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) - jsou splněny speciální podmínky k rozhodnutí o prohlášení konkursu stanovené v novém znění § 396 odst. 1 IZ,

- dlužník návrh na povolení oddlužení nepodal a lhůta k jeho podání mu již uplynula (případný pozdější návrh by musel být pro opožděnost odmítnut), tedy nepodal návrh společně se svým insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1 první věty IZ, nebo mu již marně uplynula lhůta k podání tohoto návrhu v insolvenčním řízení zahájeném k návrhu věřitele dle § 390 odst. 1 druhé věty IZ [část Legitimace a lhůta k podání návrhu ad B)],

b) rozhodnutí o povolení reorganizace – jde o případ dlužníkovy reorganizace s věřiteli předem dojednané (§ 148 odst. 2 a § 315 odst. 5 IZ), kdy dlužník – podnikatel, u něhož je reorganizace přípustná podle § 316 odst. 3 IZ, společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení svého úpadku navrhl reorganizaci, předložil reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, a současně jsou splněny i ostatní zákonné podmínky pro rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 328 IZ – podrobněji viz část Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace a níže uvedené "JUDIKÁTY", zejména "SHRNUJÍCÍ JUDIKÁT (R 96/2011)" a k němu připojený přehled jeho závěrů;

c) rozhodnutí o povolení oddlužení - dlužník společně se svým insolvenčním návrhem podal návrh na povolení oddlužení, který soud neodmítnul, nezamítnul ani nedošlo k jeho zpětvzetí a tak jsou splněny podmínky pro povolení oddlužení podle § 397 odst. 1 IZ (viz část Povolení oddlužení); ke společnému oddlužení manželů viz část Společné oddlužení manželů.

Není-li o způsobu řešení úpadku rozhodnuto již v rozhodnutí o úpadku (protože k tomu nebyly dány shora uvedené podmínky), rozhodne o něm insolvenční soud podle § 149 odst. 1 a 2 IZ (ve znění odstavce 2 účinném od 1. 1. 2014) samostatným usnesením, které vydá:

a) do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku [§ 149 odst. 2 písm. a) IZ] v případě, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném věřitelem (§ 390 odst. 1 druhá věta IZ); tehdy soud v uvedené lhůtě

• buď návrhu vyhoví a oddlužení povolí,

• v opačném případě (jestliže bude návrh odklizen) při splnění podmínek § 396 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.7.2017) rozhodne o řešení dlužníkova úpadku konkursem, jinak rozhodne o zastavení insolvenčního řízení dle § 396 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.7.2017) – k tomu viz např. část 9.2.1 ad "A) + B)" pod heslem "Důsledek odmítnutí návrhu do 30.6.2017",

b) ve všech ostatních případech – kdy již fakticky může jít jen o rozhodnutí o povolení reorganizace nebo o prohlášení konkursu - do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ), a to buď

• již před konáním schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku - dle § 136 odst. 2 písm. f) IZ (ve znění účinném od 1.7.2017) insolvenční soud schůzi svolá, jen pokud s rozhodnutím o úpadku nebylo spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení], jestliže se dlužník po rozhodnutí o úpadku stal osobou, u které IZ vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, tj. ještě před konáním první schůze se ukázalo být jiné řešení úpadku než konkurs vyloučeným (buď dlužník v insolvenčním řízení zahájeném věřitelem ve lhůtě, končící až po rozhodnutí o úpadku, nepodal návrh na povolení oddlužení, anebo je u něj nepřípustná reorganizace podle § 316 odst. 4 IZ a nepředložil s návrhem na povolení reorganizace včas předjednaný reorganizační plán podle § 316 odst. 5 a 6 IZ),

• až po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku ve zbývajících případech (tj. kdy reorganizace je přípustná);

schůze věřitelů musí být v rozhodnutí o úpadku [se kterým nebylo spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení – § 136 odst. 2 písm. f) IZ ve znění účinném od 1.7.2017)] svolána vždy tak, aby se konala do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku (§ 137 odst. 1 IZ); na této schůzi věřitelé podle § 150 IZ mohou, nikoli musejí, přijmout usnesení o řešení dlužníkova úpadku konkursem nebo reorganizací, jímž je pak insolvenční soud podle § 152 IZ zásadně vázán (podrobněji část Projednání způsobu řešení úpadku schůzí věřitelů); konání této schůze věřitelů, na níž má být rozhodováno o způsobu řešení úpadku hlasováním věřitelů, ještě před konáním přezkumného jednání, je možné jen ve zcela výjimečných případech (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 1017/2011-B ze dne 14. 10. 2011 zařazeného v části Projednání způsobu řešení úpadku schůzí věřitelů jako judikát č. 1).

