Rozhodnutí o úpadku

 

Jestliže insolvenční soud - osvědčením rozhodných skutečností nebo jejich prokázáním na podkladě dokazování tam, kde je nutné projednání věci při jednání (viz část 4/5.2, bod B, a část 4/5.2.1 a 4/5.2.2) - zjistí, že dlužník je v úpadku, případně že dlužníkovi úpadek hrozí (podal-li návrh dlužník pro hrozící úpadek), vydá rozhodnutí o úpadku.

 

Náležitosti rozhodnutí o úpadku

Rozhodnutí o úpadku musí dle § 136 odst. 2 IZ obsahovat:

a) výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,

b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce. Osobu insolvenčního správce předtím určí opatřením předseda insolvenčního soudu (viz část 3/3.2),

c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku. Podle § 89 odst. 2 IZ je rozhodnutí ve věci samé účinné vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a vůči insolvenčnímu správci, jakmile je insolvenční soud veřejně vyhlásí. Jinak je rozhodnutí (pokud nebylo veřejně vyhlašováno) účinné okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Další náležitosti rozhodnutí o úpadku (povinné výzvy a další výroky dle § 136 odst. 1 písm. d) až i) IZ) jsou rozvedeny níže.

 

Ustanovení insolvenčního správce po zrušení předchozího rozhodnutí o úpadku

Bude-li insolvenční soud po zrušení předchozího usnesení o úpadku a novém projednání insolvenčního návrhu vydávat rozhodnutí o úpadku a v ně ustanovovat insolvenčního správce, pak podle závěrů obsažených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 14491/2011, 3 VSPH 190/2013-A ze dne 4. 4. 2013 sice (obecně vzato) není vyloučeno, aby původní opatření předsedy soudu určující osobu insolvenčního správce bylo užito i pro nové rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané poté, co takové předchozí rozhodnutí bylo odvolacím (či dovolacím) soudem zrušeno, nicméně lze tak postupovat, jen pokud se v mezidobí procesní (skutková) situace nezměnila, anebo zjevně ne natolik, aby tím mohla být ovlivněna zákonná kritéria, z nichž předseda soudu při určení osoby insolvenčního správce vychází.

 

Výzva k podání přihlášky

Je to výzva, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě s poučením o následcích jejího zmeškání. Věřitelé jsou oprávněni uplatňovat své nároky vůči dlužníkovi přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení ( § 110 IZ). Lhůta k podání přihlášek stanovená v rozhodnutí o úpadku nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 2 měsíce. Uplynutím takto stanovené lhůty se v podstatě lhůta pro podání přihlášek s konečnou platností uzavírá. Insolvenční zákon nezná úpravu obdobnou úpravě konkursní, kdy od prvního přezkumného jednání počíná běžet ještě dodatečná lhůta k uplatnění přihlášek. Pokud je přihláška podána opožděně, podle § 173 odst. 1 IZ platí, že se k takové přihlášce v insolvenčním řízení nepřihlíží a insolvenční soud takovou přihlášku postupem podle § 185 IZ odmítne, prominutí zmeškání lhůty není podle § 83 IZ přípustné. Pokud insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, pak je lhůta k podání přihlášky stanovena pevnou 30denní lhůtou ( § 136 odst. 4 IZ).

Výjimka ve způsobu počítání běhu lhůty pro přihlášku platí pro známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, sídlo nebo bydliště v některém z členských států EU, jimž běží lhůta k podání přihlášky až od doručení výzvy k podání přihlášky zvláštním způsobem, blíže viz část 5/2.2).

 

Judikáty

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 45 INS 442/2008, 1 VSPH 101/2008-P57 ze dne 15. 7. 2008, uveřejněné pod č. 36/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Dlužníkovi věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku nemá vliv na běh lhůty stanovené k podání přihlášek v rozhodnutí o úpadku.

