16.7.5.1 Postavení dlužníka po povolení reorganizace

16.7.5.1

Postavení dlužníka po povolení reorganizace

JUDr. Sylva Rychtalíková

Ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky povolení reorganizace, je dlužník povinen sestavit mezitímní účetní závěrku (od 1. 1. 2014 § 330 odst. 5 – viz novela IZ provedená zákonem č. 204/2013 Sb., předtím šlo o odst. 6).

Jak po rozhodnutí o úpadku, tak i po povolení reorganizace platí pro dlužníka s dispozičními oprávněními (podle nového obecného § 229 odst. 5 IZ zavedeného s účinností od 1. 1. 2014, jehož obsah byl do té doby deklarován jen v § 330 odst. 1 IZ – u reorganizace) přiměřeně úprava povinností insolvenčního správce obsažená v § 36 a 37 IZ (viz část 6.2.3 a 6.2.5). To znamená, že dlužník v pozici osoby s dispozičními oprávněními (jímž zůstává i po povolení reorganizace) je povinen při výkonu svých oprávnění postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře; při porušení povinností uložených zákonem nebo insolvenčním soudem odpovídá za škodu nebo jinou újmu způsobenou věřitelům nebo třetím osobám.

Právní úkony, jež mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, je dlužník po dle § 330 odst. 2 IZ (do 31. 12. 2013 šlo o odstavec 3) oprávněn činit jen se souhlasem věřitelského výboru; jinak odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil, přičemž členové statutárního orgánu dlužníka ručí za takto způsobenou škodu věřitelům nebo třetím osobám společně a nerozdílně.

Za právní úkony zásadního významu se podle § 330 odst. 3 IZ (do 31. 12. 2013 šlo o odstavec 4) považují úkony, v jejichž důsledku se významně změní hodnota majetkové podstaty nebo postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů.

Dlužník může uspokojovat pohledávky svých vedoucích zaměstnanců (zaměstnanců, jejichž pracovní poměr se zakládá volbou nebo jmenováním – § 33 odst. 3 ZP a § 73 odst. 3 ZP), které vznikly po povolení reorganizace, jen ve výši, kterou určí insolvenční správce, a to se souhlasem věřitelského výboru (§ 330 odst. 4 IZ, do 31. 12. 2013 šlo o odstavec 5).

Podle § 330a (zavedeného s účinností od 1. 1. 2014) platí za trvání reorganizace (od jejího povolení do jejího skončení) přiměřeně úprava konkursu obsažená v § 246 odst. 4 IZ a v § 253 až § 260 IZ.

Vzhledem k tomu, že dlužník má v průběhu reorganizace postavení dlužníka s dispozičními oprávněními, svěřují se mu práva náležející podle uvedených ustanovení insolvenčnímu správci a současně se posiluje role věřitelského výboru.

Podle § 330a odst. 1 IZ tak práva náležející podle citovaných ustanovení insolvenčnímu správci vykonává dlužník, a to ovšem jen se souhlasem věřitelského výboru. Jinak – tedy při výkonu těchto práv bez souhlasu věřitelského výboru – dlužník podle § 330 odst. 2 věty druhé IZ odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil; členové statutárního orgánu dlužníka ručí za takto způsobenou škodu věřitelům nebo třetím osobám společně a nerozdílně.