K tomu, kdy (u dlužníka, u něhož nepřichází v úvahu oddlužení) jsou dány procesní podmínky pro rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka, a kdy naopak – teprve – jsou dány podmínky pro rozhodnutí o "zbytkovém způsobu řešení úpadku", tedy o prohlášení konkursu, viz podrobný výklad, jejž poskytují níže uvedené "JUDIKÁTY", zejm. "SHRNUJÍCÍ JUDIKÁT (R 96/2011)" a k němu připojený přehled jeho závěrů .

Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (o povolení oddlužení, o povolení reorganizace či o prohlášení konkursu), jakož i rozhodnutí, jimiž byl návrh na povolení oddlužení nebo na povolení reorganizace zamítnut, náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno "ve věci samé". Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz níže citované usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí musí být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ) řádně odůvodněno.

Z uvedeného mimo jiné plyne, že rozhodne-li insolvenční soud (ať již současně s rozhodnutím o úpadku, nebo následným samostatným usnesením) o řešení úpadku konkursem (o prohlášení konkursu na majetek dlužníka), musí být toto rozhodnutí vždy a řádně odůvodněno, tj. musí v něm být především ve smyslu výše uvedeného vysvětleno, proč jiný způsob řešení úpadku nepřichází v daném případě v úvahu – k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 41 INS 1743/2009, 1 VSPH 309/2009- A ze dne 23. 6. 2009 a další připojená judikatura.

Ohledně opravných prostředků proti jednotlivým rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužníka a o nastolení jejich účinků odkazujeme na další výklad týkající se jednotlivých způsobů řešení úpadku, a to v částech Prohlášení konkursu a Účinky prohlášení konkursu ohledně rozhodnutí o prohlášení konkursu, viz Povolení oddlužení ohledně rozhodnutí o povolení oddlužení a v částech Rozhodnutí o povolení reorganizace a Účinky povolení reorganizace ohledně rozhodnutí o povolení reorganizace.

Ke způsobilým odvolacím důvodům, jimiž lze napadat rozhodnutí o prohlášení konkursu, viz usnesení Nejvyššího soudu, sen. zn. 29 NSČR 12/2011 ze dne 23. 3. 2011, uveřejněné pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

I. Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ).

II. Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

Dále viz závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 20 NSČR 63/2011 ze dne 28. 11. 2013, uveřejněném pod č. 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

O odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu vycházejícího z usnesení (první) schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka-podnikatele může odvolací soud rozhodnout i bez nařízení (odvolacího) jednání.

Schůze věřitelů je zvláštním druhem soudního jednání. Nejde o jednání, jehož nařízení insolvenčním soudem vytváří v odvolacím řízení překážku pro to, aby odvolací soud rozhodl bez nařízení odvolacího jednání o odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu vycházejícího z usnesení (první) schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

A) K problematice rozhodování o způsobu řešení úpadku současně s rozhodnutím o úpadku (tj. v režimu § 148 IZ):

Judikáty Vrchního soudu v Praze k režimu předchozí právní úpravy účinné do 30.6.2017, resp. do 31. 12. 2013, jejichž některé závěry jsou i nadále aktuální – usnesení sp. zn. KSCB 26 INS 2109/2008, 1 VSPH 310/2008-B ze dne 29. 12. 2008, usnesení sp. zn. KSHK 41 INS 1743/2009, 1 VSPH 309/2009-A ze dne 23. 6. 2009 a též usnesení sp. zn. KSCB 26 INS 22287/2012, 3 VSPH 403/2013-A ze dne 3. 5. 2013 (citace posledně uvedeného viz archiv II. této části).