 

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 5344/2008, 29 NSČR 27/2009-P5 ze dne 22. 10. 2009, uveřejněné pod č. 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Věřitel, který přihlásil svou pohledávku vůči dlužníku do likvidace a o jehož pohledávce insolvenční zákon neurčuje v souladu s ustanovením § 165 odst. 2 insolvenčního zákona podle povahy jinak, může být v insolvenčním řízení poměrně uspokojen z dlužníkova majetku, jen jestliže přihlásí svou pohledávku do insolvenčního řízení postupem dle § 173 a násl. insolvenčního zákona. Totéž platí pro věřitele, jehož pohledávka nebyla sporná a pro věřitele s vykonatelnou pohledávkou.

 

Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 35/2009 ze dne 27. 7. 2011, uveřejněné pod č. 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Tuzemskému věřiteli, který zmeškal lhůtu určenou k podání přihlášky do insolvenčního řízení v rozhodnutí o úpadku, se tato lhůta nevrací (její běh se neobnovuje) ani tehdy, jestliže insolvenční soud po marném uplynutí této lhůty věřitele znovu nesprávně vyzve k podávání přihlášek.

 

 

Výzva k plnění ve prospěch dlužníka

Je to výzva, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. Dlužník je od zahájení insolvenčního řízení omezen v dispozičních oprávněních ke svému majetku v rozsahu stanoveném zákonem v § 111 IZ, případně dále v rozsahu, v jakém tato dispoziční oprávnění nad rámec zákona omezil insolvenční soud předběžným opatřením vydaným po zahájení insolvenčního řízení podle § 113 IZ. Podle § 140 odst. 1 IZ tyto trvají i po rozhodnutí o úpadku, když insolvenční soud je oprávněn dalším předběžným opatřením dispoziční oprávnění dlužníka ještě více omezit. V rozsahu, ve kterém dlužník není oprávněn s majetkovou podstatou nakládat, předchází toto oprávnění na insolvenčního správce. Od rozhodnutí o úpadku tedy dlužník není oprávněn od svých dlužníků přijímat sám plnění.

Uplatnění zajišťovacích práv

Je to výzva, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách s poučením o následcích nesplněné této povinnosti. Předmět zajištění musí být totiž pokud možno bez zbytečného odkladu oceněn znalcem (viz část 6/1.3). Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou ( § 167 odst. 2 IZ) - viz část 5/1.4. Údaje o ocenění významným způsobem ovlivní např. způsob výkonu hlasovacích práv zajištěným věřitelem na schůzi věřitelů.

Svolání schůze věřitelů

Je to výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání. Schůze věřitelů se podle § 137 odst. 1 IZ musí konat nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku. Ze dvou měsíců na měsíce 3 byla tato lhůta prodloužena novelou IZ provedenou zákonem č. 69/2011 Sb. s účinností od 31. 3. 2011. Obligatorním bodem programu schůze věřitelů bude volba věřitelského orgánu, pokud dosud nebyl ustanoven, případně usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku (viz § 150 IZ), pokud o něm insolvenční soud bude rozhodovat samostatným rozhodnutím dle § 149 odst. 1 IZ. Viz část 4/6.1 a 4/6.1.1. Termín přezkumného jednání musí insolvenční soud určit tak, aby se konalo nejpozději do 2 měsíců po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, ne však dříve než po 7 dnech od uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek.

Pokud nebude možné, aby se schůze věřitelů konala v den přezkumného jednání ( věřitelům bude poskytnuta 2 měsíční lhůta k podání přihlášek a insolvenčnímu správci bude poskytnuta více než jednoměsíční lhůta k jejich zpracování), v takovém případě je insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku povinen svolat i další schůzi na den, kdy se bude konat přezkumné jednání, aby se tak konala po skončení přezkumného jednání ( § 137 odst. 3 IZ). Obligatorním bodem takové schůze je hlasování o insolvenčním správci podle § 29 odst. 1 IZ. V případě, kdy s rozhodnutím o úpadku je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, určí insolvenční soud termín prvního přezkumného jednání tak, aby se konalo nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty k podání přihlášek. Z 15 dnů na 30 dnů byla tato lhůta prodloužena novelou IZ zákonem č. 69/2011 Sb. s účinností od 31. 3. 2011. Protože v tomto případě mají věřitelé k podání přihlášek zákonnou lhůtu 30denní, bude se při řešení úpadku oddlužením konat schůze věřitelů vždy po přezkumném jednání.