Z uvedeného plyne, že po povolení reorganizace

1. je neplatný dlužníkův právní úkon, kterým bez souhlasu insolvenčního správce odmítne přijetí daru nebo dědictví, nebo uzavře dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl (§ 246 odst. 4 IZ – viz závěr části 7.3.2),
2. smlouvu o vzájemném plnění nebo smlouvu o smlouvě budoucí, která nebyla v době povolení reorganizace ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, může dlužník – se souhlasem věřitelského výboru – splnit a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy, nebo může odmítnout plnění (§ 253 odst. 1 IZ – viz podrobný výklad .3.5). U smlouvy o vzájemném plnění se ovšem dle § 330a odst. 2 IZ neuplatní pravidlo § 253 odst. 2 IZ (fikce odmítnutí plnění při absenci vyjádření zájmu smlouvu splnit); místo toho platí, že dlužník s dispozičním oprávněním, který se do 30 dnů od povolení reorganizace nevyjádří tak, že odmítá splnění, musí smlouvu splnit. Ve zbytku pro předmětné smlouvy platí další úprava § 253 obsažená v odst. 3 až 4 (o odepření plnění druhým účastníkem, který má plnit jako první, o právu druhého účastníka na náhradu škody při odmítnutí plnění, o jeho nárocích při pokračování smlouvy, stejně jako o povaze a způsobu uplatnění těchto pohledávek), k čemuž je podán podrobný výklad části 7.3.5.
3. u tzv. fixních smluv (s přesně určenou dobou nebo lhůtou plnění) nelze požadovat splnění závazku, ale pouze náhradu škody způsobené tím, že dlužník závazek nesplnil (§ 254 – výklad k němu v části 7.3.5),
4. u smlouvy o výpůjčce je dlužník – se souhlasem věřitelského výboru – oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení (viz § 255 – k němu výklad v části 7.3.6).
5. dlužník je oprávněn – se souhlasem věřitelského výboru – nájemní nebo podnájemní smlouvu, leasingovou smlouvu a smlouvu o koupi najaté věci za podmínek stanovených v § 256 odst. 1 IZ vypovědět, nebo od ní může – stejně jako druhý účastník smlouvy – za podmínek stanovených v § 258 IZ odstoupit. K tomu viz podrobný výklad v část 7.3.6, kde je pojednáno i o právu nájemce vypovězené nájemní smlouvy domáhat se zrušení výpovědi insolvenčním soudem, jakož i o nárocích vyplývajících z předčasného skončení předmětných smluv výpovědí nebo odstoupením.
6. u věci dlužníkem před povolením reorganizace prodané s výhradou vlastnictví a kupujícímu předané může kupující věc vrátit nebo trvat na smlouvě; jestliže naopak dlužník před povolením reorganizace koupil a převzal věc s výhradou vlastnictví, aniž k ní nabyl vlastnické právo, nemůže prodávající uplatňovat vrácení věci, jestliže dlužník splní povinnosti podle smlouvy bez zbytečného odkladu poté, co k tomu byl prodávajícím vyzván (§ 260 – výklad k němu v části 7.3.7).

Na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru nebo i bez návrhu může insolvenční soud podle § 332 odst. 1 IZ rozhodnutím vydaným po povolení reorganizace dlužníka dispozičních oprávnění zcela zbavit nebo je jakýmkoli způsobem omezit, tj. může dlužníkovi zakázat nakládat s majetkovou podstatou nebo jeho dispoziční oprávnění omezit v rozsahu, který zároveň stanoví ve svém rozhodnutí. Insolvenční soud tak rozhodne zejména v případě, vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dlužníka nebo osob jednajících jeho jménem. Uvedená kompetence insolvenčního soudu je tak jedním z dalších výrazů zásady kredibility dlužníka, která ovládá řízení o reorganizaci. Případné zbavení či omezení dispozičních oprávnění dlužníka rozhodnutím insolvenčního soudu je však účinné pouze do okamžiku nabytí účinnosti reorganizačního plánu.

Je-li návrhů legitimovaných osob na omezení či zbavení dispozičních oprávnění dlužníka více, insolvenční soud o nich rozhodne podle § 332 odst. 2 IZ jedním rozhodnutím; odvolání proti němu není přípustné. Zamítne-li je, lze další návrhy podat až po uplynutí 30 dnů. Na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru může insolvenční soud také omezení dispozičních oprávnění dlužníka kdykoli před schválením reorganizačního plánu zrušit nebo změnit. Rozhodnutím o zákazu nebo omezení dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, přecházejí dle § 330 odst. 3 IZ tato dispoziční oprávnění na insolvenčního správce.

K otázce omezení dlužníka v jeho dispozičních oprávněních…