B) K problematice rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka samostatným rozhodnutím vydaným po skončení schůze věřitelů (tj. v režimu § 149 odst. 1 IZ) – judikáty s nadále aktuálními závěry:

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 46 INS 5304/2009, 1 VSPH 179/2009-B ze dne 27. 4. 2009, které se vyslovuje k podmínkám vyhovění návrhu na povolení reorganizace ve vztahu k výsledku hlasování věřitelů (konkrétně když se schůze na způsobu řešení úpadku neusnesla), a to zvlášť pro případ návrhu podaného dlužníkem a zvlášť pro návrh podaný věřitelem. K tomu citujeme z odůvodnění:

"Z obsahu protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 9. března 2009 odvolací soud zjistil, že přítomní věřitelé hlasovali nejprve o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací, která však ve smyslu § 151 IZ nebyla schválena potřebným počtem hlasů. Následně bylo hlasováno o způsobu řešení úpadku konkursem, který rovněž nebyl schválen. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, na němž napadené rozhodnutí stojí, podle kterého při absenci kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem dlužníka na povolení reorganizace je nutno vždy rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem. Tak by tomu mělo zcela jistě být, vzhledem k dikci § 326 odst. 1 písm. c) IZ, v případě návrhu věřitele, u dlužnického návrhu pak jen tehdy, pokud by věřitelé dali kvalifikovaně najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem (§ 150–152 IZ). O žádnou z těchto variant ale v souzené věci nejde, proto prohlášení konkursu přicházelo v úvahu, jen pokud by soud dospěl k závěru, že v daném případě insolvenční zákon reorganizaci neumožňuje. Nechal-li přitom soud věřitele o dlužníkově návrhu hlasovat, měl zřejmě jeho návrh z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 317 a násl. za řádně podaný, i samu reorganizaci za přípustnou ve smyslu § 316 IZ. Bylo-li tomu skutečně tak, zbývalo již toliko posoudit, zda tu nejsou důvody pro zamítnutí návrhu upravené v § 326 odst. 1 a v případě negativní odpovědi bylo namístě dlužníkově návrhu vyhovět."

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 27 INS 3617/2008, 1 VSPH 351/2009-A, 1 VSPH 307/2009-B, 1 VSPH 350/2009-B ze dne 25. 6. 2009, jež se týká nenaplnění podmínek pro rozhodování o způsobu řešení úpadku po schůzi věřitelů v případě, že dlužníkovi (pro chybný procesní postup soudu – nedoručení insolvenčního návrhu věřitele a absenci poučení o právu podat návrh na povolení oddlužení (část Legitimace a lhůta k podání návrhu) zůstala otevřena možnost domáhat se oddlužení. Z odůvodnění rozhodnutí citujeme:

"V posuzovaném případě soud prvního stupně nespojil s rozhodnutím o dlužníkově úpadku i rozhodnutí o způsobu jeho řešení podle § 148 IZ a napadené usnesení o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vydal v režimu § 149 odst. 1 IZ, tj. o tomto způsobu řešení úpadku rozhodl samostatným rozhodnutím vydaným po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku na den 19. 2. 2009. K takovému postupu však podmínky dány nebyly, a to bez ohledu na to, že k této schůzi dlužník nebyl řádně předvolán, když se tak mělo stát právě rozhodnutím o úpadku, jež mu ovšem nebylo doručeno. Nutno vyjít z toho, že dlužník není podnikatelem, neboť podle výpisu z Živnostenského rejstříku podnikání ukončil v roce 2005 (v tom roce zaniklo jeho poslední živnostenské oprávnění), a v řízení nevyšly najevo ani žádné jeho dluhy z tohoto podnikání (takové pohledávky nebyly přihlášeny). Proto v dlužníkově případě sice není přípustné řešení úpadku reorganizací (§ 316 odst. 2 IZ), ostatně návrh na její povolení ani nepodal, nicméně § 389 IZ zakládá jeho právo podat návrh na povolení oddlužení, a to (dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ) do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele, k jehož návrhu bylo řízení zahájeno. O tomto právu musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. V daném případě ovšem insolvenční návrh nebyl dosud dlužníku doručen, a proto mu zákonná lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení dosud nepočala běžet a v době vydání usnesení o prohlášení konkursu na jeho majetek tak zůstávala otevřena. Takový stav věci by byl dán, i pokud by insolvenční návrh dlužníku doručen byl, neboť soud prvního stupně mu dosud neadresoval povinné poučení o jeho právu podat návrh na povolení oddlužení podle § 390 odst. 1 věty druhé IZ. Z uvedeného je zřejmé, že v době konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku nebyl konkurs jediným způsobem řešení dlužníkova úpadku, jak dovodil soud prvního stupně, ale zůstávala mu nadále otevřena možnost navrhnout řešení svého úpadku oddlužením. Rozhodování o tomto způsobu řešení úpadku (tj. o povolení oddlužení) však zásadně – i kdyby se tak mělo stát podle § 149 odst. 2 IZ až samostatným rozhodnutím vydaným po rozhodnutí o úpadku – není vázáno na schůzi věřitelů, neboť podléhá výlučné rozhodovací kompetenci insolvenčního soudu (viz úpravu oddlužení obsaženou v § 389 a násl. IZ). Proto zákon v § 149 odst. 2 soudu ukládá, aby o povolení oddlužení (jsou-li k tomu splněny zákonné podmínky) rozhodl bez dalšího do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku. Tato úprava vychází z předpokladu, že insolvenční návrh podaný věřitelem musel být dlužníku před rozhodnutím o úpadku doručen, a proto byl-li návrh na povolení oddlužení dlužníkem včas (do 30 dnů od doručení tohoto insolvenčního návrhu) podán, pak ho při řádném běhu věci má soud k dispozici natolik včas, aby na jeho podkladě mohl do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku o povolení oddlužení rozhodnout. V daném případě však pro výše popsané závady v postupu soudu nebyla dosud uzavřena možnost, aby se dlužník domohl řešení svého úpadku oddlužením, a proto nebyly dány zákonné předpoklady k tomu, aby soud prvního stupně o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl a jednání schůze věřitelů o této věci bylo bezpředmětné."