Výzva k předložení seznamu majetku

Je to výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů. Tento seznam by měl dlužník předložit insolvenčnímu soudu spolu s dlužnickým návrhem na zahájení insolvenčního řízení a jeho náležitosti jsou uvedeny v § 104 IZ. Půjde-li o návrh věřitelský, je podle § 128 odst. 3 IZ insolvenční soud při projednávání návrhu oprávněn tyto seznamy majetku a závazků po dlužníkovi žádat. Nepředložení těchto seznamů dlužníkem na výzvu insolvenčního soudu zakládá podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ domněnku úpadku dlužníka.

Hromadné sdělovací prostředky

Znamená označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí. Je-li to vhodné vzhledem k počtu účastníků řízení a k povaze věci, je insolvenční soud oprávněn vedle doručení vyhláškou nebo zveřejnění vyhláškou doručit písemnost nebo zveřejnit potřebné údaje i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků anebo sítě anebo služby elektronických komunikací ( § 72 odst. 1 IZ).

 

S rozhodnutím o úpadku insolvenční soud spojí rozhodnutí o způsobu řešení úpadku v případech uvedených v § 148 IZ, jinak o něm rozhodne samostatným rozhodnutím dle § 149 IZ (k tomu podrobně viz část 4/6.1).

 

Společné oddlužení manželů s majetkem a závazky náležejícími do SJM

Na tomto místě upozorňujeme na to, co zmíněno /3.2, a sice že pokud návrh na oddlužení podali s insolvenčním návrhem - jako dlužníci - oba manželé, jejichž majetek a závazky náležejí do SJM, insolvenční soud tyto návrhy posoudí a projedná společně (jsou-li podány zvlášť, řízení o nich spojí), a společně o nich rozhodne, tj. za podmínek uvedených v § 397 odst. 1 IZ na jejich základě oběma dlužníkům (při zjištění jejich úpadku) povolí oddlužení společně (podrobněji též část 9/2.2.1).

Při takovémto společném oddlužení manželů, které muselo vzejít ze společného projednání jejich návrhů na oddlužení, oddlužením prochází jen jedna majetková podstata (jedno SJM), a tudíž by měl být v takovém společném ustanoven jen jeden insolvenční správce s nárokem na odměnu. K obdobnému závěru dochází Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. KSUL 70 INS 2745/2010, 1 VSPH 464/2010-B ze dne 22. 6. 2010. Totéž musí platit samozřejmě i pro případ, že jde o schválené oddlužení dlužníka, na němž se jeho manžel podílí jen na základě svého souhlasu s oddlužením dle § 392 odst. 3 IZ (viz část 9/2.2 a dále část 9/2.2.1 a 9/5).

 

Povaha rozhodnutí

Rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka samozřejmě náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno „ve věci samé“. Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí musí být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona ( § 7 odst. 1 IZ) i řádně odůvodněno.

Rozhodnutí o úpadku musí být insolvenčním soudem řádně odůvodněno i v případech, kdy insolvenčnímu návrhu podanému věřitelem nikdo neodporoval.

K požadavkům na náležitosti odůvodnění rozhodnutí o úpadku viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1VSPH 277/2008, 24/2009, ze dne 21. 1. 2009 (citace z odůvodnění):

,,Ve smyslu výše cit. § 7 odst. 1 IZ je nutno dovodit, že usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu, a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. "

 

K tomu…