C) K podmínkám prohlášení konkursu po podání návrhu na povolení reorganizace poukazujeme na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 2563/2009, 3 VSPH 470/2010-B ze dne 23. 7. 2010, které pro případ podání návrhu na povolení reorganizace zdůrazňuje, že:

a) pokud insolvenční soud návrh na povolení reorganizace neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm věcně rozhodnout, tj. buď tento návrh zamítne (§ 326), anebo mu vyhoví (navrženou reorganizaci povolí – § 328 IZ),

b) rozhodnutím, jímž insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, účinky spojené s podáním tohoto návrhu zanikají (§ 327 odst. 1 IZ) – dokud insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace takto nerozhodne, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vyloučeno.

V tomto rozhodnutí Vrchní soud v Praze s odkazem na své ustálené judikatorní závěry (vyjádřené např. ve výše citovaném usnesení sp. zn. KSUL 46 INS 5304/2008, 1 VSPH 179/2009-B ze dne 28. 4. 2009) opakovaně vysvětlil, že absence kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem na povolení reorganizace vytváří překážku pro její povolení jen v případě návrhu podaného věřitelem [viz dikci § 326 odst. 1 písm. c) IZ] – u dlužnického návrhu by taková překážka byla dána, jen pokud by věřitelé dali kvalifikovaně (svým hlasováním) najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem (§ 150 až § 152 IZ), tedy pokud se hlasovalo i o řešení úpadku konkursem. Současně Vrchní soud v Praze zdůraznil, že usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, které předvídá § 150, může vzejít jen z hlasování, pro něž platí alternativní zvláštní hlasovací kvora upravená ve výše citovaném § 151 odst. 1 IZ.

Další judikáty k problematice ad B) a C) jsou zařazeny i v závěru této části.

Závěry výše citovaných rozhodnutí v zásadě potvrzuje, shrnuje a dále podrobně analyzuje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které v zásadě našlo svoje výslovné vyjádření v § 149 odst. 2 písm. a) IZ (zavedeném s účinností od 1. 1. 2014, viz novela IZ provedená zákonem č. 294/2013 Sb.). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vymezil, kdy jsou (u dlužníka, u něhož nepřichází v úvahu oddlužení) dány podmínky pro rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka reorganizací (tedy pro povolení reorganizace) a kdy naopak takové řešení není možné a jsou dány podmínky pro rozhodnutí o prohlášení konkursu. Činí tak následujícími závěry (citace z odůvodnění):

"V režimu úpravy obsažené v § 148 až § 150 a § 316 IZ přicházejí v úvahu tři základní typové situace:

1/ Dlužník je podnikatelem, kterého z reorganizace vylučuje úprava obsažená v § 316 odst. 3 IZ. V takovém případě lze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jelikož dlužníkem je osoba, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací (§ 148 odst. 1 IZ). Jestliže insolvenční soud v takovém případě s rozhodnutím o úpadku nespojil rozhodnutí o prohlášení konkursu (např. proto, že přehlédl, že dlužník je insolvenčním zákonem z reorganizace vyloučen), není při vydání rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku vázán požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ). Schůze věřitelů totiž v takovém případě ani nemůže přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací, a kdyby takové rozhodnutí přesto přijala, nebyl by jím insolvenční soud vázán (srov. § 152 IZ). Závazné pro insolvenční soud v takovém případě není (byť způsob řešení úpadku odpovídá zákonu) ani usnesení schůze věřitelů o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs (srov. opět dikci § 152 IZ).

2/ Dlužník je podnikatelem, u kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona – objektivně vzato – přípustná (nejde o případ podle § 316 odst. 3 IZ a dlužník současně splňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ). V takovém případě nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (nelze postupovat podle § 148 odst. 1 IZ). Předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku [§ 136 odst. 2 písm. g) IZ] v takovém případě je (má být) vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

S přihlédnutím k ustanovení § 325 IZ, podle kterého při projednání návrhu na povolení reorganizace postupuje insolvenční soud podle § 148 až 152 IZ, není insolvenční soud v takovém případě oprávněn rozhodnout o dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení reorganizace až do skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Nevznese-li k výzvě insolvenčního soudu návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod jednání této schůze věřitelů vyčerpán.

Schůze věřitelů přitom může v nyní popisovaném případě přijmout usnesení o tom, že povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů k tomu oprávněným osobám (v intencích § 317 odst. 1 IZ tedy dlužníku nebo některému z přihlášených věřitelů) již uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace.

Z povahy věci pak plyne (vzhledem k tomu, že podle systematiky IZ je způsob řešení dlužníkova úpadku "zbytkovým" řešením vždy tam, kde není rozhodnuto o přijetí sanačního způsobu řešení dlužníkova úpadku /o povolení reorganizace/), že tam, kde schůze věřitelů hlasuje o návrhu některého z přítomných věřitelů na přijetí usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku, ačkoli dlužník ani některý z přihlášených věřitelů nepodal návrh na povolení reorganizace, hlasuje vždy o tom, zda povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací. Není-li takové usnesení přijato, není zde usnesení schůze věřitelů, jimž by byl insolvenční soud ve smyslu § 152 věty první IZ vázán, ale insolvenční soud rozhodne automaticky o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné rozhodnutí za daného stavu věci nepřichází v úvahu (není zde nevypořádaných návrhů na povolení reorganizace).

Je-li zde v době konání (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku návrh dlužníka na povolení reorganizace, může vedle hlasování o tom, zda schůze věřitelů povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, obstát i hlasování o tom, zda způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs.

Záporná (a třeba i jednomyslně přijatá) odpověď daná hlasováním schůze věřitelů o tom, zda způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, pak nevylučuje rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (takové hlasování nelze interpretovat ani jako usnesení o povolení způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací, ba dokonce ani jako usnesení, jímž schůze věřitelů ve smyslu § 323 odst. 1 IZ schválila návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem). Jestliže však schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první IZ závazným způsobem určen způsob řešení dlužníkova úpadku (konkursem), a to bez zřetele k tomu, že je zde jinak věcně zdůvodněný a včasný návrh dlužníka na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 IZ) vyhověl.

V takovém případě insolvenční soud po skončení schůze věřitelů vydá usnesení, jímž se jednak vypořádá s dlužníkovým návrhem na povolení reorganizace, a to tak, že jej zamítne s poukazem na závaznost usnesení schůze věřitelů o jiném (než dlužníkem navrženém) způsobu řešení jeho úpadku, jednak současně (opět s odůvodněním, že usnesení schůze věřitelů o této otázce je pro něj závazné) prohlásí konkurs na majetek dlužníka.

To je ostatně ve shodě s tím, jak se k úpravě obsažené v ustanoveních § 148 až § 152 IZ vyslovuje důvodová zpráva k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (jejž projednávala Poslanecká Sněmovna ve svém 4. volebním období 2002–2006 jako tisk č. 1120). Ve vládním návrhu insolvenčního zákona se úprava…